u DĚJINY MĚSTSKÉHO DIVADLA V ÚSTÍ N. L. - 10. část - V r. 1984 je jmenován šéfem opery dirigent Petr Jonáš. Jeho nejbližší spolupracovníky se stali dirigenti Jan Zbavitel, Miloš Krejčí, sbormistr a dirigent Michael Lorenc, režisér Josef Novák a výtvarníci Vladimír Šrámek a Dana Svobodová. V r. 1885 přešel J. Zbavitel do Brna. Ale z Ankary se vrátil dirigent J. J. Wolf, který - po odchodu M. Lorence do Prahy převzal vedení sboru. V 2. polovině 80. let se s operou rozloučil vynikající sólista a dlouholetý člen ústecké scény - basista Vladimír Zapletal. Do Prahy odešel tenorista Vojtěch Filip, barytonista Vratislav Kříž a basista Vitalij Bíma. Do Liberce přešel tenorista Jiří David. Sopranistka Jitka Slavíčková odešla učit na konzervatoř v Teplicích. Pert Jonáš postupně angažoval nové sólisty: sopranistku Zdenu Klocebovou, Hanu Jonášovou, altistku Věru Páchovou, barytonistu Dalibora Tolaše, Jaromíra Březinu, Petra Matuzska, Vojtěcha Nalezence a basistu Ladislava Mlejnka. Jonášova éra byla předznamenána nutností na dlouhých 5 let přijmout a přizpůsobit se rekonstrukci divadelní budovy. Před uzavřením divadla byly na repertoáru skvosty operní literatury: Její pastorkyně a Rusalka. Velký ohlas mělo uvedení Offenbachových Hoffmanových povídek, Puccinyho Bohema a Orffova Chytračka. Nejvýznamnějším počinem bylo uvedení 2 československých premiér. Diváci zhlédli Verdiho Loupežníky a Donizettiho Marii Stuartovnu. Opera se se svým divadlem ne 5 let rozloučila slavnostním představením Prodané nevěsty. Další významnou událostí v období Jonášova působení byl úspěšný zájezd operního souboru do Dánska v r. 1989, kde ústečtí uvedli Mozartovu operu Don Giovanni a Figarovu svatbu (nastudované v italském originálním textu) a koncert z Mozartova díla. Po návratu náhle zemřel vynikající sólista tenorista Jiří Železný. Začátkem r. 1990 P. Jonáš z funkce šéfa opery odešel a byl jmenován ředitelem Státního divadla. V průběhu rekonstrukce historické divadelní budovy, která - oproti původnímu záměru - trvala téměř 6 let, byl umělecký provoz velmi omezen. Hrálo se v provizorních podmínkách Domu kultury a především na zájezdech. Přesto se umělecký soubor podařilo udržet, dokonce došlo ke zvýšení jeho kvalit, zejména baletu a orchestru. Velkou zásluhu na tom má především dirigent František Babický, který do vedení opery nastupuje v r. 1992 a choreografka a taneční pedagog Elita Erkina, byla pověřena vedením baletního souboru. Do orchestru, baletu a operního souboru přichází poměrně velké množství umělců z Ruska a Ukrajiny, kteří se pro divadlo stali velkou posilou. O pokračování 2 etapy dostavby Státního divadla bylo rozhodnuto v r. 1988. Úvodní projekt Ing. arch. Rudolfa Bergera, zpracovaný podle projektového úkolu Ing. arch. Milana Krejčíka, zahrnoval zkušebny baletu a operního sboru, část divadelních dílen, experimentální scénu, kavárnu, klub divadla, kanceláře administrativy a ubytovny pro členy divadla. Ukázalo se však, že realizace obou etap je pro Státní divadlo finančně neúnosná. Proto bylo v r. 1991 rozhodnuto o novém dispozičním řešení 1 etapy dostavby a o změně původního uživatelského 2 etapy dostavby. Otevření historické budovy kulturní veřejnosti bylo plánováno na 17. 12. 92. Za dramatických okolnost však k němu nedošlo. Ředitelem divadla byl v té době Petr Jonáš. V předvečer otevření Magistrát města z důvodu nepřipravenosti proti tomu zasáhl, ředitel byl odvolán a divadlo několik měsíců zůstávalo pod provizorním vedením, rekonstrukce dále pokračovala velmi pomalu a stavba provozní budovy, která je propojena s budovou historickou, byla na čas úplně pozastavena. V té době divadlo téměř nehrálo. Na místo ředitele nastoupil 16. 6. 93 Josef Novák, který zde předtím dlouhá léta působil jako operní režisér. V létě se také divadlu vrátil původní název Městské divadlo Ústí n. L. (pokračování v prosincovém čísle) Mgr. Marie Peterková
u ŘÍJNOVÉ HVĚZDNÁ OBLOHA V SYCHRAVÉM LISTOPADU - Slunce se již blíží k zimnímu slunovratu, dny jsou tedy již velmi krátké, konce měsíce Slunce zapadá již v 16 h a v poledne svítí jen 18° nad jižním obzorem. Měsíc bude v novu 12. a v úplňku 26. 11. ve 21 h, tentokrát během úplňku mine zemský stín na rozdíl od úplného zatmění během říjnového úplňku. Z planet bude dobře viditelná Venuše na ranní obloze nad východem v souhvězdí Panny, 10. 11. bude blízko srpek měsíce a vytvoří s naší Jitřenkou nápadnou dvojici jasných objektů. Kolem 16. 11. se jasná Venuše bude vyskytovat asi 4° severně od hvězdy Spica. Vysoko nad jihem již na popůlnoční obloze bude zářit planeta Saturn v souhvězdí Blíženců, nedaleko pod jen o něco slabší dvojicí jasných hvězd Castor a Pollux. Již menším dalekohledem spatříme Saturnovy krásné prstence. Koncem listopadu Saturn vychází již ve 20 h. Za svítání se také již nízko nad východem bude objevovat naše největší planeta a nápadně jasná Jupiter, kolem které 4. až 5. 11. bude procházet ještě jasnější Venuše a vytvoří spolu také velmi nápadnou dvojici. Ve středu 10. 11. kolem 6. h ranní si za jasného počasí, které je však bohužel v listopadu vzácností, můžeme všimnout nad východem pěkného seskupení Venuše, Jupitera, hvězdy Spiky a srpku Měsíce. A ještě na závěr v poslední listopadový den bude ve 22 h Měsíc pouze 2° pod již zmíněnou hvězdu Pollux a tak nám ji spolehlivě pomůže na obloze poznat. Kolem 17. 11. možná také spatříme nějaké ‘padající hvězdy’ z meteorického roje Leonid, kterého aktivita však již klesá a výraznější maximum s větším počtem prolétajících meteorů se neočekává. Tomáš Janík (jazzer@centrum.cz)
u HUDEBNÍ NEWS Z ÚLu, aneb víte, že..?: Vskutku výtečná a jistě i náročná výstava ‘Hudba Ústí’ mapující hudební scénu (nejen) v UL (nejen) v 90. letech v Muzeu pofrčí do 31. 12.? u Stavbařští punkáči Z formy (6. 11., Božák TP) se pořád hlásej do různejch hudebních soutěží? u Dalibor ‘benzín’ Janda přijede 10. 11. do knihkupectví Beran na autogramiádu? u Experimentální black-metálová úderka Morlok (Mormo & Guldur/WYRM) vydala první počin ‘The Invincible’? u Druhé CD female-punkových Rose Means Rose už je nějakou dobu na spadnutí? u Příjemný obchůdek HEZKÝ DOMOV (mj. keramika, dekorativní a upomínkové předměty, aranžované květiny, přikrývky, polštáře, ložní prádlo, dětské kolekce) sídlí od zač. října na Masarykově ul. pod Zverimexem (a s muzikou má prd společnýho)? u Nová kometa na ústecké hudební dráze se zove Planej poplach? u Stránky ústecké zábavové kapely hrající též vlastní věci U. X. B. (foto) najdete na: www.uxb.wz.cz? u Poprvý se do Ústí přifaří jedna z nejvyhledávanějších slovenských sranda úderek Horkýže slíže (18. 11., Corso, zahřejvači: Hraczki)? u Benefiční KONCERT PRO nejlepší KOČKU na světě na podporu chovu gepardů v ZOO UL se mj. za superhvězdné účasti J. Záhorovského uskuteční 25. 11. v Svč. divadle opery a baletu (ex Městské divadlo)? u Posilou u mikrofénu se ve Vlnola-punk-bandu Vozataj stal jakýsi-čísi Barby? u Se panáčkové nejen z této grůpy stahují do +-nové nálevny ‘U Kováře’ poblíž Zverimexu? u Do boje se žízní před časem vytáhla zrekonstruovaná Chaloupka? l Sedmá vlna brousila 2. 10. v krásnobřezenském klubu Rebeca, kde taky došlo pívo? u Pro změnu ve znovuobnovených prostorách diskotéky Apollo (nyní ‘New Apollo’) žhavili koncem října drát mj. Tryskáči a 16. 11. tu chystaj Kaťáky? u Dřívější lesbian & gay club Eurobar se přetransformoval v club Pexes? u Mostecký náckové zprudili mj. i několik Ústečáků 9. 10. při (jako) slavnostním otevření hudebního klubu a galerie Za vraty ve Vtelně u Mostu? u 22. 10. se bývalý klub Doma oficiálně přetransformoval v současný klub Doma, kde krom diskoték chystaj např. Dolores Clan, Chinaski apod.? u Určitě i muziku uslyšíte z v říjnu otevřeného cine-cafe Silencio (www.silencio.cz) fungujícím pod vedením Karla Honsy ml. v prostorách býv. Bia U Libušky? u Zájemci do výběrového řízení na stoličku k bicím nápadně připomínající vytáčecí stoličku ke klavíru se mohou hlásit na emiliod@seznam.cz?
u HUDBA ÚSTÍ - Alternativní hudební scéna v Ústí n. L. v 90. letech - Muzeum města Ústí n. L. (přízemí) - do 31. 12. (pá) - Výstava se snaží zachytit nejdůležitější momenty, jež se udály na ústecké rockové scéně v l. 90tých. Chronologicky je zachycuje 12 skel a stolek u videa. Začíná sklem věnovaným Tanečním besedám Českomoravského podpůrného spolku (ČMPS) vzniknuvšího spojením činností, jíž vyvíjeli Vladimír Dundr, Miroslav Vaňkát, Václav Pištora a Milan Makovec, tehdy členové hudební skupiny Základní Pištora, s aktivitami hudebníků okolo brněnského Dunaje. Máme zmapovanou II. Taneční besedu ČMPS - proběhla 7. dubna 1990 v Božtěšické hospodě. Poslední Taneční beseda ČMPS ve sledovaném období se konala 17. listopadu 2000 v Café restaurantu Kulturního domu chemiků a nesla pořadové č. 28. Přejděme dále k časopisům Scene Report a Nové ústecké přehledy, společně hudební dění na ústecké rockové scéně velmi dobře mapují. Obě redakce jsou či byly spojeny se jmény Milana ‘Freda’ Pištěka, Radka Strnada a Jiřího ‘Blackfoota’ Šerého. Nulté číslo hudebního občasníku (dá se říci téměř měsíčníku) Scene Report spatřilo světlo světa v srpnu 1990. Časopis se dále rozrůstal a shromažďoval více a více informací jak z domácí, tak světové hudební scény. Poslední číslo vyšlo po skoro 2leté přestávce v r. 1996. Výše zmínění členové redakce vydali koncem února 1998 první číslo Nových ústeckých přehledů, jež až do současnosti pro ústecký region přinášejí každý měsíc rozsáhlý kulturní servis. Dalším periodikem zrozeným v Ústí a zabývajícím se tentokrát ‘československou’ metalovou scénou byl fanzin Darkness Actual. Jeho autory jsou Petr Homolka a František Štorm, členové kapel Unclean resp. Master’s Hammer. Vycházel nepravidelně, přibližně 4krát ročně v l. 1990 - 96/97. Dostáváme se k ústeckým klubům působícím před vznikem rockového klubu Tukan. Jednalo se o VŠ - Klub a následně U - Klub, nalézající se v prostorech vysokoškolských kolejí na Klíši a o M - klub, později Albis klub, na Mírovém náměstí 25 v prostorech dnešního Emca. Zde se konaly společné koncerty kapel, tzv. Albis Pub Session. Dále se hrálo po hospodách a kulturních domech. Ve dnech 31. července a 1. srpna 1992 se konala první akce v Tukanu nazvaná First Action in Tukan. Byl prvním opravdovým rockovým klubem v Ústí n. L. Nalézal se v prostorách bývalého kina v Klíšské ulici, bylo majetkem Spolchemie. Ta ho pronajala skupině lidí, v čele s Petrem Roubalem, a zpočátku jej i finančně podporovala. V jeho prostorech se konalo mnoho hudebních akcí a jako svou zkušebnu ho využívalo několik ústeckých kapel. Vzniklo zde studio, v němž své demo natočila například skupina Olbram. Poslední akce tu proběhla 24. června 1993. Klub změnil provozovatele, jimiž se stali Luděk Křenek a Milan Lehmann - přetransformoval se v rockový klub Zeppelin. Uskutečnili se zde 2 velké přehlídky rockových kapel, Zepp-festy. Zanikl v únoru 1995. V l. 1993 a 1994 proběhly v Zubrnicích 4 ročníky festivalu Zubrštok. Jeho pořadateli byli členové kapely Ješitný Jolan. Na gymnáziu v Jateční ul. vznikl ve školním r. 1993/94 studentský časopis Minimax, jehož hlavním redakčním cílem bylo sledovat dění na gymnáziu a kulturní události ve městě. Vycházel až do r. 1998, mezitím se stal periodikem Sdružení ústeckých středních škol. Skupina lidí okolo redakce Minimaxu uspořádala na podzim r. 1994 v areálu gymnázia festival Jatečstock, dočkal se pokračování v l. 1995, 1996 a 1998. Další sklo mapuje menší ústecké festivaly ve 2. pol. 90tých let. Rockové mejdany v Národním domě pořádal v l. 1993 - 96 převážně Otto Bartoň z kapely Dlažební kostka. Jeho hlavním cílem bylo dovézt do Ústí mladé skupiny z ostatních koutů Čech. Tradice Koncertu pro psí útulek přetrvává dodnes v podobě Útulek festu. Střecha se dočkala jednoho pokračování v r. 1999, jejími pořadateli byla skupina lidí okolo kapely Harper’s Bazaar. Habrák ‘98 se stal jedním z největších ústeckých hudebních festivalů. Jeho 2. pokračování v r. 1999 však skončilo neslavně, a to jak pro pořadatele obou ročníků Hynka Tichého, tak pro všechny ostatní. Milan Lehmann z RC Zeppelin se posléze stal dramaturgem rockového klubu 4ka, nalézající se od r. 1994 na adrese Masarykova 10, Ústí n. L. Jeho provozovatel Petr Kostiha klub postupně přetransformoval v restauraci s kulturou Pub IV resp. Doma. Hudební akce probíhaly rovněž v baru Činoherního studia. Poslední sklo se zabývá převážně metalovou scénou konce 90. let, soustředěnou zejména kolem krásnobřezenského klubu Axel a v určitém období i klubu Kladívko. Na stolku u videa naleznete vzpomínky na festival Hudba.Ústí.00. Při pořádání festivalu spojily své síly ČMPS a agentura HeroZeroNegro, jež na podzim r. 1999 začala pořádat festivaly Campostella. Plakátová stěna je koncipována zleva doprava a doplňuje páteř výstavy jednotlivými koncerty, propagačními plakáty a v neposlední řadě zbylými upoutávkami na opakující se akce umístěné ve sklech. Důležitý je zde střed stěny, kde jsou zachyceny Vánoční koncerty The Boom. První se konal již v r. 1990 a kapela drží tradici dodnes. Další podstatnou akcí jsou koncerty u příležitosti narozenin Pavla ‘Bažiho’ Bažanta, takzvané Birthday Party. Plakáty naleznete nad Vánočními koncerty The Boom. (řada doporučených webů je dostupná na www.muzeumusti.cz/Vystavy/Prizemi/Hudba/weby.htm) Filip Šucha (suchaf@centrum.cz)
u KARTSEN BOTT - Galerie Emila Filly v Ústí n. L. (Budova Muzea, 2. p.) - 10. 11. (st) - 9. 12. (čt) - Mezinárodní projekt Česky - Deutsch je pořádán na základě pozvání Fakulty užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. a ve spolupráci s ústeckou o. p. s. - Lidé výtvarnému umění - výtvarné umění lidem. Je pokračováním dlouhodobého programu umělecké spolupráce mezi německou finanční metropolí Frankfurt n. M. a industriální oblastí severních Čech. V Ústí se představí frankfurtský umělec Karsten Bott a český umělec Michal Pěchouček (foto). Program umělecké spolupráce mezi Frankfurtem a severními Čechami byl zahájen výstavou ‘Buon giorno, Casanova’ na zámku Duchcov, ve kterém světoobčan Casanova napsal své paměti. Tato první výstava prezentovala práce 10ti německých umělců, z nichž většina studovala na renomované akademii Städelschule Frankfurt am Main. M. Pěchouček byl jediným českým umělcem na výstavě zastoupeným; jeho pozvání bylo signálem našeho zájmu o vzájemnou spolupráci. Vzhledem k rozdílné společenské situaci v obou regionech je zřejmé, že umění z nich vyrůstající se také vyvíjí odlišnými směry. A právě tento silný kontrast uměleckých pozic činí vzájemnou komunikaci tak zajímavou. Projekt Česky - Deutsch tvoří 2 výstavy od sebe navzájem velice koncepčně a esteticky odlišné. Oba participující umělce ovšem spojuje jejich zájem o princip fyzického nebo mentálního shromažďování. Název projektu, který evokuje slovníkové heslo, je vyjádřením přesvědčení, že přes všechny společenské, ekonomické i kulturní rozdíly mohou tyto 2 regiony vzájemně komunikovat, a to na základě společných historických kořenů. Třetí částí dlouhodobé spolupráce mezi Frankfurtem a severními Čechami se stane připravovaná výstava českých umělců ve Frankfurtu v r. 2005. Mezinárodní projekt je pořádán pod patronací velvyslance Spolkové republiky Německo v Praze Dr. Michaela Libala a primátora města Ústí n. L. Mgr. Petra Gandaloviče. Finančně ho podpořily Siemens, Česko-německý fond budoucnosti, Město Frankfurt n. M., Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, Lidé výtvarnému umění - výtvarné umění lidem, o. p. s., Město Ústí n. L. a Ministerstvo kultury ČR. Vernisáž proběhne v úterý 9. 11. 04 od 17.00 v Muzeu města Ústí n. L. (2. p.) Dr. Phil. Burkhard Brunn a Mgr. Michal Koleček, PhD.
u SNAČÁLA NĚBÝLO V TĚPLÍCACH NIČEVÓ:Ni džéza, ni blůsa, ni klůba… I tut pojavílsa taváryšč Bog i skazál: Job étu diskotéku! I vot postál džezklub - i býla kultůra. Bývala tam předtím (před TÍM?) diskotéka - aspoň jak ONI tvrdí. Já jsem o tom neměl tušení. (Diskotékám se vyhýbám, neboť mám poměrně vyvinutý pud sebezáchovy.) A svého času tu prý fungoval i gay-club - kdo ví… Z toho mám taky prdelosvěr. Naštěstí zas jednou slaví triumf teorie spontánního vyrovnávání tlaků, která jinak platí jen v panenské přírodě: diskošek pro tupouny, jakož i nejrůznější buzerace je totiž odjakživa v Teplicích dostatek, a tak v inkriminovaných prostorách v ul. 28. října, č. 12 vznikl minulý měsíc JAZZclub. To ještě opravdu v Teplicích nebylo. Předchozí projekty - Radar (Novosedlice), Knak (Řetenice), Božák (Šanov II.) měly a v případě posledního dosud mají nepopiratelný význam a historickou zásluhu, ale taky jeden společnej handicap: poněkud odstředivé umístění, tedy pro většinou vážených teplických měšťanů z ruky. TOHLE je ale v centru. (To jsem zvědavej, co teď praskne - jestli byli lidi líný jenom na docházku na větší dištanc, nebo na kulturu an sich. Nevím, jak vy, ale já svým Tepličanům věřím - že to bude to druhý…) Ne tak Jarda Purkyt, takto nájemce zmíněných prostor a provozovatel klubu. Tahle duše vorosená (nevím, jak jinak ho označit) se zřejmě domnívá, že prostě na kvalitu lidi přijdou. (Není on náhodou takovej ten příslovečnej Malejarda?) Klubík má překrásné architektonické rozpoložení, velkou kapacitu, příjemně zatepleně fungující osvětlení, barmanku, která jakobyzvokavypadla (!) Noře Jones (ale bacha: nešahat a nekrmit - jde o dceru pana vedoucího, Šárku Purkytovou!)… No a co všechno ještě tenhleten klub má…? Třeba galerii v přístupové chodbě, kde vystavují tepličtí velikáni od Kremla po Vacka - a ty jejich zplodiny vůbec nejsou marný! Na úpravě designu se investičně, ale i osobně manuálně podílel i majitel zdejších prostor, pan Martin Jakeš. Každopádně ale v popředí všeho je hudba. A té se tedy pan Purkyt ráčí věnovat, jen co je pravda! Na neoficiální premiéře klubu tu hrál Luboš Pospíšil, což moc do jazzu není, ale že by to bylo na škodu? Navazující říjnový program se hemží značkovými jmény, mezi nimiž dominuje Gumbo Ondřeje Konráda, Jamie Marshal nebo Osian Roberts. V listopadu se v pátek 12. dočkáme koncertu Jana Spáleného a jeho ASPM. V budoucnu by měl být poskytován prostor lecčemus, co zavání kvalitou. V oblasti hudební lze věřit panu ‘kulturnímu referentovi’ Purkytovi - svůj vytříbený vkus už během prvního měsíce provozu prokázal (viz výčet výše). Hospodu má na triku jeho krásná dcera, nebezpečně podobná té multigramyové umělkyni, jak výše upozorněno, zatímco o kulturu se stará on osobně. A pokud to půjde dál jako dosud, nelze než spokojené chrochtat. Jak již z premiérového představení vyplynulo, J. P. se nebrání ani vlivům para- až non-jazzovým. Proto nejsou do budoucna vyloučeny všelijaké mišíkoviny, C&K vocaloviny, hrubo- a andrštoviny a jiné vymyšleniny… Velkou výhodou je, že pan nájemce není na provozu klubu existenčně závislý. Jakožto brambůrkový král této republiky má těžiště živobytí zcela jinde - ve výrobě skutečně kvalitních, sériovou machou nezkurvených křupavých pochutin. To znamená, že nemusí brát všechno, aby vydělal. O to mu skutečně nejde. Chce prostě, aby žila hudba. - Kolik takových, myslíte, do toho jde s tímhle záměrem? On je tenhle Purkyt narozen ve znamení panny, což s sebou nejspíš nese to svaté zanícení a postranními úmysly nezkalené odhodlání… Sám hraje v amatérsky působících projektech, které se ani nijak nejmenují (česky řečeno - serou na slávu), ale interpretují kvalitu. A co vám můžu zcela soukromně poradit - zajděte tam někdy brzy odpoledne - nejlepší je to hned v 16.00. To otvírají. Klídek, krásný prostředí, hudba tak či onak jazzem šmrnclá, ale i komerčnější - jak to slečně ‘Jonesové’ přijde pod ruku… no a Pilsen pil i Harold Wilson, že? Ne, skutečně, takhle pohodový prostředí je tu fakt poprvé. Yarda Pichlík
u AHOJ HOLOUBCI - Akademický rok začal ve své neúprosnosti. Aby se studenti místního obskurního institutu (dnes PF UJEP; nedávno slavil 50tiny; do příští dekády mu přejeme, aby byl na hajzlech papír) nezbláznili, vydávají časopisy. Prvním je nové číslo literárního sborníku PANDORA. Redaktoři v čele s Kateřinou Toškovou (foto - úplně vlevo) sestavili tentokrát opravdu natřískané číslo. Hlavním tématem je underground. Editorům se podařilo sehnat exkluzivní příspěvky od podzemních suprstars jako je Magor Jirous či Krchovský. Potom tam najdete spoustu básniček a prózek od studentů, absolventů a jinoňů… Nenechte si ujít ani polemickou diskusi na téma Radek Hásek! Pandoru seženete ve studovně historie u vrátnice v přízemí Pajďáku, popř. kontaktujte redakci: pandora@email.cz. Takže to bychom měli bohemisty. Jinými bohémy jsou filosofové a estetici… Vendula Bínová s Bárou Řebíkovou (foto - úplně vpravo) a grafomág John Romeo pouští do světa nové číslo magazínu pro intelektuály FILÉ. Zde je ústředním tématem strava/otrava filosofů. Za zmínku stojí mj. kontroverzní článek Lary Croft o tom, že v dnešní době je normální souložit ve trojce. Jak se to týká stravy a potravy? Přečtěte si sami. Seženete na pultících společenskovědní studovny v pajďáckém přízemí a dole ve městě v univerzitním knihkupectví, nebo pište na jupiter640@email.cz. Jak vidíte, situace na akademické scéně vypadá asi tak, že ženská část maká jak ďas a ta mužská leží na podlahách, hulí ganju a plive na procházející profesory. Už se těším, až nám aktivní ženy budou vládnout! Přestanou války, šelmy zkrotnou a bude hojnost pro všechny. OK, jdeme dál. Kdybyste v pondělí 15. listopadu neměli co dělat, zajděte na 8.00 do Circu, kde se bude prezentovat nově vyšlá antologie české patafyziky (což je ve zkratce literární hnutí, navazující na Alfreda Jarryho, dadaismus a surrealismus) HOVNAJS!. Sestavil ji mladý a úspěšný literární kritik Radim Kopáč a zařadil do ní i některé severočeské protagonisty (Radim Neuvirt, Patrik Linhart (foto), Svatava Antošová, František Řezníček ad.). Ti by se na čtení mohli objevit. Co jinak? V GALERII V PRŮVANU pokračuje výstava ústeckého graffiti artu ‘KODY DON’T STOP’. Jestli jste si mysleli, že graffiti může být jenom na zdech, Kody a jeho prostěradla vás vyvedou z omylu! Ono to současné výtvarné umění je vůbec nějaké divné… V GALERII RAKETA zase politicko/umělecké sdružení RAFANI vystavuje knížky, no co byste tomu řekli? Vyhrocuje se to, že, blíží se třetí světová. Jejími lídry se nestanou Bush a Usáma, ale Dáda Patrasová a pražská hiphopová squadra Supercroo. Protože pražský rapper PHAT o idolu našich dětských let zpívá, že je děvka. A co soudíte o novém zboží? Brychta, Šulc, Doubrava, Kubec a spol.? Kamarád říkal, že to jsou obrovské nafukovací hlavy, do kterých můžete píchat jehlou, když jste frustrovaní. Někdo jiný, že jde o reklamu na politiky, kteří kandidují do nějakého zastupitelstva. V tom případě mě napadá, jestli se některým pánům grafici nevysmívají, jestli si z nich prostě nedělají prdel. Ona ta grafika… Jedny noviny chtěly od jedné reklamky vyprodukovat bílou mašli s oranžovým pruhem uprostřed. Jenže taková mašle neexistuje! Grafici tedy lítali po továrnách na mašle, jestli by nešla vyrobit… Jak tvrdí Baudrillard: realita se pomalu přizpůsobuje řádu virtuálního; znaky již neznačí skutečné předměty, předměty vznikají až jako následky znaků, resp. existují pouze znaky samotné. Nerozumíte? Studujte sémiotiku jako Umberto Eco! Dost řečí. Vůdce nové sekty a motorista Daniel Landa, který natočil film BOURÁ JEN BLB nás volá k pravidelné bohoslužbě. Jarobal, foto: Emilio a hRvN
<u HORKÝŽE SLÍŽE + HOUBA + HRACZKI - čtvrtek 18. 11. 04 - KD CORSO… Slovenská kapela HORKÝŽE SLÍŽE (www.horkyzeslize.sk) se odhodlala nahodit motor a rozjet turné po Čechách. Na své od hříchů očisťující pouti - uši ohlušující, oči poškozující a čich umrtvující - se rozhodli navštívit les divokých sviní - Ústí n. L. Cestou z Nitry přibrali břeclavské HRACZKI (www.hraczki.cz) a naší HOUBU (www.houba.info). Jestli chcete vidět hudbu a slyšet atmosféru, přijďte do ústeckého CORSA. Máte se nač těšit. Muzika Horkýžů je hravá, chytrá, veselá, melodická a rychlá. Proto mě napadá přirovnání třeba k TOY DOLLS. Nechci ale nikoho urazit, a tak je k nikomu přirovnávat nebudu. Ostatně Horkýže jsou svoji. Jsou originální. HRACZKI vznikly proto, aby byli úspěšnější než HOLKI. Alespoň to o sobě říkají. Nevím, jak s tím jsou daleko, vím jen, že hrají výborný funky-pop, jejich koncerty jsou díky frotmanovi, co nikdy nespí, velká show a HOLKI už dozpívaly. A HOUBA? Myslím, že ji všichni znáte. Martíček, Majkl, Hrdla a Jirka. To úplně stačí. Hrát se bude na velkém sále, o zvuk se postará Láďa Veselý, pít se bude Gambrinus. Začínáme už v 18.30, tak koukejte přijít včas… Janina B. a pozit@atlas.cz
u POZOR! - Promo CD projektu Morma & Guldura z WYRM - MORLOK ‘The Invincible’ - obsahuje 5 skladeb (v dl. 15 min.) experimentálního minimalistického blackmetalu z připravovaného 11tipísňového materiálu. Kromě klasické promoverze vychází v limitovaném nákladu 20 ks pro běžné zájemce. Labely, ziny, ozvěte se - pro získání informací, ev. zaslání proma. Momentálně hledáme vydavatele... Více na stránkách www.morlok.wz.cz, kde naleznete taktéž ukázku v podobě mp3, nebo na stránkách www.wyrm.cz. S pozdravem… Mormo (entiaph@seznam.cz)
u RICHARD PACHMAN: PIANOVIOLIN - VÁNOČNÍ KONCERT - čtvrtek 9. 12. v 18.00 - kostel apoštola Pavla (Červený kostel), Horova 12 (UL) - Skladatel, zpěvák a klávesista, ‘český Vangelis’ Richard Pachman (www.pachman.cz) představuje poprvé v Ústí n. L. skladby ze svých 13ti alb, skladby vánoční, komorní, relaxační, duchovní i ukázky z chystaného projektu Mistr Jan Hus. Hosté: Jana Chládková - zpěv a Kateřina Fišarová - housle. Vstupné 100,- Kč, vstupenky na místě konání. Jedná se o benefiční koncert, výtěžek bude věnován dětskému domovu ve Strančicích. r.p.music@tnet.cz
u HOUPÁČI NATÁČELI ŽIVÁK - Stalo se tak 19. října v ústeckém Národním domě za podpory nemalého počtu hlav (cca 200) cálujících pohodový vstupný 30,- Kč. Na papíře u vchodu pak nemálo z nich zvěčnilo na seznam své jméno, který se má také objevit na nejspíš v lednu 05 vydaném skladbovém live-CD ‘Haiku’. Sám pan nakladatel Vladimír ‘Lábus’ Drápal (Guerilla Rec. - www.guerilla.cz) u svých Koní samozřejmě nemohl chybět (na otázku jak mu jde prodej CD odpověděl: ‘Nó, ještě jedno a bude první…’). Zvučil Láďa Veselý, teda spíš Brambor, anžto tomu asi víc rozumí, dyž přece kdysi s Koněma hrál (a to přece taky každej ví…). Snímal Ondřej Ježek, který se ujme mixu a produkce CD, stejně jako u ‘Písní z bistra’. Koncert se nesl v duchu těch předešlých mnou viděných, teda: zívačka, nuďánko, málo energie a živelnosti, uspávací věci, ne zrovna veselý xichty hudebníků (s výjimkou hostů: David Bendel - heligonka (foto), Jirka Pletánek - bongo, Aleš + Jirka z teplické konzervatoře - trumpety)… V zápase sál vs. bar vyhrál borec č. 2, i když dostat se tam na řadu, vypil bych snad dřív mrtvýmu woko… Rozhodně svý depky nemam ve zvyku tahat mezi lid, proto vážené čtenářstvo ponechám v očekávání nového desky a sám si du pustit třeba ‘Záříjen’, nebo první ‘Houpací koně’. (teda ještě s tim Brambůrkem, ale proč pořád dělit období Houpáčů na ‘s Brambůrkem’ a ‘po Brambůrkovi’, ví někdo..?). Koncerty HK v listopadu viz str. 34. Emilio
u DĚJIŠTĚM FESTIVALU ROMSKÉ KULTURY BYLO ÚSTECKÉ LETNÍ KINO - V Ústí n. L. se v sobotu 4. září uskutečnil již 11. ročník Festivalu romské kultury, tentokrát pod širým nebem, v areálu letního kina. Pořadatelem bylo Kulturní středisko města Ústí n. L., partnery pak Ústecký kraj, město Ústí n. L. a Teplárna Trmice. ‘Festival je nesoutěžní přehlídka dětských romských souborů i jednotlivců v oborech zpěv, hudba, tanec. Průměrný věk účinkujících je 18 let’, řekla při rozhovoru paní Ivana Horká - produkční Kulturního střediska města Ústí n. L. Celkem se uskutečnilo 22 vystoupení se 150 účinkujícími souborů pocházejících z Ústí n. L., Trmic, Rumburku, Chánova a Děčína. Diváků přišlo na 500. Na otázku, kdo se stal vítězem letošního ročníku, mi paní Horká odpověděla: ‘Jedná se o nesoutěžní přehlídku, přesto jsou udělovány 3 ceny. Ke každé vstupence návštěvníci obdrželi anketní lístek, a soubor, který získal nejvíce hlasů, obdržel cenu diváků, v letošním roce cenu získaly soubory kulturního sdružení Jekhetane z Ústí n. L. Udělují se 2 ceny pořadatelů, tj. hlavní cena pořadatelů, kterou obdržely taneční soubory Komunitního centra z Chánova, další cenou je „cena za mimořádný přínos přehlídky“, tu obdržela zpěvačka z Trmic, Michaela Balážová. V rámci festivalu probíhá i výtvarná soutěž ve 3 věkových kategoriích, tj. do 8, do 12 a od 13 do 18 let, v letošním roce na volné téma. Celkem se soutěže zúčastnilo 30 dětí. V kategorii do 8 a do 12 let byly uděleny všechny 3 ceny, tj. za 1. až 3. místo, v kategorii od 13 let cena pouze za 1. místo, malí výtvarníci obdrželi diplomy a věcné ceny.’ - 1. kategorie: 1. místo - Anita Daňová z Ústí n. L., 2. místo - Filip Bílý z Boletic, 3. místo - Lenka Dzurková z Jílového. 2. kategorie (do 12 let): 1. místo - Pavel Horváth z Děčína, 2. místo - Iveta Dzurková z Jílového; 3. místo - Michaela Fečová z Ústí n. L. a poslední kategorie (nejstarších): 1. místo - Veronika Gáborová z Ústí n. L.
Jaké jsou Vaše osobní zážitky a zkušenosti z pořádání takového festivalu? Jaká je odezva od účinkujících souborů a od diváků? ‘Vznikl v Ústí n. L. již v r. 1994, kdy myšlenka uskutečnit přehlídkový festival vyšla z Katedry romistiky Univerzity J. E. Purkyně, pracovníci katedry úzce spolupracovali se vznikající ústeckou romskou iniciativou, kterou zastupoval pan Vojtěch Makuňa, bývalý předseda kulturního sdružení Jekhetane a o organizační pomoc se obrátili na ředitele někdejšího Kulturního střediska Albis, pana Jindřicha Šrejbera. Jako programová pracovnice střediska jsem se organizačně podílela na všech 10 ročnících. Letos, po sloučení kulturních organizací města Ústí n. L., je festival pořádán pod hlavičkou Kulturního střediska města Ústí n. L. V 1. ročníku se uskutečnila přehlídka pouze souborů z Ústecka a konala se v Kulturním domě CORSO. Od 2. ročníku se rozšířila na severočeský region a zúčastnily se soubory od Chomutova až po Jablonec n. N. Místní přehlídka se konala v Ústí n. L., a to vždy v měsíci květnu. Z této postoupily 2 ústecké soubory na regionální festival, který se každoročně konal v září. Prostory bývalého Kulturního domu CORSO však nebyly dostatečné, a tak se festival přestěhoval do Domu kultury chemiků a každoročně ho zhlédlo kolem 500 diváků. Což bylo rovněž pro prostory DK zatěžující. Iniciátor akce - p. V. Makuňa si přál uskutečnit festival v letním kině. O což se Kulturní středisko města Ústí n. L. pokusilo. A myslím, že dopadl dobře a návštěvníkům se líbil. Organizátoři ho však museli přesunout na začátek září a nemohlo být, vzhledem k nedostačujícímu zázemí - šatny pro účinkující, pozváno více souborů. Z toho důvodu vystoupilo pouze 150 účinkujících. V minulých letech to bylo až 300. Z historie bych rovněž uvedla, že v r. 1997 festival obdržel cenu Nadace místa v srdci, kterou organizátoři převzali v květnu t. r. na Pražském hradě. Byla udělena pod záštitou tehdejšího prezidenta p. Václava Havla.’ l Byl letošní festival něčím výjimečný, přinesl něco nového? ‘Poprvé a určitě ne naposledy konal v nově zrekonstruovaném letním kině. Byla vytvořena i nová dramaturgie, kdy se jednotlivé romské organizace představily v ucelených programových pásmech a nedocházelo tak k představování jednotlivých skupin, to je zajímavé především pro diváky. Začátek i konec patřil souborům Jekhetane, které plnily úlohu hostitele. l Co byste vzkázala čtenářům? ‘Pozvala bych je na již 12. ročník Festivalu romské kultury v Ústí n. L., který se uskuteční v září 2005.’ Děkuji za rozhovor… Pablo
u SLAM POETRY - Regionální kolo v Ústí n. L - Jedno z regionálních kol 2. roč. amerického projektu ‘Slam Poetry’, které pro domácí prostředí upravilo nakladatelství Petrov (www.ipetrov.cz) a především jeho ředitel Martin Pluháček, se konalo také v Ústí n. L. Dějištěm byl klub Circus, kde se jinak organizují spíše hudební akce; šéf Circu - Jan Kvasnička zde však nemalý prostor poskytuje také divadlu a literatuře. O postup do celonárodního utkání v Olomouci se přihlásilo celkem 11 regionálních borců (kromě ústeckých byli bohatě zastoupeny Teplice, Keblice a jednou Litvínov a Benešov n. Pl.) Vyhrál Jiří Černý, publiku známý jako herec souboru ústeckého Činoherního studia (výborně ztvárnil např. mladičkého gigola v ‘Shopping and Fucking’ dle M. Ravenhilla), který podle mě dokázal propojit a harmonizovat to, co se u ostatních objevovalo spíše v extrémech - chytrý a vtipný připravený text s originálním, takřka hereckým projevem, jenž do hry vnášel částečnou improvizaci a kontakt s diváky. O bod méně než Černý obdrželi shodně Jakub Čermák, mladý teplický básník, který porotu okouzlil pravděpodobně především zjevem a nepochybnou autentičností projevu i textů, a litvínovský Xavier Baumaxa, jenž předvedl rychlý set s prvky beatboxu a freestylu (působí jako originální severočeský písničkář). Publikum se také hodně bavilo při výstupech reprezentantů hip-hopové subkultury Holiho (3NK), Dana a Ketchupa. Dan překročil limit, nebral na vědomí pokřiky jako ‘3 minuty 30’ či ‘4 minuty’, do mikrofonu prohlásil ‘já si jedu svou šou’ a pozval na pódium kamaráda Gafa, aby spolu mimo soutěž předvedli pořádný beatbox. Holi zase popouzel ‘pány, co svůj text odříkávají z papíru’, jel si výborný freestyle a provokoval publikum. Podařilo se mu dokonce jednoho diváka vyzvat k veselému slovnímu battlu. Celé představení plynulo v bouřlivém duchu, ústečtí přihlížející se smáli, pískali, tleskali, vtrhávali na jeviště a přidávali svůj slam apod. Představitelka z nakladatelství Petrov, která se utkání účastnila jako časomíra a kontrolor, tvrdila, že ústecké bylo z regionálních kol nejbouřlivější, i když podle jejích slov ‘tak trochu apokalypsa’. Marian Palla, vítěz minulého ročníku, který přijel ukázat ‘jak se to dělá v Brně’, byl diváky přijat různě, rozhodně však ne s přehnanou úctou. Mnoho si však z toho nedělal, podle mě přistoupil na destrukci jakékoli úcty k velkým slovům jako je literatura či poezie, kterou ústecká atmosféra nepřímo vyjadřovala. Osobně jsem se výtečně bavil. Proti všem, kteří slam poetry kritizují za to, že jde pouze o šou, v níž není prostoru ke skutečnému poslechu, namítám, že jde pouze o jednu z forem přednesu poezie. Jeden den můžu jít na slam, a druhý na nějaké komorní čtení v knihovně, myslím, že v tom není žádný problém. A jak dopadl vítěz ústeckého slamu ve slamu národním? - k tomu již J. Kvasnička: ‘Jirka byl druhý, těsně o 2,5 bodu a údajně se někteří rozhodčí drbali na hlavě, že mu v prvním kole dali méně, než si zasloužil, a pak kvůli tomu vyhrál nějakej vostřejší týpek, který to jel hodně na efekt podpořený přehršlí vulgarismů.’ Jarobal
u 7. ŘÍJNA 2004 DOŠLO NA BENEŠOVĚ NÁMĚSTÍ v Teplicích k odhalení pamětní desky Karlu Krylovi. Stalo se tak za účasti např. zástupce hejtmana a dalších potentátů a potentátkyň, vesměs sympatizantů ČSSD, která z této jinak-by záslužné akce udělala svoji agitku. Samotný vysochaný artefakt je výtvarně pěkný. Někteří z občanů poslouchali znějící projevy bez hnutí brvou, jeden obcházel ostatní se slovy ‘To je sranda - komunista udělal Krylovi desku.’ Nejmenuju ani jeho, ani kritizovaného - nejsem Tepličanem odjakživa, abych věděl. Ale slyšel jsem taky, že prej to má co povídat ten pravej… Každopádně to, že Kryl vkládal velké naděje do sociální demokracie, mi téměř vyrazilo dech. To si budu muset jeho dopisy, který mám schovaný, znovu vytáhnout a prostudovat - asi jsem je čet moc rychle. (pic)
u HUDBA PRAHA - HUDBA ÚSTÍ - Po nakonec neuskutečněném koncertě legendární formace v bývalém Metru si Pražáci v Ústí přece jenom zahráli 21. 10.: na 9. Papučpárty přesunuté z prověřené prostory klíšské kolejní tělocvičny do nedaleké haly Chemičky. Nakolik se osvědčila, ukáže čas a příští R. F. Holečkem pořádaná PP (7. 12. v čele s UDG křtícími CD), já osobně volám pro návratu zpět. Zřejmě i lenivým studentům, navyklým v papučích sjet několik pater, se to zdá ‘příliš daleko’ a už ani ten lístek nestojí co dřív (zde 80,- Kč)… A i když to kolem 19. h nevypadalo, nakonec se hala (kde sem ještě jako ZŠ povinný sbíral podpisy boxerů) zaplnila k hranici +- 500 posluchačů (vč. univerzity a VIP). Rozhodně to nebyl takovej kotel jako např. při Přažskym výběru, ale příště by to asi chtělo víc, než ‘jen’ vyvěsit plakáty do MHD (doporučuju osvědčenou metodu rozdávání letáčků po akcích apod.). Startovala nová ústecká formace Planej poplach, kterážto mi přišla f poho, ačkoliv jejich bigbítek zrovna neni můj ‘cup of tea’. Dvojka: osvědčený kůň agentury MAUL, Sníh na schodišti s novejma peckama a ‘starym imidž’. Trojka: v ústecké premiéře trojka Elvis Gott Superstar roubující na kytarové riffy i něco elektroniky. Hochy nežeru už od open-air Sázava festu ’02 a ani v Ústí mne ‘nezklamali’… Čtyřka: hlavní hvězda večera Hudba Praha, na níž se pod pódiem utvořil slušnej kotlík, že ani pan primátor neodolal jejich skočnýmu rock‘n’rollu. Kapelka působila fakt pohodovým dojmem, nevynechajíc ani návštěvu legendární Hnáty za doprovodu Pavla Marečka. Zvuk dobrej, i když na stránkách www.maul.cz se lze dočíst, že dvorním zvukařem jest Láďa Veselý, a přitom já viděl v akci mistra Zámečnického. A dál?: odpadli The Bubblers (onehdy zaskočili na PP místo K. Střihavky), pivko stálo 15 vočí, s kelímkem se ale pod tribunu, pódium, stejně jako s cigárkem nesmělo. PS: Nakonec uvádím organizátorovo stanovisko k přesunu PP: ‘Nepřestěhovala se nastálo. Již 7. 12. jdeme zpět do starých prostor. Důvod stěhování je ten, že tělocvična na kolejích není kolaudována na akce kolem 500 diváků - kompromisem je tedy Velké Papuče ve velké hale, malé papuče v tělocvičně kolejí.’ Emilio, foto: Barby
u V TEPLICÍCH SE O ROMSKÉ DĚTI STARAJÍ SALESIÁNI - Salesiánské sdružení mládeže v Teplicích (www.teplice-city.cz/sasm) vstoupilo do nového školního roku. I během prázdnin byl pro romské děti z Teplic po 3 týdny připraven nabitý program, ve kterém si mohli zájemci vyzkoušet mnoho různých aktivit, od výletů, turistiky a koupání, až po 3denní víkendovou akci mimo Teplice. Teplické středisko (SaSM), jehož oficiální název je Dům dětí a mládeže, je druhým školským zařízením ve městě, zabývá se mimoškolní činností dětí a mládeže. Nabízí pestrou paletu činností pro každodenní trávení volného času: od seznámení se se základními křesťanskými hodnotami po zájmové kroužky, klubová setkání a výuku náboženství. Navštěvují ho hlavně děti ve věku 6 až 14 let, převážně romského původu. Chodí sem i skupina mladých lidí středoškolského věku, kteří mají možnost připravovat akce jak pro sebe, ale také pomáhají vytvářet program pro mladší děti. Jak jsou s fungováním střediska spokojeni obyvatelé města a okolního sídliště? To byla jedna z otázek mířena na Mgr. Ing. Ladislava Nádvorníka - ředitele střediska. ‘Dlouho se nám zdálo, že si děti ani rodiče neváží příležitosti, které jim středisko poskytuje. V poslední době několik rodičů vyjádřilo svoje potěšení nad tím, že děti mohou do střediska chodit a také, že je doučujeme. Výrazně se zlepšují ve škole i v chování. Učí se spolu lépe vycházet. Jeden zaměstnanec dokonce středisko vnímá jako příležitost pomoci dětem ke smysluplnému trávení volného času a ke vzdělávání.’ Dalším novým projektem střediska je dramaterapie. ‘Je určena vybraným dětem, jež mají sklon k hyperaktivitě, agresivitě, a potřebují pomoci se sociálními problémy. Díky hrám a modelovým situacím přijímají nový pohled na své okolí.’ Vysvětlil L. Nádvorník. Pablo
u VIII. MEZINÁRODNÍ JAZZ & BLUES FESTIVAL v Ústí n. L. (13. - 16. 10. 04) - Ivanu Dostálovi se povedlo skoro nemožné - 8. ročník Mezinárodního jazz & blues festivalu (web.usti-nl.cz/jazzfest) byl zase o kousek výraznějším počinem než předchozí. Obsazením zajímavější, ‘hvězdnější’ a především - se spoustou úchvatných zážitků pro diváky. Hlavní program, nadupaný do pátečního a sobotního večera, neměl slabé místo, a tak je velmi těžké vypíchnout vrcholy. Takže naprosto subjektivně - pro mne závěr prvního večera přinesl splnění dětského snu - anglickou fusion-legendu, inovátory a experimentátory z konce let 60tých a 70tých, britské avantgardisty SOFT MACHINE (foto). Velmi těžká hudba, která vyžaduje od posluchače plné soustředění, ale pak jej vtáhne a nepustí. Na rozdíl od pohodových šlapajících dvanáctek, které před nimi odehrály lehce zdravotně indisponované legendy českého bigbítu žijící v zahraničí - bubeník Erno Šedivý a baskytarista Jiří ‘George’ Kozel (GK BROTHERS BLUES BAND). S nimi kromě stálého člena kapely - amerického kytaristy Jerry Campbella - přijel známý hráč na foukací harmoniku SUGAR BLUE, který má za sebou i nahrávání několika desek s Rolling Stones. Když tenhle sympaťák spustil, celý sál nevěřícně kroutil hlavou - jak je možné zahrát takovéhle věci na obyčejnou foukačku? Obvyklý a milý host DODO ŠOŠOKA pak přivezl takové hvězdy současného světového jazzu, že se dostal z role šéfa bandu do role uctivého doprovázeče vynikajících muzikantů, z nichž se všichni jazzmani těšili, zejména na již dříve slibovaného maďarského virtuóze na kontrabas - ALADARA PEGE. Ten nezůstal své pověsti nic dlužen a předvedl vše, co dělá z kontrabasu v jazzu tak zajímavý nástroj. Páteční koncert jako obvykle otevírali vítězové čtvrteční soutěže mladých kapel, tentokráte z Polska. l Sobota po nečekaném a dosti pozdním odřeknutí hlavní hvězdy - Andy Summerse (jo, ten pán z The Police, co teď hraje jazz, a který z obav o život zrušil všechny koncerty mimo USA) byla postavena na kontrapunktu dvou typicky jazzových kapel a závěrečného hardrockového hurikánu. Největším překvapením celého festivalu bylo bezesporu vystoupení kubánského RAMON VALLE TRIO v čele s jeho vedoucím, pianistou jarretovské invence. Jejich hudba dokázala do sebe vstřebat snad veškeré vlivy současného hudebního světa a smísit je do neuvěřitelně křehké a intimní muziky, které začíná být škatulka s označením ‘jazz’ příliš těsná. Standardní, a to v tomto případě znamená VÝBORNÝ, výkon předvedl jeden z velikánů současného českého jazzu EMIL VYKLICKÝ spolu se známým švýcarským trumpetistou FRANCO AMBROSETTIM. A poté se stojící vrhli na sedící a do sálu vpluli fanoušci CARMINA APPICE - legendy světové hardrockové (pro mladé předmetalové) scény a stále velké hvězdy rockových bicích. Spolu s ním zahrála další legenda kanadského rocku - kytarista Pat TRAVERS (foto) a divoce vyhlížející americký basák T. M. STEVENS. Tahle trojka nejprve roztočila úžasnou smršť, která ze sálu spolehlivě vypoklonkovala hrstku ortodoxních jazzofilů, aby pak ukázali, že jim není cizí ani reggae, funky a latina. Všichni tři hráli v ČR poprvé, a ačkoliv se nejdřív báli vystoupení na jazzově zaměřeném festivalu, zjistili nakonec, že mnoho diváků přišlo ten večer zejména kvůli nim, a hlavně, že publikum dokázali na závěr rozparádit tak, že to chvílemi vypadalo na demolici židlí v sále, která se bohužel (bylo by to stylové) nekonala. Po oba večery se konala dojížďka v Circuse, pátek obstarali jazzoví Jazz Efterrätt, v sobotu hospodské Folimanka Blues. Nejsilnějším zážitkem tohoto ročníku ovšem zůstává poznatek, že všichni muzikanti, kteří se do Ústí sjeli, byli vůči svým kolegům a taky vůči divákům úžasně vstřícní. Při sólové skladbě Aladára Pege jej z hlediště sledovali jeho kolegové, Sugar Blue přišel do šatny poblahopřát Soft Machine k vynikajícímu výkonu, rocker T. M. Stevens strávil koncert Ramona Valle vleže na schůdcích na pódium, odkud nadšeně mladým Kubáncům aplaudoval, zatímco introvertní a jemňoučký bubeník Liber Torriente se výborně bavil při sledování metalové smrště Carmina Appice. Ti lidé se spolu, a také se všemi návštěvníky, kteří projevili zájem, o muzice dokázali bavit v šatně a u baru a ještě s chutí seběhnout dolů do Circusu - zkusit, jestli nebude nějaký ten džemík. Příjemné dva dny s příjemnými lidmi. V příštím čísle se k festivalu určitě ještě vrátíme, protože si to jako jedna z největších (a nejúspěšnějších) kulturních akcí ve městě zaslouží. Pavel Mareček
u VIII. MEZINÁRODNÍ JAZZ & BLUES FESTIVAL - Jelikož jsem příznivkyní jazzu, nechyběla jsem ani na letošním jazzovém festivalu (web.usti-nl.cz/jazzfest). Unikli mi EGGNOISE (www.eggnoise.cz), kteří zahájili v Blue Café, ale soutěž jazzových kapel a sólistů do 30ti let ve čtvrtek 14. října jsem si ujít nenechala. Překvapila mě chabá účast diváků a velmi kvalitní výkony mladých hudebníků. Osobně mě zaujala v pořadí druhá hrající kapela z Prahy (především mladá saxofonistka) a polská sestava, která se skládá z velmi talentovaných lidí. Ta také zaslouženě vyhrála a druhý den rozjížděla hlavní program. Pátek 15. října, narozdíl od předchozího dne, byl vyprodaný a hodně lidí muselo na ‘stojáka’. Po polské formaci přišel legendární, v Ústí velmi známý, JOZEF DODO ŠOŠOKA & FRIENDS - maďarský kontrabasista Aladár Pege, holandský klavírista Mike del Ferro a novozélandský kytarista Matthew Mitchell. Dodo Šošoka (slovenský bubeník a perkusionista) předvedl, co jsem od něj očekávala a ani letos mě nezklamal, ba naopak - tím, že s ním přijel A. Pege, mě velice potěšil. Kontrabasista publikum talentem a profesionalitou ohromil a jeho nezapomenutelné sólo mi z hlavy jen tak nezmizí. Jako druzí se představili podivné, ale sympatické postavičky SUGAR BLUE & GK BROTHERS BLUES BAND - Jiří George Kozel (basa), Jaroslav Erno Šedivý (bicí), Jerry Campbell (kytara) a v čele neobyčejný harmonikový mág Sugar Blue - jeho originální sametový hlas, vtipné průpovídky usadily diváky, kteří do té doby nutně potřebovali doplňovat tekutiny, nebo vykonávat potřebu. Když rozehnal zvuk harmoniky do koutů sálu, někteří jedinci si už usínat, nebo jiným způsobem vyrušovat, nedovolili. Po nich se na scéně objevili THE SOFT MACHINE LEGACY PROJECT - osobně jsem se na ně těšila a i přes jejich vysokou úroveň mě trochu zklamali. Možná u mě zapracovala únava, ale úroveň byla položena na mě moc vysoko a já v moderním jazzu postrádám chytlavou melodii. Hodně lidí nevydrželo, a tak v hledišti seděla zhruba polovina, která navíc spala. Po skončení hlavního programu na mě únava dolehla úplně a já se ztěží dobelhala domů, a tím pádem neviděla JAZZ EFTERRÄTT (Circus).
Sobota 16. října - jako první vystoupili RAMÓN VALLE TRIO - vůbec jsem je neznala a velmi mě překvapili, dokonce natolik, že jsem si jejich CD běžela rychle koupit. Ramón Valle (klavír) mě velmi uchvátil citlivostí, kterou chová k hudbě a s jakou jemností hraje, skromným vystupováním na jevišti i pod ním. Stejně tak na mě zapůsobil zbytek sestavy (Liber Torriente - bicí, Omar Rodríguez Calvo - kontrabas). Po nich poněkud vznešeně nastoupili FRANCO AMBROSETTI & EMIL VIKLICKÝ TRIO, nicméně si publikum získali. Musím ocenit Franca Ambrosettiho - s jakou pohotovostí a upřímností komunikoval s diváky a samozřejmě jako trumpetista byl úžasný, dohromady s ostatními: klavír, na který nehrál nikdo jiný než Emil Viklický - jeden z nejlepších našich klavíristů vůbec, kontrabas - František Uhlíř a bicí Laco Tropp. Na závěr se přiřítily 3 postavy, každá úplně jiná - TRAVERS (typický rocker), APPICE (neuvěřitelný bubeník), T. M. STEVENS (extravagantní basista). Spustili chytlavý rock s prvky punku a hlavně metalu (a já si na začátku říkala, jakto že se na jazz přišli podívat metalisti?), a když se porozhlédnu kolem - všichni se pohupují do rytmu, dopředu se hrnou ohromné i vychrtlé dlouhovlasé postavy a mně se energie navrací zpět a sleduju poskakující ‘opici’ v rasta-hadrech, s Bobem na triku, jak komunikuje s publikem a na basovku vyvádí psí kusy, div ji nerozbije. Jen struna praskla, osobní strážci (gorily) dají rychle všechno do kupy a zase je i s kytarou do puntíku sladěná. Na druhé straně úplně odlišná postava s větrákem před sebou (efekt rozevlátých vlasů) - Pat Travers: předvedl úžasné věci, pro mě letos pan kytarista. Za nimi bubeník Carmine Appice - na černé kštici červený melír, namalované oči, náušnice, řetěz, až jsem se lekla -:) + žluté bubny s černými fleky, někdo by řekl kýčovité. Ale co prováděl s paličkami a jakým způsobem se vyřádil, jsem ještě neviděla. Musím říct, že je to vážně mistr svého oboru. Po skončení programu, jsem byla plná života a vůbec se mi nechtělo spát, tím chci říct, že sobota, stejně jako loni, mě uchvátila nejvíc. V Circusu jsem si šla poslechnout ještě klasickou bigbítovou kapelu FOLIMANKA BLUES (www.folimankablues.cz), ale kamarádi mě odtáhli na oslavu narozenin, takže jsem ani pořádně nezaregistrovala co staříci -:) hráli. Chtěla bych poděkovat p. Dostálovi - za festival, který bohužel neumím lépe popsat a Emiliovi… malá Terezka (T.vter@seznam.cz)
u POČÁTKEM ŘÍJNA TOHOTO ROKU (ne 10. 10.) proběhla v teplické Šanovské mušli akce, jejímž organizátorem nebyl nikdo menší a jiný než místní poeta-popleta Radek Hásek. Velmi se vydařila, a ať již divadelní produkce, či hudební představení nezklamaly a potěšily, jedním z vrcholů byla dražba hraček, s nimiž si kdysi maličký Hásek hrával - kus své minulosti hodil v plén vlastní dobročinnosti. Zmíněné hračky vydražil za solidní obolus ředitel časopisecké sekce vydavatelství Ringier pan Marcel Náhlovský (na fotografii fotografující barda Háska). Nezbývá než doufat, že byla jen první vlaštovkou z celé řady budoucích podobných. (neu)
u FRU FRU V CIRCU - Podruhé už si nenechávám ujít koncert stylově ne snadno zařaditelných FRU FRU Serious (www.frufru.cz) 12. října v ústeckém klubíku pod Národním (domem). ‘Rytmická smršť ve složení bicí, bicí, perkuse, kytara a basa doplněná elektronickými samply a klávesami v čele s frontmanem Václavem Bartošem, někdejším zpěvákem kapely Pluto. Rock, jazz i latina v jednom…’, láká v programu Kvasňa. Smršť rozhodně, ty dvoje bicí sou znát, muzikantský výkony jakbysmet, a k tomu dobrej zvuk od Brambora a videoprojekce na plátno. Jeden by se až odvázal, nebýt v Circusácké uličce tak těsno, ale ani to nebránilo některým jedincům např. o berlích pokoušet svou stabilitu… Osobně si Fru Fru poslechnu radši z CD ‘Hmotný svět’ (Leviathan Rec. ’03), což neznamená, že by se jejich zadoomanější hudba i hloubavé texty nehodily do kterého klubíku, příp. na festival typu Litoměřický kořen apod. Emilio, foto: P. Kubíček/Vostrov
u ŘÍJNA 2004 SE KONAL V HOSPODĚ zvané Martínkova (šéf pan Josef Pulchart) v Chlumci u Ústí hudebně-literární večer. Zahrál Jarda Holán, známý teplický písničkář. Mezi songy, většinou plánovanými na nové album, přečetl několik svých fejetonistických, esejovitých až glosovitých drobotin Vladimír Ondys (foto), autor, na něhož se snažím P. T. publikum už nevím po kolikáté důrazně upozornit. Popisovat? Nemá cenu. Vydrželi jsme tam ale dlouho a zmeškali kvůli tomu bez lítosti i Laca Décziho. (pic)
u ÚSTEČTÍ KARATISTÉ získali na národním poháru 7 medailí - O víkendu 23. 10. (so) - 24. 10. (ne) se v Novém Boru uskutečnilo poslední kolo národního poháru dorostu a juniorů v karate. Nominační soutěže na prosincové mistrovství republiky se úspěšně zúčastnili ústečtí karatisté školy Kamura-ryu shotokan, kteří zde získali 7 medailí, z toho 1 zlatou, 3 stříbrné a 3 bronzové. Nejúspěšnějšími členy ústecké karatistické výpravy se stali ziskem dvou medailí závodnice Krojidlová a Přibylová. ‘Posledního kola národního poháru jsme se zúčastnili s těmi zkušenějšími borci spíše v rámci tréninku, ale také jsme dali příležitost našim začínajícím dorostencům, kteří si nevedli vůbec špatně a dokázali se i prosadit. Cílem bylo vyzkoušet si v soutěžním prostředí, na co se nyní v trénincích zaměřujeme, což se dařilo,’ řekl trenér Leška. V disciplíně bojových sestav kata dorostenek získali Přibylová stříbro a Krojidlová bronz. ‘Obě naše závodnice bohužel však i přes dobré výkony neprošly v osobních soubojích přes pozdější vítězku Šafaříkovou z SK Hustopeče, a je potřeba aby dále chyby odstraňovaly,’ dodal Leška. V soubojích kumite se nejvíce dařilo dorostence Krojidlové (- 57 kg), která se stala vítězkou národního poháru. Druhé pozice vybojovali závodníci Hála (- 70 kg) a Krojidlo (+75 kg). Bronz si odvezli Přibylová (+ 57 kg) a Jiří Mudruňka (+75 kg). ‘Krojidlová takto zvítězila ve všech 3 kolech poháru a je podle mého názoru jednou ze žhavých kandidátek na medaili z nadcházejícího prosincového mistrovství ČR. Dorostenec Hála předvedl průměrný výkon vzhledem k jeho schopnostem a ve finále doplatil spíše na své osobní chyby, než na převahu soupeře. Jestliže odstraní některé základní taktické nedostatky, bude jistě na mistrovství další žhavé želízko. Přibylová se taktéž pere spíše s taktickými nedostatky, což v její váhové kategorii, vzhledem k jejímu somatotypu, hraje většinou dost podstatnou roli. Velmi mě výkony a snahou potěšil dorostenec Krojidlo, který při první účasti na národním poháru nebyl daleko od vítězství a jeho kolega z kategorie - Mudruňka, jenž se taktéž hned v premiéře prokousal k bronzu,’ dodal Leška. -kable-
u STŘEKOVSKÁ MUMIE (4-9-04) - Střekovská mumie byla vždycky stylově barevná a důmyslně promyšlená. Letošní již 3. ročník tohoto mini hudebního svátku opět předvedl velmi rozlišné žánry pro své stejně rozdílné publikum. Našli jsme tu taneční scénu, hip hop, reggae, ska a hlavně pohodu, která se Vám díky prostředí hradu Střekov, čerstvému vzduchu a spousty známých ústeckých ‘držek’ a navrátilců z prázdnin do škol, nemohla jen tak vytratit. Hudební prostor byl vyhrazen 3 místům - dolní části na ‘parkovišti’, horní na terase a na vyhlídkovém balkóně J (Terrace Top Chill Stage). Mejdan pro mě začal kolem 17. hodiny, kdy to na parkovišti rozjížděla pražská Nana Zorin (www.nanazorin.cz) - tuto ragga partičku netřeba představovat - znali jsme MC Karyho (ProSoundSystem s Kryshpeenem a Liquidem A.) a Niku B. (vokál DJ Tvykse), kteří měli absolutní protikladné hlasové dispozice za podkladů reggae či dubu. Po časové odmlce a hluchém období se k nám opět vrátili sice bez těchto dvou zmiňovaných vokalistů, za to s novinkou v novém kabátě - Ego L. Dina - multiinstrumentalisty a skladatele, který působil v Hermakoutech nebo Načevě a nyní vede ragga tamtam crew Tidi Tade. V současné době má Nana Zorin zcela jiný záměr a nádech. Nečekejte raggae jako s Karym, ale daleko melodičtější a uvolněnější hudbu pro širší okruh lidí, což může být pro někoho zabijákem původní myšlenky a pro druhé opak. Perverze popkultury. V hořejší partii hradu nám v tu chvíli hrál své hudební přesahy DJ Tall, který mísil jazz s housem, funky s breakbeatem i d’n’b. Můžeme si ho pamatovat například z projektů jako Hypnotix, Loop Guru či TGU. Po střídaní stráží s Xavierem Baumaxou, věčným to recitátorem, nastal čas pro pana Štepána Tůmu.Tento ex-člen Sebastians, Colorfactory i Liquid Harmony (škoda jich) aka Stephunk T (www.stephunkt.com) už od dob zániku této velmi povedené taneční formace dělá dj-e a slušně mu to vychází. Po vydání Kosmíru se s ním setkáváme den co den na kompilačních přílohách časopisů. Nevím, jestli to má být právě to plus. Každopádně plus od nás jistě dostal, protože na Mumii dorazil s partou nám moc dobře známou Deep4 s DJ Pizzou (official name Stephunk T. Project), co za pomoci akustických nástrojů používají elektroniku s citem, o umění již zmiňovaného dj-e nemluvě - sakra moc šikovný chlapík. Tyto chlapce z luhů a hajů českých jsem viděla letos na Mystic Skate Cupu. Hráli před Pablo’s Magic Carpet a odvedli tak slušný set, na který se nezapomíná. V stejném případě to platilo i o Ústí, jenom bylo furt světlo, stud a rozkoukávání se po okolí, takže jsme od spoluposluchačů nemohli očekávat tanec či jiný projev zájmu. Škoda, že euforie a tanec do roztrhání těl spolupracují pouze s tmou a přibývajícími promilemi. Chladný Sewer. Během toho probíhala chill-outová záležitost v nejvyšším bodě cípu hradu, kde hráli Bastard DJ’s (Maybee, Brendy, Shira, Chanzee & his girlfriend etc.). Po téhle bandě nastoupili Kontrafakt. (dokončení příště) jeskyne@post.cz, foto: www.maudcaffe.net