A VÝZNAČNÉ OSOBNOSTI - XXXIX.

   Zůstaňme ještě nějakou dobu u prvních poválečných dnů v květnu 1945. Byly to chvíle radosti, ale také smutku a zamtků. Narychlo byla zřízena kuchyně pro francouzské zajatce. Denně jich tudy prošlo kolem 5000. Byla zahájena výměna zachráněného margarinu s jinými městy za jiné zboží. Margarinu se v Ústí zachránilo kolem 5 vagonů a stačil pro potřeby města až do září, kdy vstoupilo v platnost řízené lístkové hospodářství. Dále se objevovaly případy rabování, aféry ruských vojáků s hodinkami, alkoholem a dívkami. Nastaly výslechy s mnoha omyly. 10. 5. se na nádvoří textilní továrny Wolfrum odbývaly první popravy Vlasovců. Po krátkém projevu ruské důstojnice byli ubiti pažbami pušek. Akci velel major Olchovský, velitel rudé čety. 15. 5. přijely do města první skupiny Revoluční (Rabovací) gardy. Těch slušných bylo minimum, převážně si získali špatnou pověst. Jistým omezením pro ně byl příjezd oficiálního vojska z Loun o síle 120 mužů. Vojsko donutilo gardisty k podřízení, ale ti svoji činnost přesunuli do okolních německých obcí. Dává se jim také za vinu velké množství sebevražd německých obyvatel. Zejména sebevražd plynem bylo tak velké množství, že policie nechala zavřít plyn ve městě. Situace byla dost beznadějná. Tři členové Revolučního národního výboru (Hájek, Jůza a Rejzek) odjeli do Prahy požádat vládu o pomoc. Dostalo se jim dobrých rad. Budoucí starosta Vondra se s touto delegací v Praze sešel a byl požádán, aby ihned odjel s nimi do Ústí n. L. Josef Vondra se narodil 19. 12. 1897 v Hořicích. Přes válku žil v Praze. Do Ústí se vrátil 14. 5. O dva dny později byla schůze Revolučního národního výboru, která se usnesla založit Městský národní výbor. Do jeho čela byl postaven J. Vondra, který byl zvolen aklamací na Mírovém náměstí za stranu národně socialistickou. Působil do 3. 3. 1946. Dosavadní RNV se stal výborem okresním. J. Vondra zemřel v Ústí n. L. 20. 9. 1972.
   Do města přijížděly tisíce nových lidí, ne všichni s dobrými úmysly. Ústí mělo smůlu, že bylo první rychlíkovou stanicí za bývalou sudetskou hranicí. Lidé se stěhovali do nového prostředí. Řada věcí po Němcích jim nevyhovovala. Dávali je k dispozici MNV. Bylo rozhodnuto, že se pro ten účel zřídí skladiště v bývalém cukrovaru v Krásném Březně. Byly tam sváženy klavíry a další hudební nástroje, vzácné knihy i nábytek. Údajně tam byly i zásoby cukru. Hned vedle bylo obrovské skladiště munice nedbale uložené, kterému velel št. rotmistr Čapek. K ruce měl 30 Němců z internačního tábora na Skřivánku. 31. 7. kolem půl třetí odpoledne se ozval strašný výbuch, brzo následovaly další detonace. Budovy v širokém kruhu byly demolované. Podle dobových dokladů bylo asi 80 obětí, řada těl se vůbec nenašla. Materiální škody byly nevyčíslitelné. Vzápětí začali Češi pronásledovat každého Němce, který se objevil na ulici (nosili bílé pásky). Při masakru na Benešově mostě přišlo o život údajně 18 osob, na náměstí nejméně 24. Přesné údaje nejsou známé, ale německá strana uvádí až tisícové počty. I starosta Vondra se pokoušel vraždění zabránit, ale sám byl příslušníky RG fyzicky napaden. Podle pamětníků měli hlavní podíl na akcích RG a Svobodovci. Tehdejší tisk a rozhlas byl plný ústecké situace. V té době dlel v Ústí n. L. synovec maršála Montgomeryho, který se o vše zajímal. Je pravděpodobné, že údaje a fotografie z Kr. Března dodaly do zahraničí jeho spojky. Pořádek byl udržován čsl. vojskem, doprava byla obnovena až po půlnoci. 1. 8. přijela do města vyšetřovací komise v čele s generálem Svobodou. Příčiny výbuchu nevypátrala, neznáme je ani dnes. Uvádí se několik 'pachatelů': organizace Wehrwolf, údajné letadlo nad cukrovarem v době výbuchu, nedbalost čsl. hlídek ve spojení se sousedstvím volně přístupné továrny na likéry, nebo členové SS mezi německými pomocníky ze Skřivánku, kteří údajně včas odešli.
       Helena Borská
Popisek foto: Trosky skladů a továren zničených Němci
v Krásném Březně u Ústí n. Labem