u LORD OF THE DANCE (čt 3. 6. - Zimní stadion v Teplicích) - Lord Of The Dance... slyšela jsem o tomto představení moc a moc, ale vidět nefalšovaný tradiční irský folklór obohacený o rychlejší popové melodie, moderní tanec a step, byl neskutečný zážitek. Nemohu si odpustit, abych nezmínila, že představitel Pána tance - LOTD Michael Flatley svou show odstartoval spolu s celou taneční skupinou již v r. 1996 v Dublinu a stadion Wembley vyprodali 21krát za sebou. Ale my se vraťme na teplický, kde LOTD předvedli show skutečně překrásnou. Více než 30 tanečníků a tanečnic tančících v neuvěřitelné rychlosti a souhře, kde detail a výdrž byly skutečně fascinující… Nejedná se o představení bez děje, což by byla asi trochu nuda, ale příběh zasazený do určitých částí a 2 jednání. První část pojednává o 'Pláči Keltů', kde jsou dívky Irska probuzeny kouzelnou flétnou. Tato byla 'zhmotněna' zlatě ošacenou ženou, která na mne velice zapůsobila nejen tancem, ale i mimikou ve tváři - snímáno kamerou a promítáno na plátna vedle pódia. Překrásný tanec dívek doprovázen zvukem bubnů ohlásil příchod LOTD - a on neskutečně dokonalou souhrou nohou všem dokázal, že on je skutečně Pán tance. V další vstupuje na jeviště v dlouhém plášti Bohyně Irska a zpívá baladu o touze po milování - silně mi to připomínalo elfí zpěv z Pána prstenů, ale bylo to velmi originální a krásné. Další 2 části pojednávaly o Saoirse, která se přidává k tančícím dívkám, mír na Zemi se ovšem snaží narušit pán temnot - Don Dorche - se svou armádou. Na scénu nastupuje další dívka - červeně oděná - jménem Morrighan, která je smyslná a krásná a snaží se odloudit Pána tance od Saoirse. Keltský oheň a duch je roznícen prostřednictvím houslí, jež dodaly celé show sílu a šťávu. Morrighan se podaří strhnout Saoirse a dívky Irska na svou stranu, během tance si strhnou šaty, pod nimiž jsou oblečeny jen v černém dresu a začnou tančit jak dokonalé svůdnice - vážně pěkné, především pánům se tato část velmi líbila (byla doprovázena silným potleskem:-). Pán tance a jeho bojovníci se připravují na boj s pánem zla. Po nich opět přichází Bohyně Irska, která zpívá píseň v galském jazyce. První jednání je ukončeno duetem Saoirse a Morrighan. Pokud bych se měla rozepsat o druhém, tak by to byl článek na celou stránku, a tak vás pěkně nechám, abyste se přiměli a zašli se na kouzelně strhující představení (které ve vás zanechá nezapomenutelný zážitek) podívat… Ne... abych nebyla zlá jako Don Dorche, tak vám alespoň povím, že - jak to v pohádkách bývá - dobro zvítězí nad zlem:-))) MARKY (punkeroi@email.cz)
u TOHO KRÁSNÉHO DNE ÚTERÝ 24. ÚNORA bylo relativně snesitelné počasí, nikdo mě nijak zvlášť nezprudil, nikdo mi nezemřel pod rukou - a navíc ještě večer v Nároďáku (UL) vystoupil Jan Spálený s ASPM. Zdají se vám výše uvedené položky nesrovnávatelné? Mně ne. Přijeli jsme možná hodně v předtermínu - co kdyby bylo na mistry plno? - A bylo. Pan Jan začal jednou z nejkrásnějších starob 'Asi v tom bude nějakej háček', a to nedočkavě hned z prostředka věty těsně před refrénem. Tak to jsem ještě nežral. Dojem byl absolutní. Těžko si představit přesvědčivější příklad nevykalkulovanosti a bezprostřednosti. A taková je taky odjakživa celá hudební produkce Jana Spáleného. Hraje podle momentální nálady a nápadu, takže ještě před začátkem koncertu vám nemůže říct, co to dnes bude. (A ono těch podobností s Dylanem je ještě mnohem víc.) Jelo se tedy i tentokrát napříč deskami a desetiletími a naštěstí pro mě, známého staromilce, toho bylo dost z dávna až pradávna. Ne, že by mě jeho novější tvorba nezaujala, ale já mám holt takový delší hudební vedení. Vždycky se mi nejvíc líbí to, co jsem slyšel sedmdesátkrát. Je to lepší pro tu hudbu i pro mě. Na jednu stranu z toho plyne úžasná představa, jak se za nějakejch dvacet let budu bláznit ze Spáleného dnešních věcí a budu mít tím pádem krásný stáří. A z mého nejoblíbenějšího LP, tady už jednou jmenovaného, se tentokrát citovalo nejčastěji. Vše proloženo Janovými minikomentáři k životu, informacemi o jeho psu a dalších okolostojíčnostech, které mají ve svém celku ten účinek, že se cítíte jako u něj doma na návštěvě. Je asi načase uvést i ostatní pohodáře, tvořící ASPM. Jsou to už delší dobu ti samí - famózní trumpetista Michal Gera, vibrafonový kouzelník Radek Krampl, Spálený jr. Filip na tubu (ale taky se blesknul na basovku!), no a bicí, u ASPM post nejvíce alternující, obsluhoval tentokrát Filip Jeníček, jenž si tam ty svoje jazzyky-jazzyky mastí přes svůj útlý věk velmi zkušeně. (A nadšeně.) Hraje jim to dohromady tak, jako kdyby spolu byli 50 let a i první, enormně dlouhá půlka (skoro 2 hodiny), se zdála být v mžiku za námi. Bluesman sice vydrží víc než člověk, ale i tak musela už být druhá část podstatně kratší a po 3 hodinách jsme se tak ze zvláštního světa tónů, rytmů a textových obratů J. Spáleného a party kolem něj vrátili do severočeského humusu a upalovali k Teplicím. Ráno pak někomu jako jsem já nezbyde než říct sám sobě parafrázicky 'Tak už nebreč, dědku jeden' a jít do práce… Pan Dostál a celej Nároďák má u mě ovšem další výrazné PLUS. Kdyby tak byla aspoň jedna takováhle pecka v každým měsíci! (pic)
u FESTIVÁLENÍ - Letos proběhl již 4. ročník filmového Festiválečku, pořádaného pravidelně studenty UJEP, sdružených do o. s. Illuminati (Táňa Podlesná (foto), Petra Máslová a Jiří Hanek), ve 4 dnech, poprvé se dvěma sekcemi, filmovou a literární. Filmová část, konající se tentokrát nikoli již na akademické půdě auly v Pedagogické fakultě, ale v Biografu u Libušky (který je v současnosti mimo provoz), tradičně nabídla pořádnou várku studentských hraných i animovaných filmů, filmečků a klipů z líhně pražské FAMU, zlínské VOŠF písecké SVOŠF či bratislavské VŠMU. Kvalita vybraných snímků, které jsem viděl, mi přišla o dost horší než na Festiválečku minulém, dramaturgicky byl však festival dle pořadatelů sestaven z těch nejlepších kousků, které byly za minulý a letošní rok k dispozici, a které se mj. účastnily klání studentských filmů v Plzni. Kromě mladých se U Libušky představili i zkušení tvůrci - 2 promítání byla věnována filmům na motivy knih Bohumila Hrabala (v režii P. Kolihy, J. Menzela ad.) a osobnosti režiséra Pavla Juráčka. Obě byla doplněna besedami, k Hrabalovi přijel vyprávět a diskutovat Tomáš Mazal, jeho dlouholetý přítel, a k Juráčkovi editor jeho deníků Jan Lukeš. Největším trhákem filmové sekce však byla česká premiéra filmu Český sen autorů V. Klusáka a F. Remundy o fiktivní stavbě hypermarketu, uvedená spolu s besedou s tvůrci. Na toto promítání se dle očitých svědků přišlo podívat a zabesedovat si nejvíce lidí - závěr byl tedy satisfakcí pro pořadatele, kteří mohli být každým dnem z nehojné účasti diváků trochu smutní. V literární sekci se v klubu Circus uskutečnila 3 autorská čtení, která pomohly uspořádat nová členka Illuminati Pavla Kudrlová a její domovská katedra bohemistiky, zejména Martin Fibiger. Všechna čtení, která představila pražské, děčínské a další autory (např. J. Rudiš, V. Kahuda, E. Hakl, R. Fridrich ad.), se vesměs nesla v uvolněném duchu, autoři vtipkovali a diváci se bavili. Uvádění celého festivalu bravurně zvládla komunikativní Kytička (foto), každý den ozdobená trochu jinými okvětními lístky. O znělku se postaralo volné divadelní sdružení deINformace; s grafickou úpravou plakátů a programů, nesenou tentokrát v duchu válení na dece, si vyhráli studenti Ateliéru grafického designu Fakulty užitého umění a designu. Ti také připravili výstavu pohledů, přilepených těsně nad zemí Libuščina foyer. Výstava nesla název Mausštelung a případným myším divákům pomáhaly i papírové schůdečky. Vizuálně atraktivní filmové a literární Festiválení s besedami, které jeho tvůrci připravovali již od listopadu minulého roku, bylo opět zajímavé a ozvláštněno zase něčím novým. Strategie přenosu jeho těžiště do centra města však očekávaný nárůst diváctva nepřinesla - to bylo zapříčiněno např. účastí potenciálních diváků na právě probíhajících hokejových utkání a dalšími faktory. Jarobal (foto na www.maudcaffe.net)
u LONG LIVE ROCK AND ROLL - STARÁ ŠKOLA - hard rock - Rádi bychom Vám sdělili, že jsme uvedli do provozu naše nové stránky staraskola.wz.cz. (Krátkou charakteristiku skupiny pro Vaši rychlou orientaci uvádíme pod kontaktem.) Kontakt: Vítězslav Štefl, STARÁ ŠKOLA / MUZIKUS / PRVNÍ ČESKÁ ROCKOVÁ KYTAROVÁ ŠKOLA, Čelakovského 5, 400 07 Ústí n. L., tel.: 606-256 319, 475 501 222, fax: 475 500 543, e-mail: stara-skola@quick.cz - Stará škola - Hardrocková skupina z Ústí n. L., vznikla r. 1983 z předešlých formací S.D.R. a Omnia Blues Band. Zakládající trio (Dalibor Štefl - bg. voc, Petr Štícha - dr, voc, Vítězslav Štefl - g, voc) je od doby vzniku až po současnou dobu beze změny. V 80tých letech působil soubor v 5tičlenném obsazení (k zakládajícímu triu přibyl kytarista a klávesák), v období 1987 - 95 byla skupina 4členná, poté až do dnešních dnů je opět triem. Obsazení: V. Štefl (gt, voc), P. Štícha (dr, voc), D. Štefl (bg, hca, voc). Diskografie: 1. Stará škola (LP, 1992, BestI.A.); 2. Stará škola (MC, 1993, BestI.A.); 3. Stará škola 1984 - 94 (CD, 1994, Albis); 4. Máš na vybranou (promo SP, 2003, Neubauer LSV) + 26 demokazet a demoCD, vydaných v průběhu 20tileté činnosti. Zatím poslední je Demo 2003 (demo, 03). vitezslav.stefl@iss.ustinl.indos.cz
u NEKUŘTE, říká MUDr. BORSKÝ - A má recht. V době publikace t. článku sem cca měsíc nevzňal retko a to na kuřáka od asi 16ti neni špatný, uznejte... Může za to víc faktorů, z osob pak jmenovitě jistý Olav z Voldy a právě pan Zdeněk Borský, mj. předseda pěších turistů KČT Chemičky Ústí a manžel 16. května zesnulé paní Heleny Borské. V půdní vestavbě Severočeské vědecké knihovny v UL hovořil na téma 'Zdravé lidské srdce' - aspekty související s příčinami onemocnění lidského srdce - v pondělí 10. 5. Posluchače bychom sice mohli spočítat na prstech rukou, nicméně nic to neubralo zajímavému a i pro naprostého laika srozumitelnému povídaní. Např. sklenka vína, nebo malé pivo denně zdraví neškodí, naopak se (mnohdy) doporučuje, kdežto tábák MUDr. Borský označuje za takřka největšího nepřítele lidského zdraví. Zjištění, že za xy let típnutých oharků může se rovnat až několik plechovek dehtu - představíte-li si je třeba na stole místo oběda - zrovna nepotěší... Beseda se ale nenesla v duchu tématicky moralizujícím, jako spíš úsměvně-naučném, kde došlo i na dotazy přítomných. Emilio + foto
u PRAVDA A LEŽ NA PRODEJ - po nešťastném úmrtí redaktora NÚP Jaroslava Balvína a děčínského Davida Heniga pádem se střechy zelené školy došlo na jejich domovské katedře společenských věd k převzetí šéfredaktorských otěží časopisu FILÉ dvěma studentkami Barborou Řebíkovou (foto) a Vendulou Bínovou. 'Revue pro intelektuály', jak tvůrci list prezentují, nabízí ve svém již 6. čísle směsku článků, esejů, kritik ad. literárně-vědeckých útvarů, tentokrát na pomezí pravdy a lži. Autoři se většinou profilují z okruhu mladých lidí z převážně akademických studentských či pedagogických sfér. Tak široký prostor, jaký je poskytnut mystifikacím, polopravdám a lžím, nasvědčuje, že intelektuální omladina sází spíše na humor než na suché teorie. FILÉ(Ž) v ženské režii je výtvarně a graficky velice povedené, především díky podílu tvůrce, jenž se plně ztotožnil se svým číslem studenta P020000844. Součástí listu je i prezentace ústeckého výtvarníka a loutkaře Míry Nebeského. Představování výtvarníků - amatérů ve FILÉ(Ž) (minule jím byl Zdeněk Košek) je vlastně programovou obhajobou těch umělců, které 'profesionálové' sice berou, ale jako 'inzitní' - tedy okrajové. V časopise jsou též zastoupeny ohlas výstavy 'Kabuki Star' Radky Müllerové v Raketě, a další recenze lokálních kulturních aktivit. Tradičně nechybí próza a poezie (mj. 'HAIKU' v Suterénu právě vystavující Zdeňky Řezbové). FILÉ(Ž) je k dostání ve studovně společenských věd a studovně historie na PF UJEP, České mládeže 8 a v Univerzitním knihkupectví dole ve městě za 20 korun. Jarobal (foto na www.maudcaffe.net)
u STUDENTI SCHOLY HUMANITAS DRUZÍ V GLOBE GAMES - 7 studentů Scholy Humanitas (www.humanitas.cz), kteří aktivně pracují v celosvětovém programu GLOBE se vypravilo o víkendu do městečka Brumov - Bylnice, které leží až na samém konci naší republiky ve Zlínském kraji na hranicích se Slovenskem, v krásné krajině Bílých Karpat. Uskutečnily se zde 7. ČESKÉ GLOBE GAMES a naše skupina se ve své kategorii (15 - 19 let) umístila na 2. místě za Gymnáziem Dačice a před Gymnáziem Jateční z Ústí n. L. Program vyhlásil v r. 1996 v USA tehdejší viceprezident Spojených států Al Gore. Je zaměřen na poznávání, ochranu a rozvoj životního prostředí. Studenti z celého světa provádí celou řadu měření a pozorování. Měří teplotu vzduchu, sledují množství a hodnoty pH srážek, čistotu toků v okolí škol, určují pokrytí krajiny porostem, pokrytí oblohy oblačností a druhy oblaků, provádí biometrická a fenologická měření a pozorování, musí ovládat anglický jazyk a počítačový program, kterým se výsledky zpracovávají a odesílají do centrály programu Globe v americkém Coloradu. GLOBE GAMES se za Scholu Humanitas zúčastnil tým 5 soutěžících, jednoho náhradníka a jednoho pomocníka, organizátora. Jedná se o víkendové setkání účastníků - studentů a žáků, ale i pedagogů ze škol zapojených v programu GLOBE v České republice. Na setkání účastníci poměří mezi sebou síly ve znalostech, které získávají a používají při pravidelné činnosti a měření v programu GLOBE ve své škole. Hlavní náplní setkání byla soutěž ve 12 různých disciplínách, např: odhad vzdálenosti a výšky stromu, znalost angličtiny 'Do you speak English?', meteorologie, práce s GPS navigátorem, tajemství lesa - určování typu krajiny pomocí MUC kódu, krajina světa, lanová lávka, pedologická měření, pH hra - určování pH, hydrologická měření - průhlednost vody, pH vody, dále práce s mapou a perličky z Brumova - Bylnice. Hlavním smyslem je setkání a poznání studentů a žáků škol zapojených v programu, možná výměna zkušeností, načerpání nových znalostí, zábava. Mimo soutěží nechybělo i mnoho doplňkových aktivit na odreagování - plavání, floorbalové zápasy, přednášky o CHKO Bílé Karpaty, informace o ekologickém centru Kosenka, výlet na Bílé vodopády či do Luhačovic, či prezentace studentů, kteří v únoru letošního roku navštívili Bahrajn (mezi nimi i 2 z naší školy). České GLOBE GAMES měly i zahraniční účast, neboť mezi 40 soutěžními týmy z celé republiky byly i 3 z Norska a 3 z Finska. Program v ČR koordinuje sdružení TEREZA v Praze (www.terezanet.cz) a ve Schole Humanitas jej zajišťuje centrum ekologické výchovy VIANA s 20ti studenty školy. Ti pak pravidelně zasílají naměřená data do centra programu GLOBE v USA. Schola Humanitas byla vyhodnocena v r. 2003 jako jedna z nejlepších v ČR s počtem přes 3000 naměřených a odeslaných dat. Za Centrum ekologické výchovy VIANA při Schole Humanitas Litvínov… Michal Tarant (pacina@humanitas.cz)
u 'KAMARÁDKA DO NEČASU' - NEČAS (NEambiciózní Čistě Amatérský Soubor; www.sweb.cz/necas.necas) je seskupení, které vzniklo spontánně pro potřebu hry 'Kamarádka do deště', jež měla premiéru ve čtvrtek 29. 4. v krásnobřezenském malém sále Corsa. Autoři, stejně jako většina herců a technického personálu, se rekrutují z řad členů sboru Apoštolské církve v Ústí n. L., jenž se schází nedaleko Mírového náměstí v 8. patře objektu Pozemních staveb každou neděli od 10.00. Na představení se podílely také studentky Střední zdravotnické školy. Dílko je polopaticky vyprávěným příběhem dívky (hraje odvážná, uvolněná Lucka Müllerová se širokánským úsměvem), která pod vlivem nešťastných pokusů o lásku a za podpory své neortodoxně věřící kamarádky Johanky začíná věřit v Boha. Snahou hry je přiblížit víru dnešním mladým, ale i starším nepoučeným ateistům, kteří si myslí, že v ní jde o pánbíčkaření mimo realitu. Je pro mě trochu obtížné hru hodnotit. Kritika, jež je v případě tohoto amatérského patetického dílka s mnohými klišé rozhodně na místě, naráží totiž na svou hranici. Hra totiž vězí v náboženském diskurzu, a tím jako by se apriori vymykala syčivému jazýčku důležitého pana kritika. Jak lze hodnotit upřímnost ze současné mainstreamové intelektuální pozice, tedy prizmatem ironického vševědoucího postmodernismu? Jak lze zařazovat něco do kontextu něčeho, k čemu se ono vůbec nevztahuje, protože apeluje nikoli na rozum, nýbrž na srdce? Nicméně několik výtek si pan kritik neodpustí. Fórek s přednatočenou zvukovou částí (promluvy herců, ale i ruchy a hudba) trochu kolísá v neslaných nemastných pokusech herců o otevírání pusy v tu kterou chvíli. Navíc je z nouze ctností, protože nasvědčuje, že se herci nedokáží naučit text nazpaměť. Příběh a charakteristiky postav jsou na jedné straně ploché, plné klišé, avšak na druhé straně někdy dost nepravděpodobné. Vše je prostě poslepováno tak, aby hlavně bylo jasné, co autoři chtějí sdělit. Popová hudba, která k trampotám teenagerky furt vyhrává, je kýčovitá, podbízivá, a opět je zvolena k jednomu a tomu samému účelu. Nakonec nechápu, proč autoři vsadili na jeden konkrétní případ, jenž dovede člověka k Bohu. Že vše trochu nezobecnili, aby navedli k víře i všechny ostatní, kteří nejsou lehkovážná holka, která naletí prvnímu klukovi. Všem z Nečasu přeji hodně štěstí při dalších aktivitách, každé takové snažení v duchovně vyprahlém kontinentu Sudetie se počítá. Z kritických poznámek nechť si vezme, co uzná za vhodné, a nemá z něj trápení. Jarobal
u V SOBOTU 1. 5. 04, kdy Česká republika vstoupila do Evropské Unie, se konalo na Severní Terase přátelské setkání mezi Stanicí Mladých Techniků (smt.sweb.cz) při ZŠ Mírová (dále jen SMT) a německým klubem SOLARIS s výstižným názvem 'Evropská Unie znamená i vzájemné poznávání se'. Po přehlídce jednotlivých prostor, kde se mohli zahraniční přátelé seznámit s vybavením a možnostmi SMT se přesunuli do učebny fyziky, kde jim bylo předvedeno využití solárních panelů v praxi. Po krátké přednášce zdejšího učitele fyziky, se němečtí přátelé přesunuli do prostor zdejší tělocvičny, kde jim naši letečtí modeláři předvedli své modely. Po ukázce leteckých modelářů se všichni odebrali do zdejší umělého bazénu, kde se předvedli lodní modeláři s pomalými i rychlými loděmi. Po ukončení přehlídky si obě strany vyměňovaly zkušenosti, děti si mohly vyzkoušet stavět letadla, rakety, solární větráčky, větrníky. Akce je jednou z mnoha, kdy se může naše i německá mládež vzájemně seznámit a rozšířit tak své vědomosti a dovednosti. Příští se pořádá v Německu ve městě Chemnitz, kam jsme byli pozváni. Miloš Novák
(smt@seznam.cz, ICQ: 268943371)
u DĚJINY MĚSTSKÉHO DIVADLA V ÚSTÍ N. L. - 7. část - Poválečná éra ústeckého divadla - v prosinci 1945 nastoupil do funkce ředitele K. Jičínský. Po jeho nástupu se poměry začaly komplikovat. Nejsložitější situace nastala v činohře, docházelo k názorové diferenciaci, nakonec došlo k rozštěpení souboru a po ukončení sezóny 1945 - 46 byl rozpuštěn. V divadle působil také nově založený 'Městský symfonický orchestr' - koncerty uváděl pod vedením dr. Kubánka, později V. Kafky a F. Achace. 1. 8. 1946 byla zřízena 'Ústecko-Karlovarská zpěvohra'. Prakticky to vypadalo takto: pod vedením šéfa Josefa Bártla (foto) a hospodářského ředitele B. Kristejna působila zpěvohra v zimních měsících v Ústí a v letních zajížděla do Karlových Varů. Nejbližšími spolupracovníky šéfa byli dirigent a dramaturg V. Nosek, barytonista a režisér Rudolf Jedlička a výtvarník Karel Rendl. Ti se společně podíleli téměř na všech inscenacích. Představení doprovázel Městský symfonický orchestr. První premiérou zpěvohry byl Smetanův 'Dalibor', uvedený 16. 8. 1946 v Karlových Varech a 28. 9. 1946 v Ústí n. L. V ústeckém divadle také působil operetní soubor. Činnost zahájil 14. 1. 1946 premiérou 'Loutky' P. Audrona. Pro taneční výstupy v operách a operetách byl zřízen baletní soubor pod vedením choreografa A. Smolíka. Existoval do r. 1949. V rámci reorganizace divadla byl nakonec rozpuštěn. Od začátku sezóny 1947 - 48 byl již angažován vlastní divadelní orchestr a ze zpěvohry se stal výhradně ústecký soubor. 16. 6. 1948 bylo divadlo přejmenováno znovu. Tentokrát na 'Divadlo Zdeňka Nejedlého'. Ke konci sezóny 1948 - 49 došlo k reorganizaci. Operetní soubor byl přestěhován do Teplic a baletní rozpuštěn. V Ústí zůstala opera a do sezóny 1949 - 50 byl zřízen nový baletní soubor. Do ústeckého divadla přivedla celý ročník tanečního oddělení Státní konzervatoře v Praze choreografka a profesorka Laureta Hrdinová a s mladými lidmi nastudovala 1. baletní premiéru 'Špalíčku' B. Martinů, uskutečnila se 25. 6. 1950. Znovu proběhla reorganizace divadelní sítě. Divadla v Ústí, Teplicích a Mostě byla sloučena pod jedno vedení. Ředitelství sídlilo v Teplicích. V sezóně 1952 - 53 se ústecké opět osamostatnilo. Šéf opery J. Bártl odešel do Košic a o rok později (1953) přešla do Prahy L. Hrdinová. V r. 1956 se Bártl vrátil zpět a převzal funkci ředitele a šéfa opery (až do r. 1960). Patří bezesporu k významným osobnostem ústecké poválečné opery. Byl jejím zakladatelem a prvním šéfem. Spolu s dirigentem a dramaturgem V. Noskem vybudoval v krátké době soubor, který byl schopen interpretovat i nejnáročnější repertoár. Po opeře Dalibor následovaly premiéry Rossiniho Lazebníka sevillského, Dvořákovy Rusalky, Smetanovy Hubičky a Prodané nevěsty, Verdiho Traviaty, Pucciniho Toscy, Janáčkovy Její pastorkyně ad. Soubor obsadil zkušenými sólisty (které znal z bývalých aranžmá) a doplnil o mladé a talentované umělce. Působili zde v té době sólisté: sopranistky - M. Cholevová, Karla Janáčková, D. Jehličková, V. Kolářová, H. Lexová, altistky - Marie Štréblová, Julie Temníková, tenoristé - Lubomír Havlák, J. Hlavsa, Antonín Jeřábek, Zdeněk Zouplna, barytonisté - J. Hermach, Joža Mikula, František Zavřel, basisté - J. Boublík, B. Chmiel, V. Martin a celá řada dalších. Jak se vyvíjelo jejich působení v našem divadle i na místech jiných, by určitě bylo na další vypravování. Nejvýznamnějším počinem období 1951 - 56 bylo uvedení cyklu Smetanových oper. Kromě Libuše to bylo celé Smetanovo dílo. Ústecká opera měla v té době opravdu vynikající úroveň (pokračování v zářijovém čísle). Mgr. Marie Peterková