MLADÍ & NEŠKODNÍ 'Kolej Live !!!' (D. I. Y. 01, 68:23 min., 15 skladeb) Těžko říct, proč CD muselo opsat redakční 'kolečko', když stejně 'skončilo' u mě (který si o něj říkal hned). Ale už k disku. Zamrzí 'uměle-trampský' obal i chyby na něm, pominout nelze absenci kontaktu na kapelu; a asi by (s ohledem na jednotlivé hudebníky) neškodilo připsat co kdo složil/textoval. Nic na tom přece nemění fakt, že je to 'jen' živák! A už k radostem: nelze přeslechnout slušný zvuk (Jirka Zámečník! - czech made), líbí se mi jak už má dnes kapela zažitý tutovky 'Svítá', 'Ráno' i můj oblíbený 'Klid' (fajn housle Míly Uherčíkové), které hraje snad od začátku bytí. Sóla jednotlivých členů osmičlenného bandu nejsou samoúčelná, ležérnímu i 'dramatickému' Petrovi Beranovi je vždy rozumět. Hudba je to spíš poklidná, do bluesova, byť se band občas rozjede dost fest (a dvě zpěvačky TO místy ještě zvedaj). Trubka a saxík si rozumí a texty nejsou blbý; ty jejich 'vokurky pivo sádlo…' prostě žeru. A radost poslední - přizvání druhdy folkového záchranáře Libora Kollmera (ex Lipeto) do druhé bonusovky 'Votevři se lásko'. A ta první, reggae 'Máchovo jezero', ta je Babaletu, ne? (kont.: Mladi.Neskodni@seznam.cz, 0602-870 475) Radek Strnad
Dostal jsem od svých vypečených kamarádů, pohybujících se ve velkém světě rockového showbussinesu bigbeatové megapole Ústí nad Labem, cédéčko výše zmiňovaných neškodných ku recenzi. Dostal jsem ho proto já, aby případná a očekávaná negativní recenze tzv.nepadla na jejich hlavy a nebyli v hudebních kruzích ústecka znemožněni. Ať si to jako odnese někdo jinej, v daném případě já. Jelikož na nic v žádné kapele nehraji a klidně v tom nehraní můžu pokračovat i nadále, jakous takous recenzi předkládám. Vypeču však já je, alébrž místo kritické smršti se dostaví skoro až pochvala. CD Kolej Live jsem si pustil několikrát s následujícím sledem líbivosti. Nic moc, hudební kulisa, docela dobrý. Jednoho dne jsem zkrátka zjistil, že se mi docela líbí, ale…. Teď k tomu ale. Příšerný obal, konkursem na hodině kreslení v jeslích by se dal pořídit lepší. Deska je zbytečně dlouhá, zkrátit ji ze 70 na klasických 40 minut by ji jen prospělo. Kupříkladu vypuštěním povídání typu oskár vtipkár lídra skupiny páně Berana. Jinak se mi ale sound kapely docela líbí, jak už jsem uvedl v jiné recenzi, zaděláno na hity radiového typu by tam bylo. Místy taneční věci prokládané nářezy s houslovými sóly ne nepodobnými legendární polské folkrockové skupině Krzak. Prostě přátelé, co jste tajně doufali, že to zdrbnu, promiňte, ale poslouchal jsem je rád aniž bych je musel mít každý den, ale aniž bych vypínal přehrávač. Zkrátka Mladí a neškodní. Dan
   ZKAMENĚLÁ NEPOSKVRNĚNOST - Doors! Dveře do krajiny poznání…Kapela, která skončila smrtí svého frontmana a duše vší tvorby dne 5. VII. 1971 - a přece je jako jediná z těch opravdu starejch, až mastodontních brána bez reptání na milost, ba milována i nynějšími teenagery. Proč asi? Materiál pro psychologa, ne-li psychiatra. Že by témata stále žhavá? Asi na věky. Hlas - magie sama. Podmanivá teatrálnost (a dnes už si může Morrisona nastudovat na videu každej [blbec]). Tvář i celkový Jimův design opravdu vulvoborecký - kdo nerozumí (?) - konzultujte svého gynekologa - a možná by se ještě další důvody našly. Třeba úžasná melodická invence, aranžérská a hráčská (i improvizační) zdatnost celé skupiny. Tenkrát jsme si mysleli, že to definitivně skončilo. Někteří chtěli i úplně přestat poslouchat hudbu (že jako to bez něj už nemá cenu), veršovat (protože dtto) a dokonce i píchat holky (to nám dlouho nevydrželo). Jenže pak to přišlo: Jedna záhrobní deska za druhou. Kdo to na nás ušil? Přeživší tři členové, firma Elektra nebo Jim z Onoho Světa? (Nehlaste se všichni!) Nejdřív 'American Prayer' , pak 'Alive She Cried', 'Doors In Concert', v r .1997 dokonce 4CD většinou dosud nevydaných záznamů - joj! A nedávno tribut, na který by rovněž slušelo udělat si čas: 'Stoned Immaculate' - písně Doors v podání dnešních kapel, přičemž ve většině titulů spolupůsobí doorsácký kytarista Krieger, někde i klávesák Manzarek a bubeník Densmore. V pěti číslech všichni zusammen a v pěti je taky Morrison - ze záhrobí. Nejlíp tu pařej Stone Temple Pilots v 'Break On Through'. A v 'Roadhouse Blues' zpívá s Jimem i John Lee Hooker - přimíchán v roce 2000, jak kdyby spolu stáli na jednom pódiu. (No, od letošního prvního letního dne už na něm stojej opravdu.) Jen ti Train nemuseli 'Light My Fire' tak zkurvit. Úplně bezkrevný - proč tam vůbec jsou a že vůbec hrajou! Producent Ralph Sall odvedl geniální práci. Nemixoval Jimovy řečičky do nově natočené hudby tak, že to tam jde! A kousky známých skladeb Doors do hudebních základů zúčastněných skupin. Vznikly místy 'nové písně'. Musí mít ty Doors v malíku a přitom má fantazii i cit. Nicméně - bude ještě hůř: Elektra hodlá vydat zhruba 8 (+-) 2CD Live z amerického turné 1969 - 70. Série se jmenuje 'Bright Midnight Records' a výběr 'Best of' z toho celého, 'Bright Midnight Live In America', je už na pultech. A zas uslyšíme, co jsme ještě neslyšeli. The Story of the Doors, ač dávno stoned, ve stavu immaculate stejně goes on. Tak si račte utrhnout od huby, ať máte doma taky něco pořádnýho! Jarda Pichlík
   SPIRITUALIZED 'Let It Come Down' (BMG 01) 'To sou jasný 60ky, ale tak nějak současný', pravil o 6. albu (vč. dvou živáků) Spiritualized CDj Bigles, zjara ještě Doma pouštějící oldies. A přitom MÁ, i NEMÁ pravdu. Z novinky 'Do It All Over Again' dýchne psychedelie 60. let, jak si s ní zkraje 90. poradili Stone Roses či Happy Mondays a melancholickou, hlubším hlasem zpívanou 'Don't Just Do Something' (ty sbory a smyčce!) jakoby šéfík bandu Jason 'Spaceman' Pierce opsal od Cohena; vlastně právě taková na Leově novince dost chybí. Neubrečený smutek, paráda… Nadupaná a dramatická 'Out Of Sight' co další hit alba odkazuje na orchestrální 'hrátky' Pink Floyd z časů Atom Heart Mother, aby 'The 12 Steps' i dík foukačce bluesrockově uháněla k lepším (horším?) zítřkům. A písničkářská 'The Straigh…' vše zklidní a následující 'I Didn't…' i ztiší. Vygradovaný soul 'Stop Your Crying' zas s 'floydovským' symfoňákem a sborem nepovažuji za nejlepší song alba, ale klip má skvělej. Kdopak asi vymyslel ten fór nechat v jeho závěru orchestr rozbít nástroje i židle? FiXa by to neuměla líp! 'Určitě jsme nechtěli natočit retroalbum', říká Jason a má recht. To pestré, dnes ničemu nepodobné a díky orchestru vděčné CD nenudí ani po více posleších proto, že je tu stále co objevovat. A nacházet. PS: Na tour Pierce zredukuje symfoňák na 13 fráčků, ale i tak to bude nářez. Kdy u nás? (Info www.dedicated.co.uk/spirit.htm a www.no-fi.com/spiritualized/index.htm) Radek Strnad
   Aleš Brichta - AMERICAN BULL (Popron Music 01) - Tak já už vím, jak to ten Brichta dělá a proč se mi poslední Arakain zdál tak jalovej: on si ty nejlepší věci skladuje pro svoje sólovky. Aspoň o textech to platí skoro stoprocentně. Nejsou tu totiž stupidity ani absolutní rýmovánky celých slov... stejně tu ale tu a tam NĚCO jakoby schází... nebo mám říct nesedí? (Ale co? - To kdybych věděl!) Štěpnost a údernost Roškaňukových a Machových melodií je nesporná, nejvíc se na první poslech vryje první a poslední (hele - náhodou zrovna obě Mach!). Největší darda je hned titulní otvírák, z něhož vane krásná nostalgie. Charakterizuje ho Brichtův vskutku hrdinskej hlas - a já mu tu Ameriku docela žeru - ten si na ni nehraje, ten ji žije! Jenom nás při některých slovech zamrazí vzpomínka na září... Nevím o žádné vyslovené slabině, o ničem, co by mě rušilo, ať už jsou to sequencery (jojo, ne že dechy, vážení, ale takhle je to) nebo holky ve sborech (Feriová & Badurová) spolu s Izaiášem a samotným A. B. (nejvíc v tomhle směru píše 'Nekonečná' - nástupy refrénu jsou skutečně impozantní) či jediná Jandova melodie, která svou stavbou autora celkem přehledně odkrývá. Opravdu dobře jsem se pobavil závěrečným nápadem - udělat píseň o pojídačce cukrářských vymožeností jako rap. Doufám, že tím chtěl autor textu a interpret v jedné osobě symbolicky zařadit onu tupaňu tam, kam patří, tj. do subkultury mne bytostně žeroucí (chcete-li to raději bez sykavky...). Celkově tedy vede určitě Brichta nad svým domovským týmem. Ovšem hlavní dojem, který si z témat jeho dílek odnáším, je že ho většina ženskejch nějak sere... (jejej - přece je to nakonec mezi námi, ani to tak netrvalo!). Přemejšlím, jestli to náhodou nemám taky tak. A třeba jo a třeba to tím chtěl právě naznačit. (www.arakain.cz) Jarda Pichlík