Lidi, já chtěl původně psát o něčem úplně jiným. Ale ÚPLNĚ. Jenže to bylo na dlouhý lokte a dnes se to sem prej nevejde, tak co teď? No nejspíš něco inteligenčně quocientního, abych zas nebyl jebanej… (Hi, 'ejč bí'!) Nebo něco pro děti? Umím to vůbec? Zkusím bez záruky:
Milé děti, chci vám - ….. - dnes vyprávět jednu takovou …………. historii o jednom pěkně ……… ………., kterej mě už delší dobu …. . (Taky pěkně.) To jsme jednou s jednou …… celej den …… a von ten ….. přijde a klidně …………………. A taky ………………. . A furt, vám! Tak jsem ho ………, normálně středem a pak ještě tím ………… a trochu doprava. A von, ……….. ….., mě prásknul těm ……… policajtům a já byl dva dny v ……. No řekněte, jestli to není k …….! A ani se nevomluví, ………., když se potkáme. A ………… …. ... ………. .. …………!!! Z toho plyne poučení, že …….. nikdy. Leda že by …………...
No a to je všechno.
Tak vida - vono to de - jen chtít! Trochu autocenzury (viz výše) - a můžu psát i knížky pro děti. A my, dospělí zde mezi sebou, tak nějak (že?), si zas něco řeknem příště. Jarda Pichlík