aneb 'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...' 23. 7. - 21. 9. 03 = VOLDA/NORSKO (3. - 13. 8., Lauvstad) - Po ‘rybářském’ přivítání rodinou p. Leidulfa a pí Ingeborg se 4. 8. seznamujem s vysokozdvižnou plošinou, výtahem potřebným k oškrábání a namalování přilehlého kravína (foto) v ‘nadžebříkových’ částech. Za 9 dnů strávených přes den se škrabkou a štetcem v ruce, večer pak často s prutem a vlascem ponořeným do norského moře, máme padla. Srpnové teploty šplhají do výše kolem 30° C a to se na Norsko sakra nechá (i když to léto bylo vydatný po celý Evropě). Navíc mnoho lidí žije s mylnou představou, že severská země přece musí být chladná. To není tak úplně pravda, neb podnebí do značné míry ovlivňuje teplý Golfský proud (západní pobřeží) a rovněž záleží, v kterém z 19ti krajů se nacházíte. V den Per Magneových 40tých narozenin vystoupá norská vlajka na stožár, což je tu při takovýchto příležitostech zvykem (vč. největšího norského svátku 17. května). Pakliže někdo umře, vytáhnou jí pouze napůl. V neděli dostáváme zákaz vyvíjet jakoukoliv pracovní činnost, protože dnes se dělaj jen ty nejnutnější věci (např. dojí krávy) a den je věnován odpočinku, příp. výletu. Spolu s Anne, Perem a hafanem Rappem vylezeme menší kopeček, abychom pozdravili další výletníky - vzhledem k jejich věku (chlapíci a pani +- 60 až 70 let) - v pro nás těžko uvěřitelné kondici a já - nejen tu - došel k závěru, že ačkoli tělo vypadá řekněme opotřebovaněji, v obličeji se jeví tak o 10 - 20 let mladší… Nemluvě o jejich neuvěřitelně bílých zubech! Po visitě jezírka, který tu nechal zbudovat sourozenec Jon (soukromý podnikatel) + návštěvě jeho chatky, míříme k vrcholu cca 1000 m vysokého kopce. V parném dni ještě pod vrcholem láká sněhová pokrývka a věřte, radosti bylo jak na starym bělidle… Výhled ze Sunnmorsalpene nabídne jak móře moře, kopce a hory kam oko dohlédne, tak i spíš vesnici Lauvstad a dál hřebenem rozdělená ‘sourozenecká’ městečka Volda og (‘a’) Orsta. Cestou dolů neodoláme průzračnému horskému jezírku a v lese pak houbám, kterých je všude tolik, že o ně div nezakopnete. Však taky můj dosavadně největší úlovek pochází právě odsud - mohl mít +-30 - 40 cm v kloboučku! Škoda obavy Norů z těchto lesních plodů (odůvodňujíc to ‘historkou’ o přiotrávené rodině). Nicméně ‘taťku’ Olava - poté, co zjistil, že po první várce stále dýcháme - jsme později k ochutnání smaženice zlomili (ačkoliv si nepřidal…)
(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ) Emilio (emiliod@seznam.cz) & Mychadlo (vopi.ce@seznam.cz)