MUZIKUS - 'Opus 03' (Muzikus 03) - Orchestr Základní Umělecké Školy Evy Randové Ústí n. L. (muzikus.wz.cz) natočil v říjnu 03 ve studiu MACAC Českého rozhlasu Sever v UL a vydal 'pro vnitřní a reklamní potřeby školy' toto CD, zaplněné 12ti zajímavými covery o celkové ploše 41 minut. Jelikož protagonistů je zde několik habadějů a nelze se zmínit o všech, vypíchnu aspoň nejdůležitější vokalisty. Jsou to Kateřina Murgová a Sabina Slepčíková, z hostů Pavel Houfek a Karel Černoch. Je to vážně sranda, slyšet takovou rockovou nedotknutelnost, jako je 'Proud Mary' od Fogertyho z CCR, v bigbandovém střihu. Houfek je v ní suverénní (jako ostatně i jindy jinde). Jenom ten bigband se mi zrovna v téhle mé oblíbené pecce zdá být trochu při zdi, prostě hodnotil bych to 'velkej Houfek a v závěsu malej velkej band, šlapající mu na paty'. Ostatní položky desky byly až na výjimky určeny pro takovéto provedení už přímo ve chvíli svého zrodu, takže tady jde jen o to, překročit stíny někdejších slavných interpretů. Nutno uznat, že gershwinovky, ankovky, ellingtonovky a davisovky se zde vesměs daří a zvláště slečna Murgová je pozoruhodná. Prolíná se celým albem jak čer(ve)ná nit. (Která z těch micek v bookletu to asi je - he?) Podle hlasu bych jí nehádal -náct a snad ani -cet, ale přímo -sát. (To má bejt jako poklona, abychom si rozuměli, jo?) Snad jen anglická výslovnost by mohla být… - no ne, není to katastrofa, ale nic extra taky ne. Tady zase vede Houfek, a to dokonce i nad Černochem. A u Soukupovy 'Most přes minulost' jsem sebou po nastartování zpěvu trhnul a říkal si 'Co sakra TOHLE je, to si někdo dělá srandu, ne?', ale pak jsem si přečetl poznámku, zřejmě z pera pana principála D. Straňka : 'S. Slepčíková - 11 let, srovnej s hlasovým výkonem'. Tak to pak jo a klaním se hlasovému výkonu. Teď už to nechápu akorát výběrem tématu (srovnej s věkem). Musel bych šířeji rozebrat svůj nepoměr ke zpívajícím dětičkám a smyslu takových počinů, což se mi nechce. Čili jinak - až na tu 'Proud Mary' - band válí, Černoch si swinguje, jak staršímu pánovi náleží, Murgová v tomhle žánru taky jak rybka v akváriu a Houfek, to je prostě mazák. Suma sumárum zajímavá záležitost, kterou si člověk nepustí jen jednou. Kontakt: muzikus.wz.cz (stranek@zuserandove.cz) Yarda Pichlík

NO SYMPATHY - 'Tisíc špatných slov' (Papagájův Hlasatel Rec. 04) - Nečekejte další Houbu a to i když 2 její členové (Martíček - basa, Hrdla - bicí) v No Sympathy hrajou. No Sympathy je, proč to nepřiznat, Hřebíkova (kytara, zpěv) kapela nesoucí svůj vlastní otisk. A přece má s Houbou ledaccos společného. Pominu-li dobrou, za ta léta výtečně sehranou rytmiku, pak jsou to: melodika, silné a dobře zapamatovatelné, vícehlasné (zpěv: Hřebík, Martíček + vokály: Hrdla a Saly - 2. kytara) refrény a solidní textové základy. Ty nejsou nikterak prvoplánovité a nevyřvávají do světa 'všeobecně známé punkové pravdy', ale nechají spíš prostor představivosti, nikoliv však nějaké leckdy rádoby pře-intelektualizované nesrozumitelnosti. Stran zvuku lze napsat jediné: plzeňský (ex) Avik, co dodat? (neboli bez komentáře). Čiliže každému nástroji rozumíte tak, jak si zřejmě čtverka při nahrávání v září 2003 představovala. Navíc Pavel Brom neni žádnej nováček a z hochama už taky párkrát spolupracoval. (Je to možná něco jako když Láďa Veselej zvučí kapelu, která mu sedí, přičemž ty ostatní to občas 'odserou' - bez urážky.) Hřebíkův zpěv hodnotim všeobecně jako takovej uřvanější a o to vlastně i kolikrát naléhavější. Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi chlapíka, kterej šel jednoho dne po ulici s milión dalšíma lidma a rozhod se, že bude zpívat. Chci říct, že zpěv je takovej lidovej, bez urážky obyčejnej a právě proto možná i nám hodně blízkej. A abych jenom nechválil (i přestože sem si 'Tisíc špatných slov' hned oblíbil a rozhodně nedám dohromady tisíc špatných slov proti), může se zdát CD pro vyloženě nepunkáčského posluchače tak trochu na jedno brdo, jeden song jak druhej. Možná je to podobnost čistě zdánlivá, možná se to chce víc zaposlouchat, každopádně asi hodně záleží na tom, jak je kdo poštelovanej. Já můžu říct s klidem jedno (nebo dvě): Na první počin hodně dobrý a rozhodně neni za co se stydět. (styl: punk-core, spíš ale vostřejší punk, skladeb: 10, čas: 28:12, hodnocení: 4 Hřebíci z 5). Kontakt: www.volny.cz/nosympathy (CD k mání v cdbazaaru UL a TP + nemadema.cz). Emilio

ZINA & STEREOPHONIC PUNX (Sony Music/Bonton 03) - Tohle není žádný demo, ale regulérní CD. Jak to dokázali, Pámbu ví. Mám o tom něco napsat, ale jak, když z toho na počítači nedostanu víc, než logo kapely a texty? Ukázky skladeb jsou asi 3vteřinový (to se člověk orientuje asi jako když si v jeskyni škrtne sirkou a hned mu ji nějakej neandrtálec sfoukne) a v Esu byli tak trochu za blbce… (Nojo, je mi líto, ale byli, no! Ale kdo by taky s tím Marešem za blba nebyl - vždyť to je vizitka už jen tím, že se s ním baví.) Zina tam působila zmateně a kluci ušlápnutě. A pak byla ta hudba. - Hmm… Bůstr, bůstr, to je mustr… - ne, nechci se posmívat. Ten JEJICH booster se mi docela líbí a můžu ho. Jenom je to v tom klipu takový placatý, furt stejný… a to v Božáku na koncertě nebylo. Prostě je to kapela, na kterou choďte naživo, dokud se tam nezmění produkce, která by z toho teprve mohla udělat deskovou záležitost. Teď něco k těm textům: některý docela zajímavý, dobrý je, že tam nejsou žádný stupidity jako u tolika jinejch kapel. A už jsem chtěl vyzdvihnout, že se nekonají ani gramatický chyby, ale pak jsem to našel - uff! Tak teda zpět, no! Sobi se píšou s měkkým, zatímco kecy překvapivě naopak. Nojo, fakt! A pak nějaký ty stylistický kostrbatosti. Ale jak říkám - celkově asi pořád nadprůměr. Zina je tepličanda, výpěstek Konzervatoře Teplice, na níž se ještě furt plácá. Křestní jméno signalizuje rodový kořeny. Netrpí žádnejma nepříjemnejma manýrama, ani při zpěvu, ani při rozhovoru. Randál k ní obstarávají pánové z Mostu, Litvínova i Teplic, a sice Pölü - kytara, Jára - kytara, Eda - basa a Honza 69 - bicí. Nezdá se vám snad něco na těch jménech? A co, prosímvás? Vzhledem k tomu, že mám možnost hodnotit jen podle tý jedný skladby z Esa ('Usínám'), řekl bych, že časem může nastat problém se Zininým poměrně 'úzkým' a nepříliš plastickým hlasem. To právě vylejzá na desce, zatímco živě se to v rachotu ztratí a je dobře. A jestli tomu někdo říká 'pop-punk' a někdo jinej 'pop-rock', to je celkem dost jedno. Oni sami se považují za 'melodickej punk', ale obávám se, že takoví Clash, který za melodickej punk považujeme my ostatní, by se tomuhle označení smáli, až by jim z ručiček vypadly kytárky… a bylo by po melodickým punku celosvětově… a tím pádem i po prdeli. Tak se na mě, Zino, nezlob, ale mně to prostě v tý zakonzervovaný verzi ňák nebere. Koncert byl o hodně lepší. Ale to je přece docela dobrá vizitka. Kontakt: www.zina.cz Yarda Pichlík