NOVÉ
ÚSTECKÉ PŘEHLEDY
Jseš
návštěvník
NOVÉ
ÚSTECKÉ PŘEHLEDY
Jseš
návštěvník
| Pravidelné rubriky |
Zapomenutý generál Eduard Kadlec
|
Nepravidelné rubriky |
| a | a |
|
|
 U
příležitosti nedávného státního svátku 28.října je nutné si připomenout
také naše legionáře, kteří svou statečností a mnohdy i životem zaplatili
za vznik samostatné republiky v roce 1918. O několika z mnoha vypráví kniha
historika Jiřího Fidlera 'Generálové legionáři', která
vyšla v Brně v roce 1999. Z ní především čerpám níže uvedené informace.
Z Ústí nad Labem pochází jeden z nejvýznamnějších legionářských generálů
- armádní generál Eduard Kadlec. Narodil se 16. března 1880 v Ústí nad Labem
Václavu Kaldecovi a Marii rozené Bursíkové. Spolu se svým mladším bratrem
Janem se stali vojenskými profesionály. Eduard Kadlec absolvoval dělostřeleckou
kadetní školu v roce 1900 a pak až do roku 1909 sloužil na různých místech
jako dělostřelecký specialista rakousko-uherské armády. V tomto roce ale
rakousko-uherskou armádu opustil a vstoupil do služeb belgické koloniální
správy v africkém Kongu. Zde sloužil na různých úrovních až do roku 1914.
Za své služby byl vyznamenán několika nejvyššími belgickými řády. V roce
1914 trávil doma čas dovolené, když vypukla 1.světová válka a Kadlec nastoupil
do rakousko-uherské armády. V letech 1914 - 1915 byl jedním z velících důstojníků
pevnosti Přemyšl v Haliči. Po její kapitulaci v březnu 1915 byl zajat ruskou
armádou. Od června 1916 se podílel na vzniku československých vojsk v Rusku
a zastával různé velitelské funkce u 7. střeleckého pluku Tatranského. Raněn
byl v bitvě s německým vojskem u Bachmače, kdy osobně velel svým vojákům
při útoku na stanici Doč. V této bitvě se německé armádě podařilo zabránit,
aby obklíčila 1. střeleckou divizi Husitskou. Po přepadení československých
vlaků na sibiřské magistrále sovětskými bolševickými jednotkami se tehdy
jako první na odpor zmohli právě jednotky kapitána Kadlece, který již odpoledne
25. května 1918 s tisícovkou mužů (ve výzbroji měli pouze 170 pušek a 2
kulomety) obsadil město Mariinsk a držel ho v úplném obklíčení dvacet dnů,
dokud se k nim neprobil kapitán Gajda a podplukovník Ušakov. Tato bitva
měla rozhodující význam pro spojení legionářských skupin mezi Omskem a Krasnojarskem.
E. Kadlecovi a jeho vojskům se postupně podařilo ovládnout celou oblast
tzv. bajkalských tunelů a jeho jednotky dobyly Čitu a dosáhly hranic Mandžuska.
26.září 1918 byl jmenován do čela Velitelství Dálného východu. Na přelomu
let 1918 a 1919 se mu na Dálném východě ještě podařilo zorganizovat spojeneckou
rumunskou legii. Ta plnila úlohu zadního voje a v bitvách u Saragulu a Kujtunu
porazili útočící rudoarmejské jednotky. V roce 1920 se Kadlec již jako plukovník
s rumunskou legií vrátil do Evropy. Po dovolené v roce 1921 se stal - tentokrát
již jako generál - velitelem Pěší divize 10 v Banské Bystrici. V roce 1931
převzal velení olomoucké Pěší divize 7. K 15. 11. 1935 se stal velitelem
Zemského vojenského velitelství v Brně.Eduard Kadlec byl vždy uznávaný a schopný voják a důstojník. Jeho vojenská přímost mu ale v letech třicátých, kdy o kariérách na Ministerstvu národní obrany rozhodovala složitá spleť osobních vztahů a politických zájmů, příliš nepomohla. Do této hry se Kadlec nehodil. Také blízký poměr ke komunistickému Sovětskému svazu, který Dr. E. Beneš tehdy vyvíjel, mu nemohl nikterak prospět. On sám - vedle Radoly Gajdy a Stanislava Čečka - náležel mezi legionářskými veliteli k těm nejagilnějším odpůrcům bolševismu a jeho vojenské úspěchy patřily k nejvýznamnějším okamžikům sibiřské epopeje. Je možné, že právě 'vstřícnost' Československa vůči mocnému spojenci byla motivem pro Kadlecovo penzionování v roce 1937, kdy byl zároveň povýšen na armádního generála. Z úředních pramenů o žádných jiných konkrétních motivech není nic známo. Kadlecova causa je tak stále otevřená. Po svém penzionování zůstal stranou veškerého dění. V létě 1945 nabídl své služby ministru národní obrany Ludvíku Svobodovi, ale nabídka přijata nebyla. Armádní generál Eduard Kadlec byl po únoru 1948 proskribován, vystěhován ze své vily a na jaře 1950 degradován na vojína. Zemřel v úplné chudobě a zapomnění 19. 8. 1961 v Brně. Jeho vdova ve finanční tísní rozprodala jeho válečná vyznamenání, z nichž mnohá byla v našich zemích unikátní (např. belgická, ruská nebo rumunská). Z dosud známých informací je zřejmé, že jeho rodiče žili v Ústí n. L. do 1.světové války - jeho matka snad ještě ve dvacátých letech. Je tedy pravděpodobné, že E. Kadlec své rodné město také několikrát navštívil. Vzhledem k tomu, že obec legionářská na Ústecku nebyla příliš silná ani aktivní, tak nám dosud není známo, zda měl k místním legionářům nějaký významnější vztah. Na významného legionářského generála se mělo zapomenout. Muž, který svými velitelskými schopnostmi stál u kořenů zdaru sibiřské anabáze a tímto vojenským úspěchem významně podpořil politickou akci vedoucí ke vzniku Československé republiky, není dnes v Ústí nad Labem znám ani tu ničím připomenut. Teprve nedávno získalo Muzeum města Ústí n. L. do svých sbírek jeho portrét. Bylo by tedy více než záhodno, aby se rodné město generála Eduarda Kadlece pokusilo u příležitosti příštího výročí 28. října památku tohoto významného muže důstojně připomenout. |
|
|
Mgr.Václav
Houfek - Muzeum města Ústí n. L.
|
