Že
by vánočně? Jo - tůdle! Tak teď píšou všichni. A stejně je pozdě.
Tak: Měl jsem kamaráda Milana. Dost se chlastalo. Nemyslím jenom
ten den, o kterém chci psát. Myslím vůbec. Ale ten den samozřejmě
taky. A jak tak v tě Luně sedíme, on najednou povídá 'Mě tadydle
už tři dny bólí... já mám asi infarkt - hahaha! Už si další
nedám, jdu domů...' a držel se při tom za srdce. Taky jsme se
zasmáli. Druhej den jsme se dozvěděli, že umřel. Na infarkt.
Měl jsem v práci kamarádku Věru. Vážila 140 kg a bylo jí dost
nejen na váhu. Byla to skvělá ženská. Léčila se u jednoho doktora
v jiném okrese, každejch 14 dní si jezdila nechat pálit ucho
elektrodou, aby neměla hlad. A neměla. Jedla jeden den zvířátka
a druhej den kytičky, jak jí nakázal a pila k tomu nějakej žabí
hněv. A skutečně zhubla 35 kg za rok. Stala se jeho druhou nejúspěšnější
pacientkou. Pak u nás v práci umřeli dva lidi (jsme pověrčiví
na série tří) a Věra odjela na dovolenou do Chorvatska s otázkou
'Že ještě nebyl třetí?' 'Nebyl', řekl jsem. 'Dávej na sebe pozor.'
Řekla: 'Budu.' V Chorvatsku za tejden umřela na infarkt. Měl
jsem kamaráda Pepu. Naučil jsem ho kulečník a on mě v něm pak
porážel, skoro kdy chtěl. Jako tandem jsme byli neporazitelní
a vyhráli jsme dvakrát turnaj sídliště. Místo dětí měl psa Filipa
a byl mu dobrým otcem. A kalil poctivě takovejch 30 let a když
mu to vlezlo na játro (na mozek ne), přestal a 3 roky abstinoval.
Nikdo nevěřil, že to vydrží, leč stalo se. V hospodě pil neperlivou
Aquilu a jedl k tomu jabka a banány. Nedal si mimochodem ani
řízek (i když už mohl, protože jaterní testy měl dávno lepší
než já ). Konzumoval poctivě dietní nesmysly, ze kterejch bych
já umřel do tejdne. No... Tak ten Pepa umřel 4. XII. 2001, samosebí
na infarkt. Naproti tomu Churchill. Ten žil do 85 s flaškou
whisky denně. Náš sanitář Honza J., zvaně Otec Piva, pije 55
let 20 piv denně, je asi 20 let rozvedenej (takže se asi extra
nestravuje) a ve svejch 71 má jaterky... no taky lepší než já...
(Hmm...) A pak jsem znal ještě Alexe Varfalviho, co bojoval
u Voroněže 'na ta druha strana' (myslel Wehrmacht), kterého
neviděl jíst nikdo nikdy, přičemž bez flašky borovišky byl spatřen
jen 1x, někdy v roce 1952, když v Teplicích došla (to ji stejně
vypil on). No a když před 2 lety umřel, bylo mu skoro 83 a o
těch JEHO testech se vám zdá málokomu. A co z toho všeho plyne?
Chcete ponaučení, jo? MOC chcete? Tak jestli čekáte něco jako
'Nedržte diety, jsou na prd - pojďte na panáka!', tak marníte
čas a naději. Jak snad pochopeno, vypíchl jsem případy víceméně
exotické. Znám taky dost takovejch, co to mají opačně, neboli
přímo normálně. Ale určitě (a tím se nakonec přece jen k tomu
přelomu roku dostáváme) to nechce nějaký pošahaný předsevzetí.
To je SHV. (Systém Hovno Vyřeš.) Stejně už ho před půlnocí 31.
XII.-1. I. nestihnete. Jenom tak ňák normálně, civilizovaně,
průběžně... jak onehdy řekl můj vzácný přítel Mgr. Jan Ž.: 'Atmosféru
vánoční laditi budeme tak, abychom se neožrali před obědem.'
A tak by to možná mělo bejt celej rok, třeba Angličani to mají
zahrnuto v bontonu zcela nekompromisně. A kdyby vám někdo hnojil
mozek, že ode mě to jako sedí, dělejte, že neslyšíte. Zkrátka
VŠEHO S MÍROU! Jenom musí člověk vědět, s kterým. Já jich znám
nejmíň 5 a u některejch by to nevyšlo. So go ahead and be fuckin'
happy, all you good old girls and boys! Posílám vám jako PF
svou zkurvenou páteř. Jarda Pichlík
Že
by vánočně? Jo - tůdle! Tak teď píšou všichni. A stejně je pozdě.
Tak: Měl jsem kamaráda Milana. Dost se chlastalo. Nemyslím jenom
ten den, o kterém chci psát. Myslím vůbec. Ale ten den samozřejmě
taky. A jak tak v tě Luně sedíme, on najednou povídá 'Mě tadydle
už tři dny bólí... já mám asi infarkt - hahaha! Už si další
nedám, jdu domů...' a držel se při tom za srdce. Taky jsme se
zasmáli. Druhej den jsme se dozvěděli, že umřel. Na infarkt.
Měl jsem v práci kamarádku Věru. Vážila 140 kg a bylo jí dost
nejen na váhu. Byla to skvělá ženská. Léčila se u jednoho doktora
v jiném okrese, každejch 14 dní si jezdila nechat pálit ucho
elektrodou, aby neměla hlad. A neměla. Jedla jeden den zvířátka
a druhej den kytičky, jak jí nakázal a pila k tomu nějakej žabí
hněv. A skutečně zhubla 35 kg za rok. Stala se jeho druhou nejúspěšnější
pacientkou. Pak u nás v práci umřeli dva lidi (jsme pověrčiví
na série tří) a Věra odjela na dovolenou do Chorvatska s otázkou
'Že ještě nebyl třetí?' 'Nebyl', řekl jsem. 'Dávej na sebe pozor.'
Řekla: 'Budu.' V Chorvatsku za tejden umřela na infarkt. Měl
jsem kamaráda Pepu. Naučil jsem ho kulečník a on mě v něm pak
porážel, skoro kdy chtěl. Jako tandem jsme byli neporazitelní
a vyhráli jsme dvakrát turnaj sídliště. Místo dětí měl psa Filipa
a byl mu dobrým otcem. A kalil poctivě takovejch 30 let a když
mu to vlezlo na játro (na mozek ne), přestal a 3 roky abstinoval.
Nikdo nevěřil, že to vydrží, leč stalo se. V hospodě pil neperlivou
Aquilu a jedl k tomu jabka a banány. Nedal si mimochodem ani
řízek (i když už mohl, protože jaterní testy měl dávno lepší
než já ). Konzumoval poctivě dietní nesmysly, ze kterejch bych
já umřel do tejdne. No... Tak ten Pepa umřel 4. XII. 2001, samosebí
na infarkt. Naproti tomu Churchill. Ten žil do 85 s flaškou
whisky denně. Náš sanitář Honza J., zvaně Otec Piva, pije 55
let 20 piv denně, je asi 20 let rozvedenej (takže se asi extra
nestravuje) a ve svejch 71 má jaterky... no taky lepší než já...
(Hmm...) A pak jsem znal ještě Alexe Varfalviho, co bojoval
u Voroněže 'na ta druha strana' (myslel Wehrmacht), kterého
neviděl jíst nikdo nikdy, přičemž bez flašky borovišky byl spatřen
jen 1x, někdy v roce 1952, když v Teplicích došla (to ji stejně
vypil on). No a když před 2 lety umřel, bylo mu skoro 83 a o
těch JEHO testech se vám zdá málokomu. A co z toho všeho plyne?
Chcete ponaučení, jo? MOC chcete? Tak jestli čekáte něco jako
'Nedržte diety, jsou na prd - pojďte na panáka!', tak marníte
čas a naději. Jak snad pochopeno, vypíchl jsem případy víceméně
exotické. Znám taky dost takovejch, co to mají opačně, neboli
přímo normálně. Ale určitě (a tím se nakonec přece jen k tomu
přelomu roku dostáváme) to nechce nějaký pošahaný předsevzetí.
To je SHV. (Systém Hovno Vyřeš.) Stejně už ho před půlnocí 31.
XII.-1. I. nestihnete. Jenom tak ňák normálně, civilizovaně,
průběžně... jak onehdy řekl můj vzácný přítel Mgr. Jan Ž.: 'Atmosféru
vánoční laditi budeme tak, abychom se neožrali před obědem.'
A tak by to možná mělo bejt celej rok, třeba Angličani to mají
zahrnuto v bontonu zcela nekompromisně. A kdyby vám někdo hnojil
mozek, že ode mě to jako sedí, dělejte, že neslyšíte. Zkrátka
VŠEHO S MÍROU! Jenom musí člověk vědět, s kterým. Já jich znám
nejmíň 5 a u některejch by to nevyšlo. So go ahead and be fuckin'
happy, all you good old girls and boys! Posílám vám jako PF
svou zkurvenou páteř. Jarda Pichlík 
