5.
5. 99 - kóta 5.863 m n. m. - bezejmenný vrchol - Doutnovi
není ráno zrovna dvakrát volno a taky ostatní se tak všelijak
povalujou a o nápad vylízt na skoro 6titisícový kopec spadající
do jezera naproti našemu táboru obrovským ledovcem nejeví
ten správný zájem. Tak se s Honzou vydáváme na odpočinkový
výlet sami a lenochy necháváme válet se ve spacákách. Samostatný
hřeben spadající z vrcholu s názvem Unnamed Peak (6.430 m
n. m.) - mezi sedlem Mingbo La a Ampu La - má dva samostatné
vrcholy. Nižší, kterým hřeben končí, má 5.760 m n. m. a je
ze strany do údolí Huncu pokryt širokým a ne příliš strmým
ledovcem, skoro mi připomíná kilometr širokou sjezdovku. Vyšší
je blíž k Unnamed Peaku a tvoří ho gigantické suťové pole
a hřebeny o rozměrech jednotlivých kamenů od velikosti tenisového
míčku po autobus. Má výšku 5.863 m n. m. Náš cíl je skromně
ten menší kopec a vtipně prozradím pointu - samozřejmě, že
nakonec vylezeme na ten větší. Původní trasu jsme si visuelně
vedli přímo cikcak po ledovci, avšak široký pás příčných trhlin
(kde by se zajisté zasekli i případní lyžaři) nás od tohoto
úmyslu odradil. Máme přeci odpočinkový den, a tak si vykračujeme
jen tak lážo-plážo, s mačkama zabalenýma hluboko v báglu a
rádi bychom je tam i nechali po celou dobu výstupu. Rozhodujeme
se o postupu suťovým svahem v protisvahu ledovce do sedla
a skalně sněhovým hřebínkem (o himalájském rozměru - zase
skoro ke kilometru) na vrchol. Zpočátku jde všechno hladce.
Nádherný den, sluníčko, modrá obloha a překrásné výhledy k
Makalu, sedmitisícovkám jako je Chamlang a spoustě dalších
vrcholů. Jak zvolna nabíráme výšku, odhalují se v údolí Huncu
další a další jezera vybarvená od jasně modré, přes zelenou,
až po kalně šedivou. Prostě krása nebeská. Cesta příjemně
ubíhá, sedlo se přibližuje, dokonce se nám asi dvakrát zdálo,
že kameny, co jsme kolem nich prošli, nejsou jen tak náhodně
na sobě, ale je to zcela určitě mužík. TO spíš ale bylo jenom
naše zbožné přání, protože pochybuji, že se kdy našel šílenec
jako my, aby se ploužil k vrcholu bezejmenné kóty, když může
odpočívat. Já osobně ale odpočívat neumím a byl jsem šťastný,
že můžu někam jít. Dan
