úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
pozvánka do kina
bylo, je či bude...
primátoři
hvězdné okénko
ledárna
náš tip na výlet
zoo
káráme & chválíme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
činoherní studio
demo recenze
naše soutěž
vaříme s jirkou
kontakty
odkazy

hlavní strana

   Ze čtyř došlých dopisů jsme paradoxně vybrali právě ten, který byl jediný nepodepsaný. Byl námi však vyhodnocen jako nejzávažnější a důvody čtenářovy anonymity zcela chápeme. Posuďte ostatně sami.
   Vážená redakce,
   předem se omlouvám, že se pod svůj dopis nepodepíšu, protože by mě můj zaměstnavatel mohl sebrat hájovnu a možná, že by i žena ode mě utekla. Snad to nikdo z nich nebude číst a nepoznají mě i když jsou Vaše Přehledy k dostání i v takovém zapadlém koutě, jakým je mé bydliště. Ale začnu od začátku. Všechno začalo již na vojně v letech 1973 - 75, kterou jsem si nedobrovolně prodloužil o 2 měsíce. Stalo se tak proto, že jsem byl díky své vysoké postavě vybrán svým náčelníkem k vymalování jeho kanceláře. Výběr barev nechal na mně a já jsem v dobrém úmyslu zvolil ZELENOU. A to jsem neměl! 60 dní tzv. 'ostrých' mne však kupodivu tuto barvu nezošklivilo a já jsem naopak i po vojně zjistil, že jsem pro ní takříkajíc 'zapálen'. Chtěl jsem mít úplně všechno ZELENÉ! Rodiče mne dokonce kvůli tomu objednali na psychiatrii. Pan doktor je však ujistil, že se jedná o vzácný a neškodný druh silné náklonnosti k přírodě a doporučil jim, aby mě v mém dalším vývoji orientovali tímto směrem. Byl jsem proto velmi rád, když mne přihlásili na Lesnickou školu, kterou jsem absolvoval s vyznamenáním. Dostal jsem přednostně od Státních lesů malou hájenku v Krušnohoří, kde žiji a pracuji dodnes. Dokud jsem tady žil sám, tak bylo vše v pořádku. Jednou jsem však na šoulačce potkal svou nynější ženu, která jezdila do těchto míst na vandry. Padli jsme si hned do oka a také do náruče. Nejvíce mne na ní zaujalo to, že byla oblečena do zelených maskáčů. Pak se ale vše velmi rychle změnilo. Začala mi např. vyčítat, že máme v hájovně zelené závěsy, záclony, podlahu, zelený váleček na zelenkavých stěnách, nábytek do zelena, povlečení, nádobí, postel s namalovanými hlavami jelenů (ty jsou ale hnědý) a když jsem např. zapomněl ve špajzu v igeliťáku starý chleba, tak si myslela, že jsem ho nechal schválně zezelenat, abych jí namíchnul.
   Uznejte sami, já přeci nemůžu za to, že mám tu přírodu tak rád a že s ní chci co nejvíc splynout. Nemůžu přeci chodit na čekanou v modrákách, který mi kvůli tomu nedávno koupila. Vždyť by se i ty zvířata splašili! Mě se prostě nechce ustupovat a jí taky ne. Myslíte, že se s tím dá něco dělat? Rodinu naštěstí ještě nemáme. Za každou radu Vám budu moc vděčný.
   Z. M. Krušné hory

   Vážený pane,
   myslíme si, že alespoň malý ústupek z Vaší strany by zlepšil Váš jinak jistě krásný vztah. Přírodu máte jistě rádi oba, avšak to, jak si zařídíte vnitřek hájovny, tak tam bychom doporučovali nechat dát větší prostor Vaší ženě. Nenechejte jí kvůli takové 'malichernosti' utéct do města, mohl by se z Vás stát starý morous. A navíc svět má i jiné krásné barvy a odstíny.
   P. S. - Také dělám myslivost a jde to i bez té zelené.

Hodně osobních a loveckých úspěchů Vám za celou redakci přeje

TV KOUTEK - TV KOUTEK
CHABAŘOVICE FEST 7.
NOVÁ BYSTŘÍLNA
Zapomenutý generál Eduard Kadlec
Rozhovor s lékařem
CYKLOTOUR
Roman Holý vzpomíná