Kolem Předlic bývalo mnoho rybníků a bažin. Přesto předličtí sousedé všude zkoušeli najít uhlí. Kolem 20tých let 19. století přestávali obyvatelé pěstovat obiloviny a víno a prodávali svá pole podnikatelům k dolování. Na zbytcích ploch přecházeli na výnosnější plodiny. V rodinném dolování zůstávaly hlavní pracovní silou ženy a děti. Někdy i kvůli vzrůstu - do úzkých šachtiček se mohly protáhnout jen děti.
Nález uhlí v r. 1803 na pozemku Antonína Ritschela a Josefa Altera na Gassenflur poblíž Běhání znamenal základ hlubinné šachty Elizabeth. Plány se sice upřesňovaly, ale často se měnily podle množství nalezeného uhlí. Ale i malá těžba narušovala okolní pole. Uhlí se také stávalo předmětem soudních pří a žalob. V r. 1830 napsal farář Jiří Hügel z Trmic svým nadřízeným o bezbožné uhelné horečce. Udal, že předlický kovář Václav Alter našel uhlí na poli ústeckého děkana v Předlicích. Dostával se prý až do hloubky 16 m a pomocníkům platil pivo, aby byli při síle. A to bez povolení a náhrady ústecké faře. (Víme z historie, že pře o vlastnictví pole probíhaly s menšími či většími přestávkami skoro 300 let).
Naši severní sousedé, Sasové a Prusové, pochopili dříve, oč tu běží. Po r. 1836 začali skupovat místní doly a důlečky a naše uhlí vysloveně rabovali. Ale ještě ani oni neznali vhodnou techniku k úpravě uhlí. Zpočátku vyváželi pouze uhlí hrubé, získávané při nakládání vidlemi. Propadlé drobnější uhlí zůstávalo na haldách jako nepotřebný odpad. První třídění uhlí bylo prováděno až r. 1867 na dole Richard v Bohosudově a roku 1876 na dole Pokrok I. Jak vidno, v těžbě uhlí stále vládly protichůdné zákazy a příkazy. Od r. 1791 platil zákaz vývozu za hranice mocnářství. Jeho odvolání se kamsi vytratilo. I v českých zemích se postupně rozšiřovaly zprávy o výhodných pracovních možnostech. Ze středních a jižních Čech za obživou přicházely na český - vlastně smíšený - sever celé příbuzenské klany. Mnohé je zpracováno i literárně. Ne všichni se dobře uchytili. Vznikaly různé třídy uhelných pracovníků. Snad nejhůře dopadli tzv. 'obramáci'. To byli nejchudší z chudých, kteří s koňským potahem za bídných podmínek vozili uhlí jakýmkoliv způsobem z povrchových šachet k vozům. Údajně nemělo jejich oblečení ani kapsy, kam by si mohli schovat těžce vydělané peníze. Svoji situaci utápěli v alkoholu. Z té doby se zachovaly další názvy: krampa = shrabovací lopata, krajčák = špičatý krumpáč. Ruční vrták na navrtávání uhelné sloje už patřil k přepychovější výbavě havíře. V literatuře se dále potkáte s výrazem 'oprám' = drobná uhelná jáma, např. náš Varvažov za Starou Poštou (pozůstatek dolu Gustav I.), 'pingy' = tůně vzniklé propadnutím staré uhelné jámy. Helena Borská

Foto popis: Jednoduché šachtice s rumpálem - primitivní způsob těžby uhlí
do počátku 19. století.