Počasím tak trochu rozmar-né léto nám před-povědí na posl. srpnový víkend udělalo radost a 25 cyklomara-tónců se mohlo těšit na vrchol letošního kalendáře. Sobotních 195 km jsme našlápli s optimismem. Mlha, která se převalovala podél Labe, se nás kupodivu držela i ve vyšších polohách. I Bezděz se objevoval pouze ve slabých obrysech, a tak teprve v okolí Bělé jsme začali teplé sobotní dopoledne vnímat. To již jsme měli v nohách přes 70 km a přibl. 9:30 na hodinách. Z pohody nás vytrhl přejezd dlážděnými silnicemi v Bakově. S úctou vzpomínáme na cyklistiku 50. let, kdy jízda po kostkách nebyla ničím mimořádným. Z Kněžmostu zajíždíme do Č. ráje po nové trase rekr. oblastí lesů, rybníků a pískovcových skal přes Branžeř a Srbsko a kouzelným místem okolo hradu Kost, který nám dává příležitost pro skup. foto. Jen co se dostaneme z údolí hradu, nedaleký Humprecht signalizuje blízkost Sobotky a tím i polední regeneraci sil. V pol. trasy, na 105. km držíme slušný průměr 30,8 km/h. Po obědě se za slunečního žáru rozjíždíme k obtížnější části dne. Supíme do vrchu Tábor, zase klejeme nad rozbitou silnicí. Ejhle, spravili nám cestu z Lomnice n. P., a tak si libujeme v úseku do Martinic, kde se silnice klikatí mezi železn. tratí, malou říčkou a roztroušenými domky zdejších vesnic. Konečně dojíždíme do místa bufetu na 155. km ve Vrchlabí. Cítím únavu, kterou krátký bufet asi neodstraní. Dopingem je pro mě ale kontakt s lidmi, kteří kolům propadli ještě více než my. Setkání s Mirkem Tlamkou po jeho nehodě, je vyprávěním o životě na samé jeho hraně. Přežít mu pomohla sport. průprava a před rokem se opět posadil na kolo. Dokonce dříve, než začal zase chodit. Spolu se ženou, hlavní morální oporou, nám ve 20 min. rekapitulují rok a půl života rodiny, kde je sport a kolo životní styl. Co je proti tomu dnešních 195 km v žáru slunce. Pár km společné trasy a smekám cyklist. přilbu i s čelenkou, když vidím jak jede. Na křižovatce u Vrchlabí jedeme vlevo - oni vpravo. Hodně štěstí, žádné pády! To potřebujeme i my, neboť na jedné z dalších křižovatek přihopsá z vedl. silnice auto s váhavým střelcem za volantem. Vyjíždí těsně před rychlou skupinkou, jejíž reakce je sice okamžitá, nicméně má určitou setrvačnost, po které následuje vzájemné dojetí a dvojnásobný pád s odřeninami, pohmožděninami a ulomenou klikou (u kola). Řidič zareagoval rychle a ujel. Asi viděl, jak se chová šofér ministra zemědělství. Naštěstí dalším autem na křižovatce jsou policajti. Opět pád - tentokrát morálních a zákonných norem. Ani nevystoupili! Na výzvu odjíždí stíhat viníka. Obě auta mizí v nenávratnu. Do cíle zbývá přes 20 km proti proudu Labe, kdy pomalu zvedáme nadm. výšku. Za Špindlerovým Mlýnem se sklon zvětší, rychlost sníží a potícího se cyklistu začne obletovat hejno obtěžujících much. V naději, že ve výšce 1000 m hmyz zkolabuje, se několikrát snažím zrychlit, ale to by mohlo dopadnout obráceně. Je pozdní letní odpoledně, do hřebenů Krkonoš se opírá slunce, jsme zase na vrcholu. Mouchy zmizely a nám je fajn! Jasně modrá obloha a dlouhé stíny, to je nedělní ráno v Krkonoších. Letos na 20. km sjezdu z hor poprvé nastupujeme v letním oblečení. Rychlý začátek, kdy klesneme o 800 m níže, se kompenzuje výjezdem do Kořenova a cykloturist. ráje v trase Souš - Smědava opět do výšky cca 900 m. Celou oblast Jizerských hor prohlížíme shora i zdola a jsme opět nadšeni, že můžeme být u toho. Mníšek je dobře položené místo pro polední přestávku. Po stovce kilometrů a dvou vrcholech je to docela příjemná regenerace. Pokračujeme oblastí Kryštofova údolí, kterým objíždíme Ještěd. Jeho stříbrná vyhlídková věž se odráží v ostrém slunci. Od západu se však objevuje zatažená obloha, která zřejmě přinese daň z tropických veder uplynulého týdne. Nedaleko Jablonného v P. a Cvikova unikáme na poslední chvíli bouřk. zóně a příval. dešti. V motorestu, kam se uchýlila naše skupinka, můžeme v zápětí slavit naše společné narozeniny, když jeden z blesků propojil oblohu se zemí modrým světlem nedaleko místa, kde jsme ještě před chvilkou odstavovali kola. Díky cyklistický ochránče! Přes půl hodiny trvá, než se nebe uklidní a u N. Boru opět jedeme po suché silnici. Prácheň nám ještě dává připomenout, že na trase z Krkonoš o nějaký ten kopec není nouze. Zbývá více než 2 hod., což působí na jednotlivce různě, ale v cíli všichni vyjadřujeme nad posl. srpnovým víkendem spokojenost. Těch 410 km za 2 dny se může někomu zdát jako pochybná řehole, ale pro 25tku účastníků (z toho dvě ženy) to znamená radost z pohybu a kamarádů.
Mir. Konopásek