MOJE DRAHÉ, MOJI DRAZÍ,
Vzhledem k názvu této rubriky, jsem se rozhodla napsat Vám jak to vidím já. Bionda. A o čem že to mluvím? O všem a o ničem. Ale hlavně o tom, co se kolem mě děje a co mi pěkně hnulo žlučí. První věc. Docela nahlas se mluví o tom, že nám v Teplicích skončí v červnu kino Lípa. Docela rána pro ty, kteří tam pracujou, ale hlavně pro ty, kteří tam chodí na filmy, neboť výběr programu, hlavně klubovýho kina, byl, když ne dokonalej, tak aspoň velmi dobrej. Ale až bude místo Lípy KFC (rozuměj: ten krám se starým dědkem v logu, co se tam prodávaj jenom kuřecí věci a pepsi cola) tak tam snad taky bude někdo chodit, ne? Pravděpodobně lidi posedlý nakupovací mánií jedoucí z nedalekých hypermarketů s potřebou zažít si to proklatě dobrý kuře - ať žije Amerika. Druhá věc. Nemoci. Jsou všude bídačky jedny a obsaděj Vás zrovna, když to nejmíň potřebujete. Jako např. mě. Dva dny před oslavou mých pětadvacátin (jo jo měla jsem v únoru narozeniny) si mě vyhlídla sinutosida, nebo tak nějak to říkal doktor na pohotovosti. Laicky řečeno jsem měla gigantickou rýmu, ale jen na pravý půlce obličeje. Když jsem se vyškrábala z týhle strašně příjemný věci a nastoupila poprvý do nový práce, tak se mi pro změnu ucpali nosní dutiny a málem, podotýkám málem, jsem si měla nechat dát takový ty dráty, co Vám nacpou až do mozku a Vy s kapesníčkem v ruce tzv. odkapáváte. Musí to být asi slast, naštěstí tahle radost mě minula. Ale aby toho nebylo málo, teď momentálně mám zase zánět močáku, takže tímto vzkazuji babičce, mamince, tatínkovi, přátelům, panu doktoru Kašákovi, co chodí s Pavlou, MĚLI JSTE PRAVDU, nosit odhalený záda a břicho, bez ohledu na počasí se fakt nevyplatí. Vzpomínám na Vás, když na záchodě trpím. Ale dost už o nemocech, nerada bych, aby jste mě podezírali z přízně ke kolegovi Pichlíkovi. Za třetí. Autobusáci. Věčné téma káráme - chválíme. Vážení autobusáci, Vás já proklínám, neboť Vy můžete za to, že si jezdíte, jak chcete, většinou o jednu až šest minut dřív, a člověk - řídící se grafikonem - aby čekal padesát minut na další spoj v chumelenici a mrazu. A já se pak divím, kde se ty moje sinutosidy, dutiny a záněty berou. Vy za to můžete a Vám já pěkně děkuju.
Tak jsem si pěkně ulevila a hned je mi líp. Tohle by měl člověk dělat častějc. Ale zase se mi nechce Vás přetěžovat, vzhledem k tomu, že čtete už poslední stránku.
Tak něco příjemnějšího, blíží se nám jaro, už je březen, začínaj pučet kytky a stromy a lidi taky pučej. Tak si pěkně pučte, voňte a smějte se na sebe a já se v dubnu zase ozvu. Už se na to teď moc těším!!!    Vaše Bionda

PS: Všem svým novým kolegům z práce, trpících po mém nástupu různými druhy nachlazení, nastuzení a zostuzení, se tímto omlouvám, ale za to fakt můžou ty autobusáci!!!