6. 5. 99 1. tábor v údolí Huncu (5.300 m n. m.) - 2. tábor v údolí Huncu (5.100 m n. m.) - Vidu je totiž v mlze tak na 30 - 50 m, a ku slechu je k dispozici pouze šumění říčky a svistot větru. Na naše hvizdy žádná odezva. Vzhledem k tomu, že údolí pokračuje ještě dobrých 150 km směrem ke kathmandské kotlině a je prý zcela neobydleno a Doutnák je jediný, kdo už tu byl a je poslední ve skupině, máme tu docela prekérní situaci. Jenom doufáme, že ti aktivnější nesestoupili až někam do horských pralesů, tam by se nám blbě hledali. Naštěstí snad po 200 metrech docházíme Láďu s Ivou, a tak už chybí jen rychlí vlčáci a všichni šerpové. Doutna s torzem grupy pomalu sestupuje mlžným údolím a já utíkám i s báglem napřed, abych se pokusil ostatní chytit ještě dřív, než absolvují nedobrovolný sestup údolím až kamsi do jeho tropických částí. Zítra se totiž z údolí odbočuje do jeho boční větve - pod Mera Peak, a tak je prchám zastavit pokud možno ještě před odbočkou, i když nemám nejmenšího tušáka, kdeže odbočka je. Přiznám se, že běh strašidelnou mlhou v 5ti tisících po hodně, ale hodně neznatelné pěšince, a to ještě směr neznámo… nic moc příjemného. Poklusávám 10, 15 minut, pak už přes půl hodiny a pořád ani náznak, že by v mlze přede mnou o žulu cvakaly něčí křusky. Z mlhy se vynořují pouze další a další balvany a zlověstným tichem hýbe jen syčivý vítr. Po hodině pořád nic. A chuchvalce mlhy se převalují jak na skotských blatech. Chybí jenom jedna velká doga. Na moje volání nikdo neodpovídá. Pomalu se rozhoduju, že raději na Doutnu, Milana a Láďu s Ivou počkám, než abych se nedejbože ztratil i já, když tu z dálky zaslechnu odezvu na moje 'hééééj' a za 5 minut se už v mlze rýsují nezřetelné postavy. Zbytek výpravy si už totiž pohodlně hoví pod obrovským převislým kamenem, kam je zavedli sami šerpové. Vařiče si tiše syčí svojí píseň a ešusy horkých čajů už čekají jenom na nás. Po čtvrthodině nás dochází i zbytek osazenstva. Tak jsme se zase v pohodě všichni sešli. V podvečer s Doutnou opět bouderujeme na věžobalvanu a přidávají se k nám i šerpové. Doutna vymyslí a vyleze pár nepřelezitelných kousků, a ty kluci šerpský jsou tak houževnatý, že to zkoušej třeba hodinu, až to přelezou. Narozdíl ode mne. V průzračném potoku - vinoucím se za stany - činíme dost masochistickou očistu. Je to snad studenější, než se mejt přímo sněhem. Večer vedeme s Doutnou dlouhé řeči při kávě, neboť v mém stanu Honza s Janou 'ladí mačky', což je krycí název pro sex. Co bych pro ně neudělal. Málem při tom povídání zmrznu. Je ponurá mlha a sněží. V noci je parádní kosa, v mém spacáku do
-15° C mě slušně zebou nohy. Asi je to ten tepelný komfort, co při koupi na přiloženém letáčku inzerují. Hahaha. Dan
Foto popis:
V údolí Huncu mosty nejsou.
O dobrodružné přechody není nouze.