Prales byl kurevsky nepřehlednej a zasraně neprůchodnej, člověkem navíc bezohledně devastovanej. Zviřátka se rozhodla jednat, když jeden chytrej vlk zahlíd oknem chajdy, jak si v ní někdo pouští 'Farmu zvířat' od nějakýho orwanýho oautora. A bylo hned jasný, že to teda jde. Tak rozjeli to, co už delší dobu kvasilo. A bylo jich moc. Vzali šutry, co si s nima jinak zacpávali vchody do doupátek, a bouchali s nima o sebe na hlavní pasece. Volali k tomu leccos, jako že už jsou tady a že maj hole v ruce, a tak. Pán tvorstva šel kupodivu skoro bez odmluvy do prdele. Nazvali to plyšovou revolucí - to se líbilo hlavně myším a krysám, plyš se skvěle vykusuje - a ze svýho středu si bez váhání zvolili. Jedničkou a symbolem se stal BRABENEČNÍK, kterej si to nepochybně zasloužil. Chytrej, slušnej, člověkem pronásledovanej, umělecký sklony, prostě HODIL SE! Stal se tak tím hlavním, tedy hlavlem. K sobě si vybral další. Všelijaký maraby, lasičky, hrano- i jinostaje, kuny, kundy, roso- i masomáky, medvědy i nedvědy, mývaly i bývaly, atd., abyješlaktrefil… A pak to začlo. Mlelo se to sem-tam, sem-tam - to si lidi nepřejte, jak se to tam v tom pralese prasilo. Tak to přeskočíme. No a jak, milé děti, je to tam teď? Vážně to chcete vědět?
Oni to podle toho Orwáka, či jak se jmenoval, fakt zmákli: Prasata tomu velí, psi a vlci dohlížej, no a ty koně, ovce, voli, krávy a všechna tahle užitečná havěť, ta to táhne. Ovšem ne za jeden provaz a ne jedním směrem. BRABENEČNÍK se nahoře osvědčil a dlouho vydržel. Částečně tomu pomohlo odštěpení kusu pralesa, kterej měl ramena, že si vystačí sám. BRABENEČNÍKŮV smysl pro detail mu ovšem občas znemožnil vidět širší souvislosti. Jak tak kmital po lese sem a tam a vybíral jednotlivý brabenečky, unikly mu některý daleko zajímavější a zásadnější bestie, který ho vlastně ani nemohly zajímat… protože to byl zkrátka BRABENEČNÍK. Na konci jeho období se o jeho post ucházelo pár adeptů. Třeba největší VEPŘ, jemuž pro jeho nápadnou podobu s bramborem přezdívali Zemák. Taky jedna stará, doprava celá nakloněná PARDÁLICE, kterou by nikdo nečekal, i někteří MOTEJLI. Nakonec ale vyhrál ÚHOŘ, mající před ostatníma tu výhodu, že vždycky ze všeho vyklauznul. Takže se HODIL! Jestli to někomu něco připomnělo, je to 1) jistě náhoda a 2) možná jeho věc.
Zvěř má ovšem i svůj zvolenej parlament a senát a to je obraz velkýho zvěřince v malým. (Někdy ale i ve velkým a v přímým přenosu.) Sněmovně velí MEDVÍDEK KOALA, svým přihlouple šťastným úsměvem se domnívá bejt strašně sympatickej a nesestřelitelnej a špidlá si to tam na tom svým vysněným písečku bohorovně, bez bázně, hany či studu. Když z něj něco vypadne, bejvá to adekvátní jeho softheadímu designu. A kdo by se na postiženého hněval? O vnitřní věci džungle se stará VELKEJ LOS, důstojnost a bezúhonnost sama, vážnost v hlase, vždycky všechno udělá na 200% a vždycky mu pak tolik vadí, když se to posere… Zdánlivě nenápadnej, ale prodírá se mlázím sveřepě a vytrvale, furt dopředu. Naopak styk s okolními lesy, pouštěmi a zoologickými zahradami obstarává SOVA PÁLENÁ, svobodná, známá pobožnůstkářka. Ve dne v dobrým světle působí trochu vycmrndle. Pod keři se vyčkávavě krčí PRASE BRADAVIČNATÉ, milovník staronových pořádků s jedním koutkem skleslým, naoko klidné a slušné, ale kly potajmu klektající. Táhne to s ještě větší SVINÍ, takovou ulízlou, nahoře s hřebeníčkem. Na to, aby všichni hezky pracovali, dohlíží BULLDOG Škrom. - Ach, jak je silný! (V kramflecích.) K věci štěkat neumí, ale když ho někdo přivede do ouzkejch, praští ho rozvrtěným vocasem a je. Kolik kdo dostane, to rozhoduje MYŠKA Nedělka. Přezdívka sedí - práce moc nemá, protože v pralese stejně prachy nemaj. Duševní růst má na starosti kousavá ZRZAVÁ VEVERKA, docela fešanda. A aby byli všichni zdraví, to jim všem přeje (a nejen to) TA SLEPIČKA KROPENATÁ, divně slepě k houslím přišlá, ale když už jednou má svůj dvorek, na kterým si může kdákat, asi na něm chcípne. A to aniž by kdy zjistila, odkud kam se táhne a co všecko na něm vlastně roste.
A tak tam v tý tajze přežívaj, navzájem se koušou a škrábou, žerou, označkovávaj a osíraj, vrčej, ale hlavně spíš na všechno a na sebe navzájem i na les prděj. Některý zviřátka už mluvily o tom, že by se zas měly vzít vchodový balvany… Ale asi z toho nic nebude. Zvěř je zvěř. A zvíře se v některejch řečech a nářečích taky řekne animal, bestia… nebo hovado. Yarda Pichlík

P. S.: Jestli se zas někomu nelíbí úvodník, má to blbý. Už se to nedá nikam nahlásit. ASPOŇ TO bylo v pralese zrušený. Zatím…