úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
pozvánka do kina
bylo, je či bude...
primátoři
hvězdné okénko
ledárna
náš tip na výlet
zoo
káráme & chválíme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
činoherní studio
demo recenze
naše soutěž
vaříme s jirkou
kontakty
odkazy

hlavní strana

(tajemnicí uměleckého souboru ČS)

    Jak jsi se dostala k divadlu? Pracovala jsem v Pozemních stavbách a měla tam kolegyni, která odešla v osmdesátémosmém k divadlu dělat pamáka (oddělení Práce a mezd). Pak od ní přišla nabídka, abych šla na její místo, že chce jít jinam. No a tak jsem nastoupila do Městského divadla, tenkrát ovšem ještě Zdeňka Nejedlého. Když se potom činohra v devadesátém třetím odtrhla, Petr Poledňák (um. šéf ČS 1987 - 1993) mě zlanařil sem do Činoherního studia do funkce tajemníka souboru. Šla jsem ráda, už jsem nechtěla dělat jenom tu kancelářskou práci se samejma ženskejma. Baví tě to tady? Baví. Samozřejmě jsem tenkrát myslela, doufala, že budu s Petrem Poledňákem dělat déle, jenže on vzápětí odešel do Prahy. Zůstala jsem tu a přišli jste vy (skupina okolo někdejších absolventů DAMU, z nichž v současné době zůstali v ČS Pokorný, Havlíková, Bláhová, Krejčíř, Lehotská, Rašťáková). Takže pracuju s vámi a jsem ráda, nejste sice moje generace, ale jste moje divadlo. Chodila jsi do starého Činoherního studia? Chodila. Na Heřmánka a na Zedníčka, když tu byli, na starou Profesionální ženu s Marií Spurnou, to bylo někdy v roce 77. Nebo si pamatuju Jelenu Juklovou v Princezně T. (1986), Bynďu Roubala (technik a herec ČS), když hrál sluhu v Ženitbě (1979). A vlastně toho samého sluhu hrál nedávno v Ženitbě (1997) znova. Co tě tu drží? Že pracuju s normálníma lidma, na který je spolehnutí, který nejsou úskočný. A že jste mladý. Pořád se děje něco novýho. Prostě to není stereotypní. Občas se jedu podívat na nějaké pražské divadlo a pak si cestou domů představuju, jak bychom to zahráli my, a často si říkám, jak je dobře, že jsem tady. Co tě tu štve? Kromě nevyklepaných popelníků snad nic. Teď... ze začátku jsem občas nerozuměla, proč se něco dělá. Proč je najednou strop natřený načerno a tak. Ale časem jsem snad pochopila, proč to chcete mít právě tak. V inscenaci Lakomec jsi se dostala i na jeviště, co ti ta zkušenost dala? Asi konečně trochu vím, co to je být na jevišti. I když tedy - měla bych se všem omluvit za to, že tam vůbec lezu. Rozhodně teď vím, že to není lehká práce a myslím, že ji sotva kdo může ohodnotit. Je to strašně zajímavý! Třeba jak se na jevišti musí všichni spoléhat na sebe navzájem. Jsem za tu zkušenost ráda (i když jsem tedy vždycky říkala, že mě na jeviště nikdy nedostanou), těšilo mě to. Co si myslíš o té naší uzavírající se ‘České sezóně’? Něco se mi líbí (třeba Tristan a Isolda se mi líbí velice) a k něčemu mám samozřejmě svoje výhrady. To víš, jsem střední generace a některý věci si musím víc přebrat. Jasně, že když jsem poprvé viděla Odpočívej v pokoji, tak mě to málem zabilo. Ale když jsem to pak viděla znova, už to na mě nepůsobilo tak depresivním dojmem. Brala jsem to víc jako komix, i jsem se tomu smála. A asi by člověk měl vidět, že se takový věci dějou, i když se s nima osobně nesetká. Takže je to dobře, že Jiří (Pokorný, autor hry Odpočívej v pokoji) do toho takhle šlápnul. A teď jsem moc zvědavá na festival, jak současnou českou hru dělají třeba Hanáci nebo Činoherní klub.Máš coby tajemnice uměleckého souboru nějaký sen? Nějakej pěknej zahraniční zájezd třeba. A aby se na těch našich zájezdových místech pořád neptali, jestli u nás hraje někdo známý z televize. To mě ničí. Protože všichni budou jednou slavný.
    S J. K. v kanceláři u počítače při kávě hovořila M. B.

TV KOUTEK - TV KOUTEK
CHABAŘOVICE FEST 7.
NOVÁ BYSTŘÍLNA
Zapomenutý generál Eduard Kadlec
Rozhovor s lékařem
CYKLOTOUR
Roman Holý vzpomíná