Kapánek se nám venku přikosilo, aj stmívá se dřív, tak proč se - za poslechu ňákýho toho CéDesa - nestáhnout do teplé ulity našich homovů. Kdosi kdysi prohlásil: 'Punk's not death'. Ni metalová odnož zvaná death neni death - přesvědčí vás NECROSORTH. 'Pupek republiky' zastupují ABIGAIL (že by čeští Jethro Tull?), z lázní se navrátivší MUDr. Pichlík tvrdí muziku pomocí Svč. bluesárny BB BAND a Amíků JOURNEY, nu a kuch. kolega Strnad si našel nového kamaráda - říkají mu KRYŠTOF a táhne to s 'Lolitou'…
   NECROSORTH - 'Harmonie' (demo, D.I.Y. 01) - 'Na město padl strach, bojí se stínů/Hrůzou teď bledne kdejaký tvor/Cosi se zrodilo v pohřebním dýmu/Horší než válka, horší než mor...,' ('Necrocanibal') - jsou tu Necrosorth. Texty pětky ústeckých metlíků (+ Michal - kytara, Mira - basa) sice postrádají hlubšího poselství a leckdy trpí tzv. 'batolecím syndromem' (ještě se musí vyklubat), náčko prostředkem některých songů (za v daném ranku obzvlášť vydařenou považuji 'Sierru Leone' s dobře postaveným refrénem) se, sice všeobecně, ale vyjadřují k některým civilizačním úchylkám a problémům (pedofilie, nekrofilie, 'nedorozumění' mezi satanisty 'pánbíčkáři'). Párkrát vám na tváři vyraší úsměv, ale zkuste si někdy poslechnout rádio - za ty 'výlevy' by je kolikrát měli zavírat. 'Nekráči', tak jako posl. dobou snad každý ÚL band, natáčeli od 8. 6. do 16. 7. 01 s panem (Necro)JirkoBeránkem na chalupě ve Varnsdorfu a v Ústí n. L. K názvu 8nářezové necro-kolekce (čas 30:47', resp. 30:52') se prý inspirovali místní pohřební službou, jisté však není, jestli od ní za tento úslužný čin dostanou nějakou finanční injekci třeba na další nahrávku (aut. spekulace). Zvuk je za daných podmínek slušný; Maštyho škopky (hl. šlapák) se sice zdaj poněkud ušláplý a 'reprákový efekt' je jaksi zvukově zakulacuje, inak maj takovou specifickou nekro-náladu, jakou si kluci zřejmě představovali. Asi nejvíc diskutovaný budou TumiCZova kyt. sóla, jež v jednu chvíli nad ostatní linky nepřirozeně vyčnívají (jak špatnej implantát, nebo jak když vám někdo češe řepu - vlasy železnym kartáčem), ale zas se na 2 stranu daj chápat jako takový 'nečekaně zvláštní' zpestření. Zmínit se hodí Standou anglicky zpívanou 'Bowers' (v mírně 'popletenym' bookletu s českým textem) a finišující, klid uším dopřávající, leč předvídatelnou, instrumentálku 'IV.', která by se spíš hodila někam doprostřed CD. Zbytek trasy frčíme v +- jedněch death kolejích, občas se vyhodí výhybka směr doom(ov), na skok se přibrzdí v black(ově) a mastíme dál vstříc klasickýmu kostlivcovu. Kohož cesta tudy vedeš, tomu 'Harmonie' ve sbírce rozhodně neztratíš se. Pokud pindati budeš, věz, že smrtelný úder Necrosorthu ještě teprve přijde, ale už teď je vidět/slyšet, že na sobě ÚL hoblovníci tvrdě makaj. Dobrej příslib do blízké budoucnosti! Kontakt: O. Gabčan, Poláčkova 26, 400 11 Ústí n. L., 047/277 13 89, 0606-937 864, necrosorth@seznam.cz
   B. B. BAND - 'B. B. Band' (zřejmě samoróbo 01) - B. B. je člověk přes blues profláknutej. Je-li John Mayall kmotrem britského blues, je Bohouš Budina z Mostu jeho zastupujícím říšským protektorem přes Svč. kraj. A na starý kolena si uhnal kapelu. Teda ne že by chyt´ kapavku - prostě má skupinu a hraje s ní. On jako šéf má celkem vegáč - jen si tak fouká… do garmošky. Ale jak! A další význačný člen této bojůvky se jmenuje Luboš Růžička. Neznáte? Starýho Růžičku, co jede valchy obden po celým kraji? Knížete Rohana severočeského blues? Tak to opravdu nevíte, komu patří bluesovej sever. A teď si vydali demáček. A mají zpěváka Vladimíra 'Orlíka' Orlovského z Ústí a toho prostě MUSÍTE slyšet. Když tu placičku na přehrávači rozjedete, ozve se memphiský blues a hrajou (a hlavně zpívaj) starý, ale opravdu starý černoši. Jenže to je právě ten Orlík jeden. To jsou B. B. Band - Most, Ústí, Duchcov. Zbytek kapely: Václav Schwarzinger - kytary, zpěv, Petr Žižka - kontrabas, Karel 'Šípus' Šimon - bicí a j. h. je na desce ve dvou skladbách Tereza Růžičková a duje do příčné flétny. Skladby pocházejí z per ortodoxních, vesměs bezpečně mrtvých bluesmanů, jako jsou Dixon, Johnson, Green, Harper nebo Whellans. Aranže Růžička. A je to vážně zemitý jak blázen a skoro tak šťavnatý, jako na koncertě. A B. B. děkuje (englicky pochopitelně) všem těm bluesovým legendám za insipraci. A že prej máte udržet blues naživu. No to není nic proti ničemu. Relativně často (za poslední rok 4x) hrajou v Božím prstě v Teplicích. Tak sledovat plakáty, bluesový národe! Nikdo nebude zklamán! Jedno voko nezůstane suchý! A nejlíp k tomu pasuje tequila. (Budino, máš něco proti tequile?)
Kontakt: 0606-449 268 Jarda Pichlík
    KRYŠTOF - 'Magnetické pole' (Escape/Monitor-EMI 01) - 'Už dlouho sem nic tak dobrýho nejed', prohlásil tuhle hrdina jedné pohádky. Sám se dnes za hudebně vyhládlého nepovažuji, přesto si nad ostravským Kryštofem pomlaskávám. Chce se mi psát o zjevení - TAK dobrý debut jsem od časů 'Made in Valmez' neslyšel. To ovšem byla Mňága, že? Nechci tu sympatickou poprockovou pětku přechválit (mohlo by to někoho odradit), ale už týdny éterem povlávající hitík 'Lolita (Elišce)' mi dává za pravdu. 'Brány nocí, vrány křídly leští háv, noc je symfonie a hvězdy střepy z krás…', znáte? Aby ne, avšak to je teprv začátek! Kryštof žongluje se slůvky ('Poezie' coby výpůjčka od folkáče Třešňáka či Žáčkem načichlá 'Zvířata') i se styly (prima ska 'Fantomska', triphopík 'Padá sníh', vemlouvavý slaďák 'Ženy' či hutné, dechy posílené rapfunky 'Nasavač') a výkon kapely je takřka bezchybný. Ze spolupráce s Tata Bojs známý zvukový kouzelník Dušan Neu Werth si zkrátka vše ohlídal, a nejspíš i díky němu je na CD víc elektroniky než je tu běžné. Nikde ale nehraje prim, spíš jen dokresluje atmosféru a přidává to COSI. A pak je tu samozřejmě zpěvák a textař Richard Krajčo (znáte z Medůzy), bez něhož by zas byl Kryštof poloviční. Je to zkrátka o šťastné konstelaci hvězd (vč. tatabojsího Milana Caise ve futuristické 'Cosmoshop'), a tak je vychytaný závěrečný remix 'Poezie' jen logickým výsledkem snah kapely. Teď ještě vyrazit hrát na sever… Radek Strnad
   ABIGAIL - 'Abigail' (demo, D.I.Y. 01) - Abigail - hodná čarodejnice, o níž se vypráví v anglických pověstech a kterou je, v podobě pražské 6členné kapely, potěšení poslouchat. Ať už živě (Rock For People fest 01), nebo na jejich prvním, 4skladbovém (přesně 13:13' dlouhém) demáči. 'Připodobnim bych nás možná k Jethro Tull - trošičku,' říká klávesák a druhý vocalista, Pavel Čermák. Rád si prý poslechne i K. Crimson, či F. Zappu. Jo, i TO TAM trochu JE. Bez kytary, zato s cellem (Hanka Suchanová), saxophonem (Helena Marková), basou (Oto Sukovský), bicími (Přemek Drozd, na CD psáno Sabri Hill) a sólo zpěvem (Skippy - Zdeňka Tvrdíková), nabízí Abigail posluchači velmi chutně namíchaný koktejl stylů, kde, proč to nepřiznat, by si na své mohli přijít i posluchači vážné hudby. První 'Bitva' ihned přesvědčí o profesionálním a vytříbeném zvuku (Solisko + Sorea Studio, Černošice) - nic nevyčnívá, nic není podlazeno = lahůdka pro sluchovody. Svým způsobem tak trochu nářez je hlavně výbornou poslechovkou, v závěsu mi napadají slova jako: vrnění/napětí/neklid/energie/rachot apod. Anglicky odzpívaná 'Skočná' nezůstává pranic dlužná svému názvu - klidně si jí dovedu představit na nějaké středověké slavnosti odehrávající se na (nejen) tuzemských hradech & zámcích. Rytmická sekce zdá se býti bezchybná a co se bicáka týče, každý jeho úder sedí jak ulitý (hej, chlape: nehrál si/nehraješ ještě v nějaký heavy metalový kapele?). Textová část rovněž budiž pochválena, stejně jako výkony všech ostatních hráčů. Poslední 'Roztomilá' je jaká je (roztomilá) a můj prst hned jímá chuť znovu zmáčknout ono tlačítko PLAY. Ne, počkám chvíli, přece si Abigail nechci hned onudit, i když, to snad ani nejde. Sakriš, kdy je někdo pozve do Ústí?
Kontakt: 0608-203 406 (Pavel), 02-663 10 332 a 0608-971 032 (Zdeňka), delta@noise.cz Emilio
    JOURNEY - 'Arrival' (Columbia 01) - Cesta pokračuje… Totiž: 'Journey' = 'Cesta'. Tato americká skupina letos vydala desku, třebaže se zdálo, že už 5 let je 'zarúbaná'. Tradice: 13 LP + kompilace, soundtracky a greatest hits. Přes 25 singlů. 17 hitů v TOP 40 a 6 alb v TOP 10. Přes 45 000 000 prodaných elpíček a vyprodaná Rose Bowl v Pasadeně (California), což se do té doby v tomto kraji proklatých rednecků žádné kapele nepovedlo. 8 alb platinových a 'Greatest hits' multiplatinové (dodnes se prodáváno 500 000 výlisků ročně). K letošní desce: 15 skladeb, celková délka 73´. Chlapci na obalu slušivě celí v černém. Co se z nich line? To, co se z nich linulo vždycky. Melodický, vkusný pop-soft-rock - nevím, ke komu u nás bych to přirovnal - že by ke Křížkovi? Ten je kovovější, ale míň nápaditej. Dle managementu se Journey, stejně jako skarab na přední straně bookletu, neustále mění, rostou, přecházejí v… (V co ? To se v promo-textu chytře nepraví. ). Nesouhlasím. Journey se vůbec nezměnili, aťsi mají nového (skvělého) zpěváka Steva Augeriho, mimochodem spoludržitele 3platinového soundtrackového alba z r. 1998. (Další členové: kytarista Neil Schon, klávesák Jonathan Cain, basák Jack Blades a nový bubeník Dean Castronovo. Producent Kevin Shirley, jenž si taky tu a tam rád na něco zahraje a mimo jiné taky 'dělal' Aerosmith a Black Crows.) A mé oblíbené téma - texty? Vždy je tam on a ona (resp. já a ty), láska, emoce, naděje a beznaděj, touha, zklamání, opuštění a zase doufání. Dost často rady či přání, jak s ním má dotyčná zacházet. (Jen kdyby se podle toho ty holky ještě řídily!) Nic objevného, ani urážejícího. Průměr. Ať už tomu teda chcete říkat softrock nebo poprock nebo třeba ještě nějak hůř, má to určitě právo na život. Kdyby všechno, co trochu smrdí popem, mělo tuhle úroveň! Ani při zašoupnutí do jmenovaných hudebních šanonů je nemusíme deklasovat srovnáváním třeba s Europe nebo chraňpámbu s Turbem. I v této kolonce je škála kvality a Journey stojí blíž jejího vršku.
      Jarda PICHLÍK