Vážení kon-zumenti. S ohledem na zú-žený akční rá-dius kolegy von Neu-wirta, který zabírá restauranty v okolí maximálně 500 m od místa bydliště, představím Vám tentokrát podnik, který mám za rohem pro změnu já. Hospoda Jazz Club Piano se nachází v centru Teplic, naproti zimnímu stadionu. V žádném případě se však nejedná o hospodu sportovní, jedinou sportovní proprietou je zde tzv. stolní fotbálek, u něhož si ti, kteří postrádají témat k hovoru, mohou svá zápěstí dle libosti vykroutit. Interiér se vymyká všudepřítomnému pseudoirskému stylu, lampy nad barpultem zhotovil teplicko-japonský sklář Stanislav Yoko Miller. Kvalita piva se nedá zpochybnit, desítka Gambrinus i dvanáctka Prazdroj chutnají při každé návštěvě dobře, a tak se dá jejich vyšší cena odpustit. Jídelníček se skládá z běžných hospodských chuťovek, to vše korunováno výbornými haluškami, o jejichž kvalitě svědčí i to, že si pro ně pravidelně dochází do kastrůlků i reprezentanti rómské komunity. Slovo 'korunováno' ovšem můžeme nahradit termínem 'korunkováno', neb majitelem podniku není nikdo jiný, než Daniel Korunka, můj bývalý spolužák. Toalety jsou čisté, jejich další předností je dobrá akustika, ale vzhledem k malému prostoru se tam vměstná maximálně šestičlenný mužský pěvecký sbor. Reprodukovaná hudba je povětšinou zaměřena jazzově, poslední dobou se ovšem personál nějak příliš odchyluje. Elán, dle mého názoru, není jazzová partička a Jožo Ráž jazzmannem nebude, i kdyby pro to učinil cokoli. Ani na piáno se v Pianu poslední dobou moc nebrnká. Což takhle čas od času dát přivydělat mladým konzervatoristkám? Nicméně mé celkové hodnocení je velmi dobré a zůstávám i nadále spokojeným návštěvníkem. d.d.r.