Černínové z Chudenic byl český šlechtický rod doložený už ve 12. století. Z jedné z pěti rodových větví pocházel známý Lev Černín. Ve spisku Malý geolog můžeme číst jeho verše: V údolí ústeckém pohřížen v hloubi zemi v moci odbojných skal / se svým celým poddanstvem mohutný vládce spal. / Bylť UHEL, král to velký - a stará věštba dí / že tomu, kdo jej sprostí, se skvěle odmění.
Zmínili jsme se už o četných protichůdných dvorských dekretech v mocnářství. Dekretem z r. 1782 bylo stanoveno, že se vývoz uhlí do ciziny dovoluje jen tehdy, když to nebude na újmu domácí spotřeby. Další dekret ze 16. 3. 1793 opět uvolňuje dobývání uhlí jak na vlastních, tak na šlechtických pozemcích. Je zařazeno mezi vybrané nerosty. Stačilo požádat o povolení kutacího práva, zaplatit soudu a dalším úřadům za kutací povolení, požádat o zapůjčení důlní míry s přesnými měřítky k vyměření nálezu. (Důlní míra byla plošná jednotka rovnající se obdélníku o rozměrech 42 x 14 sáhů. Později byla stanovena větší plocha. Sáh měřil v 16. stol. 1.774 m, r. 1764 už 1.778 m). Pak byl zapsán do horních knih. Tím se stal majitel práva KUTÉŘEM. Po splnění dalších ohlašovacích a platebních povinností postoupil do třídy TĚŽAŘE. Platil i za prodej uhlí a 'desátek', jakýsi druh robotní povinnosti. Desátky se různily. Byly upraveny císařským nařízením z 26. 2. 1818. Každý těžař musel odevzdat každý desátý kbelík vytěženého uhlí vrchnosti, které pozemky patřily. I císař chtěl svůj podíl. Byla to vlastně první hornická vážní jednotka. Například u Westphalena měli domkáři a sedláci podle předepsaného registru robotních úlev z r. 1835 za povinnost vozit uhlí do trmického pivovaru.
Mocnářství ukázalo i svoji vlídnou tvář vydáním dekretu dvorské komory ze dne 17. ledna 1794, který osvobozoval těžaře na 10 let od desátků. Ještě stále se v některých místech uplatňoval dvorní dekret z r. 1801. Po jeho postupném rušení zase bránila vývozu vysoká vývozní cla. Plnění desátků bylo pečlivě sledováno, stejně tak jako vyřizování stížností. K tomu účelu byla zřízena dalším dvorním dekretem ze 31. 10. 1816 tzv. 'horní substituce' v Trmicích.
Se vzrůstem těžby a hlavně zisků vznikaly třenice mezi horníky a vlastníky dolů. Už jsme se zmínili o prudkém růstu obyvatelstva v uhelných oblastech. Tím docházelo ke změnám v národnostním a sociálním složení. Přicházeli nejen místní dělníci z Krušnohoří, ale i kvalifikovaní horníci z Kladenska a Nýřanska, kde měli horší podmínky. Přesné údaje o poměru české a německé národnosti nejsou. Tehdy se získávaly jiným způsobem, například podle příslušnosti do domovských obcí. Češi byli vystaveni silnému germanizačnímu tlaku. Někdy se z existenčních důvodů hlásili k německé národnosti. Noví horníci přicházeli zpočátku bez rodin. Bydleli v podnájmech, často přespávali na dolech. Místní sedláci začali přestavovat své stodoly a jiná hospodářská zařízení na ubytovny pro horníky. Později začaly větší důlní společnosti stavět hornické kolonie pro rodiny. Horníci se většinou stravovali v kantýnách, pokud žili bez rodiny. Tak se vydělané peníze vracely majitelům dolů. Jejich snahou byl co nejvyšší zisk s co nejmenšími náklady. Na to nejvíce dopláceli řadoví horníci. Začalo vznikat proletářské podhoubí. Helena Borská

Foto: První labské překladiště uhlí při ústí řeky Bíliny -1910 (poslení obrázek od Quarka)