u VZÁJEMNÁ PODPORA ZVÝŠÍ ZAMĚSTNANOST ROMŮ Z TEPLICKA - Prezentační den projektu Komunitní centrum vzdělávání Teplice se konal 18. prosince minulého roku a pořádalo ho občanské sdružení Vzájemná podpora. Sdružení působí v Dubí u Teplic a realizuje program prevence sociálního vyloučení v romských komunitách. V Teplicích získalo od městského úřadu areál bývalého podniku Bonex, kde otvíralo slavnostně svou nově vybudovanou krejčovskou dílnu. Jak blíže uvedl předseda spolupracující organizace Amare z Krupky pan Aladár Nistor: 'Šicí dílna bude zaměstnávat především ženy a další lidi, kteří nemají práci. Bylo těžké vybrat dobré místo a tým spolupracovníků a zapojit lidi, kteří nechtějí pracovat. Splnit pracovní normy a vytvořit dobré pracovní podmínky pro kvalitní vztah k práci.' Zaměstnaní budou vyrábět především romské kroje, vlajky, ale též látkové ubrousky, sáčky a kapsáře pro děti z dětských domovů. 'Momentálně máme zaměstnaných již 6 šiček, které budou šít na elektrických strojích zakoupených z dvoumilionové státní dotace Ministerstva práce a sociálních věcí, a 4 terénní pracovnice, jež budou mít na starosti vyhledávání dalších potencionálních zaměstnanců především z romské komunity', dodává A. Nistor. Do budoucnosti chtějí zaměstnat min. 20 dalších lidí, a to polovinu žen vyučených starších 40ti let a též ženy z domácností. Do projektu se zapojili aktivní občané z romské komunity z Bíliny, Dubí, Oseku a Teplic. Výhledově chtějí oživit tradiční řemesla, která byla vždy romské kultuře blízká a sloužila pro jejich živobytí. Časem chtějí začít vyrábět košíky, ošatky, předměty ze dřeva a dalších materiálů, jako je např. kov. Ambice jsou nemalé, jak pověděl předseda Vzájemné podpory pan Anton Balog: 'Jde nám o to, abychom v budoucnosti mohli na trhu práce konkurovat i jiným firmám'. Pablo - reportér NÚP
u REGGAE V CIRCUSU, ANEB BEZPEČNÉ ZNÁMOSTI - Milá ZUZ MUS, vzpomínáš ještě na naši návštěvu reggae párty 16. 1. v Circusu? Pánům z Prahy - squadře 'Prosoundsystem', Mc Dr. Karymu a General Krishpeenovi, kteří později TOHO VEČERA předvedli formálně vyšperkované strhující raga, r'n'b, rapové a scatové vokální umění do živé produkce kapely, jakož i do mixované reprodukované hudby věhlasného DJ Liquida, předskakovala regionální kapelka Uragan Andrew and The Reggae Ortodox (zpěv, el. kytara, baskytara, klávesy, bicí, perkuse). Po hudební stránce nelze této mnohého vytknout, i když na monotónních (ortodox) reggae plochách toho věru moc pokazit nejde. Kamenem úrazu však bylo, že místní rastamani promluvili, a díky dobrému nazvučení Jana Brambůrka jim bylo velice dobře rozumět. Naivní texty 'Uragána Andrewa' a spol. se podle mých skromných znalostí a nepravděpodobných hypotéz neomezují pouze na reprodukování, resp. překládání textů zahraničních (Marley a spol.), nebo cizojazyčných domácích (Hypnotix) reggae skupin, nýbrž je dokonce - pravděpodobně ve snaze o popularizaci - zjednodušují a vulgarizují. Co myslíš, chce snad jejich autor rasta-life-style přiblížit dětem z mateřské školky? Jako fór by to bylo dobré - pánové umí dělat show pro mladé, kterými jsme i my oné noci byli, a snad jimi i po zbývající dny našeho života zůstaneme. Zpěvák a kytarista Ondřej Skalák (jinak schopný výtvarník, jehož grafiky, nedávno v Circusu vystavené, by se Ti určitě líbily) se od klasiků reggae dobře naučil specifický grif (tak trochu mongoloidního, viď?) zpěvu, na pódiu působil sebevědomě, vyzýval lidi, ať jdou blíž, a když nešli, tak šel on - i s kytarou - mezi ně a rozdával lásku z plných zelených plic a červeného rasta - srdce. Všimla sis další, pro mne nepřehlédnutelné postavy, kultovní regionální rasta-osobnosti Bažiho (působí jako DJ, hraje dále ve skupinách Orly w Blotie Europy a Do Shaska!), který se při koncertu čas od času sklonil k mikrofonu, nastavenému na perkuse, démonicky pronášeje rasta-zaklínadla ('Rastafarai!', 'Haile Selasei' apod.), aby pak s triumfujícím pohledem sklízel ovace fanoušků? Uznej, že jsme se v Circusu nenudili - právě naopak: moc jsme se smáli a tančili spolu s mnoha dalšími mladými, krásnými a zajímavými lidmi, kteří se v onom progresivním ústeckém klubu scházejí. 'Uragan Andrew' a spol. mají odpich, ale bohužel to asi všechno myslí až příliš vážně; na jejich projevu postrádám stopy ironie a sebeironie, která by byla tak potřebná v případě přenosu rasta-lifestylu a reggae muziky do našich krajin se zcela jinými sociálně/kulturně/historickými podmínkami, než jaké jsou, a ještě spíše - v dnešním globalizujícím se světě - byly na slunné Jamajce. Namísto invenčního příspěvku, ovlivněného reaggae muzikou, se podle mého 'UA a spol.' omezují na pouhý bezobsažný, formální znaky přenášející pseudokonstrukt, mající snad za cíl rozšířit rasta a reggae módu v naší sudetské kulturní periferii: tedy např. vyvolat u mladých Ústečanů potřebu jít si do Hot Dogu koupit papírky s portrétem 'největšího huliče všech dob' Boba Marleyho. Milá ZUZ MUS, na závěr mého dopisu však věz, že své kritice tolik nevěřím, že dobře vím, že se mohu mýlit: jako mrzký prostředník věcí a plánů, jež nás přesahují, pouze jako pavouk spřádám chabou síť názorů, pohledů a poznámek, uvědomujíce si, že ostatní, a především sami protagonisté kritizovaného - kterým se za to, že jsem je zapředl do své sítě, hluboce omlouvám - vědí daleko víc. Proč však spředenou pavoučí sítí, v níž uvízla ubohá rasta-moucha, trochu nezašpinit onen věhlasný list, jež se Nové Ústecké Přehledy zove? Kdyby nic jiného, vyplašíme trochu dívenky, jež mají strach z pavouků. JARO BAL ¤ Drahý, píši své vyznání po tolika letech. Vzpomínáš-li si ještě na Katty, která v poslední době stála na poušti mezi stádem volně pobíhajících Digimonů, vážně se její pohled změnil. Po REGGAE v cirkusu si Katty uvědomila, že se po celý 'baži' večer nacházela v říši Rastapokémonů. Tzv. Bulbasaur, japonsky FUSHIGIDAME - travní jedovatý, tvářící se do mikrofonu, vyvolávající hesla v podobě 'RASTAFARAI', právě tento pokémon s přezdívkou SEED, váhou 6,8 kg, výškou 71 cm, má podle POKÉDEXTU nejlepší předpoklad pro zděděný útok v podobě 'PETAL DANCE', zkrátka: publikum si to podle něj musí v tom okamžiku užít. Ostatní členové URAGAN ANDREW a spol.: IVASAUR, japonsky FUSHIGISON - travní jedovatý, VENUSAR (FUSHIGIBANA) - travní jedovatý, CHARMANDER (HITOKAGE) - ohnivý, CHARMALEON (RIZADO) - ohnivý, se v celé té situaci vyžívali stejně jako obecenstvo v podobně rozplizlém zvuku jejich hlasové modulace, s podobnou naladěností hudebních nástrojů. Pokud se tedy zmiňuješ o vážnosti beze stopy ironie, KATTY si z toho dělá legraci. Dělá si legraci z 'Rastapokémonů'. ZUZ MUS (duckzzzz@seznam.cz)
u VÁNOČNÍ KONCERTY STUDENTŮ Gymnázia Jateční v kostele Nanebevzetí Panny Marie (se šikmou věží) jsou již tradicí. Letos bylo možno vidět a hlavně slyšet jeho žáky pod vedením svého učitele Jiřího Magasanika i 4. ledna v kostele Nejsvětější Trojice na Střekově. Pod názvem Amatérské pěvecké sdružení společně se sólisty, učitelkami zpěvu ze ZUŠ (Helenou Janiczkovou a Kateřinou Pavelkovou) a dvěma střekovskými amatéry (Martinem Těšitelem a Tomášem Ondřichem) za varhanního doprovodu Elisabeth Brindsden (Austrálie) provedli Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby, která byla součástí večerní liturgie. Věřme, že toto první vystoupení nebude poslední a že se podaří i rozšířit počet doprovodných nástrojů. jsr (r_agency@quick.cz)
u JE-LI ZINA COOL & SAFETY, POVÍ UDG & fiXa? - Lákavé menu si pro nás v pátek 16. 1. v MetrUL připravili tepličtí hoši Vašek & Chýťa supervizórováni MartíčkULem: v +-19.30 zarapoval Útulek festem 03 'proslavený' Cool People Vláďa Chytil (www.volny.cz/coolpeople) a 'Víte, vono holky', s váma to nejni žádnej med, ať ste rusoruso, černočerno, nebo co vlásky, stejně 'ste tady všichni feťáci'. V podzemce Zas Zapomněli Zapnout radiátor a tak dlouhý zpěvákův kabát jest na místě, neřkuli doporoučen. S mírným skluzem se do toho opíraj 5tičlenný litoměřičáci Safety Matches (foto) produkující spíše ponurý emo-rock, nebo jak to nazvat. Je to procítěný a uřvaný zároveň, škoda jen, že se zpěvák ve zvuku všech těch strun, kláves a bicích ztratil. Vlastně teď přemejšlim, esi zpíval česky, nebo anglicky (to spíš). Lidí přibejvá každym okamžikem, ve stupni nejvyšším se teplota vyšphala k číslu přes 200 (není jisto, zda Celsia, či Fahrenheita). Na place se chystá Zina & Stereophonic Punx (www.zina.cz) ale nám je stejně spíš zima, i když nadšení jedinci pogují (např. Vykoukles) a další se do neo-punkového rytmu pohupují. Za basou a kytarou hoši z No Feeling, kteří si teď snad dávaj pauzu, u mikrofénu pak hlavní devíza kapely, červenohlavá zpěvačka. Zinu si možná pamatujete z článku Johnyho Mistra v min. NÚP, kde přílišnou chválou zrovna neplýtval. Odhlédnu-li od zákulisních faktů a drbů, tak na pódiu to roztočili celkem slušně a na druhou stranu, i na druhé straně byla odezva velmi slušná. O čtvrtých a předposledních UDG (www.volny.cz/udg) se snad netřeba šířeji rozepisovat - za léta (hyper)aktivního hraní si vybudovali převelmi slušnou fanouškovskou základnu a to nejen v obou našich ústeckých gymnáziích. Jsou sehraný a šlape jim to na jednotku a mimochodem, to nový CD 'Obsazeno místenkou' taky neni vůbec k zahození. A že maj někdy řekněmež hvězdný manýry? Budiž, 'každej sme byli jednou mladej'... Počet zvednutých rukou a do výšky poskakujících těl se ještě umocnil ve chvíli, kdy si Jugi odmontoval jeden z bubnů a spolu s paličkou jej předal někomu (známej?) z davu. Ten pak bouchal naproti kapele a celý do sebe náramně zapadlo, že mi to normálně poprvý v životě 'dávalo smysl a celý sem to pochopil'... To nejlepší nakonec, jaxe říká, což pro mě znamenalo chytit stopa směr Sever(ní Terasa). A tak se s váma loučim za známých tónů pardubické Vypsané fiXy, 'zavřete oči, odcházím...' Emilio + foto
u METRO VYPRODÁNO FIXOU - Jednoho dne v pátek 16tého ledna měla do Ústí n. L. zavítat známá hudební skupinka jménem Vypsaná Fixa. Zavítala? Ano zavítala a stálo to za to. Ale pěkně po pořádku… Spolu s Fixou se dále představili naprosto nacpanému Metru (cca 200 platících) Safety Matches, Zina & Stereophonic Punx, UDG a Cool People (foto). Nic se nezdržovalo a začalo se hrát. První se objevil Cool People. Já osobně jsem se na jeho vystoupení velice těšil. Zahrál (či spíše zazpíval) mé oblíbené písně jako jsou: Feťáci, IQ na bodu mrazu a tak dále. Podstatné však je, že se řadě lidí líbil. Po malé pauzičce nastoupila 6ka hochů Safety Matches. Abych řekl pravdu, hudebnímu stylu, který tato kapela hraje, až tolik nerozumím. Ale všechny písně, které předvedli, byly zahrány velice jistě a je zřejmé, že by hoši mohli hrát klidně i poslepu. Zima - jediná stížnost, kterou na akci mé bystré ucho zaslechlo, se týkala zimy v Metru. Snad je to pravda, ale na druhou stranu našli se i tací, kterým bylo spíše horko. Třeba ti, jenž tancovali (i na lavici vedle pódia), skákali, pili a všelijak jinak dováděli. Zima nezima byla tu Zina z Litvínova. Se svojí - pro řadu lidí velesuperextrahipermegasvěta (jak by řekl Brajgl) - známou 'věcí' Jsem to já dokázala rozpohybovat kde koho. Pěknou červenovlasou zpěvačku vystřídal pěkný mladý zpěvák a to znamená, že už jsou tady UDG. Muzicírovali hlavně z nové desky Obsazeno Místenkou. Výhodu měli v tom, že jsou Ústečáci, tedy domácí, a tak většina přítomných znala slova, a to se vždy lépe tančí. Bubeník UDGéčáků (Džugi) bubnoval v trenýrkách a při poslední písni Vůně, rozebral bicí a nechal tak spolu s ním zahrát si i ostatní. Kotel, přechodák i stojan s činelem mu pak byly vráceny. (Myslím, že měl docela štěstí, že si s ním nechtěl zahrát ten ZMRD, co se v Metru na Silvestra pokusil uloupit činely a basu kapel Brajgl, Tryskáči a Lehkostbytí - naštěstí se ale vše zavčasu našlo.) Bicí se tedy opět složily zpět a… Kdo si počkal, ten se dočkal. Vypsaná Fixa potvrdila, že není slavná jen čistou náhodou a telerádio klipy, ale hudebním uměním. Téměř celý klub byl na nohou a užíval si čas tancem, či jen pohledem na Fixičku. Co se stalo poté? Nevím. Rozloučil jsem se s Julou, Mangem, Mírou, Kosákem a jel 53kou doprovodit jednu čepičatou holku, ale hlavně taky jednu Zuzanku, která den poté odjela do hor. Jenže to už je asi trochu mimo téma, a tak co dodat na závěr? Konečně se po dlouhé době Metro opět zaplnilo do posledního místečka. A věřte nebo ne, pro Metro samotné je to jen a jen dobře. Doufám, že ti, kteří zde byli tento večer poprvé, nebo ti, jenž klub nenavštěvují příliš často, se znovu do jediného (bohužel) rockového stánku v Ústí n. L. opět vrátí a že ho budou navštěvovat častěji. Vykoukles
u VEŘEJNÁ SBÍRKA NA PODPORU AKTIVIT Křesťanského sdružení mladých lidí YMCA v Ústí n. L. byla zahájena 7. prosince 03 v kostele sv. Vojtěcha v rámci vernisáže výstavy o historii kláštera sv. Vojtěcha 'Sv. Vojtěch 1180 - 2003'. Ukončena byla na Tři krále v úterý 6. ledna 04 za účasti zástupce Úřadu městského obvodu Ústí n. L. - město p. Frýdlové a ředitele YMCA v Ústí n. L. p. Filipa Huška. Jak byli Ústečané štědří? Nebyli tak štědří, i přesto můžeme všem za milou částku 2.726, 50,- Kč vřele poděkovat. Vysbírané peníze poputují jako příspěvek na připravované Mateřské centrum Pohádka, které má vzniknout v prostorách kláštera během jara 04. Je to tak další centrum pro děti, tentokrát pro ty nejmenší (od 1 až do 4 let), kteří sem mohou zavítat se svými rodiči, především s maminkami, a mohou zde trávit volný čas. Centrum bude vybudováno na místě tzv. sakristie, která v minulosti sloužila k uchovávání cenných předmětů a bohoslužebných rouch; byla užívána též jako chrámová pokladnice. V přeneseném slova smyslu chceme, aby se Mateřské centrum stalo prostorem - společenstvím, kde se maminky s dětmi budou cítit jako doma a své drahé poklady budou střežit a vést ve výchově ke kvalitním a smysluplným hodnotám. Objekt kláštera sv. Vojtěcha tak získává další dimenzi a jeho prostory se dále otevírají veřejnosti a obecně prospěšným aktivitám, které zde v rámci projektu 'Oživení areálu kláštera' realizuje Křesťanské sdružení mladých lidí YMCA v Ústí n. L. (www.usti.ymca.cz). Na projekt 'POHÁDKA' se již podařilo získat 55.000,- Kč od Komunitní nadace Ústí n. L. a částečnou finanční podporu přislíbilo též město Ústí n. L. Dále budou osloveni místní dárci (firmy, podnikatelé atp.), hledáme totiž tzv. patrona, který by se s projektem osobně ztotožnil a vzal si za své, aby mohla Pohádka fungovat a nezávisle se rozvíjet. Pablo
u KULTOVNÍ VIZITA - Úvodním tahákem letošního divadelně-hudebního artfestivalu Kult (pořádaným především Honzou Kvasničkou a Jarkou Jiroutovou - správci klubu Circus), který naplnil sál Národního domu do poslední mrtě, bylo - tak jako loni - vystoupení Divadla Vizita. V úvodu strhující šou jeho lídr Jaroslav Dušek pateticky promluvil o básnících - 'božských napojencích', aby tak spolu s výzvou k aktivní spolupráci diváků předjal to, co se bude dít. Duškovi sekundoval Martin Zbrožek, 'nenápadným' mužem v pozadí, obstarávajícím hudební doprovod (bubínek a hlas), byl Dan Bárta. Jako expozé bylo rozehráno několik skečů, jež byly v průběhu rozvíjeny, pozměňovány a všelijak kombinovány a zamotávány. Improvizovaná spontánní kreace slov a vět tak před mluvčími i diváky stvořila úchylného doktora, manipulujícího pacienty, který se, obžalován lékařskou komorou, jakoby celou hrou snažil z tohoto obvinění vylhat - např. tak, že svého obžalovatele prostřednictvím časové smyčky dopravil do starověkého Řecka, učinivše ze sebe bájnou Élektru a z něho jistého Plététa. S pokračováním se na jevišti rodilo čím dál víc postav, např. zajíček, býk, jejich zkřížením vzniknuvší zabíček ad. Dušek se Zbrožkem si tyto role přehrávali jak horký uhlík a diváci si ztěží uvědomovali, čemu se vlastně tak mohutně smějí, protože jeden gag následoval ve zběsilém tempu za druhým. Jedním z hlavních principů představení Vizity je pravděpodobně obrácení samotných základů tvoření i recipování divadelní hry. Namísto pevně daného scénáře, v němž je sledován jistý cíl s omezenou škálou možných významů, zde jde o spontánní kreaci herců, kteří si sami jsou svými scénáristy a režiséry, a to živě přímo na jevišti. Tím, že se hra rodí takto narychlo, je dán daleko větší prostor k jejímu osmyslení diváky, neboť herci/tvůrci mají v rozumění hře před nimi jen minimální náskok. Divadlo Vizita přináší pod světla reflektorů způsob mluvy, mj. velice dobře známý konzumentům marihuany: 'jazyk vymknutý z kloubů' přestává být souborem prostředků, jež obvykle přikládáme na ty které věci, nýbrž konečně sám sebou - zvukovou matérií, která přijde na jazyk, když se člověk přerodí v básníka a ten chytne slinu. Až posléze, reflexí řečeného, dostávají slova a věty významy a jejich objevitel se může kochat, co nového neobvyklého vzniklo. Paradoxně však právě v této reflexi objevíme stopy odkazující na to, čím vlastně žijeme, z čeho vyrůstáme a co nám hrozí: Jelikož Dušek a Zbrožek žijí ve stejném světe, v jakém žijeme my, upozorňují vyplaveniny jejich volného proudu vědomí na nešvary doby - možná daleko intenzivněji, než různé závažné společensko-kritické hry. Přistoupíme-li na tuto interpretační možnost, lze z jejich 'kultovního' vystoupení namátkově vyjmout kritiku toho, co do nás vtloukala normalizační kulturní politika, ale i žhavějších problémů jako virtuální realita, klonování, implantace čipů (a dejlů) atd. Divadlo Vizita svým hraním inspiruje, abychom se neomezovali pouze na pasivní příjem umění, nýbrž abychom to zkusili aktivně také - abychom si ve volných chvílích ukoptěného života udělali čas na volnou hru slov s lidmi, kteří do toho s námi půjdou. Po úspěšném divadelním představení Vizity v Národním Domě následovalo v Circusu vystoupení hudební sekce tohoto divadla. 3 jazzové muzikanty doplňovali dva šoumeni, účinkující již v Nároďáku - Martin Zbrožek a Dan Bárta. Nervní minimalistický moderní jazz byl do výsledného hybridního tvaru dohnán 'úchylnou' hrou Zbrožka na klávesy a housle s ozvěnami těžkých popáren i lidových písní. Instrumentální pasáže, které by se hodily spíše k volné zábavě než pozornému poslechu, se prolínaly s o moc zábavnějšími částmi, kdy Zbrožek do hudebního doprovodu rozjížděl verbální scénky, tolik připomínající spontánní improvizuální kreace Vizity divadelní: vymýšlel si slova, kombinoval je v surreálné texty a do blba je opakoval, parodujíc tak podstatu pop-music, zaimitoval její největší hvězdy - Abbu a Helenku Vondráčkovou. Když už ho zcela omrzelo zabývat se slovy, jimž v cestě stále stojí nějaké významy, zcela svůj projev desémantizoval a řičel opičí řečí. Přihrával více pozadu se držícímu Bártovi, který se však za podpory diváků rozjel též a předvedl hru na pilu (řízy řízy a puuuooonk), trylky ptáků a další úchvatnosti. Když Bárta začal hrát lžičkou o talířek, někteří hraví diváci se do koncertu zapojili a po zbytek večera jeli muzikanti většinou s jejich rytmickým doprovodem. Jaroslav Balvín
u DĚJINY MĚSTSKÉHO DIVADLA V ÚSTÍ N. L. - 2. část - Naše divadlo bylo postaveno v pseudobarokním slohu, na svou dobu s progresivní železobetonovou konstrukcí. Počítadlo se s 878 diváky. Stavbu prováděla ústecká firma A. Köhlera. Postranní bronzové sochy věnoval Ed. Jakob Weinmann, skončily jako válečný materiál. Představovaly Múzy a Pegase, modeloval je Kossing z Vídně. Uhlobaron Ignatz Petschek věnoval mramorové studny po obou stranách vchodu. Nástropní obraz od Eduarda de Veita představuje podíl živností na výstavbě města. Slavnostní otevření se stalo velkolepou podívanou. Konalo se 21. září 1909 a na programu byla Grillparzerova hra Sappho (starořecká tragedie). V hlavní roli vystoupila Maria Pospíšilová vlastním jménem Vondřichová. Žila v l. 1862 - 1943. Kromě hraní byla také první ředitelkou nově otevřeného divadla. Na chvíli se u ní zastavíme. Narodila se 23.1. 1862 v Praze - Karlíně v rodině kováře. V 15ti letech utekla ke kočovné společnosti a hrála za 4 krejcary denně. Pro svůj nesporný talent se již v 16ti dostala do Prozatimního divadla, odkud přešla do nově otevřeného Národního divadla. Došlo však k nešťastné roztržce mezi ní a vedením divadla. Proto odešla, jméno si poněmčila na Maria Pospichil a nastoupila do německého Stavovského divadla později začala vystupovat na předních německých scénách. Slavila velké úspěchy v Berlíně a ve Vídni. Byla např. i v Rusku. Pokus o návrat do ND byl v dobách vypjatého nacionalismu bezúspěšný. V ústeckém divadle působila celkem 4 roky. Když v r. 1913 z Ústí odcházela, byla již zdejší divadelní tradice do značné míry zajištěna. Zemřela 26. 5. 1943 v jihobavorském Tegernsee. (pokračování v březnovém čísle) Mgr. Marie Peterková