Vážený pane doktore,
   vážím si vaší rubriky, myslím že ta jediná opravdu chyběla. Už dlouho mám problém, o kterém nerada hovořím. Došlo to tak daleko, že jsem ztratila všechnu svojí sebedůvěru, o které se domnívám, že je pro nás ženy nepostradatelná. Nemám vkus. Možná se nad tímto problémem pousmějete, ale pro mě je to opravdu problém velice závažný, začnu od začátku: Už na ZŠ se mi holky (a dokonce i kluci) posmívali, že chodím jako strašidlo a dokonce se mnou ani nikdo nechtěl chodit. Kdo by chodil se strašidlem? Snažila jsem se to vyřešit módními časopisy, ale ty tento problém jen tlumí. Nejzávažnější v této celé věci je, že se se mnou rozvedl i můj současný manžel a uprchl k módní návrhářce. Prosím, poraďte mi, jak mám získat zpět svého manžela a dokázat mu, že ho miluji i přesto, že mu neumím koupit správnou košili? Z osobních důvodů neuvádím své jméno, děkuji za radu.
  S úctou vaše čtenářka Ř. H.
   Vážená Ř. H.,
děkuji za dopis, ale nejdříve jsem nucen poopravit jednu nepřesnost. již několikrát jsem ve své rubrice zdůrazňoval, že nejsem žádný doktor. Nevím, kdo tuto - zajisté cílenou dezinformaci rozšiřuje a co tím zamýšlí. Nebojte se, netrpím stihomamem, ale mám pocit, že kdosi záměrně šíří o mé osobě lži a polopravdy, možná se jedná o širší spiknutí, jehož pozadí se ani neodvažuji domýšlet. Nyní k Vašemu 'problému'. Použil jsem uvozovky, neb se ve skutečnosti o žádný problém nejedná. Každý z nás má nějaké dispozice a záleží hlavně na nás samotných, jak s nimi naložíme. Píšete, že nemáte vkus a chodíte oděna jako strašidlo. Pokud Vás to opravdu tolik trápí, možná by stačila pouhá změna prostředí, v němž se pohybujete. Proč o tom hovořím? Minulý týden jsem cestou ze zaměstnání procházel kolem známé ústecké galerie - takzvané Filovky. I povšiml jsem si v oněch prostorách podivné skrumáže lidu. U vchodu onoho výstaviště postával můj redakční kolega Emílio Dvořák v družném rozhovoru s jakousi slečnou. Oné dívky si prostě nešlo nepovšimnout. Pokud někdy sledujete studiové pohádky, masově produkované Českou televizí se všemi těmi pseudopohádkovými kreaturami v hlavních i vedlejších rolích, nemusím Vás ani sebe zdržovat podrobnějším popisem. Měla na sobě samé takové barevné věci a vůbec se chovala velmi extravagantně. Například se k mé osobě zcela přátelsky hlásila, ač ji vůbec neznám. Jedno je však na celé věci zarážející a myslím - pro Vás podstatné. Nikdo z přítomných prohlížečů obrázků se totiž nad jejím vzezřením nepozastavil!!! Důvod je zcela zřejmý - všichni přítomní byli umělci, nebo jim podobní. Tito se zpravidla vyznačují tím, že navštěvují vernisáže, na nichž popíjejí zdarma nabízené drinky a porůznu se navzájem před sebou předvádějí. Myslím si, že i Vám by bylo mezi nimi dobře. Předpokládám, že jste hysterická - zkuste tedy hrát (třeba ochotnicky) divadlo. Co se týče Vašeho manžela, zapomeňte na něj. S módní návrhářkou je mu rozhodně lépe, než s Vámi.
Hlavu vzhůru a nashledanou
     ZDDR - odborník