úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
pozvánka do kina
bylo, je či bude...
primátoři
hvězdné okénko
ledárna
náš tip na výlet
zoo
káráme & chválíme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
činoherní studio
demo recenze
naše soutěž
vaříme s jirkou
kontakty
odkazy

hlavní strana

    V čísle minulém se v rubrice káráme rozjela drobná polemika týkající se lékařského zvyku močení do umyvadla. Věci neznalá ‘Psůnem’ (zřejmě pseudonym) mne osočila, a já jí vtipně odpověděl. Každopádně od té doby přišlo do redakce několik dopisů, abych nakousnuté téma náležitě rozvinul, tím mým typickým, mnoha čtenáři jak se zdá oblíbeným popisným způsobem. Podařilo se nám zkontaktovat věhlasného lékaře MUDr. P. H. z nemocnice v T., který nám poskytl tento exkluzivní rozhovor. Jméno lékařovo zde neuvádím v plném znění, v případě nutnosti je ovšem ochoten vystoupit z anonymity. Nyní tedy onen rozhovor:
    NÚP: Jak se jmenuješ? PH: MUDr. P. H.
    NÚP: Kde jsi vystudoval? PH: V Praze,1. l. f. UK.
    NÚP: Pracuješ nyní v nemocnici ? PH: Ano.
    NÚP: Kdy ses poprvé setkal s tím, že lékaři močí do umyvadla? PH: Kdy? Když mi bylo šest tak jsem poprvé čůral do umyvadla. Pamatuji si, že otec opravoval záchod a tak mne máma vysadila.
    NÚP: Ty tedy také? PH: No jasně.
    NÚP: A provozují to i nějací jiní lékaři z Tvé nemocnice? PH: Není to nějaké hlavní téma našich diskusí ale neshledávám na tom nic špatného. Stolice je samozřejmě něco jiného, ale moč máš sterilní, dokonce se z produktů podobných močovině vyrábějí populární dámské pleťové krémy. V primitivnějších krajích se moč užívá i jako dezinfekce a jako přípravek k hojení ran.
    NÚP: A co lékaři z Ústecké fakultní nemocnice? PH: Konkrétně na jednom z oddělení Fakultní nemocnice v Ústí jsem se setkal s tím, že se toalety nacházely na jiném patře než lékařské pokoje a chodili tam na umyvadlo úplně všichni. Jednou jsem tam byl, ptám se jich, kde mají klozet a oni mi poradili: Za rohem máš umyvadlo, nebo dvě patra nahoru.
    NÚP: Opravdu?! PH: Považuješ mne snad za muže, jehož slova odnáší vítr.
    NÚP: To tedy opravdu ne. U lékařek je to ale asi opravdu nemožné, že? PH: Musejí si vzít židličku.
    NÚP: Co navrhuješ pro zlepšení celé situace? Nebo si myslíš, že už je to taková tradice a nemá cenu jí rušit? PH: Já bych to hlavně nepovažoval za tradici. Já nechodím pořád do umyvadla. A navíc se mi nelíbí, že to stavíš tak, jako by všichni doktoři pravidelně chodili do umyvadel. Já jsem se s tím poprvé setkal u zedníků, v dospělém věku.
    NÚP: Myslíš tedy, že to není jenom výsada lékařů jak jsem se původně mylně domníval? PH: Myslím, že kolem doktorů se uměle vytváří jakási aura, ale jsou to vlastně lidé, které v osmnácti letech postaví se skalpelem před mrtvolu naloženou ve formalínu. A k výraznějšímu posunu až na drobné nuance už nikdy nedojde. Člověk se prostě naučí brát věci bez zbytečných předsudků. A myslím si, že se to nedá srovnávat třeba se sestrami, ty vado. Ty mají práci o řád drsnější.
    NÚP: O tom něco vím. Pracoval jsem jako sanitář v Léčebně dlouhodobě nemocných. PH: No tak, co ti budu povídat.
    NÚP: Co bys chtěl na závěr vzkázat čtenářům NÚP? PH: Nechápu, co je to za plátek, ve kterém se řeší takovéto kraviny. Měl jsem dojem, že je to program kin.
    NÚP: Děkujeme za rozhovor.

TV KOUTEK - TV KOUTEK
CHABAŘOVICE FEST 7.
NOVÁ BYSTŘÍLNA
Zapomenutý generál Eduard Kadlec
Rozhovor s lékařem
CYKLOTOUR
Roman Holý vzpomíná