DEMO RECENZE (demo cenzura)

    NARVAN 'Best of' (BMG Ariola ČR 01, 18 skl., 65:58 min.) 'Boha Mária - NARVAN bez Maria?!' blesklo mi hlavou, když jsem zvěděl že se chystá CD brněnské hard funky rockové úderky. Právě té, jejíž zpěvák Mario Feinberg (jó - ten jazyk plazící xicht na obalu) a kytarista Márty Pokora loni zahynuli cestou na štaci turné s Buty… Nicméně jde 'jen' o výběr ze tří řadovek z let '94 - '99 od ne zcela doceněné kapely, jejíž písničky jsou plné živočišnosti a expresivity. Když (nespravedlivě) pominem dravý (Nebudu se bát), diskotékový (L. O. V. E.), snad folkový (Od první chvíle s jednoznačným 'Tak rozraz hlavou zeď a leť/ místo je tady, čas je teď/ limity jen v tvý hlavě sou, uleť jim než tě zabijou…') i něžný (Láska nebeská) funky sound s dominantní kytarou a jistou rytmikou, právě Mariův nezaměnitelný hlas zpívající vlastní texty BYL poznávacím znamením pětky. Ta slova byla opravdová a ze života, ale suďte sami: 'S doživotní garancí, bezbolestně žít, zametenou ulicí, bezpečně si jít…nemůžeš chtít víc než dáš!' (Snadná ulice), '…poté cos mě znásilnila narostl ti pupek…když umíš zručně masturbovat, nebudeš hochu nikdy ženský potřebovat…' (Já vím) a 'Časem se vrátit zpátky, já bych si přál, kdy z prsů svojí mámy, jsem život sál' (Infantilní). Po všech stránkách vybočující hardcountrybluesovce Trable (s foukačkou a o tom, že 'pod mostem se daří snům') by pak tlesk i Spálenej Jan. A mé pocity z CD? Radost že byli, smutek, že jsem je nikdy neviděl a slzy, že už je nepotkám. Malou náplastí je, že nebýt bouračky, asi by nevznikla skvělá Laputa. Možná… PS: Proč výběru chybí informace o písních a sestava i bio kapely?!
R. Strnad
   Bob Dylan: LOVE AND THEFT (Sony Music 01) - Dědek to zas dokázal! Do nového tisíciletí vstupuje deskou, jakou od 'Under Red Sky' nevydal. Devízou je navíc i to, že tu slyšíme skutečně jeho současnou koncertní sestavu (např. letos v Roskilde) a jeho opravdový nynější hlas a projev. Ortodoxní dylanologové se z toho poonďávají. (Zeptejte se mě, kolikrát jsem se šel při prvním poslechu přebalit.) Střídání poloh je důsledné. Po první odvazovce následuje jediná 'stará' - 'Mississippi'. Tu udělala tuhle Sheryl Crow. On ji vydává poprvé. Vše ostatní je zbrusu nová matérie. 'Summer Days' je swingující r'n'r jak z baru 'Krásný nálezy' v Kansas City. Nikoliv nepodobné třeba 'Shake, Rattle And Roll' a mnoha dalším klasikám, leč přesto nekompromisně jeho. 'Bye And Bye' - těžká nostalgie, podaná ovšem hrdinsky. Hammondky a štětky (ne ty z Dubí), basa na pochodu. 'Lonesome Day Blues' je valivý - Howlin' Wolf by zaplesal - škoda, že se nedožil. 'Floater' - militantní swing, neznající slitování. 'Big Water' - pikované banjo, můj psychiatr se z toho rozjařil (ne, že by to bylo tak na hlavu, ale on na něj umí). 'Moonlight' - superslaďák. Velký Frankie, R. A. Dvorský, Oldřich Nový a podobní kmotříci se tu vznášejí nad mikrofonem a souhlasně přikyvují. 'Honest With Me' je vypalovačka jak z 'Before The Flood'. Mý kočičce to zas připomíná Jasnou Páku. (Není daleko.) Oslovil mě nejmíň po sedmistýosmdesátýdruhý a oslovil by i mou prababičku… Dědek… Můj názor na tuto desku je prudce opačný, než např. recenzního kolegy Strnada. Ten ovšem patří mezi stěhovavé ptactvo a takové zviřátko MUSÍ být prostě geniálními výpady kakofonického staříka zákonitě vyděšeno k smrti. Přesto jsou oba v mém revíru hájeni. Obrázky jsou trochu legrační. A i když na zadní straně vypadá jako mexickej sňatkovej podvodník, vyslovovat jako prase se pořád neodnaučil. Ale to přece k němu patří už 40 let taky. Jarda Pichlík
   Ivo Cicvárek & Oko: 'VIDĚT VÍC' (Indies Rec.) - Co a proč je 'Oko'? Ze všech možných výkladů se podle produkce zdá nejvíc vyhovovat Opravdu Komorní Orchestr. Proč? Velice komorní deska! Pokud nebudete poslouchat texty naplno, nemá to vůbec cenu - to je ztracenej čas a energie pro obě strany. Oni to ostatně tu a tam tak trochu nadhoděj - ovšem zas jen pro toho, kdo tomu chce rozumět. Že jsou všichni skvělí instrumentalisté, je záhodno nepochybovat. Nejvíc si, myslím, zaslouží obdivu flétnistka. (Je to skutečně - mimo jiné - opravdu taky za hru.) Slyšel jsem je živě v Olomouci a na základě onoho zážitku bych nečekal takovou meditativnost. Cicvárek je evidentní duší všeho. Řekl bych, že si dost věří a ví co chce. A snad na to i má, i když ovšem doba, poměry a náhoda dohromady jsou svině, takže uvidíme… nebo taky ne. Zatím je tady tahle DOST dobrá deska. Pan kapelník sólo hrál - na klávesy, kytary… a taky pěl. Jana Havlová má na svědomí cello, saxík a zpěv, Petra Klementová (ňam!) příčná flétna normoš i bambusová, dále flétny zobcové - ta si fouká! - a ovšem zpěv. A pak je tu ještě Pavel Plch j. h. na všelijaká chřestítka. A devět hostů. Co je to za hudbu? Snad folk, folk rock, folk rock šanson…? Nebo kýho čerta! Každopádně moc chytrý texty - málokdy mě v tuzemské produkci zaujmou, ale tohle… Skladba 'Romeo, Julie a happyend' se najednou mezi vším ostatním vynoří coby swingující jazzík. Ale nelekejte se znevážení shakespearovské klasiky. Na konci 'Romeo říká já už k tobě nendu/kouzlo lásky je v odloučení/a ne v ňákým blbým happyendu.' A podobnejch perliček by se našlo! Z vokálů je nejvroucnější a nejtklivější ten Lucie Hlaváčové (j. h.) ve 'Snu'. A tady se taky nejvíc - až andersonovsky - vyznamenává ta krásná Klementová. A celkově, autorsky - 16 skladeb za 55 minut taky svědčí o invenčním potenciálu, co myslíte? Cca: Cicvárka beru!
(pic)