MUDr. Ivan Brožek - Mezi významné osobnosti našeho města rozhodně patří MUDr. Ivan Brožek - známý specialista - diabetolog a dlouholetý úspěšný sbormistr a dirigent Ústeckého pěveckého sboru. V obou působeních je skutečně pojmem, ať už budeme hovořit o jeho činnosti lékařské, tak i o činnosti hudební. Pokusím se Vám přiblížit jeho život a jak došlo k takovému osudovému propojení. Narodil se r. 1934 v Praze. Ale hlavní místo, kde vyrůstal a slavil první úspěchy, byla Roudnice n. L. Velmi citlivě vzpomíná na rodiče svého otce: Babička hezky zpívala při operních představeních na zámcích Lobkowiczů. Dědeček vystudoval práva a filozofii, nejdříve působil jako vychovatel u Lobkowiczů v Bílině a v Roudnici. Později se stal archivářem Lobkowiczů v jejich roudnickém sídle. Zajímavý byl osudu Maxmiliána Ervína, který působil jako čsl. diplomat v Londýně a za 2. světové války vykonával funkci vyslance Československé republiky. Měl 3 syny: Marina, Dominika a Olivera. Právě s Oliverem si v zámku malý Ivan hrával. Na Roudnici stále vzpomíná - tady vlastně začínaly jeho hudební počátky - asi v 8 letech začal hrát na klavír a v kostele se učil na varhany. O Vánocích tu také zpíval. Chodil do roudnického sboru Hlahol, vedl ho Mudr. Alexandr Svět. Vystupovali např. při odhalení busty básníka Josefa Hory v blízké Dobříni. Po r. 1948 byl - jako řada jiných - sbor rozpuštěn. Smrt otce rodinu tragický zasáhla, v r. 1942 byl zatčen, nejdříve vězněn na Kladně, pak v Terezíně a zemřel v Osvětimi. Po syna byl příkladem - působil v Roudnici jako praktický lékař a současně jako úspěšný sportovec - vodák, který se s osmou dostal až na olympiádu v Antverpách. Maminka se starala o rodinu a později pracovala jako zdravotní sestra v OÚNZ. I. Brožek studoval na Horově státním reálném gymnáziu. Opět se přiklonil k hudbě. V maturitním roce dal dohromady sbor a nastudovali Blodkovu operu V studni. Vystoupení dirigoval 10 dní před maturitou. S představením měli značný úspěch. Operu uvedli 4x, jednou dokonce v přírodě na břehu Labe. V r. 1952 maturuje a odchází studovat do Prahy. Rozhoduje se mezi medicínou a hudbou na AMU. Vítězí studium na Fakultě všeobecného lékařství. Vedle studií se věnuje i hudbě. Má štěstí - v Praze bydlel u profesora Rudolfa Kliera, který učil na konzervatoři hru na klavír, a tak se u něho I. Brožek zdokonaloval. Neopustil ani varhany, jednak stále hrával v roudnickém klášteře a v Praze v kostele na Karlově, kde byly jedny z nejstarších pražských varhan. Chodil tam i zpívat do sboru. V r. 1958 promoval a na umístěnku odešel do Ústí n. L. Nastupuje na 1. interní odd. krajské nemocnice, které vedl primář MUDr. Ota Dub, autor mnoha publikací a beletrie. Doktor Brožek se s ním spřátelil, později spolu dokonce bydleli v jednom domě. Spojovala je vědecká činnost i záliba hudební. Někdy si spolu zahráli čtyřručně na klavír. Po atestacích se specializoval na diabetologii. Publikoval články, stal se členem České diabetologické společnosti, kde ve výboru působil 25 let. Spolu s MUDr. O. Dubem napsal encyklopedickou publikaci ‘Cukrovka od A do Z’ - vyšla v r. 1970, v době, kdy pro výuku diabetiků prakticky neexistovala žádná literatura. Již 40 let, vždy v dubnu, se zúčastňuje kongresu v Luhačovicích, který vždy začíná hymnou, což je 5tihlasá znělka, kterou na krátký latinský text zkomponoval právě J. Brožek. Nastudoval a nahrál ji se svým Ústeckým pěveckým sborem a dal k dispozici organizátorům kongresu. Je jediný, který účast za 40 let ani jednou nevynechal. Stejně tak se pečlivě a na vysoké odborné úrovni věnuje diabetikům ve své ústecké soukromé ordinaci. Vrátíme se ale k hudbě, která ho provází celý život. Po příchodu do Ústí začal docházet do pěveckého sboru, který sídlil v Domě kultury. Pomáhal tu jako druhý korepetitor, občas zastupoval sbormistra a po jeho odchodu v r. 1977 se ujal vedení jako sbormistr a dirigent. Kromě toho hrál v ústeckých kostelech: Nanebevzetí Panny Marie (kostel se šikmou věží) a u sv. Vojtěcha, kde byly nové varhany, které ve zkušební lhůtě rozehrával. Ústecký pěvecký sbor vede již téměř 30 let, naprosto nezištně. Vzpomíná na spolupráci s Bendovým komorním orchestrem, kde s RNDr. Zdeňkem Vodákem, uznávaným hudebním badatelem, uváděli staré skladby, které získali z archivů (používali fotokopie starých rukopisů) - práce velmi zajímavá, ale nesmírně náročná. Často nečitelné záznamy bylo nutné přepracovávat do současného rukopisu. Výsledek však byl úžasný. Zpívali skladby jako československé premiéry. Jezdili je poslochat i profesoři z Prahy. Sbor nastudoval převážně vánoční skladby českých zapomenutých autorů. Na koncertech tak hojně zněla díla, jež dosud nikdo neslyšel, např. J. J. Ryba, J. J. Linka, F. X. Brixi a další. Nezapomenutelný býval společný vánoční koncert s Bendovým komorním orchestrem - např. 26. 12. 03, kde se se členy sboru vedle krásné hudby pochlubili vánočním pečivem, u kterého se o přestávce ve foyeru scházeli hudební nadšenci. Práce se sborem byla velmi náročná také časově, 4 - 5 večerů týdně se věnovali přípravě koncertů a pak následovala vystoupení - u nás i v zahraničí. Zpívali ve Vídni, Drážďanech, Magdeburku, ale také v Belgii, Polsku i jinde. Velkým úspěchem i 2násobná účast na Pražském jaru. Rodina měla pro jeho vědeckou práci a hudební zálibu celá léta neobyčejné pochopení. V r. 1961 se oženil, jeho paní učila na Střední zdravotnické škole v Ústí n. L. Vychovali 3 děti - 2 syny a dceru. Nyní jim dělají radost i 3 vnoučata. Vrátíme se ještě k vystoupením. Po změnách v r. 1989 dochází k obratům i ve sboru. Počet členů se snížil, věnují se nyní spíše menším žánrům. Pro dobu adventní mají každoročně připravený program koled. Pravidelně s nimi vystupují v Praze na Staroměstském náměstí. Koledy z různých zemí zpívají vždy v originále. Snaží se pokaždé uvádět nové, je to velké hudební bohatství. Zpestřují také program různých slavností - 13. 10. tr. např. vystupovali na slavnostním setkání Sokolů. Velmi si jejich vystoupení žádají starší lidé v Domovech důchodců. Nedávno se zúčastnili festivalu lidových písní v Uherském Brodě. Jako studijní materiál jim slouží živé nahrávky na 9 CD. Pro svou hudební činnost se též naučil využívat počítač. Velmi ho to baví a bez počítače si už neumí odbornou i hudební práci představit. Na otázku, které hudbě dává přednost, nemůže jednoznačně odpovědět. A ani to nejde. Je těžké vybírat. Poslouchá, co se mu líbí. Samozřejmě má na mysli hlavně poslech hudby klasické, ať už barokní nebo ukázky z období klasicismu a jiné. A závěrem - svého výběru nelituje, jako povolání se věnuje lékařství a hudba mu zůstala velkou životní zálibou. Mgr. Marie Peterková
MUDr. Ivan Brožek - Mezi významné osobnosti našeho města rozhodně patří MUDr. Ivan Brožek - známý specialista - diabetolog a dlouholetý úspěšný sbormistr a dirigent Ústeckého pěveckého sboru. V obou působeních je skutečně pojmem, ať už budeme hovořit o jeho činnosti lékařské, tak i o činnosti hudební. Pokusím se Vám přiblížit jeho život a jak došlo k takovému osudovému propojení. Narodil se r. 1934 v Praze. Ale hlavní místo, kde vyrůstal a slavil první úspěchy, byla Roudnice n. L. Velmi citlivě vzpomíná na rodiče svého otce: Babička hezky zpívala při operních představeních na zámcích Lobkowiczů. Dědeček vystudoval práva a filozofii, nejdříve působil jako vychovatel u Lobkowiczů v Bílině a v Roudnici. Později se stal archivářem Lobkowiczů v jejich roudnickém sídle. Zajímavý byl osudu Maxmiliána Ervína, který působil jako čsl. diplomat v Londýně a za 2. světové války vykonával funkci vyslance Československé republiky. Měl 3 syny: Marina, Dominika a Olivera. Právě s Oliverem si v zámku malý Ivan hrával. Na Roudnici stále vzpomíná - tady vlastně začínaly jeho hudební počátky - asi v 8 letech začal hrát na klavír a v kostele se učil na varhany. O Vánocích tu také zpíval. Chodil do roudnického sboru Hlahol, vedl ho Mudr. Alexandr Svět. Vystupovali např. při odhalení busty básníka Josefa Hory v blízké Dobříni. Po r. 1948 byl - jako řada jiných - sbor rozpuštěn. Smrt otce rodinu tragický zasáhla, v r. 1942 byl zatčen, nejdříve vězněn na Kladně, pak v Terezíně a zemřel v Osvětimi. Po syna byl příkladem - působil v Roudnici jako praktický lékař a současně jako úspěšný sportovec - vodák, který se s osmou dostal až na olympiádu v Antverpách. Maminka se starala o rodinu a později pracovala jako zdravotní sestra v OÚNZ. I. Brožek studoval na Horově státním reálném gymnáziu. Opět se přiklonil k hudbě. V maturitním roce dal dohromady sbor a nastudovali Blodkovu operu V studni. Vystoupení dirigoval 10 dní před maturitou. S představením měli značný úspěch. Operu uvedli 4x, jednou dokonce v přírodě na břehu Labe. V r. 1952 maturuje a odchází studovat do Prahy. Rozhoduje se mezi medicínou a hudbou na AMU. Vítězí studium na Fakultě všeobecného lékařství. Vedle studií se věnuje i hudbě. Má štěstí - v Praze bydlel u profesora Rudolfa Kliera, který učil na konzervatoři hru na klavír, a tak se u něho I. Brožek zdokonaloval. Neopustil ani varhany, jednak stále hrával v roudnickém klášteře a v Praze v kostele na Karlově, kde byly jedny z nejstarších pražských varhan. Chodil tam i zpívat do sboru. V r. 1958 promoval a na umístěnku odešel do Ústí n. L. Nastupuje na 1. interní odd. krajské nemocnice, které vedl primář MUDr. Ota Dub, autor mnoha publikací a beletrie. Doktor Brožek se s ním spřátelil, později spolu dokonce bydleli v jednom domě. Spojovala je vědecká činnost i záliba hudební. Někdy si spolu zahráli čtyřručně na klavír. Po atestacích se specializoval na diabetologii. Publikoval články, stal se členem České diabetologické společnosti, kde ve výboru působil 25 let. Spolu s MUDr. O. Dubem napsal encyklopedickou publikaci ‘Cukrovka od A do Z’ - vyšla v r. 1970, v době, kdy pro výuku diabetiků prakticky neexistovala žádná literatura. Již 40 let, vždy v dubnu, se zúčastňuje kongresu v Luhačovicích, který vždy začíná hymnou, což je 5tihlasá znělka, kterou na krátký latinský text zkomponoval právě J. Brožek. Nastudoval a nahrál ji se svým Ústeckým pěveckým sborem a dal k dispozici organizátorům kongresu. Je jediný, který účast za 40 let ani jednou nevynechal. Stejně tak se pečlivě a na vysoké odborné úrovni věnuje diabetikům ve své ústecké soukromé ordinaci. Vrátíme se ale k hudbě, která ho provází celý život. Po příchodu do Ústí začal docházet do pěveckého sboru, který sídlil v Domě kultury. Pomáhal tu jako druhý korepetitor, občas zastupoval sbormistra a po jeho odchodu v r. 1977 se ujal vedení jako sbormistr a dirigent. Kromě toho hrál v ústeckých kostelech: Nanebevzetí Panny Marie (kostel se šikmou věží) a u sv. Vojtěcha, kde byly nové varhany, které ve zkušební lhůtě rozehrával. Ústecký pěvecký sbor vede již téměř 30 let, naprosto nezištně. Vzpomíná na spolupráci s Bendovým komorním orchestrem, kde s RNDr. Zdeňkem Vodákem, uznávaným hudebním badatelem, uváděli staré skladby, které získali z archivů (používali fotokopie starých rukopisů) - práce velmi zajímavá, ale nesmírně náročná. Často nečitelné záznamy bylo nutné přepracovávat do současného rukopisu. Výsledek však byl úžasný. Zpívali skladby jako československé premiéry. Jezdili je poslochat i profesoři z Prahy. Sbor nastudoval převážně vánoční skladby českých zapomenutých autorů. Na koncertech tak hojně zněla díla, jež dosud nikdo neslyšel, např. J. J. Ryba, J. J. Linka, F. X. Brixi a další. Nezapomenutelný býval společný vánoční koncert s Bendovým komorním orchestrem - např. 26. 12. 03, kde se se členy sboru vedle krásné hudby pochlubili vánočním pečivem, u kterého se o přestávce ve foyeru scházeli hudební nadšenci. Práce se sborem byla velmi náročná také časově, 4 - 5 večerů týdně se věnovali přípravě koncertů a pak následovala vystoupení - u nás i v zahraničí. Zpívali ve Vídni, Drážďanech, Magdeburku, ale také v Belgii, Polsku i jinde. Velkým úspěchem i 2násobná účast na Pražském jaru. Rodina měla pro jeho vědeckou práci a hudební zálibu celá léta neobyčejné pochopení. V r. 1961 se oženil, jeho paní učila na Střední zdravotnické škole v Ústí n. L. Vychovali 3 děti - 2 syny a dceru. Nyní jim dělají radost i 3 vnoučata. Vrátíme se ještě k vystoupením. Po změnách v r. 1989 dochází k obratům i ve sboru. Počet členů se snížil, věnují se nyní spíše menším žánrům. Pro dobu adventní mají každoročně připravený program koled. Pravidelně s nimi vystupují v Praze na Staroměstském náměstí. Koledy z různých zemí zpívají vždy v originále. Snaží se pokaždé uvádět nové, je to velké hudební bohatství. Zpestřují také program různých slavností - 13. 10. tr. např. vystupovali na slavnostním setkání Sokolů. Velmi si jejich vystoupení žádají starší lidé v Domovech důchodců. Nedávno se zúčastnili festivalu lidových písní v Uherském Brodě. Jako studijní materiál jim slouží živé nahrávky na 9 CD. Pro svou hudební činnost se též naučil využívat počítač. Velmi ho to baví a bez počítače si už neumí odbornou i hudební práci představit. Na otázku, které hudbě dává přednost, nemůže jednoznačně odpovědět. A ani to nejde. Je těžké vybírat. Poslouchá, co se mu líbí. Samozřejmě má na mysli hlavně poslech hudby klasické, ať už barokní nebo ukázky z období klasicismu a jiné. A závěrem - svého výběru nelituje, jako povolání se věnuje lékařství a hudba mu zůstala velkou životní zálibou. Mgr. Marie Peterková
