Jak už jsem se možná někdy zmínil, v Teplicích je celá řada hospod. Vyznat se v nich je jako se vznášet na vlnách hudby Prokofjevova Péti a vlka, člověk se nestačí ani pořádně zorientovat a je zčásti alkoholikem. Hospoda na šachtě je jednou z oněch démonických knajp, v nichž, když se octneme, jako bychom se tím zároveň zapojili do pracovního procesu. Nikoli však oním brutálním způsobem, že by nás někdo nutil makat, nedej bože, nicméně prostředí oné restaurace, přesněji řečeno její interiér, nám šachtou zavanou. Nalezneme zde, kromě v hospodě obvyklého zařízení jako je pípa, hostinský, stoly a toalety, i několik atributů typických spíše pro prostředí havířské - kahany, sbíječky, přilby a ba i šachetní vozíček. Ačkoli jsou tyto věci pro občana podvědomě spjaty s prostředím těžké manuální práce, v tomto případě se jedná o jakési navození romantické atmosféry. Pivo zde mají velmi hutné, nezůstane jistě jen u jednoho, obsluha rychlá, toalety čisté a menší salonek k dispozici. Chvílemi, sedíc Na šachtě, dospějeme k pocitu, jako bychom seděli na nějaké jiné pohostinné a přátelské planetě. V létě je k dispozici útulná teráska s osobní obsluhou, místo vhodné k malému předvečernímu občerstvení. A jak zmiňovanou restauraci nalezneme?? Na to existuje odpověď velmi jednoduchá: od teplického nádraží pořád rovně a pak doleva. Po stu metrech chůze Masarykovou ulicí Na Šachtě ku vlastní spokojenosti zaparkujem.
           (neu)