Ve čtvrtek 4. 11. vzpomeneme nedožitých narozenin významné ústecké osobnosti - profesorky Jitky Švábové. Narodila se 4. 11. 1911 v Ústí n. O. Zemřela náhle 30. 6. 2003 (na základní umělecké škole) ve věku nedožitých 92 let uprostřed právě probíhajícího Mistrovského kurzu sólového zpěvu Evy Randové. Paní profesorka prožila bohatý a obdivuhodný život, svou uměleckou činnost milovala až do samého konce. Byla plna nápadů, které svým studentům předávala. I v posledním školním roce 3x týdně vyučovala. Mistrovský kurz s mezinárodní účastí vedla již po 5. Mezi její žáky patřila řada osobností, v prvé řadě světoznámá umělkyně Eva Randová, úspěšný Richard Haan, Dalibor Tolaš, Karel Hanuš, Ladislav Mlejnek a další. Začátky jejího hudebního mistrovství vznikají v Ústí n. O., kde prožívala dětství i mládí. Ke zpěvu ji vedla maminka, která sama výborně zpívala. Vystudovala konzervatoř v Praze a soukromě navštěvovala italské učitele zpěvu. Poznala tak různé metody a sbírala zkušenosti. Po válce se rozhodla učit, s rodiči odešla do Ústí n.L. Do r. 1952 se zde obětavě věnovala výuce sólového zpěvu, na svém místě byla dokonalou a úspěšnou profesionálkou. Na sólovou pěveckou dráhu připravila okolo 40 sólistů z celkového počtu asi 500 studentů. Z ústecké divadelní scény lze např. jmenovat Miroslavu Kalašovou a Jiřího Endršta. Mimořádné ocenění za dlouholetou a velmi úspěšnou pedagogickou činnost v oboru sólového zpěvu - medaili Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury, jí udělil ministr kultury 8. 11. 2001. Na návrh Ústecké hudební akademie byla také v r. 2001 za úspěšnou pedagogickou činnost a k životnímu jubileu 90. narozenin přijata do ústecké Síně slávy. Do přípravy studentů vkládala své dlouholeté zkušenosti, ale také se neustále vzdělávala. Učení i studium zpěvu považovala za velkou duševní práci, která je sice velmi náročná, ale musí se uskutečňovat s opravdovou láskou. Bez zpěvu si život nedovedla představit. Byla úspěšnou učitelkou sólového zpěvu i lidsky moudrou ženou, mnohostrannou silnou osobností, plnou pracovního a životního elánu. Mezi její životní kréda patřily například tyto názory: ‘….každý žák je individualita, ke každému se musí přistupovat jinak. Každý má nějaké dispozice - kladné i záporné. Kladné se musí využít a záporné opravit, nebo se s nimi smířit - to je úkol pedagoga. Studium zpěvu by nikdy neměl být “diktát”, ale luštění a pak i odhalení individuálních schopností žáka. Moudří říkají, že hlas je labilní orgán srovnatelný se srdcem. Začínající pedagog by nikdy neměl přenášet jen zkušenosti z vlastního studia. Měl by se ustavičně vzdělávat. Učení i studium zpěvu je velká duševní práce, ovšem učitel i žák ji rozhodně musí mít rád.’ Čest její památce! Její jméno by nemělo být nikdy zapomenuto! Mgr. Marie Peterková
(inf. na www.zpravodaj.ceskatrebova.cz/osobnosti/Vavrinova.html)
Ve čtvrtek 4. 11. vzpomeneme nedožitých narozenin významné ústecké osobnosti - profesorky Jitky Švábové. Narodila se 4. 11. 1911 v Ústí n. O. Zemřela náhle 30. 6. 2003 (na základní umělecké škole) ve věku nedožitých 92 let uprostřed právě probíhajícího Mistrovského kurzu sólového zpěvu Evy Randové. Paní profesorka prožila bohatý a obdivuhodný život, svou uměleckou činnost milovala až do samého konce. Byla plna nápadů, které svým studentům předávala. I v posledním školním roce 3x týdně vyučovala. Mistrovský kurz s mezinárodní účastí vedla již po 5. Mezi její žáky patřila řada osobností, v prvé řadě světoznámá umělkyně Eva Randová, úspěšný Richard Haan, Dalibor Tolaš, Karel Hanuš, Ladislav Mlejnek a další. Začátky jejího hudebního mistrovství vznikají v Ústí n. O., kde prožívala dětství i mládí. Ke zpěvu ji vedla maminka, která sama výborně zpívala. Vystudovala konzervatoř v Praze a soukromě navštěvovala italské učitele zpěvu. Poznala tak různé metody a sbírala zkušenosti. Po válce se rozhodla učit, s rodiči odešla do Ústí n.L. Do r. 1952 se zde obětavě věnovala výuce sólového zpěvu, na svém místě byla dokonalou a úspěšnou profesionálkou. Na sólovou pěveckou dráhu připravila okolo 40 sólistů z celkového počtu asi 500 studentů. Z ústecké divadelní scény lze např. jmenovat Miroslavu Kalašovou a Jiřího Endršta. Mimořádné ocenění za dlouholetou a velmi úspěšnou pedagogickou činnost v oboru sólového zpěvu - medaili Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury, jí udělil ministr kultury 8. 11. 2001. Na návrh Ústecké hudební akademie byla také v r. 2001 za úspěšnou pedagogickou činnost a k životnímu jubileu 90. narozenin přijata do ústecké Síně slávy. Do přípravy studentů vkládala své dlouholeté zkušenosti, ale také se neustále vzdělávala. Učení i studium zpěvu považovala za velkou duševní práci, která je sice velmi náročná, ale musí se uskutečňovat s opravdovou láskou. Bez zpěvu si život nedovedla představit. Byla úspěšnou učitelkou sólového zpěvu i lidsky moudrou ženou, mnohostrannou silnou osobností, plnou pracovního a životního elánu. Mezi její životní kréda patřily například tyto názory: ‘….každý žák je individualita, ke každému se musí přistupovat jinak. Každý má nějaké dispozice - kladné i záporné. Kladné se musí využít a záporné opravit, nebo se s nimi smířit - to je úkol pedagoga. Studium zpěvu by nikdy neměl být “diktát”, ale luštění a pak i odhalení individuálních schopností žáka. Moudří říkají, že hlas je labilní orgán srovnatelný se srdcem. Začínající pedagog by nikdy neměl přenášet jen zkušenosti z vlastního studia. Měl by se ustavičně vzdělávat. Učení i studium zpěvu je velká duševní práce, ovšem učitel i žák ji rozhodně musí mít rád.’ Čest její památce! Její jméno by nemělo být nikdy zapomenuto! Mgr. Marie Peterková
