25. 4. 99 Namche Bazar (3.500 m n. m.) - Everest hotel (3.800 m n. m.) - Khumjung (3.700 m. n. m.) - Namche Bazar - Odpočinkový aklimatizační den. A jak bývá dobrým zvykem, lítáme jako kuny. Nad Namche Bazarem se nalézá pověstný Everest hotel. Postavili ho Japonci - jako luxusní záležitost s výhledem na již zmíněný vrchol světa. Počítali s bohatou klientelou, která za pohled na ten bájný kopec (pěkně z pohodlí hotelu) bude ochotna solit a solit. Nějak přitom nepočítali s nadmořskou výškou, takže se pěkně přepočítali. Bohatí klienti přistáli na travnatém letišťátku mezi svahy, obdobě to letiště v Lukle, akorát že se tam hůř přistávalo, protože je to vysoko, a to počasí se taky spíš zkazí, ihned se poblili z výšky, a pak je v lepším případě dva dny bolela hlava a bylo jim špatně, v horším případě to vodnesli vejškovou nemocí, jako když vyšije. Tyto veselé historky značně přispěly k tomu, že se z luxusního hotelu stala hodinová atrakce pro trekaře proudící pod Everest pěkně po svejch. Kdo si to totiž pěkně nevodšlape a nerozdejchá sám, má smůlu. A penězma si tak maximálně může utírat tu poblitou hubu. Nad Namche totiž už končí legrace a začíná oblast, kde i přes značnou informovanost každý rok na akutní horskou nemoc zemře pět až šest příliš horlivých trekařů. V partičce Míra, Iva druhej Míra, Honza s Janou, Doutna a já vyrážíme na jakousi okružní 'jízdu' po okolí Namche. Začínáme právě výšlapem k exkluzivnímu hotelu. A kousek nad Namche to přijde, ten veliký okamžik. Překonáme terénní vlnu a objevují se před námi. Všichni. Všichni ti světoví obři tam stojí, obráceni k nám svou vlídnou tváří. Vpravo největší věž na světě Ama Dablam - 6.800 m n. m. (v překladu prý PRSA MATKY ZEMĚ, takže je bohyně matka má dost špičatý), jedna z nejkrásnějších přírodních soch, tyčící se osaměle jaksi uprostřed gigantického údolí. Za Ama Dablamem neskutečný monumentální masiv Nupce (7.900 m n. m.), za ním vyčuhuje osmitisícovka Lhoce (8.500 m n. m) i Lhotse Šar a úplně vzadu, tak nějak nenápadně juká jejich král - černý trojúhelník Everestu (8.900 m n. m.) - se svými téměř devíti kilometry a majestátným chocholem z vířících mraků a sněhu okolo hlavy. Tisíckrát jsem to viděl na fotkách, tisíckrát v televizi. To všechno je nic. Teď stojím skoro ve čtyřech tisících a ještě neuvěřitelně daleko, ale přesto blízko a hlavně: o pět kilometrů výš je hradba hor s takovým mysticko-energetickým potenciálem, že to nemůže vzít ani foťák za sto tisíc. Myslím, že podobné pocity se honí hlavou každému z nás. I Doutnák, který už tento pohled absolvoval několikrát, přiznává, že ho to stejně vždycky 'veme'. Vyndávám svojí zlatou Minoltu, ostatní svoje zlaté Prakticy, Canony, Fomei či Leicy v rozmezí 1.000 - 30.000 Kč a chvíli se ozývá jen cvakání spouští i samospouští. Samozřejmě navštívíme i hotel postavený pošahanými Japonci. Ceny jsou však kupodivu lidové, tedy stejné jako všude v okolních vesnicích. I tak jsme tam - naše skupinka a pár trekařů - jediní hosti. Halt je to krapet z ruky. Taková hospůdka na mýtince s luxusním výhledem. Lehce začajujeme, a pak už jen ve třech - Mirek, Doutna a já - vyrážíme dál. Ostatní se vrací do Namche. Sestoupíme do kamenné vesnice Khumjung - 3.700 m n. m. Je tu škola založená a dotovaná Hillarym. Hillaryho - legendárního přemožitele Everestu - tu mají vůbec rádi. Lodže se velmi často pyšní společnou fotkou s Hillarym a Tenzingem. Tenzing je koneckonců rodák z Namche Bazaru. Hillary také údolí Khumbu často navštěvuje a rozhodně pro místní obyvatele udělal hodně, ať už ve vzdělávání, nebo třeba v otevření Himalájí vysokohorské turistice a místním tak zajištění solidních, na nepálské poměry skoro až nevídaných příjmů. V Khumjungu se taky nachází údajně nejvýše položená pekárna na světě - ve výšce 3.790 m n. m. (myslím, že na náhorních plošinách v Andách se asi peče ještě víc, ale co, já jsem ve vyšší pekárně ještě nebyl).
      Dan