aneb 'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...'
1. DEN - 15. 7. 03: V 8.55 odjíždíme z ústeckýho bus nádraží a jen tak tak to oba stíháme. Michal do rána non-stop balil, já si zdřím na 2 hoďky... Halt je to hodně přemejšlení, uvážíte-li, že jedete někam na neurčitou dobu a v báglu obsahu 70 - 80 litrů chcete mít všechno potřebný (a stejně musíte spoustu věcí vyhodit, pak zase vyhodit...). Norsko - jako cílová destinace - nám bylo jasný takřka od začátku roku - zvítězila příroda, hory a v neposlední řadě to, co jsme o této severské zemi a jejích lidech slyšeli. Že se tu zdržíme až do října nikdo z nás netušil, i když jsme oba chtěli vydržet co nejdýl. Původní záměr: podniknout túru na Lofotech a pak možná v dalších parcích - až dojdou zásoby a naškudlených 100 Euro, dojdem i my, do Čech... V Petrovicích vysedáme u jednoho z mnoha vietnamských stánků, ale já se záhy rozbíhám za zpět ujíždějícím autobusem - zapomněl ledvinku. Mam ho, mam radost! Doufám, že nic takovýho už se nezopakuje. Utahujem popruhy, lokáme vody, vykračujem k hraničnímu přechodu, před nimž pořizujem první snímky. Německý celník se ptá, kolik Euro máme, odpověď ho vcelku uspokojí a tak můžem projít. Odpočívadlo kousek za celnicí směrem na Drážďany láká k zaujmutí stopařské pozice, a tak du na to. Poprvý v životě, budu to vůbec 'umět'? Za 20 minut u mě brzdí postarší chlapík - bágle do kufru rvem, jedem! Kecal by, což já ostatně taky, ale s němčinou zas tak velký kámoši nejsme a on zas pro změnu s angličtinou. Mírný zdřímnutí vystřídá stoják na výpadovce směr Berlín, kde nás v +-12.30 Němčour vyšoup. Dlouho nic, až pak zastaví mlaďas, že prej za 8 Euro za jednoho by do toho šel, ale na nás, kluky český, si nepřijde... To Felix je jinačí pasta - maník v našich letech, co do Čech občas zajede na Freetekk a teď zrovna do Berlína veze asi 25 let starou dodávkou zn. Mercedes pódium do divadla. Nabízíme retko, což nejen, že na Felixově tváři vyvolá široký úsměv, ale i hlášku 'aaah, START...' Dokonce Ústí prý navštívil asi 3 - 5x se školním výletem, nebo rodiči na dovolené. Za 365 ujetejch kiláčků nás vysazuje u jedný z mnoha pump na dálničním propletenci - kruhu kolem Berlína. Ještě zkusíme xy kamioňáků a pár osobáků, nikdo ale na Rostock nejede (nebo možná jo, ale ne s náma...). Altánek úplně na konci zdá se být ideálním pro přespání, zejtra je taky den...
2. DEN - 16. 7. 03: Za měsíc přesně se žení Michalův brácha a můj kámoš Doli. Na parkovišti se se 'zákošema' pytel zrovna neroztrh, a tak oba civíme od 8 do 12.00 u výjezdu. Pozdějc měníme ceduli s nápisem Rostock na bližší cíl, ale bez úspěchu. Dvě Litevandy po chvíli stání kousek od nás valí na dálnici, aby se do +-hoďky vrátily s policejním dohledem. Láká je Dánsko a nikde prý zatim nestály dýl než 5 minut, tady je bere za 60 jeden mladší chlápek. Ženská (jedna hodná) nás 'vysvobozuje' kol 14. h kousek dál k městečku Blumberg. První flek - nic, berem aspoň vodu; změna polohy - hovňajs; zpět a jinam - zvědavej poliš, co do Rostocku nefrčí; flekujem pod širákem za barákem (po svolení majitele).
3. DEN - 17. 7. 03: Ráno se plni odhodlání vracíme na místo činu, ale místo Schimanskiho nás za deště bere 'pan montérka' do Pankowa, vrchní části Berlína. Za 40 min. přibržďuje menší osobáček a v něm naše generace, o níž jsem si celou dobu myslel, že je to kluk... Domlouváme výsadek před odbočkou na Lübeck, kam Katinka jede učit Italy a Němce plachtění. V Hamburgu, odkud pochází, jsou prý lidé uzavření a ne moc přátelští v porovnání např. s Polskem, nebo Čechy, kde má kámoše. Ostatně do Prahy, kterou viděla 'pouze' jeden w-end, by se v budoucnu ráda přestěhovala. U pumpy, kde se naše cesty rozcházejí, obdržíme pozvání do Berlína - děkujem a snad jednou přijedem. Hned druhej pokus je šťastnej - házíme krosny do autokaravanu s postarším německým párečkem směřujícím po E55 do Rostocku. Paní: 'Du hast glück, hm?', já: 'Ja ja, glück für dich...'. 15tá hodina přístavní, jen změníme polohu a jsme tu: u nájezdu na trajekt proplouvající Baltským mořem směrem k dánskému Gedseru, anebo švédskému Trelleborgu. Tak, vlastně, kam? Kdo první první veme nás, ten cíl zvolí snáz...

(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ) Emilio (emiliod@seznam.cz) a Mychadlo (vopi.ce@seznam.cz)

Minulé číslo: Intro (0.díl)