Vrátíme-li se o pár, zhruba o takových tristapadesát milionu let pred Krista, zvaného lidove Ježíš, staneme se svedky pozoruhodného dení. První tvorové se v onech pohnutých dobách pokoušeli dobýt nezoranou panenskou, deflorací nenarušenou krajinu a udelali revolucní krok jímž bylo jejich vylezení na souš. Nebyl to rozhodne krok snadný. Mnozí z techto prazvláštních tvoru, kterí v sobe, at již z donucení, ci jen z pouhopouhé zvedavosti nalezli k takovémuto cinu dostatek odvahy, doplatili na tento svým mrzkým životem. Teprve následující generace však ocenily moudrost a prozíravost tohoto rozhodnutí, a at už se vývoj na naší planete obcas pohyboval v prískocích, ci snad prímo v saltech dozadu, výsledek pozvolného ci rychlého toku zmen se dostavil s príchodem našeho druhu. Je možná dobre, že na úsvitu veku jsme jako lidstvo neoplývali prílišným intelektualismem, a tudíž jsme si s konkurencním inteligentním druhem homo sapiens neanderthalensis celkem snadno poradili vyhubením zmíneného. Ješte jednou zduraznuji, abych predešel uštepacným poznámkám, že se v prípade neandrtálce jednalo o jiný lidský druh a nikoli rasu druhu našeho. Pragmatický krok, jenž privedl naše predky k takovémuto rozhodnutí neopevuji, ale schvaluji, existencní nutnost zachování naší civilizace je preci jen dána moudrým lidovým príslovím: ‘Bližší košile nežli kabát.’
   Posunuli jsme se nyní do soucasnosti a mne - který je v soucasné spolecnosti pomerne spokojeným - pripadá, že jsem tak asi jedním z peti lidí, kterí to dnes tvrdí. Nekterí mumlají skrze své prasecí tlamicky, že: ‘Za Husáka bylo líp.’ Žil jsem v té dobe, a až na to, že jsem byl mladý (a vždycky je osobne lépe, když je clovek mladý), mi ta doba pripadala zelene šedavá, zkrátka na poblití. Potkávám i lidi, kterí tvrdí, že za Hitlera bylo ješte líp, ale s naprostými idioty netrávím cas debatou a na onu dobu mám svuj názor, ackoliv jsem v ní byl ješte mrtvej (narodil jsem se tesne pred sovetskou intervencí v roce1968). Když jsem pracoval v Lécebne dlouhodobe nemocných, nezrídka jsem diskutoval se dvema tábory klientu. Jedni tvrdili, že nejlíp bylo za tatícka TGM, druzí - ti starší - si stáli neochvejne za tím, že nepamatují krásnejších casu, než když nám vládl starický mocnár F. J. První. Ješte že se clovek nedožívá prumerného veku 50.000 let, nebot bych zajisté potkal borce, kterí by sebevedome (a s výrazem pevného presvedcení v ocích) tvrdili, že nejlíp bylo za neandrtálcu. Protože však víme, jak vývoj probíhal, možná by bylo dobré na prelomu devonu a karbonu stát na brehu, a kopat zvírata do rypáku za to, že se pokouší opustit vodu. K tomu by ovšem bylo potreba tzv. mašíny vreémeni, jak ríkávávali soveti, neboli stroje casu a tím, naštestí, zatím nedisponujeme.
   Jak už jsem se zminoval, príležitostí pro odvážné je vždy celá rada, potíž je v tom, že jen málokdo je ochoten venovat kus osobního pohodlí a pro dosažení vyšších met treba i strádat. A ten, kdo to udelá, ciní tak jen ve chvíli nejvyšší nouze nebo z donucení, od dob prvních suchozemcu nic nového. Nekdo si možná položí otázku, proc je na ilustraci k tomuto clánku generacní dvojportrét jakéhosi esenbáko-policajta. Tak, jak se suchozemský tvor prodloužením koncetin vyvinul z ryby, rodí se moderní ceský policajt z kreatury bolševického fízla. Je to premena neobycejne obtížná, ale - jak nasvedcuje mnoho príkladu - víceméne i úspešná. Nekterí naši policisté již dýchají plícemi, ale pozor, nekterí ješte mají ploutve. Tem s plícemi pochopitelne nelze než fandit. A pro ty s ploutvemi jedno vysvetlení: je to jenom podobenství, nemyslím si, že by jste byli potápeci.
Nashledanou v prosinci se teší hRvN