VLADIMÍR MIŠÍK & ETC… - 'UMLKLY STROJE' (Sony Music 04) - Před spuštěním každé nové desky tohohle člověka se cítím, asi jako když znovu přijedou třeba Rolling Stones. Tentokrát tím spíš, že točili rok a míchali půl druhého. Až název, vzatý původně z jednoho zde obsaženého textu Jiřího Dědečka, nalezl po tom maratónu svůj druhoplánový smysl. Staronově obnovená sestava s Hrubým a Petrem 'Kulichem' Pokorným (viz slavná '2ka' s 'Variací'), místy s Olinem Nejezchlebou jako hostem, se jeví pro aranžérské vylomeniny ideální. Nástroje nejsou naplácané, ale propojené, všechno to hraje jak jeden orchestrion. Zelenka do toho mlátí úplně jinak, než u Žlutého psa - ale že se divím… Jako většina desek, co něco znamenají, i tahle se musí poslouchat víckrát, než začne být jasno. Jistý teplický rockový radikál, sám aktivní muzikant, pravil: 'Je to nejlepší deska, co kdy Mišík vydal.' Párkrát jsem ji projel a začínám si myslet, že by mohl mít pravdu. Hudebně je to zase trochu napříč, či spíš šikmo žánry, i když zařaditelnost je ošidná - jsou to prostě mišíkoviny. Ovšem pár okruhů rozeznáte: samozřejmě blues, rockec plihej i skočnej, kousek hororového tanga, 'lidovka' jak od Strakonic, kdyby byly v Irsku (myslím tu o konopí), doprovod k indiánský jízdě, polohlasná uspávanka… K novinkám přiřazena jedna letitá koncertní pecka 'Řek mi doktor', známá jinak coby 'Doktor Chlívák'. Jednu (svou) zpívá opět, jako minule, Pavel Skála. A nutno říct, že ještě suverénněji, než posledně. Za všechny příklady vybírám majstrštyk 'Noční chodec' - aranžérské obžerství, nevedoucí k přejedení: hrají kromě rytmiky 2 elektrické a 1 el. slide kytara, housle, viola a cello. A 1 pila (jo, ta zubatá), jak když volá sejček mezi panelákama. A v posledním tracku, když jsem si přečetl, že mezi účinkujícími je i 'neznámý strojvůdce', čekal jsem ostrý parní hvizd… a on je to motorák! Jak si Mišík vybírá texty, není třeba memorovat. Tady kromě vlastních Dědeček, Holan, Hrabě, Wernisch. Témata úsměvná, pokožkovitá, obskurní i strašidelná. Nejmíň polovina všech problémů na vrub ženskejch. (To jsou ještě dost tolerantní, nemyslíte?) Že to drží při sobě, neračte váhat. Celá deska rámována jakoby bilanční tendencí pokročile středního věku - na začátku andělé, na konci se sejdeme v ráji… ale neděste se a hlavně se nenechte nachytat. Je ráj a je Ráj. A pak taky RaJ. Yarda Pichlík

BLUE EFFECT - 2CD, edice 'Beatová síň slávy' (Supraphon, a. s. 04) - Buch-buch tut-tudut - a už všichni stojej na židlích a důvěrně známé mňouky Hladíkovy kytary stoupají prozářeným ovzduším, vzácné sporé sluneční paprsky ještě trochu osvětlují hrob tuzemské rockové hudby, zavírající se nad ní na příštích 20 let. Málokdy jsem si ji za těch 35 let tak vychutnal, jako teď ve sluchátkách. (Jeden Mišík v pravým uchu a druhej vzadu v hlavě, trochu vlevo.) Tak (a jak taky jinak by měla ?!) začíná výběrovka jedné z nejslavnějších českých kapel a zároveň nejzáslužnější vykopávkový počin široko daleko časem zpět. Z hrobu exhumovali: Vojtěch Lindaur, Radek Diestler a Radim Hladík. A sarkofágy vydaly relikvie netušené. Záležitosti, které sám jejich autor pokládal za ztracené 25 let. První disk obsahuje nahrávky vybrané podle hlasování posluchačů Radia Beat, doplněné dle úvahy autorů výběru o pár klíčových záležitostí, publikem možná již opomenutých. Jedná se vesměs o klasiku, ale nedá mi, abych nepřipomněl aspoň pár svých (anit)hitových oblíbenců: 'Fénix' (zde ovšem 'You'll Stay With Me' a už se Semelkou místo odešedšího Mišíka), 'Blue Effect Street' právě s tím Mišíkem, 'Deserted Alley', hutná na tu dobu až překvapivě, 'Popínavý břečťan', co se chvílemi pne jakoby podle kolíku stounovské 'Bitch' (která je ale mladší!) a leze za sluncem, postupně, pomalu, ale furt. Mišíkova tehdejší angličtina je obdivuhodná, srovnáme-li ji s dnešními výpustky některých našich mladých nadějí. A Kozlova basa je divotvorná jak jistej americkej hrnec. Nejvíc asi v 'I Like The World (Sun Is So Bright)'. Později pak 'Ej, padá, padá rosenka' se sóly kytary a kláves, rozjetými do něčeho zcela nepodobného tehdejší obecné art-jazzrockové nudě. Říkám si teď, že jsem tenkrát asi tohle všechno nedocenil. Holt telecí léta, byl tu Olympic a tak… huu! Ovšem 'Avignonské slečny z Prahy' jsou na mě složitý i dnes, to soráč. Druhou část tohoto více než 2apůlhodinového přídělu tvoří raritní nahrávky. Zčásti živáky z r. 1973 z divadla Rokoko: 'Černý kříž' - Semelkova reakce na okupaci země 68, 'Armageddon' - Kůstkova apokalyptika, 'Greedy Ivy' - zas ten břečťan, tentokrát zpívaně (Semelka) a na 17 minut - a stejně dlouhá 'Má hra', která byla z původně získané verze zkrácena na polovinu (!). Většinu z toho jste nikdy neslyšeli a vzhledem k dokumentární hodnotě vám nesmí vadit kvalita záznamu a hlavně srozumitelnost zpěvu, typická pro živáky z té doby. Hudebně nelze zařadit jinak, než 'maso'. Z této várky mě poněkud rozčiluje (to říkám DOST mírně) jen Hladíkův 'Dort', hardoš-skoro-metloš s textem slušně řečeno jednoduchým. Následuje mysteriózní studiový 'Golem' s O. Veselým a pak už překvapivě nalezené záznamy z archívu plzeňského divadla Alfa, kde se jedná o Hladíkovy kompozice k pásmu z básní J. Wolkera. Tady je kvalita záznamu skvělá a kromě Semelky tu Wolkerovy verše zpívá i Martin Koubek a hlavně Jana Kratochvílová. Jelikož jde o rok 1979, je tu ještě Kratochvílová Kratochvílovou, dávno před tušením svých budoucích reinkarnací, před nimiž bych dnes raději vylezl na kandelábr. Myslím tím v hlase sexuelno, v hlavě jasno. V bookletu se kromě přesně datované, chronologicky neúprosné historie skupiny dozvíte i něco o tom, jak zasáhla v době puberty naše přední odborníky, jakými jsou Lindaur nebo Konrád a uvidíte pár zajímavejch fotek. A až si lehnete na zem a pustíte si to pořádně nahlas, bude to všude kolem vás a vy možná pochopíte, jak to měl Hladík se Slowhandem a co to vůbec byly ty šedesátý. Ale to musíte poslouchat ušima a ty 2 17timinutovky nepřeskakovat. Yarda Pichlík