u ART RESTAURANT - TEPLICE - SVÁŤA KARÁSEK (pá 16. 1.) - Tedy dalším, kdo přijel potěšit teplické do rozbíhajícího se ARTu nebyl nikdo jiný, než jediná parlamentní mánička, evangelický kněz a svérázný písničkář Sváťa Karásek (www.karaskovo.cz). Mělo to vše vypuknout v sedm (samozřejmě večer), a tak - když v půl desáté Sváťa rozrazil dveře podniku s razancí sobě vlastní - bylo mu souzeno spatřiti více, či méně, ale spíš více ožraté partičky původem posluchačů, z nichž již dobrá polovina pozapomněla, za jakým to účelem se toho večera dostavila. A začalo se hrát. Většinu repertoáru tvořily známé songy ze Sváťova předemigračního období, jež jsou zachyceny na LP 'SAY NO TO THE DEVIL'. V natěsnané místnosti (kde se opravdu nedalo pohnout, aniž by tím člověk rozhýbal dalších deset sedících) se několika přítomným zachtělo tance. Poněvadž jediné volné dva metry čtvereční se nacházely v prostoru, kde pan farář zpíval, naskytl se po chvíli velmi zajímavý obraz. Pod Sváťovými nohami se váleli na zemi pán s paní, kteří klopýtli, nezvládnuvše zjevně náročnou taneční kreaci, u jednoho ze stolů probírali halasně nějací pánové své pracovní problémy (či co) a nad tím vším stál S. K. a zpíval 'Kázání o zkáze Sodomy a Gomory'. Zachytit to na kameru, mohl by to být pěkný základ pro videoklip. Zhruba kolem půlnoci byl všemu konec a všichni se spokojeně rozešli do svých domovů. Hlavní protagonista se tamtéž rozjel svým vozem, neb mu již vrátili papíry a jako jediný z nás toho večera nepil. ddr
PS: V pátek 13. února se v ART Restaurantu představí další borec, tentokrát VLASTA TŘEŠŇÁK. Jinak ještě stojí za zmínku, že ART je skutečnou restaurací, kde velmi dobře vaří a čepují kvalitní Plzeň. Prostory jsou k dispozici také zájemcům o prezentování svých výtvarných děl, uspořádání koncertů a jiných vykutálených akcí. Připomínám, že se ART nachází v prostoru mezi Krupskou ulicí a novou budovou magistrátu. Tel. č. na paní majitelky, kde lze sjednat podrobnosti, jsou: 603-447 570 a 605-256469.
u SVATOPLUK KARÁSEK přijel do Ústí - Svůj osobitý a neméně zajímavý koncert uskutečnil v rámci Hudebních sklepů v klubu Circus 15. ledna, kam přišlo tak kolem 30ti návštěvníků. Pravdou je, že Sváťa patří mezi tu starší generaci (např. mezi generaci mého otce, který s ním též studoval Libverdu - Střední zahradnická škola Děčín - Libverda). Takže si ho ta mladší pamatuje pouze z doby, kdy se stal aktivním na politické scéně (např. člen Rady České televize, poslanec Parlamentu ČR atp.). Proto asi nebyla návštěvnost tak výrazná, ale je to též dáno tím, že má Sváťa svůj hudební projev zaměřen spíše na interpretaci OBSAHU písně - než její muzikálnosti. Jako písničkář si moc s rytmem či melodií hlavu neláme, důraz ale klade na text, kterým přináší to, co nelze zdůraznit hudbou. Jako evangelický farář (který se narodil 18. října 1942 v Praze a vystudoval Evangelickou bohosloveckou fakultu Univerzity Karlovy), započal svou dráhu ve Hvozdnici u Davle (1968 - 69), dále pak od počátku r. 1970 působí v Novém městě pod Smrkem. Hned 2 roky poté přichází o státní souhlas k výkonu duchovenské služby, je kastelánem na zámku Houska. V tu dobu skládá svá zpívaná kázání, zpívá všude a seznamuje se s pražským undergroundovým kulturním hnutím. V r. 1976 je zatčen a odsouzen v procesu s legendární skupinou Plastic People of the Universe. Od ledna 1977 se účastní hnutí Charty 77, pracuje jako myč oken, je spolu s celou rodinou vystavován enormnímu tlaku Státní bezpečnosti. Na začátku 80. let s rodinou emigruje do Švýcarska, kde je od r. 1981 farářem ve švýcarském evangelickém sboru v Curychu. Již v r. 1978 vychází ve Švédsku LP deska - 'Zakázaní zpěváci', na které jsou i jeho písně. V r. 1979 vychází (též ve Švédsku) u Jana Pallase samostatná LP deska 'Say No to the Devil'. Po sametové revoluci působí v Čechách - vychází druhé LP - 'Už jsi řek' Ďáblovi ne?' V r. 1992 vychází kniha textů a básní 'Protestor znamená vyznávám'. Od r. 1997 je farářem v Praze u Salvátora, v r. 1998 vychází kniha rozhovorů 'Víno tvé výborné'. Ti, kdo přišli, mohli slyšet zajímavé texty písní, kterými interpretuje biblické slovo, a tak přináší lidem srozumitelné evangelium o křesťanském životním stylu. Pablo + foto
u O VÁNOČNÍ DOBĚ se podařilo oživit střed našeho města. Již na rozsvícení vánočního stromu před Magistrátem se i díky doprovodnému programu - zpěvu dětských sborů - sešla pěkná řádka Ústečanů. V novodobé historii města věc běžně nevídaná - společné vystoupení představitelů města a církve, které připomnělo tradici Vánoc. Jenom santaklausovské úbory (nevím, jaké decentní slovo pro to zvolit) primátora a starosty připomínaly rádoby důstojné, spíše komické živé figurky, zvoucí před americkými markety. Přiblížili se tím občanům města, ale myslím si, že šlo zvolit vhodnější oblečení, třeba dlouhé ovčí kožichy staročeských konšelů. Vánoční trhy na Mírovém náměstí byly plné stánků i lidí. Ale část sortimentu, ale i konstrukce stánků patřila někam jinam, než na Vánoční trhy. Občasná přítomnost Supertrucků a z nich vše přehlušující produkce mohla být pro pořadatele sice zajímavá finančně, ale z vánoční doby spíše nás přenášela na Matějskou pouť. Zato u pěkných stylových stánků na Lidickém náměstí byl většinou klid a to až příliš. Stánky byly určeny k občerstvení a prodeji při nedělních Adventních zpíváních a bylo škoda, že k jejich využití nedocházelo i přes týden. Snad příště. Samotné Adventní zpívání 2003 byl záslužný počin, nyní jenom probudit větší zájem Ústečanů a může se stát dobrou tradicí. Možná, že by šlo rozšířit i o zpívání o štědrovečerním odpoledni. Je znám pěvecký sbor, který si chodí v tu dobu sám zazpívat do města pod vánoční strom. Toto odpoledne bývá ve městě otevřená výstava betlémů a návštěvníků je na ní více, než v jiné dny. Ale bylo by špatné považovat tyto aktivity za zbytečné a neúspěšné. Jde jenom o to, aby se naši konšelé z drobných chyb a nedostatků poučili, v budoucnu se jich vyvarovali a hlavně v těchto aktivitách pokračovali. jsr (r_agency@quick.cz)
u 16 LET OD SVÉHO VZNIKU letos oslavil Open Air Music Festival TRUTNOV - pokračování. Sobota na MALÉ SCÉNĚ je věnována českým klubovým bandům, ze kterých bych rád zmínil punk-rockové Apple Juice (2ks ex-Plexis), kterým letos vyšlo debutové album, dále nedávného vítěze soutěže Jim Beam Music, skupinu Khoiba, ve které se nacházejí dva členové již zmiňovaných Roe Deer. Open Air bohoslužbu faráře Pepika Bartoška na hlavní scéně nestíhám. Právě zahajují Pod černý vrch. Smyčce, basa, bubny lidové texty a folklorně rockové písničky. V pivním stanu si nenechávám ujít sklepního básníka Oldřicha Janotu. Stojím pár minut na špičkách, abych z vystoupení taky něco měl, neboť je na něj dost narváno. Nevydržím dlouho, tak se vracím na hlavní scénu. Další Jolly Joker jistě není třeba představovat, zato rád zmíním skupinu následující. Tleskač je 'ztřeštěný' ansámbl o 11 lidičkách, jenž hraje bezva dechový ska styl. Jen je mi jich trochu líto, protože chytli kontrolu hygieniků, kteří měřili hluk. To zapříčinilo absolutní ztlumení aparatury a kapelce nezbylo nic jiného, než hrát jen z pódiového aparátu, což zmákli na výbornou. Vařili tak parádně, že snad i zvukař začal ignorovat zmíněnou kontrolu a vypálil poslední věc partičky tak, že se jistě hygienikům zakouřilo z přístrojů. Prvotřídní hospodský rock'n'roll předvedli Echti - tedy Echt! a ještě než skončí nesou na pódium (mimo jiných i sám velký Geronimo) cimbál, který předurčuje, co bude následovat. Jedním z netradičních účinkujících je totiž Jiří Pavlica & Hradišťan a s potěšením musím konstatovat, že sklízejí úspěch. Stejně jeko Július 'ŠUKA' Bartoš a Baločkári, natural gypsy - cikánský folklór zo Stredného Slovenska, který hrál po skupině vyrobené ve Valmezu. Mňága a žďorp v čele s Petrem Fialou zahrála dle očekávání skvěle, jako vždy. Na festival právě přijíždí Václav Havel, kterému tu nikdo neřekne jinak než 'PANE PREZIDENTE'. V Krušovickém stanu si dává pivko a rozdává podpisy, Dáša rozdává místo podpisů karbanátky okolostojícím lidem. Velvet Underground Revival, na který tu čekali (a já taky), nepřijel, a tak odcházím čekat na své největší favority. Nebýt doktora Šorfa z Lazaret Bandu, tak bych se tak nehnal. Ten mi tuhle partu kdysi představil prostřednictvím své sbírky bluesových a rock'n'rollových nahrávek. Skutečná legenda skutečného Woodstocku. Ten Years After - kapela, která hraje tvrdý rock'n'roll, hlavní inspirací je jí blues a místy sáhne i po prvcích jazzu. Bohatá hudba, plná překvapivých zvratů, doplněná zpěvem, jenž i přes vynikající instrumentální stránku kvartetu dominuje. Nejen v I'm Going Home nahradil Alvina Lee jeho energický nástupce tak, že by člověk se zavřenýma očima, podle sluchu očekával vyhranýho tatíka (jako jsou zbylí tři Tenyearsáci) a ne mladýho klacka. Je fakt dobrej, Alvine. Jednou z undergroundových skupin, kterým je letošní festival věnován jsou právě nastupující DG 307 s básníkem Pavlem Zajíčkem. Zapojení smyčců v mimořádném hudebním výkonu kapelu skvěle doplňuje. O reggae-show se již tradičně starají Švihadlo a mezi výjimečné hudební hosty zapadli Ondřej Havelka a Melody Makers. Na malé scéně se odehrává další zajímavé vystoupení. Hudbu z Afriky se zpěvy v jazyce Lingala předvedla západoafricko-severočeská formace Tshikuna, ve které si úctyhodně počíná i ústecký bubeník Vojta Vizír Vágner. Z velkého pódia zní 'moje máma, moje máma, ráda různej alkohol a můj táta a můj táta hodně vostrej rock'n'roll'. Hudbu Praha, která předvedla jedno z výjimečných letošních festivalových vystoupení, si přijel do zákulisí poslechnout i bývalý bubeník Jasné Páky David K. Na pub stage k mému potěšení nakonec zahráli i Velvet Underground Revival, kteří se né nejlépe dohodli na čase vystoupení. Pěkné, jen by to chtělo více energie pane Macháček. Je po půlnoci a crossoveroví Clawfinger rozjíždějí svůj set. Vypadá to velmi dobře, plno energie na pódiu i před ním. Nejen skladby z letošního nového alba Zeros & Heroes tlačili tihle otcové jednoho z nejtvrdších stylů do publika tak, že na pár minut odstavili agregát dodávající elektřinu (?). K odpočinku mě vyprovází Plastic People Of The Universe, rád bych je viděl, ale nemám sil. Neděle ve znamení očekávání svých kapelních kolegů a přispění do festivalového programu začala stejně jako sobota hudebním doprovodem, ostatně jsme na hudebním festivalu. S S. P. S. si dávám kávu a Los Banditos se těší z plnícího se hlediště. Petr Váša předvedl své geniální vystoupení se skupinou Ty syčáci a 'ethnobigbeatová dechovka' Čankišou představila prvky taneční hudby, rocku a lidových písní z nejrůznějších koutů celého světa. Na malé scéně je v neděli k vidění a slyšení především hudba ze soudku tvrdého bigbítu. V přehlídce českých kapel tohoto žánru nechyběli ani předskokani Faith No More, Dog Eat Dog či Kiss, jihočeští Satisfucktion, vítězové Rock Made In Gambrinus 2002. Na žádné ze 4 scén to ani trochu nevypadá, že se pomalu blíží konec. Na hlavní odhadem víc než 15 tisíc hlav řádí na skvělé Traband a zároveň očekává další pecku, Psí vojáky. Své si v rytmu ska a reggae nebojíce se i popu a jiných stylů zopakovali po loňském úspěchu slovenští Polemic. Závěr byl svěřen bandům Vilage Of Peace, Hypnotix a Laura a její tygři a bubenickému setu Pavla Fajta a Václava Kořínka. Není divu, že si tým organizátorů zmapoval bohatou historii festivalu ve filmovém dokumentu Underground & Heaven Of Trutnov Open Air Music Festival. Nakonec bych dění rád popsal i z opačné strany (z pódia), neboť jsem byl spolu s Boomáky (The Boom) stejně jako loňský rok poctěn uzavíráním (v Krušovickém stanu). Člověk by čekal, že v neděli to vše skončí ještě před koncem jí samé, ale když jsme začali hrát, stan se naplnil tak skvělým publikem, že nebýt unaveného zvukaře hráli bychom třeba až do svítání. Nálada jak v nejlepším klubu světa a v lidech tolik energie, že by si jistě mohli fesťák ihned zopakovat. Byla to paráda, na závěr bez zvukaře, jen tak akusticky Give Peace A Chance a je to za náma. Víkend pohody, na který se budeme těšit zase za rok. Ahoj. SEE YOU LATER… Hynek Verner Tichý, foto: Blanka Nováková
u NA BOŽÍ VODĚ - Padesát let zemědělského učňovského školství v Liběchově - pokračování - 1979 Školu navštěvovalo 90 učňů, jejichž vzdělávání zajišťovalo 21 zaměstnanců. Mimo oboru zahradník byla otevřena 1 třída oboru pěstitel - šlechtitel. Správu učiliště převzal Institut pro výchovu a vzdělávání mládeže v zemědělství Praha. 1981 V učilišti se vyučovalo 2 oborům: zahradník a pěstitel - šlechtitel. 1984 Učiliště navštěvovalo 171 žáků. Při takovém počtu trpělo nedostatkem učeben, scházela mu chemická laboratoř, sklady, pracovny pro odborný výcvik a v neposlední řadě také ubytovací možnosti pro dojíždějící učně. 1985 Na jaře byl na pozemcích učiliště vysázen sad broskvoní na výměře 2,5 hektaru. Na podzim téhož roku byl zlikvidován starý sad meruněk a třešní. 1987 Jelikož extrémní zima 1986/87 zanechala na střechách objektů učiliště značné škody a do budov začalo zatékat, bylo provedeno jejich přeložení. Žáci školy vysadili nový meruňkový sad a oplotili jej. 1988 Ve školním roce 1987/88 byl otevřen nový obor pěstitel - vinohradník. Po odchodu ředitele Vladimíra Valenty do starobního důchodu k 31. srpnu byl novým ředitelem od 1. září jmenován ing. Pavel Krbec. l MODERNIZACE (1990 - 2003) - 1989 Jako nutný první krok k plánované přestavbě učiliště bylo nutno zřídit vlastní trafostanici. Projektovou dokumentaci vypracoval Agrostav Mělník a na partnerem při výstavbě se staly ČEZ - Středočeské energetické závody Kralupy n. Vl. Učiliště zajistilo veškeré výkopové práce pro položení kabelu. 1990 Vzhledem k tomu, že dodávku 40 kVA trafa o napětí 22/0,4 kV s olejovým chlazení z Bratislavských energetických závodů nebylo možné uskutečnit v termínu potřebném pro výstavbu, bylo trafo zapůjčeno od ČEZ Praha. Dodávka byla provedena v září a následně byla trafostanice schválena do provozu. V rámci plánované přístavby učiliště se uvažovalo o nové stavbě v místě nářaďovny, která by se zbourala. Jako vhodné řešení se jevila montovaná hala, kam by se umístily kóje pro jednotlivé mistry odborného výcviku, příruční sklad výpěstků a malé mechanizace a údržbářská dílna. Volba padla na poloobloukovou halu HUSAR, jejímž dodavatelem včetně výstavby bylo JZD Chovatel Stříbrná Skalice. Nejdůležitější a nejnáročnější byla však celková rekonstrukce školní kuchyně, kterou bylo nutné stihnout během letních prázdnin. Znamenala vybudování kanalizace, elektrických přípojek k novým zařízením, výměnu dosud původní vodovodní přípojky a výstavbu jímky se zabudovaným lapačem tuků. Následovala demontáž kamen na tuhá paliva a instalace elektrických sporáků, cukrářské pece, myčky na nádobí, varného kotle, pečící pánve a výdejního pultu. Začala příprava výstavby čistírny odpadních vod ČOV II pro cca 240 spotřebitelů. Projektovou dokumentaci zpracovaly Vodohospodářské stavby Žalhostice - Ústí n. L. 1991 Určitý historický mezník pro učiliště znamenalo získání právní subjektivity a sloučení se Středním odborným učilištěm zemědělským Hořín, jež se tak stalo odloučeným pracovištěm, ke dni 1. července. Výstavba čistírny odpadních vod se uskutečnila pod inženýrským dohledem pana Zdeňka Štěpánka z Mělníka. Vysoká hladina spodní vody si vynutila vybudování vnější larsenové nádrže, předjímky a čerpadla. Rekultivační práce po záboru půdy na pozemku provedl Státní statek Vysoká. Nová elektrická instalace byla dokončena v pracovnách a garáži haly JESENÍK zároveň s jejím zateplením, aby bylo možno vytápět pracovny žáků elektrickými přímotopnými panely. Začala jednání o projektu přístavby a rekonstrukce učiliště. 8. srpna proběhlo výběrové řízení na celou zakázku, v němž byla jako partner vybrána společnost Chemobudowa Kraków, která nabídla nejlepší podmínky. Celá akce byla rozdělena do 3 částí: přestavba a přístavba budov A a B a přístavba spojovací budovy C. 4. října byl proveden zápis o předání staveniště dodavateli stavby, který ihned zahájil přípravné a výkopové práce.V zájmu zabezpečení stravování žáků bylo nutné před vlastní stavbou zřídit provizorní jídelnu v montované hale skladu. Úpravy si vyžádaly vybudování obezdívky, malé kuchyňky pro výdej jídel, nové elektroinstalace, vodovodu a odpadů. 1992 Na podzim byly zdárně dokončeny projektované práce na budovách B a C a 17. prosince byl povolen jejich provoz. Návazně byla zahájena rekonstrukce budovy A, která závisela na možnosti jejího uvolnění a vystěhování do nově zprovozněných prostor. 1993 Od školního roku 1993/94 byl zaveden nový učební obor zemědělec - hospodyňka. Zbývající budova A byla po dokončené rekonstrukci předána k užívání počínaje novým školním rokem 1993/94. Tím bylo za pouhé 2 roky při plném provozu dobudováno tak velké dílo, jímž přístavba a rekonstrukce učiliště nesporně byla. Pro zařízení nových tříd a dalších prostor byl pořízen nový školní nábytek. Do užívání byla předána rovněž audiovizuální učebna a kuchyňka jako učebna pro odborný výcvik. Instalováno bylo nové časoměrné zařízení a telefonní ústředna. Proběhla první jednání o záměru zřídit nové internátní ubytovací kapacity v půdním prostoru budovy A - domova mládeže - a skleník pro odbornou přípravu žáků. Při všech starostech s rekonstrukcí učiliště na Boží Vodě nesměl trpět ani provoz v odloučeném pracovišti v Hoříně. Nákladem 150 tisíc Kč zde byla zpevněna plocha dvora. 1994 Ve školním roce 1994/95 byl zavedeny experimentální dvoustupňové obory zahradník - zahradnice a technik zahradnického provozu a dále obor provoz služeb pro domácnost. Jako další etapa rekonstrukce byly zahájeny práce na adaptaci půdních prostor v budovách učiliště. 1995 Ve sporu o určení vlastnictví nemovitostí v areálu učiliště rozhodl okresní soud v Mělníku proti obci Liběchov a ve prospěch státu s tím, že učiliště k nemovitostem vykonává právo hospodaření. Obec Liběchov podala odvolání. 1996 Krajský soud v odvolacím řízení potvrdil rozhodnutí o určení vlastnictví ve prospěch školy a tím ukončil předcházející 3leté období nejistoty, která značně poškodila učiliště především v náboru uchazečů - došlo k poklesu až na alarmující počet 58 žáků. Od školního roku 1996/97 byla vzdělávací nabídka rozšířena o obory Učiliště, umožňující získání kvalifikace žákům s nedokončenou povinnou školní docházkou. 1997 Po dokončení adaptace půdních prostor na domově mládeže bylo 7. května vydáno kolaudační rozhodnutí o užívání podkroví. 1999 Od školního roku 1999/2000 byla vzdělávací nabídka školy znovu rozšířena, v tomto případě o obory Odborného učiliště, zaměřené na absolventy zvláštních škol. 2000 Škola odprodala nevyužívané Rašínovy objekty. 2001 Dokončení posledních stavebních úprav - rekonstrukce pracoviště vazárny, vybudování sociálního zařízení a napojení celého objektu na kanalizaci a čistírnu odpadních vod. Učiliště získalo pořadatelství a zajistilo úspěšný průběh závěrečného 6. ročníku resortní soutěže zemědělských učilišť ve vazbě a aranžování. Od 1. října se novým zřizovatelem školy stal Krajský úřad Středočeského kraje. (Kontakt: SOU zemědělské, OU a U, Boží Voda 230, 277 21 Liběchov, tel.: 315 697 020, e-mail: uciliste.libechov@tiscali.cz) Marek Belza (mbelza2002@yahoo.com)
u NÁVŠTĚVA KONCERTU PŮVODEM TEPLICKÉ SKUPINY UŽ JSME DOMA (www.uzjsmedoma.com) byla vždy lahodnou pastvou pro duši a uši. Stále se množící úvahy po odchodu saxofonisty Jindry Dolanského o tom, že už to není ono a křest nového CD 'Rybí tuk' na Božáku v Teplicích vyhnaly i mne - člověka známého tím, že na koncerty, kromě jmenovaných UJD nechodí - k tomu, abych zase jednou zašel. Při vyřizování akreditace v redakci NÚP jsem argumentoval slovy, že posouzení nové nahrávky této kultovní kapely nemůže psát méně zkušený reportér jako je například kolega R. , jenž by se omezil na konstatování, že jsou to jeho kamarádi a má je rád,nebo, nedej bože kolega P., jemuž by v UJD chyběl v tomto souboru naprosto zbytečný Mišík. Takže: Jsou to moji kamarádi a mám je rád, přesto je však za nové CD musím nemilosrdně pranýřovat. Je tam totiž na můj vkus málo (11) písní. U hudby, propletené jako vždy inteligentními , poutavými a mnohdy, neřkuli většinou mráz v zádech navozujícími texty Míry Wanka je však 11 písní žalostně málo a tak si člověk musí orgasmus z dokonalosti tohoto prodlužovat neustálými repeté, výhodu mají ti, kdož vlastní přehrávač na dálkové ovládání, takže nemusejí vstávat ze svého ušáku. CD nemá slabou stránku, dynamičnost skladeb nenechá posluchače na pochybách, že bludy typu že to už není ono apod. vymýšlejí závistiví rádobyumělci, jejichž vlastní tvorba je na světelné roky vzdálená pouhému stínu poselství této vynikající hudební skupiny. Jak jsem psal již v úvodu, na koncerty nechodím, UJD jsou ovšem výraznou výjimkou, neboť jejich tvorba je nejen hudbou s texty, ale zároveň filozofickým odkazem přelomu 2. tisíciletí. Kdo nezná, žije v současnosti jen jaksi napůl, bez možnosti spatřit pramínek naděje v temnotách, bloumaje světem jak jakýsi pahýl lidského smutku. CD Rybí tuk nesmí chybět v diskografii žádného znalce soudobé vážné hudby. (neu)