WITOLD GOMBROWICZ - 'Vzpomínky na Polsko'
   Co je tak zajímavého na osobě tohoto polského spisovatele, který velkou část svého života prožil v literárním ústraní v Argentině? A proč se nejprve před druhou světovou válkou a později před komunisty musel uchýlit do tohoto nedobrovolného exilu, kde ani přes všechny překážky v osobním životě i omezené možnosti publikace nezahořkl a nezanevřel na svoji bývalou vlast? Možná, pro jeho schopnost s ironickou nadsázkou glosovat politické a kulturní dění v předválečném i poválečném Polsku. Možná, že pro jeho kritickou upřímnost a poctivost ve vztazích k ostatním lidem, k tvorbě svých spisovatelských souputníků, kterými byli např. Bruno Schulz (literární vzor Bohumila Hrabala), Jerzy Andrzejewski, Witkiewicz, skupina Skamandritů (Julian Tuwim, Ivaskiewicz), ale zároveň taky pro jeho trefné výroky komentující průměrnou úroveň oficiálního umění v socialistickém Polsku. ('Čas od času se v nás ozývá touha vyslovit svou pravdu o světě beze všech ohledů, promluvit svým vlastním jazykem, ať už následky budou jakékoli.') Stejně jako není jednoduchý a bezbarvý lidský život, neměla by být jednoduchá ani literatura, jež by měla čerpat svůj obsah z prudkého a hlubokého dramatu existence. Gombrowiczovi jsou cizí všechny pózy a různé umělecké ismy, nechce a není sluhou ani strany, ani vlády, teorie, programu. Je člověkem duchovně svobodným a věrným sobě samému, své přirozenosti. To znamená, že musí na život a svět reagovat ne jako Polák, obránce té či oné ideologie, zájmů či ideálů, ale pouze jako člověk v souladu se svou nejhlubší, nejbytostnější podstatou. To znamená, že v sobě člověk nemůže uměle pěstovat city, víru a nadšení jen proto, že to vyhovuje zájmům národa či nějaké jiné skupiny (esej Huba a tvář). Knížka je líčením osudu muže, jehož lidské i literární zrání je zbaveno všech nánosů přetvářky a hloupostí, jimiž jsou tolik typické jiné autobiografie. U Gombrowicze nenarazíte na informace o tom, kolik toho či onoho snědl a v kolik hodin chodil na WC. Pro jeho myšlení a tvorbu je typický humorný nadhled a brilantní spisovatelská logika, s níž analyzuje svůj život uskutečňující se především ve vztazích k druhým a dialogu s nimi. Proto ji doporučuji všem, kteří si chtějí odpočinout u knihy, která nenudí umluveností. Kde autor nemaskuje nedostatek své vlastní invence a názorové vyspělosti do bezduchých metafor a žvástů. Ne se vším, co napsal, můžeme souhlasit, ale nelze mu upřít dar vyburcovat k názorové polemice a nutnosti hledat argumenty pro naše odlišné stanovisko.
   (Vydalo nakladatelství Periplum (mujweb.cz/Kultura/Periplum) v Olomouci 01, 217 stran, 159,- Kč.) Milan Ciler