Mezi další Ústečany, na které bychom neměli zapomenout, patří spisovatelka Anna Sedlmayerová. Většinu života prožila v našem městě, a to na Střekově. Narodila se 17. 3. 1912 ve Vraníně u Štěpánovic v jižních Čechách. Vyrůstala v hájovně, protože její otec, Vojtěch Jungwirth, byl lesníkem a sloužil u knížete Schwarzenberga. Maminka Božena měla 9 sourozenců, a tak malá Anna dětství prožívala v krásné přírodě, ve velké společnosti lidí a zvířat. V hájovně bylo stále několik psů. Na tyto krásné zážitky spisovatelka zavzpomínala v jedné z posledních knih 'Jak se vařívalo a žilo v jihočeské hájovně' (Olympia, 1998). Nejdříve to byla myslivna ve Vraníně, potom na samotě Holickovna u Třeboně. Vystudovala gymnázium v Třeboni, kde v r. 1930 maturovala. Po sňatku v r. 1932 žila v Hostivaři u Prahy a od r. 1946 v Ústí n. L. Narodila se jí dcera Veronika. A. Sedlmayerová začala literárně přispívat do různých novin a časopisů: Práce, Květy, Tvorba, Vlasta, Literární noviny, aj. V Zemědělských novinách jí na pokračování vycházel román 'Déšť ustal k večeru'. Nejdříve však psala knihy pro děti: 'Juk' (1946), 'Kačenka' (1947), 'Márinka' (1947). Do podvědomí vstoupila hlavně tituly 'Dům na zeleném svahu' (1947), 'Každé jaro pampelišky' (1955), 'Všechny cesty vedou domů' (1958). V nich se rozepsala o poválečném životě i o problémech mladých lidí té doby. V románě 'Překročený práh' (1949) vypráví o odsunu Němců. Následovala série detektivek - 'Pomozte mi, Terezo!' (1961), 'Grandlová brož' (1962). Zločin se zpravidla odvíjel od dávné viny z 2. světové války nebo od milostné vášně, případně od kombinace obou motivů. V r. 1964 vydala idylické memoáry 'Zelené pastely'. Spolupracovala s ČS rozhlasem v Ústí, vysílány byly rozhlasové adaptace románů. Na motivy románu 'Pomozte mi, Terezo!' byl také natočen film 'Tereza' (1961). K tvorbě pro děti a dívky se rovněž vracela knihami pohádek. Zážitky z cest vyšly r.1969 v knize 'Na cestách'. V r. 1969 byla vyloučena ze Svazu československých spisovatelů a z KSČ. Její díla se objevila na seznamu zakázaných knih. Své názory neodvolala, a tak jí za celých 20 let normalizace vyšla jediná kniha v italském nakladatelství. Spisovatelka se musela odmlčet, ale psala dál, tzv. do zásuvky. Pevně věřila, že se situace změní, a tak připravila k vydání 8 rukopisů. Již v r. 1989 mohl vyjít román 'Symbol zůstal mramorový' (1989). Následovaly další - 'Tereza po 25 letech' (1991), 'Tam zpívá slavík až po cestách' (1992), 'Dům' (1993), 'Noc plná útěchu' (1994) atd. Na počátku r. 1991 se s rodinou dcery vrátila do jižních Čech. Veronika se provdala za známého lékaře MUDr. Syrovátka a vnuk Lukáš - také lékař - žije se ženou (zubní lékařkou) v rodinné vile na Střekově. Anna Sedlmayerová zemřela 13. 5. 1995 v Tourově u Vodňan. Mile mě potěšilo vyprávění paní Zdeňky Fröhlichové, která na spisovatelku stále vzpomíná, její knihy četla také i proto, že má též ráda jižní Čechy - hlavně Třeboň, kde je A. Sedlmayerová pohřbena. Nikdy jí nezapomene položit kytičku na hrob. Škoda, že romány A. Sedlmayerová nevycházejí, určitě by oslovily i dnešní mladou generaci. O problémech našeho města a o životě v poválečné i pozdější době psala citlivě. Byla to statečná žena. Mgr. Marie Peterková