17. - 19. 10., Národní dům, UL
   ČTVRTEK - MJ&BF v Ústí n. L. (www.usti-nl.cz/jazzfest) navštevuji od té doby co vnikl, ale nikdy jsem se nebyl podívat na soutež mladých jazzových kapel. Až letos na VI. MJ&BF jsem pojal zvedavost a byl jsem mile prekqapen. Nevím, proc jsem tem mladejm tak dlouho neveril. A nejenom já, ale vetšina lidí tem mladejm proste neverí a tak nás tam ve ctvrtek 17. ríjna bylo na tom jazzíku docela málo. Všechny kapely hrály výborne a mely co ríct. Proto také nebylo jednoduché rozhodnout o vítezi. Pri posuzování jednotlivých bandu a muzikantu se braly na zretel: technická zdatnost, kompozice, sehranost, hloubka procítení (feeling) a fantazie prí hraní sóla. První vystoupili ‘Standard Issue’ (CR). No... tak ty jsem nevidel, protože jsem prišel pozde. Zeptal jsem se ale na tuto kapelu pana nejmenovaného. (Pan nejmenovaný hraje léta jazz na nejmenovaný nástroj). Jednalo se o kytarové trio (kytara, kontrabas, bicí). Hráli prevážne standardy + 2 vlastní skladby. Pan nejmenovaný o nich do slova rekl: ‘Byli vynikající, prál jsem jim, aby vyhráli’. Do ND dorážím na ‘Loimu Quartet’ z Finska. Vystoupili v obsazení, zpev, klavír, kontrabas a bicí. Hráli zajímave a netradicne. Nikdo nevycníval a jejich klidná hudba na me pusobila príjemne. Na bicí nástroje hrála mladá holka, což je trochu kuriósní. Jejich zpevacka mela tenoulinký jemný hlásek, jenž znel velice libozvucne. Zde jsem si také poprvé všimnul výborného zvuku, jenž byl dílem mistru ze ZÁMECNICKÉ dílny. Po nich nastoupilo JZ Duo z Prahy. Jakub Zoner na klavír a Honza Greifner na kontrabas. Rád sleduji hráce, kterí hrají technicky nárocné veci a jsou pritom uvolnení. Vubec nevadilo, že nemeli bicí. Hráli tak presne, že si rytmickou orientaci každý lehce domyslel. Byla to kapela o které jsem pozdeji doslova ríkal ‘Byli vynikající, prál jsem jim, aby vyhráli’. Jako ctvrtí v poradí zahrály ‘Mantis’ (CR). Veselá particka na svuj vek dobre vyhraných hrácu. Nejvíce me zaujal osobitým sólovým projevem - pozounista s kšiltovkou a brckem. Poslední zahrála skupina Cravo a Canela (Nemecko). Tak ty jsem taky nevidel. Ale nejmenovaní lidé mi rekli, že byli dobrí. No a která kapela se stala finálním vítezem souteže Junior Jazz 2002?
   PÁTEK zacal predstavením víteze souteže Junior Jazz 2002, kterým bylo JZ Duo! (Pha). Dodo Šošoka & his jazz family pak oficiálne zahájil VI. rocník MJ&BF. Jeden z clenu jazzrodiny, kubánský trumpetista Lazaro Cruz se bohužel nedostavil. Zajímal me názor odborníku a tak jsem se na Doda zeptal pár nejmenovaných jazzmanu. Dozvedel jsem se, že se jim Dodo Šošoka, ani ostatní spoluhráci moc nelíbili. Nám laikum se však Dodo moc líbil, nebot je velice milý a má nevídaný zpusob hry na bicí. Zpevacka Laurie Antonioli ze San Franciska byla docela týpek a zpívala tak vtipne, že se kontrabasista Josef Brisuda porád cervenal a culil, jak furt zadržoval smích. Saxofonista Miloš Suchomel se nelíbil ani nám laikum, nebot hrál sice technicky velice dobre, ale suše. James Harries (GB) kytarista a zpevák - doprovázen Emilem Viklickým na klavír a Petrem Dvorským na kontrabas - vnesl do VI. MJ&BF trochu folku. Zpíval velice hezky a jeho písnicky se lidem líbily. Nakonec zahrál kytarista a zpevák Lonnie Shields (USA), pravý americký blues. Nejsem velkým vyznavacem tohoto žánru a proto mužu objektivne ríct jen to, že se lidi hodne bavili a že mezi nimi Lonnie Shields chodil s kytarou - dokonce i ti, co se za celou dobu neodlepili od baru, se najednou zvedli a šli se podívat... Jsem rád, že pro nás Ústecáky delá pan Dostál kulturu takového formátu. Dekuju. Jirka, foto: Ondrej Libý - www.freemusic.cz

   6. MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL v Ústí n. L. - sobota (19. 10. 02 - Národní dum) - Potešila me bitva o vstupenky, které jsem se také úcastnil, naštestí to místní tiskárna lístku k stání stihla. Všichni vedeli, na co jdou, a tak nás nastartoval polský houslista Michal Urbaniak, pro me známý vrchol z pražských jazzových festivalu. Mírne omšelý, ale hrál nám do ouška virtuózní jazz a kapela šlapala - pro me hlavne kontrabasista. Druhá v poradí - Sharon Lewis - zpívala hezky, ale kapela hrála strnule cesky a potvrdila mi, že na mezinárodním hudebním jevišti bychom meli hrát v techto stylech dechovku, folklór, a dál se nesrat. Ale hlavní vrchol vecera - kytarista a zpevák Robben Ford (www.robbenford.com) nám ukázal první ligu. Vysypal to na nás úplne jednouše, s úsmevem si zazpíval, zahrál excelentne sóla i ty akordy a obcas pobídnul neavízovanou výpomoc, saxofonistu Bobba Malacha, hvezdu stejné úrovne. Výborný doprovod basa - bicí - piano vydržel hrát perfektne asi hodinu. Pak prídavky, dopili kelímky a odjeli (údajne do Bratislavy). Na záver nutno pochválit aparát i zvuk pana Zámecníka bytem Teplice. Pricemž puvabná privátní zvukarka Robbena Forda to umela teda taky. A tak jediná vada byli hlucní blbecci sedící i pri tom nárezu v baru (viz foto). No hlavne, že jste se úcastnili, kluci. Kapela R. Ford Band byla k videní i v pátek v pražském Lucerna Music Baru za trojnásobek ústecké taxy, a tak nutno podekovat - nevím komu - ale asi vedení Národního domu za to, že tuto atrakci v mokrém podzimním Ústí usporádali. Session v Kladívku už jsem nevidel, jel jsem domu - do prosluneného Decína.
                 Ludek Nedved, foto: Zbynek S.