aneb 'Z Osla na Nordkapp a zase zpátky...'
To bylo takk: V lednu loňskýho roku jsme se rozhodli, že v létě vyrazíme - jak se říká - do světa. I přiblížil se 15. červenec 2003 a my se s krosnami o váze mezi 30 - 40 kg ocitli na německé hranici za Petrovicemi. Palec nahoru a za 6 dní vystupujem v hlavním městě Norska, Oslo (předcházely 2 noci v Německu, 2 v Dánsku, kde potkáváme přátele mýho bratránka z Německa a 1 ve Švédsku). Z původního záměru, navštívit mnohými opěvované souostroví Lofoty a podniknout zde a později v dalších národních parcích túru, sešlo ve chvíli, kdy jsme na stopu potkali paní Grétu. Slovo dalo slovo a místo na sever teď míříme do západní provincie plné bájných fjordů - More og Romsdal, přesně řečeno malého, šestitisícového městečka VOLDA (www.volda.org). Z našeho hostitele Olava se vyklubal člověk, jakých v životě potkáte pomálu, ne nadarmo mu dnes přezdíváme 'náš norský táta'... Každý den, a že jich nakonec bylo do 2 měsíců, jsme naplnili buď užitečnou spíše farmářskou činností, nebo výletem - více prozradí další kapitoly. Skandinávská příroda je něco, co bychom přáli vidět každému a vlastně to byl i jeden z důvodů, proč jsme se vydali právě sem.
Nicméně nic netrvá věčně a tak 21. září vyplouváme spolu s posádkou a dalšími pasažéry lodě Hurtigruten směrem k Severnímu mysu (Nordkapp). Cestou míjíme hojně navštěvovaný Geiranger fjord s nejznámnějším vodopádem Sedm sester (De Syv Sostre); TRONDHEIM, město vikingského krále Olava s norským klenotem, katedrálou Nidaros (Nidaros Domkirken); za 2. sv. v. vybombardované městečko BODO, vysněné rybářské Lofoty; za 'Paříž severu' označované TROMSO s nejsevernějším pivovarem na světě a konečně ostrov Mageroya, na němž se právě nejsevernější bod Norska a celé Evropy nachází. Kraťasy a třičko už dávno vystřídaly kalhoty a bunda, ale až noc z 25. na 26. 9. nás definitivně přesvědčila, že zima letos udeřila kapku dřív. Na 'cestě domů' a vlastně i dolů bude třeba překonat cirka 2147 km dlouhou vzdálenost do Osla a pak dál, do Čech. Dáváme si na to týdenní oraz na poloostrově HAMAROY pod (2. sv. válkou) proslaveným Narvikem, kde jsme mj. potkali slavného norského spisovatele Knuta Hamsuna a spatřili nepopsatelnou, objektivem však zachycenou Polární záři. Rovnoběžkou 66 stupňů a 33 minut prochází SEVERNÍ POLÁRNÍ KRUH (Polarsirkelen) a spolu s ním i my jakožto šťastní stopaři dorazivší 13. října do metropole do r. 1905 nazývané Christiania. Po týdnu stráveném u slečny Vibeke, jež nás SEM před necelými 3mi měsíci pozvala jakožto oholené takřka nezkušené stopaře na cestě TAM, se odhodláme k výpadu na naši rodnou hroudu.
Ovšem když 21. 10. začalo sněžit i na pumpě ven z Osla při evropské dálnici E6 a my si uvědomili, kolik promrzlých dní a nocí by nám to taky mohlo trvat na cestě dolů, když nahoru to v létě zabralo 6, zkusili jsme autobus. O štěstí a náhody nebyla nouze po celou dobu našeho putování, stejně jako o neuvěřitelně ochotné, vstřícné a hodné lidi, jejichž mentalita je kapitolou sama pro sebe. Ale to, že nás lístek do Prahy vyjde na cca 500,- Kč (134,- NOK) bysme fakt nečekali. Ve čtvrtek 23. října v 9 hodin ráno vyjíždíme a skrz Švédsko, Dánsko a Německo o den později, ještě za tmy, finišujem v Teplicích.
A to je ve (velké) stručnosti náš tříměsíční příběh, s jehož průběhem se vás pokusíme seznámit v dalších kapitolách.
'HA DET BRA'
Emilio (emiliod@seznam.cz) a Mychadlo (vopi.ce@seznam.cz)