NAPSAL MI DOPIS MŮJ STARÝ KAMARÁD HARY. Tedy ne ten klasický dopis, co chodí do schránky a co ho člověk nedočkavě rozbaluje už ve výtahu, neb není ozdoben modrými pruhy a celkově nezapáchá úředničinou a podobnými svinstvy. Tento dopis byl z kategorie těch dobrých. Dopisy se totiž dají zhruba rozdělit do dvou základních kategorií - dobré, nebo špatné. Pak ještě existují takové dopisové, které nelze jednoznačně zařadit. K těm patřil například dopis (typ pohled), jaký jsem obdržel v době výkonu své základní vojenské povinnosti v jakési buši kdesi u Slavkova, kam jsem byl zařazen coby psovod - strážný k raketovému vojsku a pomohl tak chránit socialistické, mírové rakety, před zlým imperialistou. Na svou obhajobu musím podotknout, že jsem za celých těch 6 měsíců, po kterých mne propustili na svobodu, psa ani raketu neviděl, natož abych to nějak obsluhoval. Ale zpět k oné korespondenci. To vám bylo tak… Jednoho říjnového dne mi jakýsi voják řekl, že se mám dostavit do kanceláře k jinému vojákovi, tak jsem tam šel. Ten voják, co jsem k němu šel, byl velitel a kapitán, a ten mi řekl: 'Vojáku, vy máte nějaké styky s kapitalistickou cizinou?' Nechápavě kroutím hlavou. Ne tedy, že bych o nějaký takový kapitalistický styk nestál, zajisté bych se býval k němu i hrdě hlásil. 'A co je teda toto?', zahřměl vítězně, přičemž v ruce třímal pohlednici s barevným vyobrazením volskýho voka, tj. jídla, které se dělá z vajíček. Byl u toho i recept. Druhá strana byla opatřena tímto textem: CHLÉB PŘIŠEL CELÝ, POŠLI DALŠÍ. REZAVÍ NÁM LOPATKY. DĚDEČKA ZÁDA NEBOLÍ. POZDRAV OD STREJDY Z BENELUXU. Autorem nebyl nikdo jiný, než jistý excentrický hrabě z Teplic. Tento mi tímto v onu chvíli poněkud zavařil, zároveň však napomohl k brzkému rozkladu Varšavského paktu, a to se cení. Do tohoto období patří vzpomínka na ještě jeden dopis, který mne zastihl již coby pacienta vojenského blázince. Napsala mi totiž Ulice!!! Ona se ta dívka tedy ve skutečnosti jmenovala jinak, ale protože nechci být konkrétní, vyměnil jsem jedno písmenko za jiné a vzniklo tím slovo, které snad není ani jméno, ale mně se to moc líbí, jak píšu. Už v dětství jsem psal moc hezky. Třeba pokračování Neználka a taky jsem napsal Rychlý šípy. Postupem času se můj styl vybrousil neuvěřitelným způsobem a já jsem se sebou čím dál spokojenější. Jen škoda, že na to mám tak málo času, protože jsem zároveň skvělým hercem a geniálním kytaristou. Ale zpět k tomu dopisu. Ten mě vskutku potěšil, protože jsem měl Ulici vždycky rád a v té době obzvlášť, hrála moc pěkně na saxofon a moc hezká byla. Byla se jmenuje obchod, kam chodím nakupovat. Je to supermarket. Většinou si koupím toho málo, protože všeho moc škodí. Hary mi napsal, že se má dobře. To samé přeji i vám všem. ZDDR - odborník