Hvězdné okénko dnes vyplní 3. příspěvek Nory a Péti ze Španěl, tedy tzv. Španělské okénko. Od dalšího čísla snad budeme již moci tuto misi sledovat pravidelně až do jejího lednového vyústění, takže zanechávám zdlouhavých úvodů a dávám prostor našim severským Hispáncům:
ŠPANĚLSKÉ OKÉNKO - 3 - Měsíc se s měsícem sešel a situace se opět radikálně mění - jak to tak na cestách a v jižních krajích chodí. Nutno vsak s potěšením dodat, že se mění k lepšímu. Opustili jste nás ve chvíli, kdy jsme se pokusili zdolat jihošpanělský kulturní trh malbami na kámen. Tak tudy cesta nevedla. Dosud je bilance taková, že jsme prodali jeden jediný, a to 2 českým studentům, od kterých jsme se za to nechali pozvat na kávu. Následně jsme je - ‘ze samé radosti’ pozvali na večerní seanci při svitu Měsíce a šumění moře. Další 3 jsme také rozdali - neustále tu má někdo narozeniny, či se naskytne jiná příležitost k obdarování. K tomuto účelu se kameny jistě hodí. Jinak se však toto umění ukázalo ve zdejších krajích příliš malé - příliš snadno zapadá mezi nepřeberné množství třpytivých věcí denní spotřeby. Ostatně Španělé ani zjevně nepochopili, k čemu by jim takový malovaný kámen byl. Ovšem reálná olejomalba - to je jiný šálek kávy. Malba portrétu tatínka naší hostitelky se ve městě ukázala jako dobrý marketingový tah. Momentálně - pro případné zájemce - jsou tedy v Torre del Mar k dispozici malíři dva - Nora a Darek. Darek je původem Polák, žije tady již 8 let, za manželku má Kolumbijku, specializuje se na děti a malba na slunci mu na první pohled nedělá příliš dobře. Podivně se při práci uchichtává a na kolemjdoucí se bizarně šklebí. Asi mu chybí kontakt s domovinou, kdo ví? Přišly tedy zakázky - malba vnučky, starší ženy, párek Angličanů, portrét psa - huskyho atd. Obzvláště portrét manželů ze Spojeného království byl zapeklitý. K dispozici 2 fotografie - jedna z pláže - obě postavy na očích sluneční brýle, druhá z nějaké obskurní oslavy - skupinové foto - všude balónky, skupinka na hlavách silvestrovské čepičky. A z toho vytvořit reálnou olejokoláž. Obraz se nakonec velmi podařil, což o to. Šlo však nutně o notnou dávku stylizace. Také při předávce, když měla o autentičnosti portrétu Mrs. Blackwood pochybnosti, Nora kontrovala, že jestli chtěli fotografii, měli říci dříve, než začala malovat, že by je vyfotila a měli by to levnější. Naštěstí se Britové jeví jako národ uměnímilovný a od umělce jistou dávku osobitosti očekávají. Také se starší ženou - Španělkou - tipuji tak kolem 60 let - byly jisté obtíže. Zazdálo se jí, že jí Nora udělala příliš vrásek na krku. Byla by zjevně nejraději, kdyby tam neměla vůbec žádné. To se ale obávám, že není v naší moci zařídit. Chodila velmi dlouho kolem a neustále Noře ukazovala, jak má oproti obrazu hladký krk a chtěla obraz opravit. Tomu se však Nora urputně bránila, dokonce se začala seňoritě vyhýbat. Paní se nakonec ukázala jako charakter - pochopila - na opravu již více nenaléhala - postoj umělce ocenila a zadala zakázku novou - další svůj portrét - tentokrát však ne z fotografie, ale naživo. Velmi zajímavé. Situace se stabilizovala natolik, že v klidu vymýšlíme další, větší projekty. Nejbližší by se měl realizovat za několik málo dní. Rozhodli jsme se totiž, že navštívíme skutečnou andaluskou koridu, nafotíme ji a Nora bude potom ve městě malovat velké plátno s výjevem z koridy. To by mohlo Španěly zaujmout. Jen doufáme, že je korida stale to, co bývala a že se z ní nestala turisticko komerční atrakce. Ve volných chvílích, kdy nezaopatřuji našeho potomka, se také věnuji pískosochařině. Před ‘naší restaurací’ jsem vytvořil svou první sochu, aby hosté při konzumaci chlazených drinků měli čím uspokojit své senzacechtivé zraky. Nemůžu říci, že by mé první dílko - něco mezi Budhou a jedním obrovským německým štamgastem, který chodí do restaurace - bylo z nejpodařenějších, ale věřím, že se to podá. Včera jsem slíbil udělat na jedny narozeniny kosmonauta, ale zrádná střevní kolika mi v tom zabránila. Přemýšlíme také o vtipné performanci, kterou bych mohl provádět večer na korsu nad pláží. Pro nepoučené - jsou to ty nehybné, většinou lesklé postavy, které se rozhýbou teprve, když jim vhodíte drobný penízek. Ale to jsou plány do budoucna, o nichž se ti, které ještě náš seriál neunavil, jistě za měsíc dozví více. Přeji všem čtenářům NÚP příjemný podzim, od pera pravidelný zpravodaj z jižního Španělska… Petrnora - čti Pietronora