NOVÉ
ÚSTECKÉ PŘEHLEDY
Jseš
návštěvník
NOVÉ
ÚSTECKÉ PŘEHLEDY
Jseš
návštěvník
| Pravidelné rubriky |
KRIMINÁL ANEB JAK SE DO NĚJ NEDOSTAT
|
Nepravidelné rubriky |
| a | a |
|
|
 Kriminál
je místo, jež se poslední dobou skloňuje po vlastech českých ve všech pádech.
Zpopularizovat toto zařízení se výtečně podařilo uprchnuvšímu a později
se i nedobrovolně navrátivšímu vězni Jiřímu K. Mnoho čtenářů si nyní zajisté
klade otázku, jaké to asi v tom kriminále je. Nemám o tom sice pravda nejčerstvější
informace, ale přesto Vám mohu poskytnout kratší reportáž o tom, jak to
v takovéto instituci funguje, neboť i já, investigativní novinář jsem se
v něm již před více než deseti lety ocitl. Tehdy ovšem ne jako novinář,
leč jako prostý vězeň. K mému zatčení na půdě Vojenské prokuratury v Litoměřicích došlo dne 25. dubna 1989 v dopoledních hodinách, jak se říká mezi zahradníky 'před obědem'. Toho jsem se ostatně onoho dne již nedočkal, neboť jsem začal držet protestní hladovku. Vtip této hladovky spočíval v tom, že jsem o ní nikomu neřekl, a ukončil jsem ji hned druhý den, neboť jsem zjistil, že bych mohl zemřít hladem. To proto, že když jsem sdělil spoluvězňům, že držím hladovku, veškeré mé příděly mlčky sežrali a celkový efekt se rozplynul vniveč. Když mne esenbáci první den do kriminálu přivezli, nebylo mi věru do zpěvu. Byla na mně provedena zevrubná prohlídka, při níž jsem před bachaři musel nahý udělat tři dřepy, aby se zjistilo, nepašuji-li na celu v tzv. áršlochu např. pilník. Druhý den jsem byl vyfotografován ze tří pohledů a zařazen tímto do kartotéky nebezpečných zločinců. Pak mne zařadili na celu, kde se nacházeli mí noví přátelé, obviněný rotmistr H. (IQ 110) a obviněný železničář M. M. (IQ nerozpoznatelné). Velkou vzpruhou v oněch ponurých dnech byla korespondence ze světa relativní svobody a reálného socialismu, kterou jsem mohl dostávat nepřetržitě. Ven jsem mohl psát jednou za čtrnáct dní a rovněž jednou za čtrnáct dní mi bachař přinesl nákup. Knihy jsme dostával tři na jeden týden a byly to skutečné skvosty. Nicméně jsem v tomto informačním vakuu zhltal například i Rudou záři nad kladnem, a právě tato četba mne utvrdila v tom, že má nenávist vůči bolševické tuposti je oprávněná. Mezitím za mou matkou, zemědělskou inženýrkou přišel její podřízený, předseda družstevního KSČ a pozval ji na oslavy Prvního máje. Má moudrá matka mu však řekla: 'Ty idiote, předevčírem mi zavřeli syna a já to mám podporovat. Dej mi pušku a já odstřelím toho prašivýho Husáka.' Předseda prchal od matky, držel si uši a volal: 'Nic jsem neslyšel, nic jsem neslyšel.' Dalo se už tušit, že se ve společnosti bude něco dít, když jí bolševik nenaprášil. Já mezitím poznával monotónní život vězeňský. Během týdne jsem věděl, jak vypáčit kasu, přepadnout dědka a obrat ho o osmdesát tisíc a spoustu dalších dovedností, jichž jsem dodnes pohříchu nevyužil. Jedinou výjimkou je, že jsem v první třídě na radu svého spolužáka Jiřího B. ukradl v sámošce žvýkačku Pedro, která byla stejně hnusná jako celá sedmdesátá léta. Ale to bylo ještě dřív. Jinak jsem vedl sáhodlouhé debaty s vyšetřovatelem, který mi radil, ať se té vojně stejně vyhnu, že je to pořádnej vopruz (nabádal mne tudíž ke stejnému trestnému činu, za který mne i vyšetřoval, každopádně jsem si jist, že to nebyl provokatér). Také jsem vedl diskuse s prokurátorem o nutnosti existence armády jakožto obranného prostředku proti útoku mimozemšťanů. Navštěvoval mne též vynikající advokát JUDr. Krupka z Litoměřic, jenž mě také nakonec ze všeho vysekal. Psychiatři byli u mne dva, jeden výtečný - ředitel Beřkovic, druhý 'úplně na hovno' jistý doktor V. z Terezína. Velkou intelektuální vzpruhou byl příchod rómského mladíka Dušana M. (IQ 2.5). V den příchodu nakreslil na zeď obřího žraloka a napsal nad něj slovo 'FILÉ'. Z kusých informací, jež mi podával jsem vydedukoval, že se jedná o jeho přezdívku a ta pochází z nějakého filmu. Časem jsem pak podle líčených útržků děje zjistil, že 'FILÉ' je pátý pád od jména Phill Marlow. Dušana M. jsem se odhodlal zcivilizovat, řekl jsem si, že jej naučím alespoň psát věty 'Murgoš Dušan' a 'Doktor Veselý je svině'. To se mi však nikdy nepodařilo. Zato jsem v jeho prostém životě způsobil veliký zmatek tím, že jsem vytvořil podle stínu mříží na podlaze sluneční hodiny. Když se ozvala siréna ohlašující oběd a stín dopadl přesně tam, kde jsem to předpokládal, Dušan M. na mne hleděl jako na postavu ze Zjevení sv. Jana, které mu ostatně také vůbec nic neříkalo. Během mého pobytu v žaláři se toho stalo ještě mnohem více, každopádně jsem nakonec z osidel kasemat litoměřických šťastně vyvázl a to i pro to, abych Vám po letech mohl poskytnout reportáž psanou na pentiu. A jak se neocitnout v kriminále ? Na to je rada jednoduchá, stačí jen nevraždit, neznásilňovat, nekrást, neloupit, nehajlovat, neexhibovat, poslouchat esenbáci, chodit na vojnu, nejezdit načerno, nejezdit opilý jako ňákej závoďák, nehanobit čelné představitele, platit daně, neprotestovat proti MMF, nebýt teroristou, nepomáhat v útěku vězni Jiříčkovi Karlovi, nefetovat, nedealeřit s drogama atd... |
|
|
U
příštího HO se zase setkáme. S pozdravem
hRvN
|
