IVAN WERNISCH - 'Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún'
(Tato sbírka uzavírá trilogii. První část - 'Proslýchá se', druhá - 'Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové'. Všechny knihy vydalo nakladatelství Petrov.)
Vítejte ve světě poetických příběhů. Z některých voní skořicová moudrost Orientu, jiné mají chuť starého vína, které v proutěném koši přináší africká otrokyně… Ale každý z nich se kutálí jako bílá perla z bajkového náhrdelníku, který se přetrhl na šíji tajemné a nepolapitelné múzy. Je zapotřebí nespěchat. Ochutnávat každé slovo jako plátky zralého melounu, nechat se pohltit jejich opiovou melancholií a laskat se s nimi jako s prsy milované ženy. O to tu jde především. A v místech, kde je vyprávění potlačeno anebo se dá vystopovat pouze ve fragmentech, což je často i záměrem, zjevuje se ve slovních impresích zdánlivě obyčejná krása všedního okamžiku (Ochladilo se. Už se stmívá. Ohlédnout bych se měl po místě k spánku. Za zídkou olámanou trocha listí v troše trávy. O kameny opřel se tu starý, unavený strom). Nebezpečí tvorby takového textu ale spočívá v tom, že velmi snadno může sklouznout ke zbásňování banalit. Oznamovací věty rozepsané do veršů, které se velmi snadno dají nahradit jinými pak ukazují nejen na inflaci slova, ale jsou zároveň důkazem, že polotovar se nikdy nestane skutečnou básní. Například (Rovina, sníh, suché stéblo tu a tam Tmavá, tmavší šeď Železnice, most se černá Kouř - z továrny - vlak ). Poněkud zdlouhavě a umluveně na mne působí i texty pojmenované Příběhy válečníka, Příhody starého zálesáka a Příhody starého mořeplavce, které mi pro svoji odlišnou koncepci členění textu nějak nezapadají do celku knihy. Na druhou stranu se ale cítím spokojený ve chvílích, kdy prostřednictvím básně dokážu podlehnout dokonalé iluzi toho, že jsem nedílnou součástí ruchu okolo lidového vypravěče bajek kdesi na arabském bazaru či naopak naslouchám rozvážnému hlasu zenového mistra, který mi ukládá najít řešení koanu. Stejně tak si i rád odpočinu u krátkých poetických monologů inspirovaných dobou a životem antických lidí, v nichž se opěvuje láska, dobré víno a erotika. A to všechno I. W. až na výjimky dokáže ve své knížce nabídnout.
(*V r. 2001 vydalo nakladatelství Petrov - www.ipetrov.cz, vydání 1., 94 stran, dop. cena 130,- Kč.)
   JIŘÍ KRATOCHVÍL - 'Brno nostalgické i ironické'
Jako rodilý Východočech mám do Brna trochu dál. Ale protože zároveň vím, že mnohem zábavnější je objevovat neznámé město prostřednictvím osoby znalé místního koloritu, než s nějakým akademicky popisným průvodcem, sáhl jsem se zájmem právě po této knížce. Nejde vlastně o žádnou beletrii, nýbrž o několik desítek fejetonů. Ale právě tyhle krátké literární akvarely mi umožnily díky autorovu grotesknímu a barvitému pohledu nahlédnout do tajemných zákoutí i s jejich beznadějně nezachytitelnou atmosférou. Náměty jsou různé. Jednou jde o skicu z prostředí brněnské literární bohémy připomínající osobnosti Jana Skácela, Klementa Bochořáka. Podruhé o historky inspirované osudy přátel (malíř Jánuš Kubíček). Kratochvíl se nevyhýbá ani sarkastickým úvahám o vlastní osobě, relativitě talentu a životních omylech a pitomostech kořeněných sójovou omáčkou humoru (Byl jsem bezdomovcem, Bláznovy zápisky). O tom, že mám tu čest s protřelým pijákem krásy dobře obeznámeným brněnskou architekturou, svědčí kapitoly (Óda na Rohlíček, Alfa či skácelovsky inspirovaná Malá recenze na Bohuslava Fuchse - slavného funkcionalistického architekta). Stejné vnitřní zaujetí cítím i pro architekturu jazyka, především v podobě neopakovatelného brněnského hantecu. A tak si prostě myslím, že pokud se rozhodnete pro tuto knihu, v níž mi ale bohužel schází jakákoliv ilustrace, budou to nakonec dobře upíchlé love. (*V r. 2001 vydalo nakladatelství Petrov - www.ipetrov.cz, vydání první, 190 stran, dop. cena 186,- Kč.)
    Milan Ciler