Útlou knížku tvoří dva samostatné oddíly nazvané Rukojmím a Stahy. Je zřejmé, že každé slovo autor promýšlel, prožíval a rodil jakoby 'v bolestech'. Texty jsou otesané až na samu dřeň od hlušiny nadbytečných výrazů a svou naléhavou strohostí mimoděk upomínají na poezii Josefa Palivce. Většina z nich je psána volným veršem, jen málokdy se objeví pokus o rým, který jakoby autorovi pro vyjádření zamýšleného pocitu či stavu příliš nevyhovoval. Pokud se však náhodou vyskytne, je originální a nápaditý např. v básni Tvá hodina za dědu /místa ses vzdala - dokud ho bolest nerozdala či v textu věnovaném Ivě Marii Oknem v krbových kamnech vyhlížíš ohněm na Hostýn/ Jako snubní prstýnek i po letech si navlékám tvůj klín nebo do třetice text Pouť ...a na viny - květiny. Inspirace vychází z autorových osobních zkušeností s 'východním nábožensko-filosofickým myšlením', ale aktuálněji především z duchovního, křesťanského postoje, blízkého katolicismu. Velká řada z nich má formu proseb, poděkování anebo jakýchsi deníkových záznamů v poetické podobě např. texty Na list - Začínám topit a venku si zvykat na nahotu stromů, Rukojmím - Na Silvestra s křestní svící jak na smrt vystupujem na Hostýn.., Mží - Přináším žebř pod další podzim. Mnohé z nich jsou jakýmisi soukromými, vnitřními vyznáními životních postojů, chyb, pocitů a nálad, z nichž vyplývá, jak moc autor touží po pokoře, oproštění od jakékoli pózy, a schopnosti co nejpravdivěji a nejpoctivěji prožívat svoji křesťanskou víru. I proto se domnívám, že čtenářské publikum nebude příliš široké, neboť mnozí lidé neznalí praktických pravidel takového způsobu života, mohou jen obtížně porozumět různým 'slovním šifrám' a jejich skrytému významu např.v básni Ve vosku - Pod křížem bděls než se mi stane Kršna Kristem (= změna životní, duchovní orientace) Ke korpusu Krista (hostie), Z tíhy - Než na třísku v tvých očích nalehnu svým trámem (biblická metafora ), Halekání - Když bez exorcistů jak bez zubů usmívá se dnes církev Vlkova / A už i při modlitbě prezervativ (= otevřená kritika kardinála jako vedoucí persóny katolické církve, jež nese zodpovědnost za podcenění působení temných sil zla ve světě). Osobně nejbližší jsou mi texty inspirované rodinnými prožitky a událostmi, kde autor odhaluje mnohé z vlastního soukromí a také ty, jež by se daly označit jako 'přírodní lyrika' např. básně Ponoření, Ej věnované řece Bečvě. A pokud jde obecně o poetickou tvorbu řadící se k tzv. katolickému proudu, která má v našich zemích dlouholetou tradici (Zahradníček, Deml, Renč, Durych, Slavík), mám raději, když se autor vystříhá přemrštěného používání slov z náboženského slovníku (hřích, modlitba, plamen, oběť, ztišení, srdce, přímluva, víra) a pokusí se o takto složitých a závažných věcech mluvit více jazykem básníka než teologa, i když se obojí navzájem nevylučuje, o čemž svědčí např. mystická poezie sv. Jana od Kříže. Milan Ciler

(Nakl. Petrov 03, vydání 1., 68 stran, ilustrace A. Šimotová, dedikováno B. Vémolovi, 80,- Kč, www.ipetrov.cz, lze objednat na www.vltava.cz, nebo zakoupit v knihkupectví UJEP v UL ad.)