¨
ÚSTECKÝ
FOLKOVÝ PODZIM zavál
do Národního domu v UL Karla Plíhala (14. 10.) - Ten mel vyprodáno
a protože hraje komorne potichu, je potreba podekovat židlím,
že nevrzaly. Ani diváci. O to víc se smáli Plíhalovým textum
a mikrobásním, které tvrdošíjne odmítají jakkoli moralizovat,
je v nich spíš lechtivé poucení. A protože Plíhalovu kytaru
je lepší si proste poslechnout, doplním na ukázku jeho ríkanku:
‘Po dlouhé milostné predehre / nikdo se zbytecne nepredre.’
Zbynek S.
¨ ÚSTECKÁ
SPOLECNOST PRO UMENÍ
si Vás dovoluje za podpory advokáta JUDr.
Vladimíra Fialy pozvat na záverecný adventní koncert JANA NOVÁKOVÁ
(*1979) - housle a PETR NOVÁK - klavír - ZÁMEK TRMICE (streda
18. prosince 02 v 19.00) - Jana Nováková je vítezkou pražské
mezinár. houslové sout. Talent Roku 2000, vítezem 8. roc. mezinár.
souteže v Lublinu (2000). V r. 2001 ji byla udelena evropská
cena ve Strasbourgu (F) v mezinár. houslové sout. V soucasné
dobe je stipendistkou Royal College of Music London. Pres své
mládí má na svém konte 14 houslových koncertu v CR i v zahranicí:
SRN, Rakousku, Španelsku, Itálii, Belorusku a Velké Britanii.
V kvetnu 02 je jednou ze trí vítezu anglické souteže Young Concert
Artists Trust (YCAT). Za vítezství získala ocenení - licenci
- která ji umožnuje po dobu 3 let koncertoval v Anglii. Se svým
bratrem Petrem Novákem, za jeho klavírního doprovodu debutovala
ve Wigmore Hall v Londýne, v Bridgewateter Hall v Manchesteru
a v jiných cástech Anglie. Tuto mladou umelkyni se podarilo
získat pro koncert, který uskutecníme za podpory advokáta JUDr.
Vladimíra Fialy. Na programu jsou skladby W. A. Mozarta, A.
Dvoráka. Za zvláštní pozornost stojí uvedení ‘3. capriccia podle
Paganiniho’ K. Szymanowskiho a ‘Kinematografická fantazie pro
housle a klavír’ D. Milhauda. Mgr. Petr Novák je absolventem
plzenské konzervatore a AMU v Praze. Studoval na Hochschule
für Musik und Theater v Lipsku. S úspechem se zúcastnil mezinárodních
klavírních souteží. Ve svém repertoáru má nejvýznamnejší klasicko-romantické
klavírní koncerty, se kterými vystupoval se symfonickými orchestry
v K. Varech, Mariánských Lázních, Plzenským rozhlasovým orchestrem
s významnými dirigenty, napr. s P. Vronským, J. Hrncírem aj.
Tímto si dovolujeme upozornit prátele umení na výjimecnost koncertu,
nejenom pokud jde o program, ale také na talentovanou mladou
houslovou virtuosku, o které budeme urcite cím dál casteji slýchat.
ÚSP: Skr. ¨
POD
NA PAAKU SE SABAAKOU
- S Pírou Jírou se potkáváme v Hong Kongský restauraci, kdy
- požíraje pritom nudle - (doporucejem) zve na úterní koncert
8. ríjna do Kladívka. Tam nás pak hned mezi dvermi vítá se srdecností
sobe vlastní, navíc v pohode, než kdy predtim. Clovek má hned
vetší radost, dyž vidí, že nekdo jinej zas má radost z nej.
Postupne se cimricka slušne zaplnila a hoši nám s úsmevem na
tvári pustili žilou, i ušima. Hráli tušim vše, co cenzurovnáno
bylo v Demo recenzi zárí 02, k cemuž pridali novinku ‘Zuzana’
- tak trochu o Zuzane a pro Zuzanu (Fenglovou, foto), která
si tentýž song v prídavku prišla sama odzkoušet, stejne jako
bezejmennou bluesovou improvizaci. Došlo také na bubínkování
Píra + David Cernický + chvíli Lucka z Kristýny, i lekci norského
jazyka by Píra & Jarmil (oba tam byli). Tancovalo se, prodalo
ke spokojenosti celé kapely 10 ks CD, což se nEMAdEMA nepovedlo
ani za cca 1/2 roku, dopilo a šlo domu, or ešte nekam poparit.
Kdy a kde príšte? Tak treba v sobotu 14. 12. v Národáku, kam
Píra chystá 1. rocník beneficního festivalu pro Detské domovy
a to za úcasti ECHT!, Mewy, F. S., Free On Wagon, uskupení svého
a výstavy fotografií z Indonésie práve od Davida C. Uvidíme
se, do té doby se mejte fajn. Emilio + foto
¨ Koncem
mesíce září
probehlo již déle avizované vystoupení souboru Vyžvejklá Bambule
v Mníšku pod Brdy. Puvodní sál, kde meli umelci vystupovat,
byl však obsazen z duvodu oslav narozenin ctené paní Merunkové
z Mníšku a pan Jan Rosák z Mníšku baletní mistry ‘odsunul’ do
jakéhosi Country Clubu o pár vchodu vedle. Nebot mají chlapci
z VB udeláno, a to nejen pro strach, nezaváhali a doslova zaplnený
County Club privedli k nadšení svým vytríbeným baletním umením.
Zejména básen J. B. Šerého ‘Já jsem tupý myslivecek’ nenechala
jediné oko suché. Z celého komponovaného poradu nazvaného ‘Orosené
podprdy’ cišela neskrývaná
pohoda a radost ze života a dukazem budiž, že nikdo z mníšských
obcanu neodešel. Umelci z VB jsou známí svou houževnatostí a
všeobecne se o nich ví, že se nikdy nevzdávají. Po skoncení
poradu se vmísili do divadla, v nemž probíhala oslava narozenin
a prepadli pana Zbynka Merunku, bývalého moderátora jisté komercní
televize. Puvodní objekt jejich útoku, moderátor pan Honza (Rosák)
totiž zbabele prchl ješte pred jejich príchodem. S panem Merunkou
však byla soudná rec, a nakonec se i sám zapojil do jevištního
rejdení reku severu. Clenové VB proto byli verejne kritizováni
reportérem Ivanem B. z NOVy za komercionalizaci souboru, ale
od toho to zrovna príliš nesedelo. Pri návratu na sever vskocila
ridici baletních mistru panu Hajnýmu z Teplic pod kola vozu
obrovitá srna, což spolu se zpusobenou škodou cca 35.000,- Kc
dotvorilo pitoreskní obraz vecera. (neu)
¨ ČTYŘICÁTINY
BEATLES V TEPLICÍCH - Nojo, JE to 40 let, co vydali Beatles
svuj první
singl ‘Love Me Do/P. S. I Love You’. Ne teda 50, jak napsala
MF DNES 1. X. 02. Téhož dne v 19.00 hodin se v Estrádním sále
Domu kultury v Teplicích konalo netradicní hudební jam session.
Pod pomyslnou taktovkou hlavní organizátorky Evy Stieberové
tu v jejím pravidelníku ‘Nechodte dnes brzy spát’ melodie Famous
Four v aranžích odlehcených a víceméne jazzových pobrukovala
Clarinet Society, silne podporená sborem detí ze Základní školy
s rozšírenou hudební výukou v Maršovské. Sólistkou byla absolventka
zdejší konzervatore Bára Rehácková. No a kdo si tak myslíte,
že mohl být mezi tolika ženskejma hlavní hvezdou vecera? Lennon
by rekl zhruba ‘Pokoukl jsem na yevishte a tam sedel gdo? -
No preci George Black Big Foot a žádná Mekká Hlava, jako že
už sem nákou videl!’ (A videl.) Pro ty, kdo nedešifrovali muj
rébus pro pametníky: Pozvání neprijal nikdo menší, než Jirí
Cerný, nestor ceských hudebních publicistu a náš nejvetší žijící
expert v oboru liverpoolské entomologie. Jak už se tak na akcích,
kde se objeví, stává, špendlíky pri jeho mluveném slove nebylo
slyšet jenom proto, že nepadaly. Prubeh hudební cásti byl umelecky
a technicky až na drobnosti perfektní - deticky, drezurované
pancelkami Mazzoliniovou a Ptáckovou, pištely skvele, anglictinu
vzdor krátkosti její výuky zvládaly prekvapive, ‘Klarineti’,
mastili místy velmi príjemné predelávky (nejvíc se mi líbila
‘For No One’) a Bára excelovala zejména ve ‘Fool On The Hill’
a ‘Honey Pie’. Z hledište prihlížel napr. prednosta OÚ pan Mgr.
Novák a zástupce reditele konzervatore Nygrýn. Na projevu paní
Stieberové je znát, že se i pred vetší audiencí dokáže pohybovat
suverénne, na rozdíl od TV hlasatelek ale naživo ani jednou
se neprerekla a byla celkove velmi nenucená. A tak jedinou stinnou
stránkou byla její nechutná narážka na skutecnost, že ‘poslední
velký teplický rocker prišel v saku’. Byla samozrejme mírena
na mne a i když si to vzápetí chtela žehlit mlžením, že mi to
sluší, pod tím ‘poslední’ jsem jasne vycítil nevyrcené ‘ješte
trochu žijící’, ne-li prímo ‘dožívající’. Ale co - odpouštím
Ti, Evo - a jsme domluvený: když se Ti v tom saku tak líbím,
slibuju, že si ho vezmu na Tvuj pohreb. A až budou Beatles slavit
100 a více let, zkusím udelat podobnej porad, pokud možno stejne
dobre jako Ty. (pic) ¨
BONSAJE
- Príjemným zpestrením pochuzek v centru mesta se na pocátku
ríjna (5. - 13.) mohla stát návšteva výstavy pod širým nebem
v atriu Magistrátu mezi Mírovým a Lidickým námestím. Vystavovaly
se vetšinou domácí, výjimecne importované bonsaje, cili jakési
živé miniatury ruzných druhu stromu (smrk, borovice, jinan apod.),
zasazených v hlinených nádobách ruzných tvaru. Touto prezentací
se v Ústí predstavili decínští pestitelé, nekteré kousky se
daly i zakoupit. Pestování a šlechtení bonsají vzniklo puvodne
v Japonsku a odtud se rozšírilo do sveta. Nejde zase o tak nepochopitelný
exotický konícek, když vzpomeneme na naše zahradní skalky. Okopávání
ztvrdlé pudy v nedeli odpoledne však zjevne postrádá duchovní
rozmer, který se pojí s ošetrováním bonsají. Mnozí toto hobby
považují spíše za náboženský úkon ci formu meditace. Podzim ¨
LIBOCHOVICE
= PÁRÁDNÍ STANICE
- Budete-li mít nekdy cestu do Libochovic (www.libochovice.cz),
urcite nezmeškejte návštevu místního zámku, sídlícího zhruba
tak nekde uprostred mezi obema vlakovými stanicemi. Pred bránou
vás uvítá socha J. E. Purkyne, toho urcite znáte z Ústí, kde
po nom pojmenovali vysokou školu, cestou k panství vás vyruší
vítr, kterak si pohrává s plachtou docasne zastupující zastrešení
prilehlé budovy a pred pokladnou vás z možného zasnení vytrhnou
do pološera cervene svítící digitální hodiny, upozornující na
cas další prohlídky. Mladší slecna sice nevládne nejlepšími
vyjadrovacími schopnostmi, nicméne informací o té které komnate,
interiéru, vyobrazené postave apod. má dostatek. Nezbytnou výbavou
budiž
papuce umožnující klouzavejší prubeh celé prohlídky smerem k
prilehlým hospudkám, jako napr. Šenk, kde lze za levno a chutne
poobedvat a ješte k tomu potkat kytaristu punk-rockových No
Sympathy a Yellow Leaf, Salyho. Prilehlý park obývají pávi a
je slušností každého cloveka tyto místní pozdravit, deti mohou
také mávat a vyluzovat ruzné pazvoucky. Uprostred se nachází
kulaté jezírko s decentním vodotryskem, kdo chce, vhodí náký
drobák a neco si preje. Další sbíraje kaštany premýšlí, co z
nich za pomocí sirek a podobných inštrumentu pozdeji vyrobí.
Prilehlý skleník zdobí nekolik palmicek, stejne jako další místa
kolem zámku. Okolo nedalekého rybníku, nacházejícího se skutecne
co by kamenem dohodil, potkáte nekolik rybáru, otázka: ‘Tak
co, berou, berou?’ je sice nasnade, ale proc do každýho hned
prudit... Zbude-li vám po tom všem ješte dostatek sil, zrícenina
Hazmburk je odtud na dohled a za ní pak Trebenice, o nichž se
více rozhovorila paní magistra Peterková ve starším vydání NÚP.
Hezký podzimne zimní výlet vám preje... Emilio
¨ Nad
novým románem Ludmily Vankové Jsme jedné krve
- Spisovatelka Ludmila Vanková letošní jubilantka (75 let) vydala
v nakladatelství Šulc a spol. 25 knih, z nich v 17ti postupne
zachycuje osudy dlouhé rady všech ceských panovníku, osobností
vynikajících i slabých. K tem druhým patrí i jedna z hlavních
postav její práve vydané knihy ‘Jsme jedné krve’ (období 1387
- 1396) - Václav IV. Málokterý z našich králu byl dejinami hodnocen
tak rozporuplne jako on - lidový panovník, oblékal si halenu,
trestal nepravosti, ale také alkoholik, clovek prudké povahy,
prchlivý krutas s neovladatelnými záchvaty bezuzdného vzteku,
muž, který možná nechal zabít vlastní ženu, královnu Johanu.
Vyplývá toto podezrení, že u jejího roztrhání psem v jejich
spolecném loži byl práve on sám - silne opilý. Jedné krve jsou
tri královští bratri: Václav, Zikmund a Jan. Jsou dedici ríše
Karla IV., ale ve svých cinech bývají casto velmi rozdílní.
Spisovatelka už tradicne rozehrála bohatý dej, který se odehrává
jednak v Ceské zemi, u francouzského dvora a na krížové výprave
francouzských rytíru. Dále se zde odvíjí príbeh vernosti a lásky.
L. Vanková již pripravila pokracování, takže další osudy postav
budou zachyceny v následujícím románu ‘Vezení pro krále’. Milovníci
historické literatury se mají na co tešit. Mgr. Marie Peterková
¨ O
FILANTROPII S PETREM GANDALOVICEM
- Na pondelí 7. ríjna se do prostor Pedagogického
centra (UL) podarilo Komunitní nadaci Ústí n. L. sezvat nekteré
neziskové organizace. ‘O filantropii za morem i doma’ se rozhovoril
hlavní host, kandidát ODS na primátora mesta Ústí - Petr Gandalovic
(znáte z bilboardu atd.). Ten se chce do politiky vrátit práve
na základe dojmu nabytých v ostatních zemích, prevážne tedy
USA, kde prý pochopil, jak velkou roli neziskový sektor hraje
a proto by jej rád podporil. Naše obcanské sdružení Ústecká
kulturní platforma ’98, vydavatele (techto) Prehledu zastupoval
kolega šéFredaktor a moje malickost. Pan Gandalovic navrhoval
oslovit již existující cesko (neco, treba americké) organizace,
které cekají na impuls a rády by neco delaly, ‘za vás’ sbíraly
peníze a vy jste pak díky tomu svuj projekt lépe schopen realizovat
(napr. Prátelé Nadace VIA, Nadace Charty 77, Americtí prátelé
CR, Americký fond pro pomoc Ceskoslovensku atp.). Za nejúspešnejší
považuje církevní organizace, které žádají o grant takrka každý
týden. ‘Rád bych mel v neziskovém sektoru partnera, ale i prátele,
pokud budu zvolen primátorem Ústí’, nechal se p. Gandalovic
slyšet s tím, že ‘neziskový sektor nemuže fungovat bez dobré
komunikace se státním sektorem, mestem atd.’ Zároven prišel
s jedním zajímavým návrhem, a to zavést na místní univerzite
(UJEP) další obor vedoucí k profesionálnímu vyškolení budoucích
žadatelu o ruzné granty. Povídání to bylo, uznejme, zajímavé
a urcite i prínosné doufejme pro všechny strany. Malá poznámka
na konec: Ve skutecnosti ten pán tak prísne jako na volebních
plakátech nevypadá. Další nfo: www.mzv.cz. PS: A víte, co to
ta filantropie vubec je? ‘Základní hodnotou vyjádrenou slovem
filantropie - a podobne i dalšími slovy dobrocinný, charitativní,
humanitární a altruistický - lze definovat jako ‘existující
ci projevovaný zájem ci starost o blaho druhých’. Lze-li hodnoty
považovat za preference, pak co je filantropické, bude v žebrícku
preferencí vždy blíže altruismu než egoismu. - Tolik výtah z
textu Roberta L. Paytona. Emilio MGR. PETR GANDALOVIC - Narozen: 15. 8. 1964 v Praze. Manželka
Jana je lékarkou, tri dcery Aneta (10), Linda (10) a Kamila
(8) navštevují základní školu. Vzdelání: Gymnázium, Matematicko-fyzikální
fakulta University Karlovy (ukoncil v r. 1987 s cerveným diplomem).
Profesní zkušenost - 1987 - 90: ucitel na gymnáziu v Ústí n.
L.; 1990 - 92: poslanec Federálního shromáždení; 1992 - 94:
námestek ministra životního prostredí; 1994 - 97: poradce ministra
zahranicních vecí, vrchní reditel; 1997 - 2002: generální konzul
Ceské republiky v New Yorku. Politická dráha - 1989: zakládající
clen OF Ústí n. L.; 1991: zakládající clen ODS (clenství pozastaveno
po dobu výkonu diplomatické funkce) - inf.: www.ods-ul.cz
¨ V
puli ríjna probehl u redakcního kolegy hRvN
vecírek k uctení výrocí ctyriceti let skupiny Olympic (www.bestia.cz/olympic).
Zábery z tohoto oslavného mejdanu, pri kterém se setkali praví
a nefalšovaní príznivci nejen Olympicu, ale treba i Michala
Davida (www.michaldavid.cz), Dalibora Jandy (www.bialesova.cz/janda),
Petry Janu aj., odvysílala koncem ríjna TV NOVA (www.nova.cz)
v poradu Strepiny. Ve zmínených záberech je možno spatrit mj.
i J. B. Šerého, Zuzku od Honzy Bramburka (www.usti-nl.cz/rmr/biografie4.htm),
Harryho Eichhorna nebo redakcního kolegu Rusína. Originální
nesestríhané zábery jsou k dostání pres internetovou adresu:
inzach@post.cz za pouhých 500,- Kc. Sedmnáct minut zábavy za
petiklíšte, to jde, nemyslíte?! (ríjen)
¨ O
GROTESCE A EXISTENCIALITE V DIVADLE
- V rámci dvoudenního festivalu Pod
jednou strechou se 12. ríjna v Kladívku (UL) uskutecnila beneficní
akce na podporu Cinoherního studia (dále jen CS). Vedle populární
improvizacky Plechovka tohoto souboru se pohádkou o Marušce,
Jeníkovi, Holine, mamince-maceše a 12 mesíccích prezentovala
amatérská (nikoliv ve smyslu pejorativním, nýbrž ciste formálním)
skupina DeInformace. DeInformace hrála tuto inscenaci teprve
potretí, a to v zúženém ansámblu i prostoru. To ji nutilo improvizovat.
Až na pár výjimek - které však publikum pobavily více než zámerné
švandy - v improvizaci obstála. Velkým ozvláštnením bylo, že
DeInformace pojala pohádku jako muzikál. A tak své pevecké schopnosti
mohly prokázat dve ženy souboru, Kyticka (foto) a Káta. Obsazení
dvou dalších ženských rolí muži, a dokonce nápad nechat je zpívat,
bylo alfou a omegou komediálního úcinku hry. Dalším osobitým
prvkem bylo zasazení príbehu do vypravovacího rámce, o který
se postarala behem celé hry na židli sedící babicka - Maruška
(Kyticka), která si vlastne celý príbeh vyvzpomínala, obcas
k situacím odehrávajícím se žive neco dodala ci zazpívala. Když
hra zdánlive skoncila, rozeznela se popová písnicka a herci
se vrátili na pódium, aby zpomalene prehráli nekteré pasáže
ješte jednou. To byl velice vydarený pocin, který zároven jasne
upozornil na spíše filmovou/klipovou, než klasicky divadelní
dramaturgii. Po skoncení pohádky, která rozesmála a výborne
naladila mnoho diváku, se u našeho stolu rozproudila bourlivá
debata o prednostech a záporech stylu, kterým ansámbl hraje.
Byl vznesen argument, že DeInformace, prestože mladý soubor,
predcasne nalezl a dogmatizoval jednostranný a prvoplánovitý
prednes, pro nejž je typická prehnaná nadsázka a vypjatá gesta,
která jakoby upozornovala spíše na herce než na dej. Behem diskuse
jsem stál na strane protagonistu, pri následujícím predstavení
CS mi však
oprávnenost námitky došla. CS hraje Plechovku s nekolika rekvizitami,
bez hudby, se scénou, kterou tvorí postupne pocmárávaná tabule,
bez efektu a v naprosté civilnosti hercu. V Kladívku byli prítomni
lidé, kterí hru videli již ponekolikáté, a presto se výborne
bavili, jak pri známých pasážích, tak pri improvizaci. Naprostá
absence stylizace, nesvázanost s nejakým jednoznacným postojem
jak dramaturgie, tak hereckých projevu, vycházejí a odkazují
k jedinému, avšak všezahrnujícímu principu: celku bytí, nebo
žití, chcete- li, k celku, jenž zahrnuje vše, a v nemž se vždy
dá objevit neco nového, dríve nepostrehnutého. Predstavil jsem
si, jak by asi divák vnímal nekolikátou reprízu pohádky DeInformace,
a bylo mi jasné, že by se nudil. Byt by scéna, kostýmy a herecké
obsazení byly vždy jiné, nechybelo by vypíchnutí urcité cásti
celku bytí - a to grotesky/komedie/nadsázky. Zúžení celku v
prípade DeInformace se jeví jako príležitost k relaxaci, smíchu
a zapomnení. Složitost existence a bytí reší linie, kterou zastává
dramaturgie CS. Podzim
¨ Na
tomto míste melo být mé bluesové zhodnocení JAZZOVÉHO FESTIVALU
V ÚSTÍ NAD LABEM, o které mne Fredaktor požádal. Bohužel
mé hudební zážitky takrka znemožnilo to, že jsem vyhovel rediteli
ND p. Dostálovi a nafotil mu festival do jeho poradatelského
archívu. Soude podle vizuálních zážitku mohu ríci, že leckteré
kapely byly divácky strhující. Zbynek S.
¨ 10.
VÝROCÍ SCHOLY HUMANITAS V LITVÍNOVE
- V pátek 4. 10. 02 oslavila Schola
Humanitas (www.humanitas.cz) - Strední odborná škola pro ochranu
a obnovu životního prostredí v Litvínove 10. výrocí vzniku.
Vzhledem k zamerení instituce byl tento den vybrán zámerne.
V ekologickém kalendári je totiž oznacen jako Svetový den zvírat.
V predvecer výrocí probehla v aule vernisáž grafik pražské akademické
malírky Michaely Lesarové-Roubíckové pod názvem ‘Krajiny duše’.
Volba autorky nebyla náhodná, práve ona zahajovala v r. 1995
první vernisáží sérii výstav, kterých zde do dnešního dne probehlo
na ctyricet. Do programu slavnostního dne byly zapojeni všichni
žáci, a to jako organizátori, nebo jako úcastníci sportovního
dne. V jeho rámci probehly mezitrídní turnaje v odbíjené a nohejbalu.
Zájemci o cykloturistiku vyrazili na kolech na hrebeny Krušných
hor. Ostatní studenti zajištovali den otevrených dverí jako
pruvodci a vedoucí jednotlivých stanovišt. Pro návštevníky byly
pripraveny ukázky z výuky a práce v laboratorích. Bylo možno
vyzkoušet si práci s mikroskopem, zmerit si tlak i množství
tuku v tele a seznámit se základy daktyloskopie. Laborator chemie
pripravila ukázky merení pH, titraci a filtraci. Žáci ZŠ, ale
i jejich rodice meli možnost vyzkoušet si urcování hornin, pracovat
s internetem, zahrát si tzv. psychologické hry, proverit psací
stroje a napsat si ‘nanecisto’ prijímacky z biologie. Behem
dne probehlo v reprezentacních prostorách školy setkání významných
partneru, zástupcu zrizovatele a reditelu škol z regionu. Duležitou
soucástí byl slavnostní vecer, na kterém se sešli bývalí i soucasní
studenti a zamestnanci a prátelé školy. V prubehu vecera byli
oceneni ti, kterí se o vznik ústavu nejvíce zasloužili. Duchovní
otec myšlenky odborné ‘ekologické’ školy je Petr Pakosta a její
hlavní propagátor a zastánce pak PHDr. Vlastimil Doležal. K
výrocí dostala škola opravdu dustojný dárek. Podarilo se v akademickém
roce 02/03 (v Litvínove pri Schole Humanitas) otevrít bakalárské
studium oboru vodní hospodárství. Stala se tak soucástí Univerzity
J. E. Purkyne v Ústí n. L. Dalším cílem je realizace již pripraveného
projektu Biologické terénní základny. Jedná se o skandinávský
model školy v prírode, kde deti nejen základních, ale i materských
škol tráví pod vedením odborníku nekolik dní intenzivními praktickými
cinnostmi v prírode. Základna umožnuje prenocování, prípravu
jídla i odborné zázemí. Vše je zatím otázka financování projektu.
Podarí-li se realizovat i tento, vznikne tak v Litvínove centrum
se zamerením na životní prostredí, které by komplexne rešilo
na regionální úrovni vzdelávání v tomto oboru od predškolních
zarízení až po vysokou školu. Za Scholu Humanitas Mgr. Vladimír
Pacina - zást. reditele (pacina@humanitas.cz)
¨
ÚSTECKÝ
FOLKOVÝ PODZIM zavál
do Národního domu v UL Karla Plíhala (14. 10.) - Ten mel vyprodáno
a protože hraje komorne potichu, je potreba podekovat židlím,
že nevrzaly. Ani diváci. O to víc se smáli Plíhalovým textum
a mikrobásním, které tvrdošíjne odmítají jakkoli moralizovat,
je v nich spíš lechtivé poucení. A protože Plíhalovu kytaru
je lepší si proste poslechnout, doplním na ukázku jeho ríkanku:
‘Po dlouhé milostné predehre / nikdo se zbytecne nepredre.’
Zbynek S.
JUDr.
Vladimíra Fialy pozvat na záverecný adventní koncert JANA NOVÁKOVÁ
(*1979) - housle a PETR NOVÁK - klavír - ZÁMEK TRMICE (streda
18. prosince 02 v 19.00) - Jana Nováková je vítezkou pražské
mezinár. houslové sout. Talent Roku 2000, vítezem 8. roc. mezinár.
souteže v Lublinu (2000). V r. 2001 ji byla udelena evropská
cena ve Strasbourgu (F) v mezinár. houslové sout. V soucasné
dobe je stipendistkou Royal College of Music London. Pres své
mládí má na svém konte 14 houslových koncertu v CR i v zahranicí:
SRN, Rakousku, Španelsku, Itálii, Belorusku a Velké Britanii.
V kvetnu 02 je jednou ze trí vítezu anglické souteže Young Concert
Artists Trust (YCAT). Za vítezství získala ocenení - licenci
- která ji umožnuje po dobu 3 let koncertoval v Anglii. Se svým
bratrem Petrem Novákem, za jeho klavírního doprovodu debutovala
ve Wigmore Hall v Londýne, v Bridgewateter Hall v Manchesteru
a v jiných cástech Anglie. Tuto mladou umelkyni se podarilo
získat pro koncert, který uskutecníme za podpory advokáta JUDr.
Vladimíra Fialy. Na programu jsou skladby W. A. Mozarta, A.
Dvoráka. Za zvláštní pozornost stojí uvedení ‘3. capriccia podle
Paganiniho’ K. Szymanowskiho a ‘Kinematografická fantazie pro
housle a klavír’ D. Milhauda. Mgr. Petr Novák je absolventem
plzenské konzervatore a AMU v Praze. Studoval na Hochschule
für Musik und Theater v Lipsku. S úspechem se zúcastnil mezinárodních
klavírních souteží. Ve svém repertoáru má nejvýznamnejší klasicko-romantické
klavírní koncerty, se kterými vystupoval se symfonickými orchestry
v K. Varech, Mariánských Lázních, Plzenským rozhlasovým orchestrem
s významnými dirigenty, napr. s P. Vronským, J. Hrncírem aj.
Tímto si dovolujeme upozornit prátele umení na výjimecnost koncertu,
nejenom pokud jde o program, ale také na talentovanou mladou
houslovou virtuosku, o které budeme urcite cím dál casteji slýchat.
ÚSP: Skr.
¨
POD
NA PAAKU SE SABAAKOU
- S Pírou Jírou se potkáváme v Hong Kongský restauraci, kdy
- požíraje pritom nudle - (doporucejem) zve na úterní koncert
8. ríjna do Kladívka. Tam nás pak hned mezi dvermi vítá se srdecností
sobe vlastní, navíc v pohode, než kdy predtim. Clovek má hned
vetší radost, dyž vidí, že nekdo jinej zas má radost z nej.
Postupne se cimricka slušne zaplnila a hoši nám s úsmevem na
tvári pustili žilou, i ušima. Hráli tušim vše, co cenzurovnáno
bylo v Demo recenzi zárí 02, k cemuž pridali novinku ‘Zuzana’
- tak trochu o Zuzane a pro Zuzanu (Fenglovou, foto), která
si tentýž song v prídavku prišla sama odzkoušet, stejne jako
bezejmennou bluesovou improvizaci. Došlo také na bubínkování
Píra + David Cernický + chvíli Lucka z Kristýny, i lekci norského
jazyka by Píra & Jarmil (oba tam byli). Tancovalo se, prodalo
ke spokojenosti celé kapely 10 ks CD, což se nEMAdEMA nepovedlo
ani za cca 1/2 roku, dopilo a šlo domu, or ešte nekam poparit.
Kdy a kde príšte? Tak treba v sobotu 14. 12. v Národáku, kam
Píra chystá 1. rocník beneficního festivalu pro Detské domovy
a to za úcasti ECHT!, Mewy, F. S., Free On Wagon, uskupení svého
a výstavy fotografií z Indonésie práve od Davida C. Uvidíme
se, do té doby se mejte fajn. Emilio + foto
Bambule
v Mníšku pod Brdy. Puvodní sál, kde meli umelci vystupovat,
byl však obsazen z duvodu oslav narozenin ctené paní Merunkové
z Mníšku a pan Jan Rosák z Mníšku baletní mistry ‘odsunul’ do
jakéhosi Country Clubu o pár vchodu vedle. Nebot mají chlapci
z VB udeláno, a to nejen pro strach, nezaváhali a doslova zaplnený
County Club privedli k nadšení svým vytríbeným baletním umením.
Zejména básen J. B. Šerého ‘Já jsem tupý myslivecek’ nenechala
jediné oko suché. Z celého komponovaného poradu nazvaného ‘Orosené
podprdy’ cišela 
neskrývaná
pohoda a radost ze života a dukazem budiž, že nikdo z mníšských
obcanu neodešel. Umelci z VB jsou známí svou houževnatostí a
všeobecne se o nich ví, že se nikdy nevzdávají. Po skoncení
poradu se vmísili do divadla, v nemž probíhala oslava narozenin
a prepadli pana Zbynka Merunku, bývalého moderátora jisté komercní
televize. Puvodní objekt jejich útoku, moderátor pan Honza (Rosák)
totiž zbabele prchl ješte pred jejich príchodem. S panem Merunkou
však byla soudná rec, a nakonec se i sám zapojil do jevištního
rejdení reku severu. Clenové VB proto byli verejne kritizováni
reportérem Ivanem B. z NOVy za komercionalizaci souboru, ale
od toho to zrovna príliš nesedelo. Pri návratu na sever vskocila
ridici baletních mistru panu Hajnýmu z Teplic pod kola vozu
obrovitá srna, což spolu se zpusobenou škodou cca 35.000,- Kc
dotvorilo pitoreskní obraz vecera. (neu)
první
singl ‘Love Me Do/P. S. I Love You’. Ne teda 50, jak napsala
MF DNES 1. X. 02. Téhož dne v 19.00 hodin se v Estrádním sále
Domu kultury v Teplicích konalo netradicní hudební jam session.
Pod pomyslnou taktovkou hlavní organizátorky Evy Stieberové
tu v jejím pravidelníku ‘Nechodte dnes brzy spát’ melodie Famous
Four v aranžích odlehcených a víceméne jazzových pobrukovala
Clarinet Society, silne podporená sborem detí ze Základní školy
s rozšírenou hudební výukou v Maršovské. Sólistkou byla absolventka
zdejší konzervatore Bára Rehácková. No a kdo si tak myslíte,
že mohl být mezi tolika ženskejma hlavní hvezdou vecera? Lennon
by rekl zhruba ‘Pokoukl jsem na yevishte a tam sedel gdo? -
No preci George Black Big Foot a žádná Mekká Hlava, jako že
už sem nákou videl!’ (A videl.) Pro ty, kdo nedešifrovali muj
rébus pro pametníky: Pozvání neprijal nikdo menší, než Jirí
Cerný, nestor ceských hudebních publicistu a náš nejvetší žijící
expert v oboru liverpoolské entomologie. Jak už se tak na akcích,
kde se objeví, stává, špendlíky pri jeho mluveném slove nebylo
slyšet jenom proto, že nepadaly. Prubeh hudební cásti byl umelecky
a technicky až na drobnosti perfektní - deticky, drezurované
pancelkami Mazzoliniovou a Ptáckovou, pištely skvele, anglictinu
vzdor krátkosti její výuky zvládaly prekvapive, ‘Klarineti’,
mastili místy velmi príjemné predelávky (nejvíc se mi líbila
‘For No One’) a Bára excelovala zejména ve ‘Fool On The Hill’
a ‘Honey Pie’. Z hledište prihlížel napr. prednosta OÚ pan Mgr.
Novák a zástupce reditele konzervatore Nygrýn. Na projevu paní
Stieberové je znát, že se i pred vetší audiencí dokáže pohybovat
suverénne, na rozdíl od TV hlasatelek ale naživo ani jednou
se neprerekla a byla celkove velmi nenucená. A tak jedinou stinnou
stránkou byla její nechutná narážka na skutecnost, že ‘poslední
velký teplický rocker prišel v saku’. Byla samozrejme mírena
na mne a i když si to vzápetí chtela žehlit mlžením, že mi to
sluší, pod tím ‘poslední’ jsem jasne vycítil nevyrcené ‘ješte
trochu žijící’, ne-li prímo ‘dožívající’. Ale co - odpouštím
Ti, Evo - a jsme domluvený: když se Ti v tom saku tak líbím,
slibuju, že si ho vezmu na Tvuj pohreb. A až budou Beatles slavit
100 a více let, zkusím udelat podobnej porad, pokud možno stejne
dobre jako Ty. (pic)
¨
BONSAJE
- Príjemným zpestrením pochuzek v centru mesta se na pocátku
ríjna (5. - 13.) mohla stát návšteva výstavy pod širým nebem
v atriu Magistrátu mezi Mírovým a Lidickým námestím. Vystavovaly
se vetšinou domácí, výjimecne importované bonsaje, cili jakési
živé miniatury ruzných druhu stromu (smrk, borovice, jinan apod.),
zasazených v hlinených nádobách ruzných tvaru. Touto prezentací
se v Ústí predstavili decínští pestitelé, nekteré kousky se
daly i zakoupit. Pestování a šlechtení bonsají vzniklo puvodne
v Japonsku a odtud se rozšírilo do sveta. Nejde zase o tak nepochopitelný
exotický konícek, když vzpomeneme na naše zahradní skalky. Okopávání
ztvrdlé pudy v nedeli odpoledne však zjevne postrádá duchovní
rozmer, který se pojí s ošetrováním bonsají. Mnozí toto hobby
považují spíše za náboženský úkon ci formu meditace. Podzim
¨
LIBOCHOVICE
= PÁRÁDNÍ STANICE
- Budete-li mít nekdy cestu do Libochovic (www.libochovice.cz),
urcite nezmeškejte návštevu místního zámku, sídlícího zhruba
tak nekde uprostred mezi obema vlakovými stanicemi. Pred bránou
vás uvítá socha J. E. Purkyne, toho urcite znáte z Ústí, kde
po nom pojmenovali vysokou školu, cestou k panství vás vyruší
vítr, kterak si pohrává s plachtou docasne zastupující zastrešení
prilehlé budovy a pred pokladnou vás z možného zasnení vytrhnou
do pološera cervene svítící digitální hodiny, upozornující na
cas další prohlídky. Mladší slecna sice nevládne nejlepšími
vyjadrovacími schopnostmi, nicméne informací o té které komnate,
interiéru, vyobrazené postave apod. má dostatek. Nezbytnou výbavou
budiž
papuce umožnující klouzavejší prubeh celé prohlídky smerem k
prilehlým hospudkám, jako napr. Šenk, kde lze za levno a chutne
poobedvat a ješte k tomu potkat kytaristu punk-rockových No
Sympathy a Yellow Leaf, Salyho. Prilehlý park obývají pávi a
je slušností každého cloveka tyto místní pozdravit, deti mohou
také mávat a vyluzovat ruzné pazvoucky. Uprostred se nachází
kulaté jezírko s decentním vodotryskem, kdo chce, vhodí náký
drobák a neco si preje. Další sbíraje kaštany premýšlí, co z
nich za pomocí sirek a podobných inštrumentu pozdeji vyrobí.
Prilehlý skleník zdobí nekolik palmicek, stejne jako další místa
kolem zámku. Okolo nedalekého rybníku, nacházejícího se skutecne
co by kamenem dohodil, potkáte nekolik rybáru, otázka: ‘Tak
co, berou, berou?’ je sice nasnade, ale proc do každýho hned
prudit... Zbude-li vám po tom všem ješte dostatek sil, zrícenina
Hazmburk je odtud na dohled a za ní pak Trebenice, o nichž se
více rozhovorila paní magistra Peterková ve starším vydání NÚP.
Hezký podzimne zimní výlet vám preje... Emilio 
Pedagogického
centra (UL) podarilo Komunitní nadaci Ústí n. L. sezvat nekteré
neziskové organizace. ‘O filantropii za morem i doma’ se rozhovoril
hlavní host, kandidát ODS na primátora mesta Ústí - Petr Gandalovic
(znáte z bilboardu atd.). Ten se chce do politiky vrátit práve
na základe dojmu nabytých v ostatních zemích, prevážne tedy
USA, kde prý pochopil, jak velkou roli neziskový sektor hraje
a proto by jej rád podporil. Naše obcanské sdružení Ústecká
kulturní platforma ’98, vydavatele (techto) Prehledu zastupoval
kolega šéFredaktor a moje malickost. Pan Gandalovic navrhoval
oslovit již existující cesko (neco, treba americké) organizace,
které cekají na impuls a rády by neco delaly, ‘za vás’ sbíraly
peníze a vy jste pak díky tomu svuj projekt lépe schopen realizovat
(napr. Prátelé Nadace VIA, Nadace Charty 77, Americtí prátelé
CR, Americký fond pro pomoc Ceskoslovensku atp.). Za nejúspešnejší
považuje církevní organizace, které žádají o grant takrka každý
týden. ‘Rád bych mel v neziskovém sektoru partnera, ale i prátele,
pokud budu zvolen primátorem Ústí’, nechal se p. Gandalovic
slyšet s tím, že ‘neziskový sektor nemuže fungovat bez dobré
komunikace se státním sektorem, mestem atd.’ Zároven prišel
s jedním zajímavým návrhem, a to zavést na místní univerzite
(UJEP) další obor vedoucí k profesionálnímu vyškolení budoucích
žadatelu o ruzné granty. Povídání to bylo, uznejme, zajímavé
a urcite i prínosné doufejme pro všechny strany. Malá poznámka
na konec: Ve skutecnosti ten pán tak prísne jako na volebních
plakátech nevypadá. Další nfo: www.mzv.cz. PS: A víte, co to
ta filantropie vubec je? ‘Základní hodnotou vyjádrenou slovem
filantropie - a podobne i dalšími slovy dobrocinný, charitativní,
humanitární a altruistický - lze definovat jako ‘existující
ci projevovaný zájem ci starost o blaho druhých’. Lze-li hodnoty
považovat za preference, pak co je filantropické, bude v žebrícku
preferencí vždy blíže altruismu než egoismu. - Tolik výtah z
textu Roberta L. Paytona. Emilio
Pod
jednou strechou se 12. ríjna v Kladívku (UL) uskutecnila beneficní
akce na podporu Cinoherního studia (dále jen CS). Vedle populární
improvizacky Plechovka tohoto souboru se pohádkou o Marušce,
Jeníkovi, Holine, mamince-maceše a 12 mesíccích prezentovala
amatérská (nikoliv ve smyslu pejorativním, nýbrž ciste formálním)
skupina DeInformace. DeInformace hrála tuto inscenaci teprve
potretí, a to v zúženém ansámblu i prostoru. To ji nutilo improvizovat.
Až na pár výjimek - které však publikum pobavily více než zámerné
švandy - v improvizaci obstála. Velkým ozvláštnením bylo, že
DeInformace pojala pohádku jako muzikál. A tak své pevecké schopnosti
mohly prokázat dve ženy souboru, Kyticka (foto) a Káta. Obsazení
dvou dalších ženských rolí muži, a dokonce nápad nechat je zpívat,
bylo alfou a omegou komediálního úcinku hry. Dalším osobitým
prvkem bylo zasazení príbehu do vypravovacího rámce, o který
se postarala behem celé hry na židli sedící babicka - Maruška
(Kyticka), která si vlastne celý príbeh vyvzpomínala, obcas
k situacím odehrávajícím se žive neco dodala ci zazpívala. Když
hra zdánlive skoncila, rozeznela se popová písnicka a herci
se vrátili na pódium, aby zpomalene prehráli nekteré pasáže
ješte jednou. To byl velice vydarený pocin, který zároven jasne
upozornil na spíše filmovou/klipovou, než klasicky divadelní
dramaturgii. Po skoncení pohádky, která rozesmála a výborne
naladila mnoho diváku, se u našeho stolu rozproudila bourlivá
debata o prednostech a záporech stylu, kterým ansámbl hraje.
Byl vznesen argument, že DeInformace, prestože mladý soubor,
predcasne nalezl a dogmatizoval jednostranný a prvoplánovitý
prednes, pro nejž je typická prehnaná nadsázka a vypjatá gesta,
která jakoby upozornovala spíše na herce než na dej. Behem diskuse
jsem stál na strane protagonistu, pri následujícím predstavení
CS mi 
však
oprávnenost námitky došla. CS hraje Plechovku s nekolika rekvizitami,
bez hudby, se scénou, kterou tvorí postupne pocmárávaná tabule,
bez efektu a v naprosté civilnosti hercu. V Kladívku byli prítomni
lidé, kterí hru videli již ponekolikáté, a presto se výborne
bavili, jak pri známých pasážích, tak pri improvizaci. Naprostá
absence stylizace, nesvázanost s nejakým jednoznacným postojem
jak dramaturgie, tak hereckých projevu, vycházejí a odkazují
k jedinému, avšak všezahrnujícímu principu: celku bytí, nebo
žití, chcete- li, k celku, jenž zahrnuje vše, a v nemž se vždy
dá objevit neco nového, dríve nepostrehnutého. Predstavil jsem
si, jak by asi divák vnímal nekolikátou reprízu pohádky DeInformace,
a bylo mi jasné, že by se nudil. Byt by scéna, kostýmy a herecké
obsazení byly vždy jiné, nechybelo by vypíchnutí urcité cásti
celku bytí - a to grotesky/komedie/nadsázky. Zúžení celku v
prípade DeInformace se jeví jako príležitost k relaxaci, smíchu
a zapomnení. Složitost existence a bytí reší linie, kterou zastává
dramaturgie CS. Podzim
Schola
Humanitas (www.humanitas.cz) - Strední odborná škola pro ochranu
a obnovu životního prostredí v Litvínove 10. výrocí vzniku.
Vzhledem k zamerení instituce byl tento den vybrán zámerne.
V ekologickém kalendári je totiž oznacen jako Svetový den zvírat.
V predvecer výrocí probehla v aule vernisáž grafik pražské akademické
malírky Michaely Lesarové-Roubíckové pod názvem ‘Krajiny duše’.
Volba autorky nebyla náhodná, práve ona zahajovala v r. 1995
první vernisáží sérii výstav, kterých zde do dnešního dne probehlo
na ctyricet. Do programu slavnostního dne byly zapojeni všichni
žáci, a to jako organizátori, nebo jako úcastníci sportovního
dne. V jeho rámci probehly mezitrídní turnaje v odbíjené a nohejbalu.
Zájemci o cykloturistiku vyrazili na kolech na hrebeny Krušných
hor. Ostatní studenti zajištovali den otevrených dverí jako
pruvodci a vedoucí jednotlivých stanovišt. Pro návštevníky byly
pripraveny ukázky z výuky a práce v laboratorích. Bylo možno
vyzkoušet si práci s mikroskopem, zmerit si tlak i množství
tuku v tele a seznámit se základy daktyloskopie. Laborator chemie
pripravila ukázky merení pH, titraci a filtraci. Žáci ZŠ, ale
i jejich rodice meli možnost vyzkoušet si urcování hornin, pracovat
s internetem, zahrát si tzv. psychologické hry, proverit psací
stroje a napsat si ‘nanecisto’ prijímacky z biologie. Behem
dne probehlo v reprezentacních prostorách školy setkání významných
partneru, zástupcu zrizovatele a reditelu škol z regionu. Duležitou
soucástí byl slavnostní vecer, na kterém se sešli bývalí i soucasní
studenti a zamestnanci a prátelé školy. V prubehu vecera byli
oceneni ti, kterí se o vznik ústavu nejvíce zasloužili. Duchovní
otec myšlenky odborné ‘ekologické’ školy je Petr Pakosta a její
hlavní propagátor a zastánce pak PHDr. Vlastimil Doležal. K
výrocí dostala škola opravdu dustojný dárek. Podarilo se v akademickém
roce 02/03 (v Litvínove pri Schole Humanitas) otevrít bakalárské
studium oboru vodní hospodárství. Stala se tak soucástí Univerzity
J. E. Purkyne v Ústí n. L. Dalším cílem je realizace již pripraveného
projektu Biologické terénní základny. Jedná se o skandinávský
model školy v prírode, kde deti nejen základních, ale i materských
škol tráví pod vedením odborníku nekolik dní intenzivními praktickými
cinnostmi v prírode. Základna umožnuje prenocování, prípravu
jídla i odborné zázemí. Vše je zatím otázka financování projektu.
Podarí-li se realizovat i tento, vznikne tak v Litvínove centrum
se zamerením na životní prostredí, které by komplexne rešilo
na regionální úrovni vzdelávání v tomto oboru od predškolních
zarízení až po vysokou školu. Za Scholu Humanitas Mgr. Vladimír
Pacina - zást. reditele (pacina@humanitas.cz)
