¨
Den
dobré vule v Ústí nad Labem
- Pondelí 23. zárí se do pameti mnoha obcanu mesta Ústí n. L.
zapíše jako den, kdy prispeli svým financním príspevkem na pomoc
detem se sociálním a zdravotním handicapem. To vše v rámci Dne
dobré vule, který už 5tým rokem porádá Výbor dobré vule Nadace
Olgy Havlové a Junák - svaz skautu a skautek CR. Vždy 23. den
mesíce zárí vyrazí skauti v krojích nebo nadacních trickách
do ulic mest celé republiky a dávají lidem srdícka. Za to vybírají
peníze do kasicek, jejichž obsah je po rozpecetení a spocítání
zaslán na konto Nadace Olgy Havlové. Financní prostredky, které
se letos sbírkou získají, budou použity na odstranování následku
nicivých povodní v zarízeních pro opuštené a handicapované deti.
A kolik se letos v Ústí vybralo? Jak nám potvrdil jeden z organizátoru,
neštemický skaut Petr Hamerle, lidé byli opravdu štedrí: ‘Výtežek
ústeckého Dne dobré vule je presne 7.186,6 Kc a chtel bych jménem
Nadace Olgy Havlové i nás, skautu, všem lidem, co prispeli,
podekovat.’ Prispívat nadaci je samozrejme možné i nadále a
to posíláním financních daru na konto, které je zrízeno u CSOB
a má císlo 478437463/0300.
Jirí Škoda (jirka.skoda@email.cz). Junák - svaz skautu a skautek
CR - Association of Scouts and Guides CR, Stredisko 427.02 ‘Šíp’
Neštemice, Dráždanská 29, 400 07 Ústí nad Labem, tel.: 475 501
716, www.sweb.cz/nestemice
¨ UPELESTIFLUS
HOBLUS LITOMĚŘIČUS
- V Litáku sem na koncerte nebyl ani nepamatuju,
naposled, tušim, se ZENama v Klac-Xonu, kerej je ted zcerstva
predelán (+ viz program str 35). A-tak v pátek 4. ríjna skácu
do auta spolu s ústeckou doom-folkovou, nebo jak tomu mužem
ríkat, partickou Kristýna, abych se cástecne jako Luccin (zpevacka)
doprovod ocit v Pivovarským sále. Prostora výtecná, tak akorát
malá, že to k sobe nemá nikdo daleko, navíc vyzdobená ruznými
pivovarskými proprietami atd. Na báru tocej Kurýra 10°, Forta
12° v už prej nemaj. A brzo nebudou mít nic, pác pivovar zavrou.
Jaká škoda, rikám si pri prvním, jakož i tech následujících
locích (kór pri vzpomínce na všude se roztahující se Zlatáka/Breznáka).
Zahajujou místní tríclenní bigboši Upelestiflus (foto), kerí
mne ihned po pár tónech nadchli, takže je pak mastim krátce
vyzpovídat. ‘My sme si nevybrali, prišlo to na jazyk’, podotýká
basák Petr ‘Deka’ Urban na adresu, uznejme, velmi neobvyklého
názvu. Další, ne zcela bežnou záležitostí, je jejich kytarista
a zpevák puvodem z Anglie, nyní už delší dobu ucící v Litáku
na gymplu, Mike Broadhead. S ním a Filipem ‘Fífou’ Hájkem válcí
cca 1,5 roku, sou schopni odehrát 30 - 40 minut, fouknout tam
9 vecí a 2 covery - od Black Sabbath a Eagles. Reguléroš demoš
zatím nemaj, i když o tom premýšlí, nahrávka z koncertu tzv.
pro sebe jest. Nebyl-li by takový problém s dopravou, jezdili
by prý daleko casteji, takhle je nejcasteji zastihneme v LT,
v Ústí je zatím poctil akurát Axel club. Rek bych, že hrajou
parádní hard rock, ani ne tak moc starej, jako údernej, živelnej,
proste vás to (alespon) mne jo, chytí tzv. za prdel. ‘Nejvíc
mi štve, když po me nekdo chce co hrajem - bigbít, to je všeobjímající...’,
reaguje Deka na žánrové zaškatulkovávání. Až zas zahoblujou
v ÚLu, nenechte si je ujít, šlape jim to fakt dobre. Kontakt:
www.sweb.cz/upelestiflus. Po hochách na to hupsla ženská - Kristýna
mající v Litáku podle všeho slušnou posluchacskou základnu,
škoda jen, že utrpela horším zvukem, neb tého vecera mistr zvuku
a zároven Kikinní kytarista Jirka B. nemuže sedet na dvou židlích,
resp. stát na dvou místech... Jinak f poho. Následovaly místní
Vecicky a Ayetto. Shrnuto: Pohoda vecer, príjemný lidi a pokárat
akorát zaslouží majitelka sálu, jež urcila vstupné 100,- Kc
a tím pádem tak zrejme odradila nejednoho potencionálního návštevníka.
Pak taky (vcelku pohodový) fíci, co mi po pár vylepenejch plagátech
na Pod jednou strechou a nEMAdEMA fest dali pokutu… Emilio ¨
AFRIKA
V ÚSTÍ - Divadlo Járy Cimrmana
(génia, žijícího v druhé puli 19. stol.) se do ÚLu prihrnulo
11. 10. s nove nalezenou hrou ‘Afrika - Ceši mezi lidožravci’
(pouze doplním, že od poslední hry ‘Švestka’ je tomu již 5 let).
K samotnému predstavení: V první polovine nám bylo predneseno
pár prednášek o Cimrmanove pobytu na cerném kontinentu. Napríklad
Milon Cepelka vyprável o své snaze udelat z území kmene kanibalu
ceskou kolonii… Další vsuvkou bylo prehrání speciálního Cimrmanovo
dialogu - tzv. ‘pro každou príležitost’, když herci zapomenou,
jménem Jmelí. Cást druhá patrila práve hre a byla rozhodne lepší.
Cimrmanuv humor je založen predevším pouze jen na slovíckarení
a jménech (dva lidojedi UKU a LELE), ale nekteré veci tam byly
spíš krecovité. Zápletkou príbehu jest vlastne jenom premlouvání
kanibalu, aby 4 ceské cestovatele v cele se Z. Sverákem nesežrali…,
nesežrali, anóbrž s nimi leteli do Prahy. Povedlo se jen díky…
pomyslnému patronu hry… Josefu Václavu Sládkovi a jeho Lesní
studánce.
Co studánka? Ale JMELÍ! Marfushka
¨ Fakt
pekelnej koncert
- Se konal již tradicne v Axel Clubu, mekce ústeckých muzikantu,
a to sice v pátek 11. 10. 02. Pro mnohý z vás toto datum jiste
není neznámé. Ano ve stejnou dobu probíhal v Metru a Kladívku
PodJednouStrechoufest - tuším, že trojka. To ale nezabránilo
více než 80ti lidem (aspon podle oficiálních statistik, jinak
myslím, že jich bylo tak kolem stovky), aby si za 3 petky prišli
poslechnout 3, dneska již legendární, ústecké metalové kapely.
Prišel jsem, jak se sluší, asi pul hodiny po ohlášeném zacátku.
Tím byla 8. hodina vecerní. I tak jsem ale o nic neprišel, nebot
kapela Requiem Aeternam, hrající - pro ty, co by náhodou nevedeli
(jako treba já) - atmospheric dark metal, práve zacínala. Abych
pravdu rek, zpocátku jsem si rikal, že to nebude nic moc, protože
tam meli ‘eném’ elektronickýho bubeníka. Jak muže náká elektrická
mašina nahradit cloveka? Jakožto bubeníkovi (dokonce nejlepšímu
na svete - pozn. aut.) mi to nešlo na rozum. Jenže postupem
casu sem si zacínal uvedomovat, že je to vlastne težší s tou
mašinou. No a za další chvilku už mi to ani neprišlo, stejne
jako i mnohým paricum pod pódiem. Pekne tam tema hlavama házeli
a bylo jich tam fakt hodne. Svým velice kvalitním zpevem jejich
hlavy rozkmitali puvabná Katka, hrající také na prícnou flétnu
a lídr kapely Miloš, který zároven hraje i na kytaru. Trochu
se mi motala hlava ze zbylých dvou clenu. Jak basák Miro, tak
i druhý kytarista Tarath (prezdívka) skoro pri každé písnicce
tocili hlavama jako pominutý. Lidi museli být spokojení, jen
sem tam to trochu pískalo a nikdo nevedel proc. Po delší pauze
zpusobené stavbou a zvucením škopku na to vlítla doomfolková
Kristýna. Ty už sem párkrát slyšel, takže me prekvapilo, kde
sou klávesy a kam se podela flétna. Jednoduché - chybela Lenka.
Jinak ale byli kompletní, takže pro porádek: Jirka - kytara,
Karlos - basa, Maty - bicí, zpev - blond Hanka a cernovlasá
Lucka (foto z Mezi proudy). Zahráli svoje nejvetší fláky (‘Lišaj
drtihlav’, ‘Ach, vidim plakat andele’ atd.), jen me trochu zklamalo,
že nezahráli ‘Stánky’. Na ty sem se celkem tešil. Možná si to
schovávaj do Dánska. Jako last but not least se na pódiu objevila
kapela s
hezkým ceským názvem Sedmá vlna, hrající metal core (ani jeden
z uvedených stylu neznám, takže nevim). Tihle kucí prej dlouho
nehráli, pác natáceli porno s ‘Hydrácema’ (dále jen Hg - doufám,
že tím nikoho neurazím). Aspon to tvrdil zpevák - Daniel Cerný
(za souhlasného pokyvování prítomných clenu skupiny Hg). Co
ke kapele Sedmá vlna ríct. Já týhle hudbe fakt moc nerozumim,
ale myslim si, tedy podle mého skromného názoru, hráli výborne.
Subjektivne receno líbilo se mi to, a nejen mne. Pod pódiem
se zase rozvíril ten peklotoc. Asi nejvíc me zaujaly songy ‘Príští
zrození’, hrané na zacátku a jako prídavek, a ‘Strach’, který
podporil svým vokálem i Karlos (opet Hg). Navíc tihle hoši maj
celkem slušne zvládnutou propagaci - vlajka za zádama, oznámení
jejich koncertu na váš mobil atd. Takže už snad jen doplnit
složení kapely - pro ty, co by je cirou náhodou neznali. Do
hrncupoklicek reže Jirka Hájek (foto), basovku šimrá Jan Janecko
a s kytarou se mazlí Martin Kos. Na záver už snad jen, že vše
se konalo pod zvukarským dohledem Jirky Beránka (Kristýna),
který zaslouží, ostatne jako vždy, jednicku ovšem bez hvezdicky,
protože kuli tomu pískání u Requiemu. Johny.Mistr
¨ RYCHLÉ
ŠÍPY V TEPLICÍCH -
V teplickém divadle se v pondelí 7. 10. konalo totální
zesmešnení peti statecných a cestných chlapcu. Hostoval tu totiž
pražský soubor divadla ROKOKO s inscenací ‘Rychlé Šípy’, kterou
pojal jako parodii nekolika komiksových dílu klubu RŠ. Skutekne.
Pred ocima mi letel, svého casu velmi oblíbený, obrázkový príbeh.
Presne ty typické kreslené pohyby postavicek predvádeli herci
s naprostou dokonalostí. Co se týce obsazení: Bratrstvo kocicí
pracky bylo témer hvezdné - Štetinác v podání Ljuby Skorepové,
jakožto Dlouhé bidlo bývalá clenka ústecké cinohry Jelena Juklová
a Atka Janoušková jako prtavý Bohouš. Oproti tomu jména predstavitelu
samotných RŠ v uších už tolik nezní, což neznamená, že nestojí
za zmínku: kupríkladu výrok: ‘To jsem rád, že jsem zase v tobe,
ty moje stará… klubovnicko!’ - Rychlonožka (Michal Gulyáš) -
se do podvedomí publika jiste zapsal. Naopak bych možná Mirkovi
Dušínovi (Jirí Hána) vytkla celkem, rekla bych, nepatricný výbuch
smíchu. No co, stává se, kór v takové hre. Co ocenuji, je zpracování
mezi scénami pri prestavbe kulis, kdy hrála povetšinou hudba
z filmu Pulp Fiction a herci tanecním krokem rychle prestaveli
prostredí. S úsmevem premýšlím, jak by as reagoval po zhlédnutí
pan Foglar. Možná by se ho zpracování Roberta Bellana dotklo.
Kdo ví, vy plantážníci! Marfushka ¨
Uf!!!
Tak to máme za sebou - nEMAdEMA FEST VOL. 1
je zdárne za námi, vol. 2 pred námi a zážitky z festáku v nás.
Troufám si ríct, že pro vetšinu (150 platících a zhruba další
stovky neplatících diváku) to byly zážitky pozitivní. Vzhledem
k celkové uvolnené atmosfére a naprosté vetšine návštevníku
do ceti let je klidne i možné, že nekdo odešel pozitivní úplne.
Trocha historie. To bylo tak. Nápad postupne žive predstavovat
kapely z hudebního webu nEMAdEMA se zrodil v hlave Emilia (kterýžto
se organizacne zdatne projevil již na Útulek Festu) nekdy v
léte. I jal se tento bodrý bývalý metalista obtelefonovávat
kapely, které by tam jako mohly hrát. Z 30 bandu 28 nemohlo,
zavolalo se dalším 20ti, deset prislíbilo, pak pet odreklo a
nekteré kapely nemohly prijet až když byly vytišteny plakáty.
Zaskocily za ne jiné, oslovené doslova nekolik hodin pred zacátkem
akce. A bylo to. Trocha soucasnosti. Když jsem prišel cca hodinu
pred zacátkem akce do Metra (www.me-tro.cz) a videl pouze nekolik
mladých Romek a Freda, jak obchází okolo svých polorozebraných
bicích mumlaje si pod fousy: ‘To je v prdeli, je to v prdeli’,
ríkal jsem si, že tahle akce proste nemuže vyjít. Normálne ale
v 19.30 nastoupila první formace Daytian a normálka se bez nejakých
vetších zádrhelu hrálo do pul tretí do rána. Daytian, mladý
kluci z Ústí, príjemný melodický metal, naladili atmosféru pro
pomalu, ale jiste se zaplnující sál. Po nich nastoupili již
zkušenejší harcovníci Sedmá vlna, opet metal, tentokrát trošku
ostrejšího rázu. Litomerictí Existence nezklamali. Na jejich
emocore psychedelic jsem se tešil - a tešení se vyplatilo. Pred
již zcela zaplneným sálem predvedli bigbítovej nárez, za jakej
by se nemuseli stydet ani ve Wembley a slušne parket rozpohybovali.
No Feeling (a jejich sk8punk, foto) hráli ciste a dobre, ale
z jejich vystoupení se mi zdálo, jako by to chteli už mít rychle
za sebou. Rose Means Rose jsou koncertne v Ústí naprosto profláklí
a jejich female punk nárez je porád stejne dobrej. Ty nezklamou
nikdy. Podivná formace z Teplic - skoro se chce až napsat cistý
punk, vcetne image. Colosální omyl z Melníka se ješte pred zacátkem
koncertu stihli prejmenovat na Colosal a byli se svým melodickým,
avšak rádne tvrdým rockem vynikající. Koncili zacínající Free
on Wagon z Ústí a lidé je s jejich grunge nechteli pustit z
jevište. Akci zdarile - jako vždy - moderoval taktéž již profláknutý
moderátor (krome jiného) hrabe Radim von Neuvirt. Prekvapil
me zejména vynikající básní o tom, jak jebal Sverák Smoljaka
a Janda se na to díval a posléze naopak s tím, že házel všechny
zúcastnené (vcetne Kolji) do jednoho pytle. Do té doby jsem
mel dvojici Sverák - Smoljak docela rád - a až hrabe mi otevrel
oci. Mimo jiné básni predcházel živý obraz na pocest Járy da
Cimrmana s názvem Fuckoff nad Mizerou. Kdo nevidel, neuverí.
DJ Pytcha tam pak blbnul ješte asi do peti do rána. Jediným
mráckem vcelku zdarilé akce bylo fyzicko-alkoholové zkolabovaní
jedné nejmenované známé právnické osobnosti a následné ukradení
své vlastní bundy sama sobe. Vše se ale nakonec snad vysvetlilo,
a tak myslím, že spolecne se Sverákem a Smoljakem mužeme udelat
tecku - za tím naším prvním nEMAdEMA Festem. Dan
¨ Sice
už je to dlouho,
ale pár slov o již 5tém FESTIVÁLKU MÍSTO VÁLEK, který tradicne
porádají ústectí UDG. Tato putovní akcicka zabrousila tentokráte
do (stáleoblíbenejšího) METRA (www.me-tro.cz). Vezmeme to pozpátku:
zakoncili to KENEDYHO BOTY (mars) - srandapunk a odhalování
zpevákovo intimních partií, stálice naší ústecké scény ZEN a
UDG nechybí nikde a hlavne všude primejou lidi jít na ten parket
a kroutit se a kroutit se… Postupujem k LOS BASTARDOS z Jicína
(?), prý hardrockové perle vecera. A byla perlou? Pro lidi asi
ani ne. ESCAPE 23 se pro jistotu vubec nerácili ukázat. Budiž…
DLAŽEBNÍ KOSTKA (s tim basákem, co má tu basu hrozne nízko)
s osazenstvem taky moc nezahejbala… totiž pred pódiem bylo víc
lidí na moderátora Bochyho. A MAELSTROM..ííí… jsem propásla.
Inác atmosféra byla zpocátku víc než dost upjatá, taková divná,
taková chcíplá… cim to bylo, nevim, ale hlavne, že to úderem
desáté spadlo… PS: Ten Festiválek v Národáku byl nejlepší. Marfushka ¨
VRÁTÍ
SE DUMB ZPÁTKY?
Kdo ve ctvrtek 3. 10. vecer zašel do Kladívka (UL), mohl videt
slušnej koncert. A prišel-li hlavne na lipské hardrockové až
grungeové DUMB, kterí dorazili v rámci malého spolecného Czech
Tour (6 gigu) se sprátelenými Bez perí a Houpacími konmi, mel
radost dvojnásob. Petka ze SRN hrála první. Ješte pred tím jsme
s bandem (s Mathiasem u mikrofonu, Markem s kytarou, drumerem
Janem, basákem Tobiasem a peknou i šikovnou houslistkou Annett)
dali rec… Tri clenové Dumb spolu chodili na stejnou školu, ale
kapelu založili až po odchodu z ní. ‘Prezdívku Kurt mi ostatní
dali proto, že mám Nirvanu rád, ale z toho nevyplývá, že bychom
chteli znít jako ona’, ríká dnes nezamestnaný Mat. Priznává,
že je to hudba plná inspirace a impulsu (což je pak i slyšet).
Existují od r. ’96, v dnešní sestave od r. ’00, si vydali 2
CD s vlastní hudbou, na nemcine v textech se shodují. Pro bubeníka
je nejvetší úspech hraní pred Tocotronic (nemectí Chinaski…?!),
kam prišlo 25.500 lidí. U nás koncertují poprvé, zatím tu byli
jen jako turisté. A co si od vystupování v CR slibuje kapela,
která je doma dost oblíbená, a ráda by našla velkou firmu pro
vydání CD a profesionalizovala se? ‘Je tu mnohem víc peknejch
ženskejch, lidi jsou tu za muziku vdecnejší a je zajímavý poznávat,
jak reagujou. Taky me baví, že jsme se s Bez perí potkali v
Lipsku, a že si to takhle mužeme vymenovat’, ríká Mathias. Mít
peknou ženskou v kapele nekdy nedelá dobrotu, u Dumb je to jiný.
‘My už se všichni vzdali nadeje, že bychom Annett mohli mít.
Ale i tady za ní vaši kluci chodí treba i na záchod a ptají
se, jestli má prítele’, smeje se Mat, i zbytek kapely. Díky
houslím Annett, která stejne jako bubeník studuje pocítacovou
vizuální techniku, se styl Dumb jmenuje geigenrock, na netové
adrese www.geigenrock.de (nebo www.freygangband.de) se o formaci,
jíž se povodne moc nedotkly, dozvíte víc. ‘Na beneficních koncertech
zaplaveným jsme nehráli, práve jsme pripravovali nový repertoár.
Snažili jsme se na ne ale alespon chodit a podporovali je, a
posílali jsme i oblecení’, prozrazují. (uwe)
¨ Filmový
klub AULA
(PF UJEP, C. Mládeže 8, UL) pripomíná ÚL. Z nekdejšího až panensky
stydlivého pokusu o uvedení nekomercních filmu pro hloucek vecných
studentu se vyklubal široce oblíbený spolehlivý partner pro
každou stredu. Clovek, prese vší snahu zblble zbehlý v ne-smyslných
každodennostech, zde své smysly i mysl osveží. Tak tomu bylo
i:
2. 10. díky filmu ‘Sbohem, muj sladký domove’ (F 99). Režisér
gruzínského puvodu O. Ioseliani si zde pohrál s divákem na ulici
velkomesta. Predvádí panoptikum, kde není rádu, jen rolí, které
si svlékáme a navlékáme spolu s oblecením. Svet marnotratného
bohatství, se prostrednictvím nekolika pseudohrdinu prelévá
do sveta bezdomovcu, jako by nic nebylo skutecné. Synek spolecenské
elity myje za školou nádobí, socka z ulice si cas od casu povyrazí
na vypujceném Harleyi. Oba pritom pálí za touž dívkou. Kdo si
myslí, že šaty nedelají cloveka, ocekával by v tomto míste zápletku.
Film ale žádnou nemá a život bohatých i chudých proste spletite
klopýtá casem. Elegantne krácet zde umí jen zámecký pták marabu,
coby ztelesnení stoické lhostejnosti.
9. 10. díky snímku ‘Hilary a Jackie’ (GB 99). Režisér A. Tucker
zfilmoval skutecný príbeh hudebne nadaných a nerozlucných sester
Du Pré. Svetová kariéra violoncellistky Jackie a skromný rodinný
život Hilary, jež vymenila flétnu za ústranní venkova, jsou
dvema ohnisky jednoho a téhož príbehu. Obraz poživacne sebestredné
Jackie se zmenou pohledu kamery dramaticky mení v obraz zoufalosti
a citového osamení cloveka, jenž se obetoval hudbe. A jakoby
to nestacilo: Prichází nevylécitelná nemoc Jackie, roztroušená
skleróza, která postupne zbavuje cloveka možnosti komunikace
se svetem, nikoli však rozumu a potreby lásky. 16.
10. díky filmu ‘Blikající svetla’ (DK/S 00). Režisér a scénárista
Andreas Thomas Jensen vytvoril akcní grotesku o ctverici spíš
natvrdlých než tvrdých chlapu z podsvetí, kterým se do života
pripletl kufr penez a opuštená hospoda v lese. Strach z odhalení
je prinutí simulovat zámer restauraci oživit, což se zvrtne
v realitu. Pritom hrdinové príbeh vlastního duševního a citového
obrození, zmrazeného v detství ‘morálkou’ rodicu a útekem z
domova. Zbynek S.
¨ ROGER
WATERS - IN THE FLESH - live (10. 6. 02) - Ten mi ještě chyběl,
aneb Další žijící legenda u nás
- Po floydovském koncertě na Strahově v r. 94 jsem nabyl pocitu,
že už se mi vyplnily všechny sny sněné za komárů. Nebyla to
pravda, neboť jsem úplně zapomněl na Rogera Waterse. Kdyby mi
tehdy někdo řekl, že za 8 let zažiju koncert Pink Floyd, prostřednictvím
zmíněného pána ve sportovní hale a že za něj vypláznu skoro
dva litry, tak mu poklepu na hlavu a zeptám se, jestli je někdo
doma. Všechno je jinak! A to tak, že Roger svou bývalou domovskou
kapelu vůbec nezapřel. To jsem si začal uvědomovat už při prvních
tónech bombastické ‘In the
Flesh’. Vystoupení skutečně nebylo koncertem pohasínající hvězdy.
Intenzity totiž věkem neubývá. Jestliže dokázal po deseti letech
‘nicnedělání’ navázat tak skvělou koncertní šňůrou, pak to platí
dvojnásob. Když se někdo může opřít o kvalitní sólový repertoár
(Perfect Sense, It’s a Miracle, Watching TV, Amused to Death
ze stejnojmenného deset let starého alba), zároveň zahraje nejzásadnější
věci z kariéry PINK FLOYD (Another Brick in the Wall - part
2, Pigs on the Wing - part 1, Mother, Time, Welcome to the Machine,
Money, Brain Damage atd.), dokáže všechno naživo zahrát a odezpívat
se ‘studiovou’ dokonalostí, může se spolehnout na skvěle fungující
doprovodnou kapelu (mj. jedny klávesy obsluhoval jeho synátor),
a navíc umí perfektně ozvučit prostory, to se to pak koncertuje.
Doprovodné efekty a světelná show sice nebyla tak pompézní jako
u Floydů, zato se mohl sedící posluchač více soustředit na muziku
samotnou. Promítané diapozitivy a filmové dotáčky (vše vkusné
a v přiměřených dávkách) pak byly vítanou a bezpečnou pojistkou
toho, aby se posluchač a zároveň i divák ani chvíli nenudil.
A že se opravdu (v kotli na židlích sedící) fanoušci nenudili,
dokázali v závěru koncertu, když se zvedli a přešli blíž k pódiu.
Nejen že vytvořili hostujícím Angličanům - řečeno sportovní
hantýrkou - bouřlivé domácí prostředí, ale mohli si na ně skoro
sáhnout (reflexní ochranka nikde). Oni si to mohli dovolit.
Měli totiž v kapsách ještě dražší lupeny než já. Přesto jsem
jim záviděl a určitě jsem nebyl sám. Přítomná slečna Klobouková,
která Waterse neznala ani z vyprávění a od Floydů okolo ní prolétla
jenom ‘cihla ze zdi’ se po vystoupení stala jeho fanynkou, a
to je skutečnost víc než pozitivní. Když jsem nepřítomnému námořníkovi
Honzovi Brambůrkovi druhý den, po mobilní síti, o koncertu zhruba
referoval, rozloučil se se mnou slovy ‘Tak já se du voběsit,
čau!’ Neučinil tak. A to je dobře, protože bychom přišli o kvalitního
muzikanta a skvělého kámoše, ale to už jsem někde jinde. Mně
se po tom pacholkovi jenom stejská, a na tom přece není nic
špatnýho.
PAN KLOBOUK
¨
Den
dobré vule v Ústí nad Labem
- Pondelí 23. zárí se do pameti mnoha obcanu mesta Ústí n. L.
zapíše jako den, kdy prispeli svým financním príspevkem na pomoc
detem se sociálním a zdravotním handicapem. To vše v rámci Dne
dobré vule, který už 5tým rokem porádá Výbor dobré vule Nadace
Olgy Havlové a Junák - svaz skautu a skautek CR. Vždy 23. den
mesíce zárí vyrazí skauti v krojích nebo nadacních trickách
do ulic mest celé republiky a dávají lidem srdícka. Za to vybírají
peníze do kasicek, jejichž obsah je po rozpecetení a spocítání
zaslán na konto Nadace Olgy Havlové. Financní prostredky, které
se letos sbírkou získají, budou použity na odstranování následku
nicivých povodní v zarízeních pro opuštené a handicapované deti.
A kolik se letos v Ústí vybralo? Jak nám potvrdil jeden z organizátoru,
neštemický skaut Petr Hamerle, lidé byli opravdu štedrí: ‘Výtežek
ústeckého Dne dobré vule je presne 7.186,6 Kc a chtel bych jménem
Nadace Olgy Havlové i nás, skautu, všem lidem, co prispeli,
podekovat.’ Prispívat nadaci je samozrejme možné i nadále a
to posíláním financních daru na konto, které je zrízeno u CSOB
a má císlo 478437463/0300. 
nepamatuju,
naposled, tušim, se ZENama v Klac-Xonu, kerej je ted zcerstva
predelán (+ viz program str 35). A-tak v pátek 4. ríjna skácu
do auta spolu s ústeckou doom-folkovou, nebo jak tomu mužem
ríkat, partickou Kristýna, abych se cástecne jako Luccin (zpevacka)
doprovod ocit v Pivovarským sále. Prostora výtecná, tak akorát
malá, že to k sobe nemá nikdo daleko, navíc vyzdobená ruznými
pivovarskými proprietami atd. Na báru tocej Kurýra 10°, Forta
12° v už prej nemaj. A brzo nebudou mít nic, pác pivovar zavrou.
Jaká škoda, rikám si pri prvním, jakož i tech následujících
locích (kór pri vzpomínce na všude se roztahující se Zlatáka/Breznáka).
Zahajujou místní tríclenní bigboši Upelestiflus (foto), kerí
mne ihned po pár tónech nadchli, takže je pak mastim krátce
vyzpovídat. ‘My sme si nevybrali, prišlo to na jazyk’, podotýká
basák Petr ‘Deka’ Urban na adresu, uznejme, velmi neobvyklého
názvu. Další, ne zcela bežnou záležitostí, je jejich kytarista
a zpevák puvodem z Anglie, nyní už delší dobu ucící v Litáku
na gymplu, Mike Broadhead. S ním a Filipem ‘Fífou’ Hájkem válcí
cca 1,5 roku, sou schopni odehrát 30 - 40 minut, fouknout tam
9 vecí a 2 covery - od Black Sabbath a Eagles. Reguléroš demoš
zatím nemaj, i když o tom premýšlí, nahrávka z koncertu tzv.
pro sebe jest. Nebyl-li by takový problém s dopravou, jezdili
by prý daleko casteji, takhle je nejcasteji zastihneme v LT,
v Ústí je zatím poctil akurát Axel club. Rek bych, že hrajou
parádní hard rock, ani ne tak moc starej, jako údernej, živelnej,
proste vás to (alespon) mne jo, chytí tzv. za prdel. ‘Nejvíc
mi štve, když po me nekdo chce co hrajem - bigbít, to je všeobjímající...’,
reaguje Deka na žánrové zaškatulkovávání. Až zas zahoblujou
v ÚLu, nenechte si je ujít, šlape jim to fakt dobre. Kontakt:
www.sweb.cz/upelestiflus. Po hochách na to hupsla ženská - Kristýna
mající v Litáku podle všeho slušnou posluchacskou základnu,
škoda jen, že utrpela horším zvukem, neb tého vecera mistr zvuku
a zároven Kikinní kytarista Jirka B. nemuže sedet na dvou židlích,
resp. stát na dvou místech... Jinak f poho. Následovaly místní
Vecicky a Ayetto. Shrnuto: Pohoda vecer, príjemný lidi a pokárat
akorát zaslouží majitelka sálu, jež urcila vstupné 100,- Kc
a tím pádem tak zrejme odradila nejednoho potencionálního návštevníka.
Pak taky (vcelku pohodový) fíci, co mi po pár vylepenejch plagátech
na Pod jednou strechou a nEMAdEMA fest dali pokutu… Emilio
¨
AFRIKA
V ÚSTÍ - Divadlo Járy Cimrmana
(génia, žijícího v druhé puli 19. stol.) se do ÚLu prihrnulo
11. 10. s nove nalezenou hrou ‘Afrika - Ceši mezi lidožravci’
(pouze doplním, že od poslední hry ‘Švestka’ je tomu již 5 let).
K samotnému predstavení: V první polovine nám bylo predneseno
pár prednášek o Cimrmanove pobytu na cerném kontinentu. Napríklad
Milon Cepelka vyprável o své snaze udelat z území kmene kanibalu
ceskou kolonii… Další vsuvkou bylo prehrání speciálního Cimrmanovo
dialogu - tzv. ‘pro každou príležitost’, když herci zapomenou,
jménem Jmelí. Cást druhá patrila práve hre a byla rozhodne lepší.
Cimrmanuv humor je založen predevším pouze jen na slovíckarení
a jménech (dva lidojedi UKU a LELE), ale nekteré veci tam byly
spíš krecovité. Zápletkou príbehu jest vlastne jenom premlouvání
kanibalu, aby 4 ceské cestovatele v cele se Z. Sverákem nesežrali…,
nesežrali, anóbrž s nimi leteli do Prahy. Povedlo se jen díky…
pomyslnému patronu hry… Josefu Václavu Sládkovi a jeho Lesní
studánce. 
muzikantu,
a to sice v pátek 11. 10. 02. Pro mnohý z vás toto datum jiste
není neznámé. Ano ve stejnou dobu probíhal v Metru a Kladívku
PodJednouStrechoufest - tuším, že trojka. To ale nezabránilo
více než 80ti lidem (aspon podle oficiálních statistik, jinak
myslím, že jich bylo tak kolem stovky), aby si za 3 petky prišli
poslechnout 3, dneska již legendární, ústecké metalové kapely.
Prišel jsem, jak se sluší, asi pul hodiny po ohlášeném zacátku.
Tím byla 8. hodina vecerní. I tak jsem ale o nic neprišel, nebot
kapela Requiem Aeternam, hrající - pro ty, co by náhodou nevedeli
(jako treba já) - atmospheric dark metal, práve zacínala. Abych
pravdu rek, zpocátku jsem si rikal, že to nebude nic moc, protože
tam meli ‘eném’ elektronickýho bubeníka. Jak muže náká elektrická
mašina nahradit cloveka? Jakožto bubeníkovi (dokonce nejlepšímu
na svete - pozn. aut.) mi to nešlo na rozum. Jenže postupem
casu sem si zacínal uvedomovat, že je to vlastne težší s tou
mašinou. No a za další chvilku už mi to ani neprišlo, stejne
jako i mnohým paricum pod pódiem. Pekne tam tema hlavama házeli
a bylo jich tam fakt hodne. Svým velice kvalitním zpevem jejich
hlavy rozkmitali puvabná Katka, hrající také na prícnou flétnu
a lídr kapely Miloš, který zároven hraje i na kytaru. Trochu
se mi motala hlava ze zbylých dvou clenu. Jak basák Miro, tak
i druhý kytarista Tarath (prezdívka) skoro pri každé písnicce
tocili hlavama jako pominutý. Lidi museli být spokojení, jen
sem tam to trochu pískalo a nikdo nevedel proc. Po delší pauze
zpusobené stavbou a zvucením škopku na to vlítla doomfolková
Kristýna. Ty už sem párkrát slyšel, takže me prekvapilo, kde
sou klávesy a kam se podela flétna. Jednoduché - chybela Lenka.
Jinak ale byli kompletní, takže pro porádek: Jirka - kytara,
Karlos - basa, Maty - bicí, zpev - blond Hanka a cernovlasá
Lucka (foto z Mezi proudy). Zahráli svoje nejvetší fláky (‘Lišaj
drtihlav’, ‘Ach, vidim plakat andele’ atd.), jen me trochu zklamalo,
že nezahráli ‘Stánky’. Na ty sem se celkem tešil. Možná si to
schovávaj do Dánska. Jako last but not least se na pódiu objevila
kapela 
s
hezkým ceským názvem Sedmá vlna, hrající metal core (ani jeden
z uvedených stylu neznám, takže nevim). Tihle kucí prej dlouho
nehráli, pác natáceli porno s ‘Hydrácema’ (dále jen Hg - doufám,
že tím nikoho neurazím). Aspon to tvrdil zpevák - Daniel Cerný
(za souhlasného pokyvování prítomných clenu skupiny Hg). Co
ke kapele Sedmá vlna ríct. Já týhle hudbe fakt moc nerozumim,
ale myslim si, tedy podle mého skromného názoru, hráli výborne.
Subjektivne receno líbilo se mi to, a nejen mne. Pod pódiem
se zase rozvíril ten peklotoc. Asi nejvíc me zaujaly songy ‘Príští
zrození’, hrané na zacátku a jako prídavek, a ‘Strach’, který
podporil svým vokálem i Karlos (opet Hg). Navíc tihle hoši maj
celkem slušne zvládnutou propagaci - vlajka za zádama, oznámení
jejich koncertu na váš mobil atd. Takže už snad jen doplnit
složení kapely - pro ty, co by je cirou náhodou neznali. Do
hrncupoklicek reže Jirka Hájek (foto), basovku šimrá Jan Janecko
a s kytarou se mazlí Martin Kos. Na záver už snad jen, že vše
se konalo pod zvukarským dohledem Jirky Beránka (Kristýna),
který zaslouží, ostatne jako vždy, jednicku ovšem bez hvezdicky,
protože kuli tomu pískání u Requiemu. Johny.Mistr
totální
zesmešnení peti statecných a cestných chlapcu. Hostoval tu totiž
pražský soubor divadla ROKOKO s inscenací ‘Rychlé Šípy’, kterou
pojal jako parodii nekolika komiksových dílu klubu RŠ. Skutekne.
Pred ocima mi letel, svého casu velmi oblíbený, obrázkový príbeh.
Presne ty typické kreslené pohyby postavicek predvádeli herci
s naprostou dokonalostí. Co se týce obsazení: Bratrstvo kocicí
pracky bylo témer hvezdné - Štetinác v podání Ljuby Skorepové,
jakožto Dlouhé bidlo bývalá clenka ústecké cinohry Jelena Juklová
a Atka Janoušková jako prtavý Bohouš. Oproti tomu jména predstavitelu
samotných RŠ v uších už tolik nezní, což neznamená, že nestojí
za zmínku: kupríkladu výrok: ‘To jsem rád, že jsem zase v tobe,
ty moje stará… klubovnicko!’ - Rychlonožka (Michal Gulyáš) -
se do podvedomí publika jiste zapsal. Naopak bych možná Mirkovi
Dušínovi (Jirí Hána) vytkla celkem, rekla bych, nepatricný výbuch
smíchu. No co, stává se, kór v takové hre. Co ocenuji, je zpracování
mezi scénami pri prestavbe kulis, kdy hrála povetšinou hudba
z filmu Pulp Fiction a herci tanecním krokem rychle prestaveli
prostredí. S úsmevem premýšlím, jak by as reagoval po zhlédnutí
pan Foglar. Možná by se ho zpracování Roberta Bellana dotklo.
Kdo ví, vy plantážníci! Marfushka
¨
Uf!!!
Tak to máme za sebou - nEMAdEMA FEST VOL. 1
je zdárne za námi, vol. 2 pred námi a zážitky z festáku v nás.
Troufám si ríct, že pro vetšinu (150 platících a zhruba další
stovky neplatících diváku) to byly zážitky pozitivní. Vzhledem
k celkové uvolnené atmosfére a naprosté vetšine návštevníku
do ceti let je klidne i možné, že nekdo odešel pozitivní úplne.
Trocha historie. To bylo tak. Nápad postupne žive predstavovat
kapely z hudebního webu nEMAdEMA se zrodil v hlave Emilia (kterýžto
se organizacne zdatne projevil již na Útulek Festu) nekdy v
léte. I jal se tento bodrý bývalý metalista obtelefonovávat
kapely, které by tam jako mohly hrát. Z 30 bandu 28 nemohlo,
zavolalo se dalším 20ti, deset prislíbilo, pak pet odreklo a
nekteré kapely nemohly prijet až když byly vytišteny plakáty.
Zaskocily za ne jiné, oslovené doslova nekolik hodin pred zacátkem
akce. A bylo to. Trocha soucasnosti. Když jsem prišel cca hodinu
pred zacátkem akce do Metra (www.me-tro.cz) a videl pouze nekolik
mladých Romek a Freda, jak obchází okolo svých polorozebraných
bicích mumlaje si pod fousy: ‘To je v prdeli, je to v prdeli’,
ríkal jsem si, že tahle akce proste nemuže vyjít. Normálne ale
v 19.30 nastoupila první formace Daytian a normálka se bez nejakých
vetších zádrhelu hrálo do pul tretí do rána. Daytian, mladý
kluci z Ústí, príjemný melodický metal, naladili atmosféru pro
pomalu, ale jiste se zaplnující sál. Po nich nastoupili již
zkušenejší harcovníci Sedmá vlna, opet metal, tentokrát trošku
ostrejšího rázu. Litomerictí Existence nezklamali. Na jejich
emocore psychedelic jsem se tešil - a tešení se vyplatilo. Pred
již zcela zaplneným sálem predvedli bigbítovej nárez, za 
jakej
by se nemuseli stydet ani ve Wembley a slušne parket rozpohybovali.
No Feeling (a jejich sk8punk, foto) hráli ciste a dobre, ale
z jejich vystoupení se mi zdálo, jako by to chteli už mít rychle
za sebou. Rose Means Rose jsou koncertne v Ústí naprosto profláklí
a jejich female punk nárez je porád stejne dobrej. Ty nezklamou
nikdy. Podivná formace z Teplic - skoro se chce až napsat cistý
punk, vcetne image. Colosální omyl z Melníka se ješte pred zacátkem
koncertu stihli prejmenovat na Colosal a byli se svým melodickým,
avšak rádne tvrdým rockem vynikající. Koncili zacínající Free
on Wagon z Ústí a lidé je s jejich grunge nechteli pustit z
jevište. Akci zdarile - jako vždy - moderoval taktéž již profláknutý
moderátor (krome jiného) hrabe Radim von Neuvirt. Prekvapil
me zejména vynikající básní o tom, jak jebal Sverák Smoljaka
a Janda se na to díval a posléze naopak s tím, že házel všechny
zúcastnené (vcetne Kolji) do jednoho pytle. Do té doby jsem
mel dvojici Sverák - Smoljak docela rád - a až hrabe mi otevrel
oci. Mimo jiné básni predcházel živý obraz na pocest Járy da
Cimrmana s názvem Fuckoff nad Mizerou. Kdo nevidel, neuverí.
DJ Pytcha tam pak blbnul ješte asi do peti do rána. Jediným
mráckem vcelku zdarilé akce bylo fyzicko-alkoholové zkolabovaní
jedné nejmenované známé právnické osobnosti a následné ukradení
své vlastní bundy sama sobe. Vše se ale nakonec snad vysvetlilo,
a tak myslím, že spolecne se Sverákem a Smoljakem mužeme udelat
tecku - za tím naším prvním nEMAdEMA Festem. Dan
¨
VRÁTÍ
SE DUMB ZPÁTKY?
Kdo ve ctvrtek 3. 10. vecer zašel do Kladívka (UL), mohl videt
slušnej koncert. A prišel-li hlavne na lipské hardrockové až
grungeové DUMB, kterí dorazili v rámci malého spolecného Czech
Tour (6 gigu) se sprátelenými Bez perí a Houpacími konmi, mel
radost dvojnásob. Petka ze SRN hrála první. Ješte pred tím jsme
s bandem (s Mathiasem u mikrofonu, Markem s kytarou, drumerem
Janem, basákem Tobiasem a peknou i šikovnou houslistkou Annett)
dali rec… Tri clenové Dumb spolu chodili na stejnou školu, ale
kapelu založili až po odchodu z ní. ‘Prezdívku Kurt mi ostatní
dali proto, že mám Nirvanu rád, ale z toho nevyplývá, že bychom
chteli znít jako ona’, ríká dnes nezamestnaný Mat. Priznává,
že je to hudba plná inspirace a impulsu (což je pak i slyšet).
Existují od r. ’96, v dnešní sestave od r. ’00, si vydali 2
CD s vlastní hudbou, na nemcine v textech se shodují. Pro bubeníka
je nejvetší úspech hraní pred Tocotronic (nemectí Chinaski…?!),
kam prišlo 25.500 lidí. U nás koncertují poprvé, zatím tu byli
jen jako turisté. A co si od vystupování v CR slibuje kapela,
která je doma dost oblíbená, a ráda by našla velkou firmu pro
vydání CD a profesionalizovala se? ‘Je tu mnohem víc peknejch
ženskejch, lidi jsou tu za muziku vdecnejší a je zajímavý poznávat,
jak reagujou. Taky me baví, že jsme se s Bez perí potkali v
Lipsku, a že si to takhle mužeme vymenovat’, ríká Mathias. Mít
peknou ženskou v kapele nekdy nedelá dobrotu, u Dumb je to jiný.
‘My už se všichni vzdali nadeje, že bychom Annett mohli mít.
Ale i tady za ní vaši kluci chodí treba i na záchod a ptají
se, jestli má prítele’, smeje se Mat, i zbytek kapely. Díky
houslím Annett, která stejne jako bubeník studuje pocítacovou
vizuální techniku, se styl Dumb jmenuje geigenrock, na netové
adrese www.geigenrock.de (nebo www.freygangband.de) se o formaci,
jíž se povodne moc nedotkly, dozvíte víc. ‘Na beneficních koncertech
zaplaveným jsme nehráli, práve jsme pripravovali nový repertoár.
Snažili jsme se na ne ale alespon chodit a podporovali je, a
posílali jsme i oblecení’, prozrazují. (uwe)
16.
10. díky filmu ‘Blikající svetla’ (DK/S 00). Režisér a scénárista
Andreas Thomas Jensen vytvoril akcní grotesku o ctverici spíš
natvrdlých než tvrdých chlapu z podsvetí, kterým se do života
pripletl kufr penez a opuštená hospoda v lese. Strach z odhalení
je prinutí simulovat zámer restauraci oživit, což se zvrtne
v realitu. Pritom hrdinové príbeh vlastního duševního a citového
obrození, zmrazeného v detství ‘morálkou’ rodicu a útekem z
domova. Zbynek S.
the
Flesh’. Vystoupení skutečně nebylo koncertem pohasínající hvězdy.
Intenzity totiž věkem neubývá. Jestliže dokázal po deseti letech
‘nicnedělání’ navázat tak skvělou koncertní šňůrou, pak to platí
dvojnásob. Když se někdo může opřít o kvalitní sólový repertoár
(Perfect Sense, It’s a Miracle, Watching TV, Amused to Death
ze stejnojmenného deset let starého alba), zároveň zahraje nejzásadnější
věci z kariéry PINK FLOYD (Another Brick in the Wall - part
2, Pigs on the Wing - part 1, Mother, Time, Welcome to the Machine,
Money, Brain Damage atd.), dokáže všechno naživo zahrát a odezpívat
se ‘studiovou’ dokonalostí, může se spolehnout na skvěle fungující
doprovodnou kapelu (mj. jedny klávesy obsluhoval jeho synátor),
a navíc umí perfektně ozvučit prostory, to se to pak koncertuje.
Doprovodné efekty a světelná show sice nebyla tak pompézní jako
u Floydů, zato se mohl sedící posluchač více soustředit na muziku
samotnou. Promítané diapozitivy a filmové dotáčky (vše vkusné
a v přiměřených dávkách) pak byly vítanou a bezpečnou pojistkou
toho, aby se posluchač a zároveň i divák ani chvíli nenudil.
A že se opravdu (v kotli na židlích sedící) fanoušci nenudili,
dokázali v závěru koncertu, když se zvedli a přešli blíž k pódiu.
Nejen že vytvořili hostujícím Angličanům - řečeno sportovní
hantýrkou - bouřlivé domácí prostředí, ale mohli si na ně skoro
sáhnout (reflexní ochranka nikde). Oni si to mohli dovolit.
Měli totiž v kapsách ještě dražší lupeny než já. Přesto jsem
jim záviděl a určitě jsem nebyl sám. Přítomná slečna Klobouková,
která Waterse neznala ani z vyprávění a od Floydů okolo ní prolétla
jenom ‘cihla ze zdi’ se po vystoupení stala jeho fanynkou, a
to je skutečnost víc než pozitivní. Když jsem nepřítomnému námořníkovi
Honzovi Brambůrkovi druhý den, po mobilní síti, o koncertu zhruba
referoval, rozloučil se se mnou slovy ‘Tak já se du voběsit,
čau!’ Neučinil tak. A to je dobře, protože bychom přišli o kvalitního
muzikanta a skvělého kámoše, ale to už jsem někde jinde. Mně
se po tom pacholkovi jenom stejská, a na tom přece není nic
špatnýho.
