Dobrý den, chtěla jsem se dotázat, jakým způsobem je možné přispívat do Vašich Přehledů v rámci pravidelných rubrik? Pokud by byl zájem, ráda bych přispívala do Ústeckých přehledů. Neboť nevím, jak charakterizovat svoji tvorbu - posílám ukázku. Děkuji předem za Vaše vyjádření. Kateřina Doulíková

Takto nám začínal e-mail, jenž nedávno dorazil do redakce. V této, jež na takovéto maily není nikterak připravena, to vyvolalo oprávněné pozdvižení, doprovázené nefalšovaným zmatkem. Kdo se odváží hodnotit prvotinu této dívenky, kdo má literární přehled a zároveň nemaže med kolem úst každému kdo s něčím novým a nezažitým přijde?? Kdo je sám natolik zdatným literátem, aby oddělil zrno od plev a zároveň nevzal sebevědomí a elán začínající autorce?? Kdo je znám svou galantností vůči ženám, ignoruje možnost nařčení ze sexuálního harašení a zároveň dokáže ženám říkat nemilosrdně pravdu do očí?? Volba padla pochopitelně na mne. Jsem šťastně ženat a proto případným sexem již nepodplatitelný, navíc beru prášky na narušený nervový systém, a tak jsem i toho času dokonale impotentní. Ještě ke všemu Káťa nepřiložila ani svou fotografii. Literární začátky mám také dávno za sebou a má tvorba prošla celým spektrem kritiky od hedonistického zbožštění až po pekelné zatracování. Kritizovat také umím, zvládám však i svým ostrým novinářským perem pohladit po tváři a rozsvítit dvě hvězdičky štěstí v pomrkávajících očkách. Nejprve si tedy všichni pospolu přečteme, co nám Katka napsala. Její text odlišuji od svého kurzívou, takže kdyby to bylo na někoho moc dlouhé, tak já pokračuji pod povídkou opět normálním písmem:
Modrooké slečny jsou nebezpečné. O 9,4 % více než hnědooké a o 3,1 % více než zelenooké a Holandští křečci. Pan Moučka měl modrookou dceru. Byl pátek večer a skončil pořad o Hubení masožravců sacharidy a pan Moučka pozoroval Valérii, jak čistíce si jednou rukou savem zuby, druhou rukou depiluje chloupky z nosu, třetí navléká punčocháče a čtvrtou telefonuje s Evženem, bratrem kamarádky Normy. Valérie mu poutavě vysvětlovala své náhlé onemocnění lepenkovým virem. V průběhu noci v důsledku vlhkosti odlepila se lepenka ze stěny jejího pokoje. Valérie jí nevědomky ve spánku zkonzumovala. Nyní má zažívací potíže, tudíž s nesmírnou bolestí v srdci musí odříci návštěvu kina s Evženem. Evžen se zřejmě maličko podivil, neboť otec slyší, jak Valérie vysvětluje, že lepenková nemoc je zcela běžná ve vývojových zemích a pochází z Costa Rici. Původní bacil napadající zdobení stěn vyvinul německý tapetářský koncern WALLSMILE. Pan Moučka se nadechne, aby pronesl pár tichých trefných vět o pravdomluvnosti k své dceři. Ústa mu zacpe zdvižené obočí jeho dcery. Valérie odlepí obočí od úst pana Moučky a zmizí ze dveří. Pan Moučka povzdechne: 'Ach. Želbohu prdlifuk. Nic s tím nenadělám.' S touto stařeckou moudrostí odchází k televizi. Valerie míří do vsi. Ovšem cítí se jako na prahu velkoměsta. Před vchodem do oblíbeného podniku Vyvalená bulva se mírně nadechne a řasami pravého oka rozrazí sebevědomě dveře. Obhlédne materiál. Pot visí ve vzduchu. Přichází právě včas. Dva muži se chystají ke rvačce. Pepa náhle vykřikne na protivníka: '2 x 2!' Soupeř zaúpí a s lítostí boj vzdává. Výsledek je jasný. Bude celý příští měsíc vítězi okusovat nehty na nohou. Valérie zjišťuje, že přestože se sem těšila, po několika minutách se již její koleno začíná nudit. Hrozí postup do celého těla. Obhlédne celou místnost. Hledá někoho, kdo by byl dnes hoden polaskat její celulitidu. Vůkol jsou samé známé trosky. Ovšem pozor! Támhle vzadu - je troska neznámá. Tudíž atraktivnější. Valérie byla jako malá vedená svou tetou k turistice. Zanechalo to následky. Valérii zajímají zříceniny a podivuhodné exempláře. Vklouzne do role slabé primadóny a přisedne si k vyvolenému. Muž jejího srdce je… na pokraji sil, tudíž neurčitého věku, vlasů rozháraných stejně jako bude jeho mysl, kterou se Valérie rozhodla dnes večer utěšit. Velké plus k jeho profilu je, že s mafií už skoncoval. Valérie posune zadek na židli do úhlu o 88 stupňů oproti svému tělu. Tuto ležérní pózu jí umožnil úraz pánevních kostí v hluboké minulosti, během exkurze 3. B do kamenolomu. Ano, má to úspěch. Valérie cítí reakci. Milený bard zvedl čelo ze stolu. Strojme svatbu. To se ještě žádné nepodařilo. Pouze japonské trojici turistů, která dělala reportáž o proleženinách. Valérie nedbaje toho, že její princ je přilepen k židli uschlými výkaly, béře jej v rámě a odvádí představiti otci. Po cestě Valérie nedbá protivenství, deště, mrazu, drzých taxikářů ani toho, že její budoucí manžel stále nabírá opačného směru. Chudinka. Je znaven. Ještěže teď má Valérii. Pan Moučka, rozespalý, po nepříjemném snu o německy mluvících vuřtech s kečupem, míří ke dveřím otevřít. Valérie se usmívá. Vysvětluje situaci, proč přivádí tohoto smradlavého junáka. Žádá otce o svoji ruku pro svého manžela. Pepa Souček (vyvolený, zmaten): blekotá cosi podobného objednávce u baru. Pan Moučka se řídí pořekadlem host do domu - Bůh do domu a tak se rozpláče, neboť nemá doma Bechera. Vše vyřeší sousedův pes Albert. Přichází v taláru s Biblí. Oddává dvojici. Poté již začíná veselice. Albert tancuje s panem Moučkou. K ránu si příjemně popovídají o Kantovi. Valérie a Josef míří o patro výš. Josef pomaleji. Pan Moučka se usmívá: 'Ach, jak jsem hrdý, že mám dceru - zosobnění individuality, bez závislosti na hmotných statcích, smýšlení alternativního, která nepodléhá společenským pravidlům.' Fikus pokývá souhlasně listem a pozdvihne sklenku portského, aby připil novomanželům.
Literární kritik je člověk, který zpravidla nic neumí a tak splňuji další podmínku, podobně jako by ji splňoval kandidát na eurokomisaře, tuším Kynžvart. Tam jsem byl kdysi ve škole v přírodě. Tak. Povídka je psána homogenně a vyvěrá z ní souvislý celek. Podívejme se však na jednotlivé komponenty. Hned v první větě autorka cosi konstatuje o nebezpečnosti modrookých slečen. O tom nám v podtextu leccos praví i lidová píseň 'Holka modrooká', která se však spíše zabývá nebezpečím modrookým slečnám hrozícím. Moje manželka je modrooká a je poměrně nebezpečná, jednou mi rozbila mobilní telefon o hlavu, jednou mne nakopla kolenem do brady a do třetice mne zasáhla grilovaným biftekem do ksichtu s takovou razancí, že mi rozsekla ret. Počítám, že autorka je rovněž modrooká, čímž je pochopitelné, že se staví nad roveň ostatních. To je ovšem v naprostém pořádku. S křečky, potažmo holandskými zkušenost mám jen takovou, že kdykoliv jsem tato zvířata choval, tak mi vždycky pochcípala. Nakonec však musím konstatovat, že i dívka s jinou barvou očí, než je modrá, může být řádná svině, takže bych autorku i podezříval, že si procentuální statistiku vycucala v lepším případě z prstu. Jméno Moučka ve mně vyvolává nepříjemnou asociaci a pamětníci již vědí. Herec Jaroslav tohoto příjmení byl totiž v ranných Dietlovkách představitelem na první pohled bodrých stranických sekyrníků, v jádru však jeho postavy byly klasické komunistické kurvy. Odstavec o pozorování dcery Valérie mne potěšil, neboť jsem příznivcem literatury sci-fi. Počet končetin zmíněné a čištění zubů savem, za předpokladu, že nešlo o zuby vyndavací mne utvrdil v tom, že Valérie je jiný živočišný druh, podstatně odlišný od homo sapiens sapiens. Nejsem si však jist autorčiným záměrem, zda-li tomu tak chtěla. Lepenkový virus je pak náznakem klasického katastrofického románu, dle souvislostí vraženého do prostředí filmu Beverly Hills 902 10. Ale Wyndham by to napsal asi jinak. Německý koncern vyvíjející virus nám zavání teorií celosvětového spiknutí. Určitě stojí v jeho čele agenti Mosadu. Obočí extraterestriální dcery zacpávající ústa otci, to je jasné podhoubí incestu. A jsme opět u toho - neplýtváme tím sexem v umění trochu přespříliš?? Vždyť i bez sexu se dá napsat docela slušná pornografie. Prdlifuk pro mne zůstal záhadou. Usoudil jsem, že se může jednat právě o toto obočí, jinak u mimozemšťanů běžné, každopádně se otec mohl zamyslet i nad stavem svého trávícího traktu. Boris Vian by tuto scénku více objasnil. Zajímavá je úvaha, že se někdo, a je zcela lhostejné kdo cítí ve vsi jako na prahu velkoměsta. Vzhledem k tomu že jsem celkem nedávno na vsi trávil dlouhé chvíle, musím konstatovat, že za tímto prahem je dlouhá a neschůdná předsíň. Matematická přestřelka dvou vesnických drnů pak skutečně svou složitostí vytváří celkem dobrý kolorit popisovaného místa. Extraterestriálka Valérie, jejíž množství končetin je zřejmě jen pro ozdobu, neboť vše těžší dělá řasami se do tohoto místa ideálně hodí. Věc s okusováním nehtů je nechutná, nemusí to být ani u nohou aby hrozil zánět slepáku. Kdyby však měl vítěz okusovat nehty Valérii, byl by na tom vzhledem k zatím známému počtu jejích končetin podstatně hůře. Příběh pokračuje: Valérie objeví největšího zmrda v lokále a věnuje mu svou pozornost i náklonnost. Jakoby automaticky očekává, že zmíněný se musí počůrat štěstím, že je vyvoleným, zejména když má vyzývatelka ještě ke všemu anomální prdel. Tu má oproti běžnému průměru i její úlovek, navštívil jsem již několik barů, ale člověka přilepeného USCHLÝMI výkaly jsem tam ještě neobjevil. Nemusí to být asi zas tak realistický příběh, ale Ladislav Klíma by to napsal jinak. Dojemné uvítání otcem je na vsi běžné, zvláště když si dívenka vybrala místního a ne snad nějakého měštěnína. Jak mi kdysi řekl Eda Červený: 'Přece nemůžeš chtít po měštěnínovi, aby se sžil s kedlubnářema.' Tato slova by se měla vytesat do teplického ryolitu a pozlatit. Oddávajícím je pes, což - na rozdíl od normálního faráře - je nejlepší přítel člověka a nehodlá s ním mít pohlavní styk tak jako mnozí US homosexuální kněží. Ranní debata o Kantovi evokuje intelektuální podhoubí zúčastněných, což je - vzhledem k jejich dosavadnímu celkovému vyobrazení - poněkud překvapující. Velmi mne potěšil pan bolševik Moučka na samotný závěr, kde si pochvaluje svou alternativní dceru. Vím dobře, že můj otec, když mne minulý rok vydědil, označoval mimo jiné mou alternativnost za jednu z příčin. Pravda, aby mne nevydědil, musel bych být v jeho představách minimálně zdárným absolventem West Pointu a dělat zubaře u US námořní pěchoty a musel by mne mít s někým jiným než s mou matkou. Každopádně čas oponou trh a někteří otcové za alternativnost svým potomkům blahořečí, i když dle mého názoru by jim více prospěl zmiňovaný West Point. Co říci závěrem?? Podobné věci jsem ve svých osmnácti letech i já psával, abych je o rok později spálil. Dodnes si za to spálení blahořečím, nad oním ohněm jsem si opekl buřtík. Káťu jistojistě omlouvá její mládí, a tak má ještě čas se literárně vyblbnout. Její styl a kladení slov jsou však překvapivě dobré, bude-li se snažit a zbaví-li se zbytečných a již dávno a lépe použitých klišé, tak se i nějaká nosná a nečekaná myšlenka časem jistě dostaví. A nedostaví-li se, nemusí Káťa zoufat - mám kamaráda v jedné komerční televizi a ten z ní může udělat slušnou hlasatelku. K tomu je ale nutně zapotřebí již v úvodu zmiňovaná fotografie. Hrvn