Jistě už jste o ní slyšeli. Pod Medailí je nová hospoda. Je tomu tak měsíc, co se mezi Ústečany rozkřiklo, že se otvírá nová restaurace, kde se bude točit ústecký pivo a bude se tam vařit a má být prostě dobrá. To se samozřejmě doneslo i k mým uším, a tak se stalo, jednoho osudného večera, že tam zavítal i já, a to za důvodu oslavy určitého výročí jedné nejmenované kapely, která dělá BRAJGL už 2 roky. Do samotné nálevny se vchází přes krátkou chodbičku s automatickým světlem. Při vstupu do lokálu, se vám naskytne pohled na ‘okovaný’ výčep, nad nímž se klene jakýsi dřevěný… něco jako podhled. Pípa je obemknuta ocelovými pláty a je z ní nádherný výhled na celou hospodu. Ta je tvaru obdélníkovitého, přičemž stoly jsou posazeny u stěn místnosti - skoro vždy po 2 - a odděleny od sebe dřevěnými poličkami. Na pravé straně z pohledu výčepního jsou stoly u stěny opatřeny lavicemi a směrem do středu židlemi, nalevo jen židlemi. Napočítal sem 12 stolů, což v přepočtu znamená kapacitu cca 60 - 70 lidí, k hospodě ale - jak sem se doslechl - náleží ještě salónek, do kterého jsem ale nenakoukl, jelikož se tam zrovna konal nějaký sraz, nebo co, a nepřišlo mi to příliš vhodné. Ačkoli jsme U Kováře, vše je tu vyvedeno ze dřeva. Stěny jsou zdobeny, zcela originálně, fotkami starého Ústí. Mno. Posadili jsme se tedy k jednomu z nemnoha plných stolů a čekali, co se bude dít. Přišla servírka (číšnice) a už se to rozjelo. Já si dal 11° Zlatopramen, všichni ostatní také, až na Řezyho, který si dal 12° Březňáka. Ptám se ho, co blbne a on mi povídá, že když už stojí všechna piva stejně, tak si dá vypočítavě dvanáctku, jelikož více kope. Nevěřícně jsem si přečetl nápojový lístek a opravdu je to tak. 10° a 12° Březňák, stejně jako 11° Zlaťák, všechny svorně 16 kaček. Koukám dál a i ty kořalečky sou tu celkem v cajku. Třeba rum, velký samozřejmě, stojí taky 16 kaček a to se cení, jinak samozřejmě takový ty oříšky a tyčinky a tohle… taky v nabídce, ale to se dalo čekat. K oslavě významného výročí se samo sluší nějaké to papání. Odmítl jsem vepřové hody, což je nějaká jejich akce, a vrhl se na normální jídelní lístek. Široký výběr ze všech druhů masíček, různé kovářské speciality, předkrmy i pokrmy atd., zkrátka vyberete si. Já si vybral Samuraje, což je nějaká masová směs, Kája si vybral Kovářovu výheň, taky směs, a Kos Vepřový steak na zeleném pepři, to vše u číšníka. Uběhla nějaká ta chvilka a číšnice přinesla 2 porce, jedno očividně steak na zeleném pepři a druhé, dle jejich slov, samuraj. Pustili jsme se s Kosem do jídla a za malou chvilku přišel číšník a povídá: ‘Tady je ten samuraj.’ Vždyť jednoho už přinesla ta slečna. Tak tomu se říká omyl. Zaměnili nám jídla. Stane se, což o to, ale co pak následovalo, mi tak trochu vyrazilo dech. Zatímco Kájovi záměna nějak nevadila, já už dál nejedl. Číšník si toho všiml a odnesl mé jídlo ubezpečiv se předtím, že ho už jíst nebudu. Poté přišla číšnice, a s omluvou přeškrtala cenu mého jídla s tím, že se spletla. Také se mě zeptala, jestli si dám nějaký jiný jídlo. Řekl sem jí, že radši ne, což ona přijala a odešla. Až do teď vše v pořádku. Za chvíli ale přišla zpět a oznámila mi, že nevěděla, že jsem už ujedl a zase mi cenu ‘mého’ jídla připsala. Její otázka - zda mi to jídlo přestalo chutnat, když sem zjistil, že není moje, mi přišla poněkud netaktní. Kdyby se mě na to nezeptala, zbytečně se v tom nešťourala, přeškrtala ty čárky, asi bych tento příběh nepsal a vše přešel s tím, že to budu vyprávět jako veselou historku, která se mi tuhle stala. Bohužel. Večer pak pokračoval dál v poněkud trpčejší náladě. Po nějakym tom pivku sem si musel odskočit. Musím říci, že záchody jsou U kováře noblesní. Tři mušle a 2 mísy zcela vyhovující všem standardům, který slušný člověk vyžaduje. Umyvadlo, mýdlo, ručník, zrcadlo, vše tu je… a vskutku apartní. Oslava pak pokračovala až do skoro zavíracích hodin, které jsou o víkendu až ve 12.00, a došlo na placení. To už tu ovšem milá číšnice nebyla, a tak nás kasíroval číšník. Zřejmě mi - vědom si chyby, kterou učinili - nezapočítal jídlo, a tak si u mě trošičku napravil reputaci. Mé subjektivní hodnocení: hospoda hezká, nová, a zřejmě se chytí. Na pivko si sem skočim rád. Jídlo si nedám. Ostatním mohu jen doporučit, navštivte Kováře a snad budete mít větší štěstí než já. Každopádně to stojí za to. johny.mistr@seznam.cz + foto: Barby
Johny Mistr