Únorovou osobností v tomto roce je muž mnoha zaměření, hodilo by se na něho označení dnes často používané, a to workholik a nebo by spíše patřil do doby renesanční. Je to ing. Tomáš ONDŘICH. Narodil se 6. 10. 1954 v Ústí n. L. Působí jako podnikatel - obchodník společnosti A'JOUR, je vedoucím obchodního útvaru Technických služeb města Ústí n. L., provozuje Vinotéku - prodejnu s vínem na Střekově, je členem Zastupitelstva města za US, na pronajatém pozemku pod hradem Střekovem chová koně a kozy. Dal se také do výroby kozího sýru, a to skutečně dobrého. Jeho záběr zálib a činností tím ovšem nekončí. Mezi jeho hlavní zálibu patří zpěv, kterému se v současné době začal usilovně věnovat. Nejdříve zpíval (od r. 1988) v chrámovém sboru, docházel na výuku do ZUŠ Evy Randové - asi 2 roky, pravidelně chodil na hodiny k paní prof. J. Švábové. Má rozsah přes 3 oktávy, baryton - tenor, ve sboru bas - baryton. Od r. 2003 začal hostovat ve sboru v opeře Aida a nyní je to už stále angažmá ve sboru Městského divadla. Ve zpěvu ho nyní vede paní Jana Scholzeová. Současně zpívá v kostele (sólový zpěv) na Střekově, v Církvicích, Svádově, Valtířově, Zubrnicích. Spojil se s dalšími 2 hudebnicemi a připravuje s nimi společné vystoupení v kostelech, snad dokonce i v Praze. Vrátíme se k začátku jeho studií. Absolvoval Střední zemědělskou školu v Děčíně, následovala Vysoká vojenská škola týlová - obor potravinářské ekonomie. Působil u chemického praporu v Liberci jako proviantní náčelník (logistika), pak to byl Terezín, staral se o zásobování velkých vojenských celků potravinami. V té době ho zaujalo ochotnické divadlo v Litoměřicích, klub K. H. Máchy. Jako režisér připravoval hru od J. Šotoly do opraveného divadla. Samozřejmě se oženil (1976) a měl 2 děti - dceru (1979) a syna (1982). Zlom nastal po jeho protestu proti rozmístění raket stř. doletu, byl degradován a propuštěn z armády. Následně došlo k rozvodu. Krátce pracoval v Litoměřicích jako pomocný veterinární technik. V r. 1987 získal místo v Ústí, znovu se oženil. Opět ho chytlo divadlo - dálkově 3 roky studoval dramaturgii a režii. Působil v Malém divadle na Střekově. Zaměstnán byl v Ústavu sociálních služeb - výživa v Domově důchodců a dalších ústavech, později vedoucí lahůdek. Změna nastala v r. 1989, byl rehabilitován do hodnosti podplukovníka. Začal podnikat. V r. 1991 ho spolužák z Moravy získal pro dražení archivního vína, stal se 1. licitátorem v ČR, a to 1. dražba. Využil zkušenosti z divadla, prošel kurzem v Praze a každý rok působil na výstavišti v Brně při prodeji vína. Navázal kontakt s lidmi, kteří vínu rozumějí a nyní se realizuje ve svém obchodě na Střekově. I ve zpěvu prošel vývojem. Byl jedináčkem, žil jen s maminkou (ráda zpívala, tak asi talent zdědil po ní). Na vojenské škole (4 roky) se mu zpěv stal velikou zálibou, měli sestavený pořad s kytarou, zpívali hlavně folk a byl také členem mužského sboru v Žilině. Po škole to však skončilo. Svůj koníček opět aktivizoval až v r. 1988 v Ústí. A rodinný život? Jeho žena pracuje jako železniční geodetka, také zpívá, a to ve Sboru pro duchovní hudbu (vedoucí Václav Urban). Děti z prvního manželství jsou už dospělé a samostatné, v druhém manželství - nevlastní syn Jan studuje na ČVÚT v Praze, syn Martin začal navštěvovat gymnázium a dcera Maruška je v 5. třídě. Ing. Tomáš Ondřich vyvíjí neobyčejně širokou škálu aktivit. Hlavním jeho potěšením je ale dozajista hudba - italská, jihočeské lidové písně, moravské lidové písně, které také sbírá. Maminka má z jeho pěveckých úspěchů nepochybně radost. Odpočinkem je pro T. Ondřicha jízda na koni, není nic krásnějšího, než si takto vyjet do přírody. Je to opravdu zajímavý Ústečan s mnohými zájmy. Mgr. Marie Peterková

Redakce se velmi omlouvá za chybu, ke které došlo v lednových NÚP vskutku nedopatřením v článku 'Žili mezi námi' - o Jiřím Železném, operním umělci v ústeckém divadle (str. 73). Byl chybně uveden rok jeho úmrtí, J. Železný se narodil r. 1944 a zemřel r. 1990, tedy ve věku 46 let. Děkuji za pochopení. Za redakci… Mgr. Marie Peterková