DĚČÍNSKÝ SNĚŽNÍK MEZI TATRAMI
Lepší počasí než tento víkend už letos nebude, řekla s nadsázkou rosnička uprostřed týdne před sobotou 18. září. Kdo tomu neuvěřil dost prohloupil. Od pondělka už to byl typický podzim, který si pochvalují jenom houbaři. Co že se to tu sobotu vlastně dělo? Přes 3 desítky účastníků načalo již 3tí desítku tradiční dálkové jízdy Děčínský Sněžník, jejíž profil se tradičně PROFILUJE Středohořím, Krušnohořím a letos zčásti i pohořím Lužickým. Ranní trasa podle Labe si vyžádala různé zateplovací kombinace, a tak u někoho nechyběly ani pletené prstovky. Po 15 km tak každý s radostí odbočil vpravo, aby se náročným stoupáním z Těchlovic trochu prohřál. Přejezdem Homolky jsme 320 m nad hladinou (moře) a je nám tepleji. Za Benešovem už shora topí a když vstoupíme do kraje pískovcových skal, dálková trasa se mění v příjemný výlet. Krásnou pasáží několika skalních bloků a poskládaných romantických prvků - les, silnice, železnice, říčka - jsme v obci skláře Kittla, dnes v rekreační podobě známé více jako Kytlice. Zde po doplnění kalorií a tekutin šplháme na jeden z nižších hřebenů Lužických hor a sedlem mezi Hřebcem a Malou Tisovou sjíždíme do Chřibské. Tak zvanou ‘Povinnou trasou’ - přes Jetřichovice do Hřenska, kterou každý nejméně jednou v roce musí objet (aby se sklonil a vyjádřil úctu tomuto krásnému kraji), se podle Labe vracíme do Děčína. Krušnohorskou magistrálou proti proudu se šplháme přes Maxičky opět mezi pískovcové skály a k dosahu jmenovce dnešní trasy. Odbočka na vrchol není v itineráři, a tak ve směru na Tisou, Petrovice a Krásný Les ukrajujeme Krušnohoří. Neuváženě i přes místo, kde se prohání tatrovky a jiní silniční obři. Plné tam, prázdné zpět, pak prázdné tam a plné zpět. Kde se staví dálnice, je pro cykloturistiku místa málo. Návrat do údolí Labe nás konečně dovádí do cíle letošní 6. dálkové jízdy. Jejich celkový bonus je v cíli tolik, co stačí na 2násobné objetí republiky. Té skvělé partě, která to v červenci zkusila jednou, na to stačilo 5 dní. M. Konopásek
a + b = d
Pravděpodobně to byl tento jednoduchý vzorec, který dal vzniknout zajímavé sportovní disciplíně. Když za a dosadíme kolo a za b běh, na cílové čáře to umocníme stopkami, výsledkem je duatlon. Tehdy to bylo to jenom na zkoušku a ejhle máme tu 3. ročník. Příjemně překvapilo počasí, když nám z toho udělalo slunečný podzimní den, překvapila účast, když se prezentovalo na 30 aktérů i urputné boje v čele závodního pole - v kategorii ‘akademiků do 17 let’. Střížovický okruh, v jehož délce 5,16 km je rovinatá část na rozdejchání plicních vaků, kus na kochání se zátiším pravého rybníka a výhledem na masiv Krušných hor, místo na ztrátu tempa nebo lapení druhého dechu v závětří úvozu, náročné masáže lýtkových svalů při kličkování s kopce dolů, a zkouška vytrvalosti a vůle při opětovném výběhu, který se v mnoha případech mění v rychlou chůzi. Závěrečná rovinka po panelech s finišem do stoupání, které načítá celkové převýšení tratě na 110 m, opět mění nohy v kusy olova. Je-li v závodě týmů vpád do cílové čáry pokynem pro start týmového kolegy do 2 stejných okruhů na kole, je pro jednotlivce náročnou adaptací ztuhlých běžeckých svalů na cyklistický kmih. Rozdílná výkonnost zamíchá pořadím a na konci závodu je všechno jinak, než při střídání běžců. Takový byl i ročník letošní, na kterém byly rozdány 4 sady medailí. Uznání patří samozřejmě všem! Malý prostor tohoto měsíčníku, který vůbec není sportovní a přesto nám místo poskytuje, je určen pro vítěze: Míla Makovský z Ústí n. L., Ondřej Skalický z Teplic, Michal Kubáč z Teplic a dvojice Konopa-Kalita z Ústí n. L. (seřazeno od nejnižší věkové kategorie). M. Konopásek
DĚČÍNSKÝ SNĚŽNÍK MEZI TATRAMI
a + b = d
