¨ CHCEŠ JEDNU DOXICHTU! (A TU DRUHOU DO RUKY)? - Ze čtvrtka 13. na středu 12. prasince se v ústeckym Kladívku hejb koncert ústeckých těles Kristýna, ZEN a Doxichtu! Původně měli dorazit i D. Baan (LT), ale těm to zřejmě stačilo v pondělí 10. v Nároďáku... Finišovali vygrančení ZEN, na něž se (v Kladívku údajně poprvé) jal (řádně napařený) lid pařit. I Pižlíno před tim mával u stolu tak dlouho paličkama (a půlitrem), že se mu pak ty dvě dřívka kapku pletly. Jenom druhý demo 'Zenith' furt ne a nej vyjít... Kristýna se na samý závěr vytáhla coverem bří Nedvědů 'Stánky' - řádně metalově zrychleném. Velká pochvala, snad si u nich 'nakoupim' i příště. Víc prozradí profil v čísle min. 'Bavíme se na úkor sociálních problémů a z vážných věcí si děláme srandu,' tvrdí o svých textech 5členní nováčci (nikoliv Nováci) Doxichtu! Spolu to (na základě hospodskej řečí) zkoušej +- 1/2 roku a všichni, vyjma bicující Ály Uhlířové (ex P. Kentaura), jsou prý bez předchozí muzikantské zkušenosti - totální samouci. Pradědou z Makedónie se může pochlubit Leon Tomev (zpěv), předky Romana 'Stoupy' Tupého (kytara) si lze domyslet, podobně jako u Zdeňka 'Mufa' Fabiána (basa), jen na Honzu Bezděka (kytara) mne nic nenapadá (že by rocker - lamač dívčích srdcí?). Za jakéhosi svého mentora považují Krystýního Jirku Beránka, od něhož 2 texty převzali a 2 napsal speciálně pro ně. Po kupě jich maj 9, včetně 1 španělkovky. Už jen názvy leccos napoví: Bezdomovec, Pivo je ráj, Důchodce, Mongoloidní dítě... Na demíčko se zatim moc necejtěj, nejdřív se chtěj pořádně sehrát. O sobě dále tvrdí, že 'sme banda bláznů, co má ráda muziku' a svůj název si obhajují jako 'počeštělej, hezkej sranda název, který se hodí k textům'. Zeptáte-li si mne, cože to vlastně hrajou za styl, odpovím: 'Pche, to bych taky rád věděl', obžalovaní tvrdí: 'nechcem to zaškatulkovávat, ale základ je bigboš, plus trochu gotiky, rock'n'rollu a mírně to líznout punkem'. A komu se to nelíbí, ať si... dostane jednu Doxichtu! (a tu druhou do ruky?!). Emilio + foto
¨ LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ SI ZA TEPLA VYCHUTNALO 20 TISÍC NÁVŠTĚVNÍKŮ - Cirka tolik lidu prý vylákala slunečným počasím velmi vydařená sobota 29. září do prostor litoměřického Mírového náměstí i přilehlých k degustaci vína, burčáku, medoviny a dalších 'kloktadel'. A nejen bumbáním byl člověk živ; muzikantskými porcemi se tu kasala dechovka Vinšovanka, rockem střihlí lidoví folkaři Čechomor, příp. stále populárnější Děda Mládek Ilegal Band těžící z živého odkazu 'praotce' Ivana. Menší pódium na parkánech patřilo Kečupu, teplickému rádiovému popíkovi a naživo docela rockerovi Milanu Daimovi s kapelou, který co chvíli oddaným 'šestnáckám' připomínal, že zrovna dohráli svůj velký hit 'Nepovím stůj' (z posl. desky 'Zubatej svět') a později místní, krz tvrdé odnože jdoucí Existenci. V letním kině na Střeleckém ostrově uzavřely koncertní sezónu ag. Modrý z nebe (www.modryznebe.cz) kapelky Zvykneme si a Jack si udělat hračku (www.jsuh.spi.cz). Úderem 14.00 hodiny si to náměstím štrádoval historický průvod v čele s králem na koni, rytíři ve zbroji, vlajkonoši, trumpetisty, nebo třeba chlapíkem na vysokých chůdách. Jinak jste za 50,- Kč vlezného mohli spatřit kovářské umění v tzv. historické, kostýmní sekci, kde se rovněž dali pořídit různé 'dobovky', z plíšku vyrobiti mini píšťalku na krk, urobiti svíčku, 'pokecat' s orlem (kánětem) apod. O kus dál to roztáčeli kolotočáři, stánkaři točili pěnivý do kelímku. A i když se Vinobraní vztahuje k právě k onomu ovocnému moku, my sme upřednostňovali onen pěnivý a snad i proto ho interně přejmenovali na Pivobraní. Emilio + foto
¨ JOŽO zpíval V MASCE Pana BUBÁKA (a o novince 'Elán 3000' ani necek') - Už asi víte, že dvacetiletý slovenský ELÁN v úterý 9. října na DeoForte Tour 2001 vyprodal ústecký Zimní stadion. Pořádající Honza Crew si tedy může mnout ruce, i když na té akci taky klidně mohli prodělat. Znáte to - v Ústí jeden nikdy neví. A nikoho tu asi ani nezajímá, že třeba lístky na koncerty Elánu v Lucerně (kus á pětikilo!) z kas mizely jak potravinová pomoc v Afganistánu. Co říci o předskokanech NO NAME? Jsou mladí, svěží, stran melodií maj za ušima (jak to ty Slováci dělaj?!), ale kdyby ty jejich dva hity nehrála rádia tak často, užil bych si jich na koncertě víc. Ovšem kdyby je tak často nehrála rádia, asi by s Elánem jezdil ktosi iný. Začarovaný kruh... Ale lid, jemuž band kecy trochu podkúril, a dokonce slíbil (a nedal) slivovici, je bral za své a radostně si žily pretínal s nimi. 'Vašo je miláček, zlatíčko, pusinka, Jožo je dnes ňákej divnej. Bubák…', prohodila jakási dívka v mém okolí, když (prý slušivě) ofousalý Patejdl tak v třetině show zpíval svůj-jejich hit z největších, táhlou a mile melodickou Ja viem. A taky si k tomu střih sólo na kláves. Jo jo, je od Joža fakt fajn, že občas pro zpestření a odpočinek pustí k mikrofonu i některého z dalších svazáků. Vedle Vaša si tak v Ústí škrtla i další šedá eminence kapely, kytarista a zpěvák Ján Baláž (viz foto). Ale když dal třeba Ulicu, neznělo to ani tak neuvěřitelně jako spíš ne uvěřitelně. Na tenhle song už maj zkrátka páni z Elánu moc velká bříška. A kdybych věděl, že během koncertu dojde i na dávný generační protestsong Mláďatá, snad bych i kapele přinesl velký dárkový koš. Uvnitř by byly květy, piškoty, pantofle, velká lupa, křížovky, suchary a šest zrcátek. To největší Jožovi. A též by se Boss měl vyvarovat skladeb, na které už hlasově nestačí. Oč lépe než třeba Čaba neblázni! zní aktuální Otázniky, napsané pro novinku Elán 3000! Ne že by mě ten song nějak zvlášť bral, boom porevolučních euforických písní o (a k) Pánu Bohu už doufám máme za sebou. Někdy ale zkrátka není koho (jiného) se zeptat… Ale už k radostem návratu z nenávratna. Potěšila Stužková (ta nostalgie!), při níž světla měnila hlavy diváků v lentilky, hřáli 'bezdomovečtí' Tuláci v podchodoch, ze sedadel zvedla purpleovsky přitvrzená Čo je? Čo je? Čo chceš? s nezbytnými klávesy 'Lorda' Patejdla. A kdyby čistou radost z Let It Be napadrť nerozbila Mláďatá, mohl to být vrchol! Takto ale slávu vyžral ploužák-oplodňovák Láska, a každopádně i z ledu vydupaná rozlučková Voda čo ma drží nad vodou. Nezazpívat ji, asi by měla kapela problémy. Lidí přišlo opravdu dost. Ač (dle mého) mělo jít původně o tour k nové desce, během show o ní ni slovo nepadlo. Nové kousky kapela hrála tak dva, i tak se ale jistě naplní slova z ústecké tiskovky Jožo Ráže 'Novinku vydáme do roku 3000'. Jo, jasně, Jozífku, už teď dumám, v jaké formě si ten majstrštyk poslechnu. Snad jako poslední bizon na Zemi, třeba v těle Miss Universe a dost možná jako třešňový květ. Bral bych ale spíš švestkový. Bejt tak pak slivovicí… Radek Strnad, foto: Honza Hrad
¨ V ROUDNICI ŘÁDIL ARAKAIN a FORREST GUMP! - Stejně tak se totiž jmenuje poslední fošna jedné z nejznámějších, nejvyhledávanějších a nejprodávanějších skupin v oblasti metalové muziky (zdroj: www.arakain.cz), která do roudnického S-KLUBu Pod Lipou (www.sklub.com), resp. ve stejné budově upíchnuté sportovní haly, zavítala v sobotu 29. září. Supportem jí byli místní rockeři Vynález zkázy, pražský uchylně rock'n'rollový kvartet Skwar a prvotřídní odlitek originálu - čeští Judas Priest Revival. Pravda, narváno zrovna nebylo - dle provozního a pořádajícího Pavla 'Rockyho' Vaška dorazilo cca 500 hrozičů, ale kdo chtěl, 'konzik' si na 100 péro užil (viz. kámoš Martin T.). Sic zvukový možnosti sálu nebyly nijak výrazný (nebo to kurvil zvukař?), ale čim blíž k bednám ste stáli, tim líp pro vás. Od '82. existující ARAKAIN v čele s 'jednowokym králem' Alešem Brichtou (viz. foto) potvrdil pověst koncertní tutovky, jejíž mechanismus je do posledního tónu naprosto přesně seřízen - bez debat, profíci. Jen by se to chtělo trochu víc hejbat a ne tam stát jak solný 'brusky', sveřepě se soustředící na každej akord jak na maturitní otázky - kurva, wodwaz, neee?! Takže to zas zachraňoval Brichta s čadícím retkem mezi prsty a klišovitým zvedáním nohy na r-bednu. Přídaveček sice zazněl, ale co sakra Metalománie? Rozumný se ukázalo řešení přesunout set Jidášových pohrobků do prostor (sakra o dost) menšího
S-klubu. Ne snad, že by na velkym neměli co dělat, naopak, ale většina přítomných mániček odpadla právě po A-kainech. Breaking The Law, Living After Midnight, Painkiller, Metal Meltdown - potřebujou tyhle historický zářezy nějaký komentář? Věrni 'imidž' nepřekonatelného originálu (černý kožený hadry, zpěvák místo hlavy vyleštěný koleno), potvrdili Judas Priest Revival zároveň své kvality. Jinak zdravim chlapíky, který S-KLUB rozjeli a snažej se dělat něco pro kulturu na Roudnicku - 'ať to stojí, co to stojí'. PS: Znáte S-club 7? Tak ty s tim vážně nemaj nic společnýho... Emilio, foto: David Vancl (http://ries.roudnice.net)
¨ Už je to jasné! FRANTA FRANK JANAČÍK po mně jde. Rozhodl jsem se reagovat na neslušné narážky FRANKA (bývalého člena kapely FERIT) otištěné v Ústeckých přehledech (10/01) a na vtipně naaranžované internetové stránky kapely, kde jsem označen jako dlužník. Myslím, že skutečně 'dlužím' členům a našim fanouškům vysvětlení o co tu vlastně jde. Nebudu však nikoho z bývalých členů FERITU urážet a pomlouvat jen zkusím zhruba vysvětlit co se vlastně stalo. V letech 1994 - 98 se FERIT formoval v sestavě: bicí - DAVID BUŠEK, kytara - JIŘÍ KARPJUK, basa - FRANTA JANAČÍK, kytara - zpěv - RADEK ŠVEJDA. Je to už pár let od rozpadu téhle sestavy FERITU, ale myslím, že dokážu přesně říci co tomu předcházelo. V těchto letech FERIT docela slušně vydělával po vesnických tancovačkách a bylo zapotřebí kapelu vybavit vhodnou hudební aparaturou, aby se ušetřilo na placení neprofesionálních služeb tehdejšího zvukaře, který mne svým přístupem přímo ničil. (Tady by se hodilo říci, že už se asi nikdy nezmění a jeho jméno raději vynechám, neboť bych mu nerad ublížil více než si ubližuje sám.) Cílem tedy bylo nakoupit aparaturu, kterou by bylo možné ozvučit naše produkce na většině tehdy námi navštěvovaných sálech a kulturních zařízeních. Finanční možnosti a prostředky byly mizivé a tak nezbývalo, než se vrhnout do spárů leasingové společnosti, která nám tak ochotně své služby propůjčila. Prvním krokem bylo zaplatit akontaci z celkové částky, která nebyla na naše poměry malá a tak jsem prodal co se dalo a hurá do toho. Zhruba 80% šlo z mé kapsy a zbytek dali kluci (někdo věnoval honoráře za pár kšeftů, někdo úspory) a začalo se splácet. Nezastavilo mne tehdy ani pomyšlení, že jim zaplatíme o 50% více než jsme si vypůjčili. Nebyl to problém, vydělávali jsme skutečně dost a všechno také bylo jednodušší. Teď jsme mohli skutečně zlepšit kvalitu zvuku a navíc ušetřit peníze, které putovaly do rukou zvukaře. Někde jsme mohli díky tomu slevit a někde jsme tyhle peníze dělili mezi nás. Nepsaná domluva v kapele zněla: 'čtyři roky to kluci musíme vydržet a až vše bude zaplaceno, máme majetek, který se procentuelně rozdělí mezi členy a další dobrá zpráva, že za každý kšeft máme pro každého z nás ušetřenou stovku' (doufám jen že dokázat tohle tvrzení není problém, jelikož si schovávám všechny účetnické záležitosti, které s tím souvisí. Průměrný počet kšeftů za měsíc byl 10. Parádně to také fungovalo bohužel však jen necelý rok. Pak se všechno zhroutilo a to právě proto, že se bubeník a basák rozhodli se vším skoncovat, protože se jejich zaměstnání, rodina, a muzika najednou velmi špatně daly zvládat. Také jsem měl problémy a to i přesto, že jsem - na rozdíl od ostatních členů - neměl žádné jiné zaměstnání, pouze jsem se staral o to, aby bylo kde a za co hrát. Odchodem kluků jsme na chvilku přestali fungovat a vydělávat. Všechno zůstalo na mně. To se ví, splátkový kalendář se nedá zastavit. Taky jsem skutečně dlužil a to bohužel víc, než jsem byl schopen vydělávat. Tak zvaný podnikatelský záměr měl tedy velké mezery se kterými jsem skutečně nepočítal, neboť myšlenka 'ČÍM VÍCE SE HRAJE, TÍM JE TO LEPŠÍ' mě zcela naplňovala a ostatní naopak spíše zabíjela. Od roku 1997 až do roku minulého jsem prodělával skutečně 'krásné' chvíle. Na splátky nebylo kde vzít, což se projevilo i v životě soukromém. Nadělal jsem si spoustu nepřátel. Abych splátky uhradil, musel jsem aparaturu samozřejmě pod cenou prodat, což ovšem zdaleka nestačilo a nakonec jsem skončil na policii jak největší lump. V té době mi tohle řešení připadalo nejrozumnější, i když bylo nezákonné. Možná, že se to dalo vymyslet i jinak, ale to bych na to nesměl být sám. I přes tohle velký nedorozumění si myslím, že FRANTA, JIRKA i oba DAVIDOVÉ jsou fajn kluci a samozřejmě dobří muzikanti. I když jsou to zdánlivě peníze, které tuhle partu rozdělily, sám od sebe vím, že v tom bylo také něco docela jiného - něco co souvisí s tím, co každý cejtí, když tvoří muziku. Repertoár zaměřením určitě každému z nás neodpovídal a dlouhé ponocování často v nepříjemném prostředí… a pak i rozdílné názory na muziku atd. Nicméně stalo se a já jsem zas o něco chytřejší, ponaučen předchozími nezdary. S pomocí přátel a rodičů jsem však všechno zaplatil a už jsem zase v pohodě a zpívám si 'jaký si to uděláš, takový to máš', je to fakt, viděl jsem to jinak. Zas to funguje, ale jak dlouho, to se uvidí. Je však nepochopitelné, že si FRANK a možná i ostatní z bývalých členů myslí, že jim náleží, co jsme si domluvili. Sami se na všechno vykašlali a mě v klidu nechali potopit. Pro podnikání URČITĚ NEJSEM ideální typ. Tohle mi určitě nevyšlo i když to alespoň chvilku fungovalo, ale vždycky jsem byl férovej. Myslím, že i proto jsem se dostal zase do normální hladiny a mám kolem sebe zas pár slušných lidí a kamarádů a jsem za ně vděčnej. VŠICHNI - MILUJTE SE A MNOŽTE SE, RADEK ŠVEJDA - FERIŤÁK