A VÝZNAČNÉ OSOBNOSTI - XXXVII.

   Po dubnových náletech 1945 zůstalo vnitřní město v rozvalinách. Všude ležel příkrov bílého suťového prachu. Požáry dohořely, netekla voda, nefungoval telefon ani topení. Na troskami zatarasených ulicích stály opuštěné tramvaje. Život byl ochromen. Lidé zoufale hledali své nejbližší. Do této nálady byl shazován německy tištěný leták o marnosti dalšího boje. Tiskli ho v tiskárně u Kunze čeští a němečtí antifašisté Roškot, Fila, Rejzek, Dolejš, Stránský, Králík, Pable, Libich…v noci při svíčce a baterce za hlídání ostatních. Do tří hodin ráno bylo vytištěno kolem 10 tisíc letáků. Němec Pable odjel s částí tisku na kole do Mostu a Duchcova, kde je odevzdal německým kolegům. Zbytek byl rozvezen po ústeckém a děčínském okrese. Letáky byly lepeny do telefonních seznamů, vhazovány do poštovních schránek, lepeny na rolety obchodů, vylepovány na nároží ulic i rozesílány poštou na vedoucí partajníky. Akce začala ve velkém 29. 4. 1945, ale už předtím se něco podobného v menším měřítku podniklo. Spojkovou stanicí německých antifašistů byla hospoda v Habarticích (Ebersdorf), kde se scházeli s říšskými antifašisty.
   Po 1. květnu se ve městě stále častěji objevovaly vojenské jednotky táhnoucí k západu. Mezi Němci se projevovala nervozita, ale v kasárnách SS byl klid. Měla přijít slibovaná tajná zbraň, která zničí nepřítele během několika okamžiků. A pak tu byla armáda generála Schörnera - připravená táhnout na Prahu. Ve dne v noci bylo slyšet dunění děl před Berlínem, hloubkoví letci byli stále v akci a v noci byly vidět za hřebeny pohraničních hor záře ohňů z fronty. Mezi českým obyvatelstvem v Předlicích a Krásném Březně to vřelo. Za civilní oblečení bylo možno získat ruční granáty a zbraně.
   5. 5. 1945 vypukla v Praze revoluce! Ústečtí Češi byli ve střehu. Během dalšího dne se skupina vedená p. Jakubíčkem odebrala do kanceláře Kreisleitera, aby jim odevzdal město. Ani druhá skupina ve složení Jůza, Doležal, Cmíral a Kovařík nepochodila. Nakonec Schittenhelm delegaci přijal. Z vyhrožování přešel na obavy a osud členů nacistické strany a SA-manů. Velení města se vzdal. Delegace ještě odešla do budovy Drážďanské banky na Mírovém náměstí k veliteli městské vojenské obrany majoru Uhlovi. Po telefonátu se Schittenhelmem se také on dal k dispozici českému vedení města. Stejní lidé ještě zajistili hlavní správu dráhy. V kanceláři dr. Bartsche bylo několik německých důstojníků pro kontrolu dráhy k vojenskému využití. Opět po dlouhém telefonátu s Kreisleiterem se vzdali.
   7. 5. se Češi sešli v bytě p. Haška, u trati čp.7, v této sestavě: Toman, Hašek, Záhora, Kovařík, Rejzek, Vorlíček, Český, Libich, Löbl, Tunka, Novotný a Šrámek. Tam došlo - opět při svíčce, proud ještě nebyl - k ustavení revolučního výboru. Neskládal se ze žádných politických stran, jen z místních statečných vlastenců. Nastalo horečné úsilí - zastavit rabování vagónů s potravinami a střelivem, zajistit komunikace a dráhu, důležité podniky, odzbrojit německou policii a zbytky SS, rozhlasem z krytů v Mariánské skále udržet mezi německým obyvatelstvem pořádek a shánět další spolehlivé Čechy (hlásil skaut Josef Šrámek, *1926). Revoluční výbor zabral tři přízemní místnosti v Uhelném syndikátu (pozdější Uhlozbyt, nyní finanční úřad) a zasahoval. Každý okamžik přinášel nové zmatky a problémy. V noci chtělo Stadtkomando vyhodit budovu Montany, byla již polita benzinem a nacpána municí. Ve městě bylo zajištěno kolem 500 koní pro stravování zajatců, kterých bylo ve městě více než 12 tisíc.
     H. Borská

Popisek foto: Příjezd Rudé armády do Ústí n. L. 9. 5. 1945
(roh Pařížské a Masarykovy ul.)