Obrázek
v titulu jemne evokuje staré casy, ‘kdy to bylo stejne lepší’,
jak ríkají mnozí a ‘kdy to stálo totálne za hovno’, jak ríkáme
my. Takto se mužeme postavit i k existenci hospody ‘U Ponců’.
Byl jsem tam již mnohokrát v minulosti lákán svými bývalými
práteli, ‘potešení’ navštívit ji mne však potkalo až letos,
když jsem tam zavítal se svou nastávající a ‘její’ rodinou reprezentovanou
tremi vlastními ‘vlastnorucne’ stvorenými potomky. Detská žízen
mne donutila vstoupit do oné jámy lvové a co jsem jako první
a zároven poslední ocenil, byla vyhlídka na chatkovou osadu.
K hospode U Poncu se totiž clovek nedostane samo sebou. Nejprve
je nutno projít na samém jižním okraji Teplic, pod majestátní
horou Doubravkou betonkou mezi sympatickou restaurací Panorama
a jejím méne sympatickým panelovým betonovým hotelovým jmenovcem
zvaným lidove Nová Panca. Cestou kolem tenisových kurtu, na
nichž se ku svému sebesmažení v horkých letních chvilkách schází
teplická smetánka (ovšem beze mne), dorazíme k rozcestí. Tam
je pak potreba nejít smerem k hvezdárne, ale vydat se (tak jako
v živote) ostre napravo a poté, co projdeme lesem, ocitneme
se již kousek od zminované restaurace. Tady z toho vyplývá i
parafráze výroku jednoho francouzského básníka, že ‘kdo jde
stále na sever, octine se vecer zklamán na jihu’, a sice, že
ten, kdo šel príliš napravo (a nezastavil se rovnou treba na
již zmínené staré klasické Pance), ocitl se nalevo. Umakartové
stoly, polepené rozlitky piv a limonád predchozích v nás ihned
vyvolají predstavu dob nekdejších. Skvadra zde vysedávající
(abych nekrivdil, byl jsem tam naštestí jen jednou) pusobí dojmem
natácení dalšího dílu seriálu ‘Okres na severu’. Cena limonády
je na nízké úrovni, což iluzi socialismu posiluje. Pivo jsem
si zde nedal, ucinila tak má nastávající a prohlásila, že je
dobré. Pro objektivitu musím zduraznit, že jsem ji zatím neslyšel
ríci o nejakém pivu, že by bylo špatné, dokonce v léte s chutí
smlsala pár kousku piva Starocech u pana Pražáka na statku,
což je znacka jíž odmítl pít i pan Závodný, s nímž delá zrovna
v tomto císle rozhovor kolega ZDDR ve své poradne. Ti, kterí
jej osobne znají, už vedí a o pivu Starocech si vytvárejí své
mínení. Nicméne - Starocecha U Poncu necepují. Vím, že do této
restaurace zrejme již nezavítám. A není to dáno tím, že nejsem
chatkar, pro než je tato hospoda patrne primárne urcena. Nutno
ješte dodat, že hodnocení hospody U Poncu je - ostatne jako
všechna má hodnocení - ryze subjektivní a co se nelíbí jednomu,
muže se líbit jinému. Proto, ctenári, vzhuru k Poncum. hrvn
Obrázek
v titulu jemne evokuje staré casy, ‘kdy to bylo stejne lepší’,
jak ríkají mnozí a ‘kdy to stálo totálne za hovno’, jak ríkáme
my. Takto se mužeme postavit i k existenci hospody ‘U Ponců’.
Byl jsem tam již mnohokrát v minulosti lákán svými bývalými
práteli, ‘potešení’ navštívit ji mne však potkalo až letos,
když jsem tam zavítal se svou nastávající a ‘její’ rodinou reprezentovanou
tremi vlastními ‘vlastnorucne’ stvorenými potomky. Detská žízen
mne donutila vstoupit do oné jámy lvové a co jsem jako první
a zároven poslední ocenil, byla vyhlídka na chatkovou osadu.
K hospode U Poncu se totiž clovek nedostane samo sebou. Nejprve
je nutno projít na samém jižním okraji Teplic, pod majestátní
horou Doubravkou betonkou mezi sympatickou restaurací Panorama
a jejím méne sympatickým panelovým betonovým hotelovým jmenovcem
zvaným lidove Nová Panca. Cestou kolem tenisových kurtu, na
nichž se ku svému sebesmažení v horkých letních chvilkách schází
teplická smetánka (ovšem beze mne), dorazíme k rozcestí. Tam
je pak potreba nejít smerem k hvezdárne, ale vydat se (tak jako
v živote) ostre napravo a poté, co projdeme lesem, ocitneme
se již kousek od zminované restaurace. Tady z toho vyplývá i
parafráze výroku jednoho francouzského básníka, že ‘kdo jde
stále na sever, octine se vecer zklamán na jihu’, a sice, že
ten, kdo šel príliš napravo (a nezastavil se rovnou treba na
již zmínené staré klasické Pance), ocitl se nalevo. Umakartové
stoly, polepené rozlitky piv a limonád predchozích v nás ihned
vyvolají predstavu dob nekdejších. Skvadra zde vysedávající
(abych nekrivdil, byl jsem tam naštestí jen jednou) pusobí dojmem
natácení dalšího dílu seriálu ‘Okres na severu’. Cena limonády
je na nízké úrovni, což iluzi socialismu posiluje. Pivo jsem
si zde nedal, ucinila tak má nastávající a prohlásila, že je
dobré. Pro objektivitu musím zduraznit, že jsem ji zatím neslyšel
ríci o nejakém pivu, že by bylo špatné, dokonce v léte s chutí
smlsala pár kousku piva Starocech u pana Pražáka na statku,
což je znacka jíž odmítl pít i pan Závodný, s nímž delá zrovna
v tomto císle rozhovor kolega ZDDR ve své poradne. Ti, kterí
jej osobne znají, už vedí a o pivu Starocech si vytvárejí své
mínení. Nicméne - Starocecha U Poncu necepují. Vím, že do této
restaurace zrejme již nezavítám. A není to dáno tím, že nejsem
chatkar, pro než je tato hospoda patrne primárne urcena. Nutno
ješte dodat, že hodnocení hospody U Poncu je - ostatne jako
všechna má hodnocení - ryze subjektivní a co se nelíbí jednomu,
muže se líbit jinému. Proto, ctenári, vzhuru k Poncum. 
